Otevřený vztah mi dal svobodu. Brzy jsem ale zjistila, že to nebyl dobrý nápad

Zpočátku to bylo skvělé. Měla jsem svobodu, ale zároveň Dana, který byl takovou mojí kotvou. Nemusela jsem mu říkat, kam jdu, s kým a kdy se vrátím. Nejdřív to fungovalo tak, že já jsem pořád někde běhala a on zůstával doma. A to mi vyhovovalo maximálně.

Jenže po nějaké době začal i Dan čím dál častěji chodit ven. Když jsem se ho ptala, kde byl, odpověděl, že prostě venku. „Já se tě přece taky neptám,“ řekl. A tak se to postupně začalo otáčet. Já zůstávala častěji doma, sama, protože Dan byl pryč. A najednou mě přestali zajímat ostatní. Začala jsem přemýšlet, jestli není s nějakou holkou, a žárlivost mě začala šíleně ničit.

Došlo mi, že se to obrací proti mně. Doufala jsem, že si to s Danem vyříkáme. Myslela jsem, že bude rád, když ten otevřený vztah zrušíme. Jenže opak byl pravdou. Jemu to začalo velmi vyhovovat a vůbec nechce slyšet o tom, že by to mělo být jinak. Prý si mám příště rozmyslet, co vlastně chci.

Dost jsem se do toho zamotala. Skoro si říkám, jestli má smysl v tomhle vztahu pokračovat. Možná by mi bylo lépe samotné. Jenže Dana mám pořád moc ráda. Občas prostě děláme rozhodnutí, která nejdou tak snadno vzít zpátky.