„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům

Všechno to začalo tím, že můj manžel odjel ke svým rodičům na vesnici už v pátek, aby jim pomohl s nějakými těžšími letními pracemi kolem domu a na zahradě. Tchyně velmi důrazně trvala na tom, abych v sobotu ráno sbalila děti a přijela za nimi.

Mně se strašně nechtělo. „Hele, máte tam spoustu práce, budete všichni unavení, motat se vám tam s dvěma malýma dětma pod nohama není dobrý nápad,“ snažila jsem se manžela i tchyni přesvědčit.

Jenže tchyně byla neústupná. Prý to bude skvělé, ona práci nemá, děti vezme na zmrzlinu a pokorzutuje s nimi po vesnici, aby se mohla před sousedkami pochlubit vnoučaty. Nakonec jsem podlehla tomu nátlaku podlehla a jela. Byla to obrovská chyba.

Vím o ní, že je naprostý maniak do pořádku. U ní doma nesmí být na stole ani smítko prachu a skleničky v poličce musí lícovat podle pravítka. Vždycky se tam snažím chovat jako neviditelná. Uklízím po dětech každou hračku, hned po jídle otírám stůl a snažím se, aby po nás nezůstala ani stopa a dá mi to obrovskou práci, já takový pedant na pořádek prostě nejsem. Víkend nakonec proběhl docela v klidu a já si v neděli večer oddychla, že jsme to tentokrát zvládli bez ztráty kytičky. Jenže to nejhorší přišlo v pondělí ráno při odjezdu.

Stála jsem v předsíni, obouvala děti a loučila se. Tchyně se na mě podívala s výrazem nejvyššího zhnusení.

„Tedy, abych ti pravdu řekla, doufám, že příště si dáš větší pozor,“ spustila ledovým hlasem.

Zůstala jsem na ni koukat. „O co jde, stalo se něco?“

„Zanecháváš po sobě příšerný nepořádek! Kam se podívám, tam po tobě musím uklízet ty tvoje chomáče vlasů. To prostě není možné, měla by ses ostříhat! Na stará kolena tu nebudu lézt po čtyřech a sbírat tvůj nepořádek,“ vyjela na mě před dětmi i před mým mužem.

Zůstala jsem stát jako opařená a polil mě horký pot studu i vzteku. Mám dlouhé, tmavé a velmi pevné vlasy. Rozhodně mi nijak extra nepadají, navíc u nich doma je nosím zásadně stažené v pevném uzlu na zátylku, abych právě jakémukoliv uvolněnému vlasu předešla. Jenže lidské tělo není stroj. Když vám vypadne jeden dlouhý, pevný tmavý vlas, na světlé podlaze prostě vynikne víc než jemné blond chmýří. Ale mluvit o „chomáčích“ a posílat mě pod nůžky? To už bylo naprosto přes čáru.

Bylo to neskutečně ponižující a krajně nepříjemné. Manžel sice hned reagoval, že to přehání a že si ničeho nevšiml, ale tchyně si dál mlela svou a uraženě odešla do kuchyně.

Celou cestu domů jsem si v autě nadávala do hlupáků. Udělala jsem obrovskou chybu, že jsem vůbec poslouchala její naléhání a jela tam. Hlavně ale nedokážu pochopit tu neskutečnou mentální gymnastiku – proč nás tak strašně moc zvala a trvala na naší přítomnosti, když jí evidentně vadím i tím, že dýchám a že mi z hlavy občas spadne vlas?

No, jedno je jistý. Dlouhý vlasy, které si pěstuji roky, si kvůli jejím vrtochům rozhodně ostříhat nenechám. A co se týče dalších návštěv u tchyně, ty pro mě a pro děti nadlouho skončily. Když jí tak moc vadí moje existence v jejím sterilním domě, ráda jí ušetřím práci s úklidem a příště zůstanu doma.