Pěstounka samoživitelka
Do pěstounské péče si může vzít dítě i samoživitelka. Paní Iva, která si přeje zůstat v anonymitě, si k biologické dceři přibrala ještě pětileté dítě.
„Mojí dceři bylo asi šest let, když mě napadlo, že bych si ráda osvojila ještě jedno dítě. Jenže tehdy jsme bydlely v malém bytě, tak jsem to neřešila. Později jsme si koupili dům, ve kterém bylo hodně místa, dcera už byla dospělá a já se cítila sama. Tak jsem se rozhodla podat žádost a stát se pěstounkou samoživitelkou,“ vypráví paní Iva svůj příběh.
Iva pracovala celý život ve školství a děti z dětského domova dobře znala. Věděla, jak to funguje, jen si nebyla jistá, jestli se může stát pěstounkou, když žije sama bez manžela. Začala si o tom zjišťovat více informací a dozvěděla se, že to půjde. „Rodina na mé rozhodnutí reagovala dobře. Když jsem uváděla požadavky o tom, jaké dítě bych chtěla, napsala jsem tam holčičku do pěti let, aby nebyla ještě školačka,“ pokračuje ve svém vyprávění.
Přemýšlela i o adopci, ale ta je na dlouho a Iva chtěla dítě hned. Jakmile měla vyřízené veškeré papíry, šlo to celkem rychle. Holčičce, kterou dostala do pěstounské péče, bylo už 5 let. „Zpočátku jsem ji měla jen na víkend. Malá byla hodně živá. Hned první víkend strčila prst do strouhátka a spálila se o žehličku, protože tyhle věci vůbec neznala. Říkala jsem si, že nemám šanci dítě dostat, když má hned tolik úrazů,“ vzpomíná Iva.
Holčička byla energická, přátelská, ale také vzteklá. Zkoušela, co si může dovolit. Do pěstounské péče ji Iva nakonec dostala. „Nejprve to bylo hodně divoké, dokonce nám i říkala, že se chce vrátit do domova, když jsme neudělali, co zrovna ona chtěla. Ale postupně se to lepšilo. Obrat nastal, když nastoupila do školy. To byly scény na denním pořádku, protože nechtěla dělat úkoly,“ pokračuje.
Naštěstí měla Iva zkušenosti s prací ve speciální škole. Dodnes nejraději vzpomíná na to, jak jí malá začala říkat mami. „Vlastní dcera už byla velká, tak to bylo moc příjemné. Pamatuji si ale, jak jsem musela schovávat spoustu věcí. Nože, zápalky, vše ostré a nebezpečné. Malá byla hodně živá a já byla pořád ve střehu, aby si nic neudělala. Vše ji zajímalo,“ říká Iva.
Dnes je přijaté dceři už 17 let a prochází pubertou. Iva přiznává, že tohle období je složitější, než když byla dcera ještě malá. „Čeká ji brzy maturita. Byla bych moc ráda, kdyby to zvládla. To je můj sen. Za rok už bude plnoletá,“ dodává.
Pěstounství Ivu hodně obohatilo, jak sama říká, přestala řešit hlouposti a malichernosti. Obě své dcery považuje za své a nedělá mezi nimi rozdíl.
