Ovládáme život, nebo život ovládá nás?

O životě

Lidé v produktivním věku. Jak hezky si nás umí statistici a ekonomové pojmenovat. Myslím, že každý z vás, kdo se mnou do této kategorie patří, zná pocit, že je toho na něj moc. Tak moc, že k velkému třesku stačí přilít jen kapku benzinu.

Benzínem, který mne dovedl na pokraj toho, co je ještě možné vydržet, byla tentokrát křivda. Nesnáším křivdy a úmyslné zlo. V nedávné době jsem se, naštěstí jen v pracovní záležitosti, s takovým úmyslným zlem setkal. Holt ne všichni na trhu hrají v rámci pravidel a někdo se raduje i tehdy, uspěje-li díky nedovolené hře. Mnozí umí i takové prohry přejít mávnutím ruky, já takový nejsem. A tak to se mnou zamávalo. Hodiny, zejména ty noční, přemýšlení proč. Těm lidem jsem to odpustil skoro hned, ale snažil jsem se najít pochopení pro jejich motivaci. Činí tak z přesvědčení, že jejich jednání je správné? Činí tak pro peníze? Činí jim vítězství pomocí faulů radost? A při tom přemýšlení jsem cítil, že začínám sklouzávat za hranu toho, co jsem ještě schopný unést. Že překračuju „povolený výkon“.

Myslím, že je jedno, jestli jste ředitel, manažerka, úředník, prodavačka nebo „jen“ matka na plný úvazek. Ten pocit jistojistě znáte.

Ať už jsou to náhody, nebo nějaká vyšší prozřetelnost, měli jsme do tohoto termínu předem rezervovaný pobyt na horách. Samota kousek pod hřebenem našich největších hor. Těšil jsem se na první jarní tůry, čerstvý vzduch, slunce a chvíle s rodinou. No, jaro letos přineslo do hor místo slunce sněhové vločky, ale možná i to tak mělo být. Člověk při procházce cítí, jak ho štípou tváře. Jak chutnají krystalky ledu, když je vítr zavane na jazyk. Jak se musí soustředit na každý krok na zledovatělé cestě a že víc než o pád vlastní se bojí o pád dítěte. Najednou cítí, že je víc než práce a všechny křivdy světa. Pozoruje, že západ slunce trvá skoro věčnost, když se nikam a s ničím nespěchá. Že víc než hračka za tisícovku je lovení lesklých kamínků z mrazivé vody potoka a úžasným dobrodružstvím je sledovat stopy lesních zvířat ve sněhu. Nebo že nejlepším jídlem na světě umí být obyčejné šišky s mákem.

Člověka to nutně vede k úvahám. Do jaké míry nás ovládl život a děláme, co se od nás čeká, místo toho, abychom dělali to, co chceme? A máme vlastně na výběr?

Ve své podstatě asi máme možnost žít, jak bychom chtěli. A upřímně obdivuji lidi, kteří se dokážou ze dne na den sebrat, opustit svůj pohodlný svět a jít třeba pást ovce do Tater. Ale takových je jen zlomek. My ostatní bychom si měli umět dopřát alespoň ty krátké změny, kdy nás přestanou stresovat věci, které stejně neovlivníme, a dáme šanci sami sobě kromě všech těch povinností vnímat také to, co má v životě opravdovou váhu. Může to být třeba jen jeden další bezpečný krok na namrzlé cestě. Nebo dětská radost při stavění květnového sněhuláka či bazénová vodní bitva. A i když každá dovolená má svůj konec a vrátíme se do běžného prostředí, měli bychom si uchovat to vědomí, že svět se bez naší produktivity nezblázní, ale my se z tíhy každodenních povinností zbláznit můžeme. A to by, alespoň myslím, byla škoda.

Váš příspěvek
stinga
Kelišová 6415 příspěvků 2 inzeráty 16.05.19 07:51

:potlesk: palec nahoru tu není v nabídce

Kralikcek
Ukecaná baba ;) 1988 příspěvků 16.05.19 07:57

:palec: je :mrgreen:

A co myslis tim zivot ovlada nas? :think: nemyslis spis pripadne svet? svet ovlada nase zivoty, nebo doba?

malá_holka
Extra třída :D 11262 příspěvků 16.05.19 08:45

Amen :potlesk: :potlesk: :pankac: a jde to vidět všude kolem. Život je kolikrát přetvářka.
a ještě bych dodala, konečně něco normalního mezi tou náloží kojodeníčků :roll:.

Příspěvek upraven 16.05.19 v 08:54

Premek_Orac
Závislačka 4976 příspěvků 16.05.19 10:00

@Kralikcek Nevím, jestli to co vnímám sám v sobě čím dál víc, přenositelné. Jde mi o to, že se každý tak trochu (nebo tak trochu víc :-)) ocitáme v zajetí toho, co se od nás čeká, co musíme, co je,,správné" abychom udělali. A že nás to někdy zlomí tak, že tomu neklademe odpor, ikdyž to třeba jde proti zájmům nás samých. Nevím, jestli by pomohlo, kdybych třeba popsal konkrétně ze svého života, a to si myslím, že mám vlastně takových tlaků na sebe docela málo, oproti řadě jiných lidí, které třeba tíží finanční závazky, nemoc, vztah.

Premek_Orac
Závislačka 4976 příspěvků 16.05.19 10:02

@malá_holka Vidíš, a to jsem si říkal, že příští deníček by mohl být o tom, jaké zážitky mám s kojením jako otec či kamarád :-).

malá_holka
Extra třída :D 11262 příspěvků 16.05.19 10:03

@Premek_Orac :roll: :roll: šmarja. ale tak to sepiš. třeba to bude mít úspěch. tady to určitě bude mít úspěch :mrgreen:

Premek_Orac
Závislačka 4976 příspěvků 16.05.19 10:21

@malá_holka Pravda, na webu domácí kutil by to moc čtenář nemělo. Ikdyž… člověk nikdy neví :-)

malá_holka
Extra třída :D 11262 příspěvků 16.05.19 10:35

@Premek_Orac myslím, že budeš jestě za hrdinu :kytka: takže do toho! :pankac:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 698 příspěvků 4 inzeráty 16.05.19 13:53

Shodou náhod jsem po přečtení Tvého deníčku vyrazila k lékaři, kde jsem si otevřela časopis obdržený jako dárek k nákupu na Trenýrkárně :). A ejhle, editorial na podobné téma! Coby fatalista v tom vidím znamení. Dva úryvky:

*„Dej si nejdřív sprchu a uvidíš.“ Vžijte se do toho pocitu, je to hodně příjemný pocit, chvíle, kdy nemusíme nic řešit, prostě jen nechat spláchnout pár emocí tekoucí vodou. To mě nedávno napadlo v jedné hodně vyhrocené situaci, kdy moje hlava začala rozjíždět všechna možná řešení, scénáře a verze, jak to dopadne, vysvětlení, jak to celé určitě je. A došlo mi, že není nic lepšího, než si dát v tu chvíli sprchu a vrátit se do rámce reality, ve kterém se nacházím. (…) Drama se nakonec nekonalo. Nevím, čím to je, že jsme se z konkrétních, hmatatelných realit našeho života tak moc zvykli vytrácet do map svých myšlenek, které se pak stávají tím, co žijeme především. (…)

Jeden /článek/ je o léčivých účincích samoty a o tom, že když se nebojíme a dokážeme do ní čas od času vstoupit, mnohem lépe se pak ukotvíme v té skutečné, hmatatelné, nedramatické realitě a jasněji a zřetelněji rozeznáme, co je opravdu podstatné. Ta realita je často velice obyčejná a je dost dobré v ní žít. Teď mě ještě napadá, že je zvláštní, jak slovo „obyčejný“ v posledních letech získalo hanlivý nádech, stalo se téměř synonymem slova „málo.“*

Jeanny21
Kecalka 422 příspěvků 16.05.19 14:43

:palec: :potlesk: hezké

free333
Generální žvanilka 24494 příspěvků 16.05.19 19:44

Je to jen o tom, umět si nastavit v hlavě, co je důležité a co není, nenechat se ovládat zbytečnostmi a malichernostmi a taky je to o tom, že pohoda nemusí být jen na dovolené, ale každý den… 8)

Záleží na každém, jak si ten svůj život prožije…

janickaIII
Závislačka 3990 příspěvků 16.05.19 23:09

@Premek_Orac moc pekne, ale denicek o kojeni z pohledu muze by byl opravdu moc zajimavy. Primlouvam se za nej :-)

Premek_Orac
Závislačka 4976 příspěvků 17.05.19 09:40

@free333 Ano, máš pravdu, sám jsme o tom nakonec v jednom z minulých deníčků psal. Ale někdy člověk hlavě neporučí. Vzácní lidé, kteří to tak nikdy nemají.

Kralikcek
Ukecaná baba ;) 1988 příspěvků 17.05.19 20:39

@Premek_Orac tak jsem premyslela, co tim chces rict…
Ocitame se v zajeti toho, co od nas se ceka,…

Vis, ber to tak, jsi dospely, muzes a dokonce mas pravo rict libovolne kdykoliv na cokoliv ne…ted si vem, kdybys byl dite a mel uvazovani jako ted…

malá_holka
Extra třída :D 11262 příspěvků 18.05.19 09:18

@Kralikcek Myslím žes to vůbec nepochopila :nevim: to se pak těžko vysvětluje, když je člověk na jiné vlně.

Kralikcek
Ukecaná baba ;) 1988 příspěvků 18.05.19 16:37

@malá_holka tak je to mozny…jen jsem tim chtela rict, ze on jako dospely ma vzdy na vyber, dite stezi a ten tlak rozhodnuti druhych je pro nej denodenni chleba..ci ocekavani…
Proste byt dospely ma sve vyhody :mrgreen:

Premek_Orac
Závislačka 4976 příspěvků 20.05.19 14:03

@Kralikcek Ahoj, máš vlastně pravdu, samozřejmě, že si vlastně můžu dělat co chci. Ale platí to za předpokladu, že se také vyrovnám s následky toho jednání.
Příklad - kdybych se rozhodoval sobecky, tak asi je teď nejvhodnější doba prodat firmu. A kdybych to udělal, tak už asi nebudu muset pracovat.
Ale nejsem tu jen já. Mám patnáct zaměstnanců. Cítím odpovědnost i za ně, protože jsou to oni, díky komu jsem vyrostl. Bylo by fér je opustit a jít si žít někam na italský venkov, číst si knihy v houpací síti a cpát se olivama?
A co děti? Partnerka? Mám vůbec právo se takto zachovat a bez jejich souhlasu změnit jejich životy? Partnerka má svoji práci ráda, v itálii ji vykonávat nemůže. Vytrhnot děti z jejich prostředí, od kamarádů, babiček a dědy? atd., atd.
Ano, můžu to udělat. Ale podléhám té tíze odpovědnosti to neudělat. Tedy v tom mém významu - nechávám život, aby ovládl mne.

Vložit nový komentář