Patnáctiminutové sušenky

Hurá, prázdniny! Letos si je užiju společně s dětmi. Rozhodně to mám v plánu. Od září se vracím do práce, nejmladší nastoupí do jeslí. Nejstaršího si už odvezla babička na chatu. Za pár týdnů za nimi pojedeme všichni. Teď těch pár týdnů doma.

*

Máme sice zahradu s trampolínou a dětským bazénkem, ale hned první den si říkám, že bychom se mohli i projít. Mimino do kočárku, dcerku na skejt za kočár a zajdeme do školy pro zapomenutou fotku třídy. O jé, to byl ale nápad! Prcek vřeští celou cestu tam i zpět, a dcera usíná vestoje a padá na všechny strany. Ale fotku máme! Jen ze mě po návratu leje jak z kropicáku.

Nepoučím se a další den zas vymýšlím „nějakou zábavu“. Navrhuju dcerce, že upečeme cookies. Miluje písničky Pat a cake a Who took the cookie from the cookie jar, tak nadšeně souhlasí. Potíž je trošku ta, že mimino má rýmu a lezou mu zuby, tak se nedá odložit. Ale sušenky jsou jednoduché, zvládnout se dají levou zadní, vlastně tedy pravou přední, když na levé se usadí devítikilový macek.

Tak jedem, zapínám troubu na 180 °C. Čtvrt kostky maska na chviličku do mikrovlnky, ať povolí, mezitím vyndat ostatní přísady. Usazuju dceru na linku a přiděluju jí metlu (zvedání 17kg dítěte s druhým v ruce by se mohlo řadit mezi ekvilibristiku), hned začne šmrdlat v mise. Odměřím cukr, nechám ji promíchat s máslem, to je zábavné. Přidám vajíčko, to ji rozradostní tak, že zamává metlou nad hlavou. To neva, stejně jsem si chtěla umýt vlasy. Hrnek mouky, hrnek a půl vloček, lžíce skořice. Teď už míchat nejde tak snadno, a tak mrzutě odhazuje metlu. To neva, podlahu jsem taky chtěla umývat.

Lžička sody a nakonec házím do mixéru pár čtverečků tmavé čokolády, ale mimino se lekne, jak robot zabzučí, a rozbrečí se. Tak uchlácholit a přesypat čokoládové kousky do těsta. „Chocolat!“ křičí dcera nadšeně a ukazuje na sebe „Maian!“ (= Marianne), jakože to ona může. No, to já taky. Navlhčenou rukou sázím na pečicí papír něco jako kuličky (je to fuk, stejně se roztečou, navíc to jde rychleji než lžící). Vyjde to na dva plechy. Šup do trouby, nastavit minutku na 8 a sundat malou z linky, zaujímá vyčkávací pozici před okénkem. Uložit zbylé přísady, nandat špinavé nádobí do myčky a už minutka zvoní. Teď už ale musím malého odložit, ajajaj, no co se dá dělat, chvíli řevu snad vydržíme.

„Plaká,“ oznamuje mi dcera, zatímco rychlostí blesku tahám plechy z trouby a sesypávám sušenky na talíř. Zdvíhám mimino, pokládám talíř na stůl a varuju malou „Pálí!“

Naštěstí pro nás obě sušenky stydnou rychle. A mimino v náručí je hned zas usměvavé.

Schválně si tipněte, zda se jim říká patnáctiminutové podle času přípravy od nápadu po položení na stůl, nebo podle času, za který ze stolu zmizí :)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
391
16.7.19 08:32

Podle toho jak zmizí ze stolu :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
16.7.19 09:15

Dělám podobné asi za půl hodiny (i bez asistence dětí), takže taky tipuju variantu č.2 :D a jaká je ‚neškodná‘ zábava na další den? :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5048
16.7.19 10:08

Tak pokud je to podle času zmizení tak v tom případě všechno peču tříminutové :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
bel
3719
16.7.19 10:48

@sinapis.alba momentalne varime sirupy z rybizu a malin ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit