Pět zabijáků vztahů

Partnerské vztahy

Co zabíjí spokojené vztahy. O pěti věcech, které podle mých osobních zkušeností kazí vztah dvou lidí. O nepochopení lidí, kteří v nespokojeném vztahu zůstávají.

Pět zabijáků vztahů

Asi to znáte sami. Spokojeně se procházíte se svým partnerem či partnerkou, zahrnujete se vzájemně láskou a potkáte jiný pár, který má od pohledu k harmonii daleko. Co spolu drží lidi ve vztahu, kde se vytratila láska? A jak tomu předcházet? Podělím se s vámi o mé zkušenosti.

Partnerka o mně říká, že jsem možná až příliš vnímavý a příliš citlivý k takovým zážitkům. A jistě má pravdu. Vlastně to vůbec není moje věc. Ale přesto mi to nikdy nedá a musím o tom přemýšlet. Naposledy když jsme se šli projít na vánoční trhy a potkali rodinu – přibližně třicetileté rodiče a jejich asi čtyřletého syna. „Jsi normální?“ vyštěkla ona svou otázku na něj a urazila dítěti od pusy kus trdelníku, který mu on před chvílí ulomil. „Měl sladké k snídani,“ pokračovala ve svém štěkotu. Dítě se samozřejmě rozbrečelo. „To ty nejsi normální, pořád ti jen něco vadí,“ kontroval neméně vztekle on a pak už následoval z obou stran tok slov, u kterých bylo vlastně jedno, ze kterých úst se nesou. „Už tě mám plný zuby, už mě to nebaví, to je pořád dokola.“ A já myslel na dvě věci. Jakou vzpomínku si z takové procházky odnese ten malý klučina a proč dva lidé, kteří se k sobě neumí chovat hezky, spolu jsou. A také jsem si vzpomněl na větu z dětského seriálu: „Radši jsem si měla vzít Pištu Hufnágla.“ :-)

Tedy nechci tvrdit, že všechny mé vztahy byly idylické a krásné, to nebyly. Chyb se dopouštěly partnerky, dopouštěl jsem se jich já. Ani v tom současném partnerství, které letos oslavilo desítku, jsem všechno jistě neudělal nejlépe, jak jsem mohl. Ale naučil jsem se, co vztahy spolehlivě zabíjí. Je to dle mého hlavně pět věcí:

Neúcta k druhému. Nikdy bychom neměli přestat myslet na začátky vztahu. Co se nám na partnerovi líbilo, co nás k němu přitahovalo, s jakou nervozitou jsme chodívali na první rande, jak vzrušivé byly první doteky. Málokterý člověk projde v životě takovou změnou, aby z jeho osobnosti vymizely jeho kladné rysy. Nikdy bychom kvůli drobným chybkám neměli přestat vidět v našich partnerech to krásné. A z úcty k němu bychom neměli používat slova, která bohužel v afektu od některých padají. Ten člověk proti vám je ten stejný, kterého jste „balili“. Pokud jste balili „krávu“ nebo „deb*la“, pak je to přeci i chyba vašeho úsudku…

Absence melodie lásky. Tak nějak bych nazval to, co spokojené páry provází. Jasně, těch deset let se na těle partnerky trochu projevilo (však i můj pekáč buchet kamsi zmizel), ale stále je krásná. Krásné je nejen její tělo, ale i její duše. A tak je potřeba každý den pohladit jak její tělo, tak její duši. Aby věděla, že láska k ní je stále živá. Ano, zamilované schůzky, debaty o podstatě bytí dávno nahradily běžné starosti typu co je třeba zařídit, uklidit, co se bude jíst, kdo nakoupí. Ale i v těch běžných starostech je potřeba najít energii na projevení citů, drobnou pozornost nebo rošťárnu. Myslím, že to jsou věci, které se nikdy nepřejí. Neznám člověka, který by rád nedostával lásku.

Nepodpora. Nesmíme zapomínat ani na to, že partnerství není o uspokojení našich sobeckých potřeb. Je to něco, co bych nazval „vzájemně výhodným spolčením dvou cizích osob (odlišného) pohlaví za účelem společných výhod“. To jsem romantik, co? :-) Ale partnerství přeci nehledáme jen pro lásku, sex a něžnosti, společnou zábavu nebo za účelem plození dětí. Hledáme ho proto, abychom se v různých životních situacích cítili bezpečněji a lépe je zvládali. Abychom na ně nebyli sami. Hledáme někoho, s kým se budeme dělit o radost, protože ta je asi jedinou věcí, která dělením neubývá, ale také někoho, kdo nás potáhne nad hladinu, když se začneme topit v problémech, starostech nebo zdravotních strastech. Ne náhodou se při slibu manželském říká i ta věta „V dobrém i ve zlém.“ Pro partnerství je zdravé a posilující, když si ti dva dokážou vzájemně pomoci. A to jakýmkoliv způsobem – prací, péčí, podporou, penězi nebo jen povzbuzením, obejmutím, projevenou účastí. A nečekají automaticky, že je to dluh, který se musí vracet. Tím, že pomůžeme partnerovi nebo partnerce, zlepšujeme přeci i svůj vlastní život.

Nesvoboda. Láska nesmí být chápána jako vlastnictví. Láska je svým způsobem obdiv k jinému člověku. A nesmíme ji časem transformovat k příkazům a zákazům. Partnerství nemá mít osobu nadřazenou. A musíme druhému uchovat nějaký svobodný prostor pro přátele, aktivity, ale i malé tajnosti. Důvěřujme lásce toho druhého a v jeho čisté úmysly.
Snaha ho (ji) změnit. Představa, že dokážeme druhého člověka změnit a on bude spokojený je naivní. Buď ho změníme, nebo bude spokojený. Těch nemnoho výjimek jen potvrzuje toto pravidlo. Nemůžeme člověku vyčítat, že se kvůli nám nezměnil. To už je spíš na výčitky snaha někoho změnit. On přeci do vztahu nešel s tím „změň mě“. Partnery si nevybíráme podle toho, jaké je chceme mít, ale jací jsou.

A pak jde člověk spokojený, vyrovnaný ven a narazí na páry podobné tomu z vánočního trhu. Co takové lidi drží spolu? Baví je to tak? Jaký smysl pro ně má přetrvávat ve vztahu, kde chybí úcta, projevy lásky i ochota zvládat společně to zlé? A jakým vzorem je takové partnerství pro jejich děti?

Proč lidé rezignují na hledání vlastní spokojenosti? Jsou pohodlní? Jsou si nejistí sami sebou. Chybí jim sebedůvěra, nebo je svazuje hloupá obava, že pak zůstanou sami? Drží je spolu finanční závazky nebo snad to dítě?

Nevím. A asi to ani nepochopím. Ale vím, co je možné udělat hned teď. Obejmout toho, koho milujeme, dát mu pusu a říct mu, že ho máme rádi. Jen na nás totiž záleží, jaký život si uděláme. A jen pokud umíme lásku dát, můžeme jí získat.

Váš příspěvek
Martassek
Kecalka 382 příspěvků 18.12.18 04:16

Tak tohle by se mělo tisknout a vylepovat v ulicích! :srdce: Mám krásné manželství právě proto, že si jeden druhého moc vážíme a naprosto se podporujeme ve všem co děláme (práce, koníčky, sny). Baví nás dělat tomu druhému radost malými drobnostmi… Miluju ty chvilky, kdy dcerka usne, my si uvaříme kávu a povídáme si jen my dva… Není nikdo koho bych si vážila více, než svého muže a proto mě zaráží ty mnohdy děsivé vztahy mých kamarádek, nebo diskuze tady, plné neúcty a opovržení k tomu druhému. Je to smutné… :nevim: Tohle je jeden z nejlepších deníčků, jaké jsem tady četla a je hezké, že je od muže. :kytka:

Příspěvek upraven 18.12.18 v 04:21

VeHE
Závislačka 4218 příspěvků 3 inzeráty 18.12.18 05:12
:palec: :potlesk:
stinga
Kelišová 7223 příspěvků 18.12.18 06:47

zase moc dobré :potlesk:

Citronkalekninka
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 18.12.18 07:25

A ten paty zabijak? ;) Ale mas naprostou pravdu. Musis byt fajn chlap. A ja jsem vdecna ze mam takoveho taky :-). Vazila jsem si ho vzdycky a kdyz mi dal dve uzasne deti vazim si ho jeste vic.

Mazlika
Ukecaná baba ;) 1383 příspěvků 18.12.18 07:26

Moc krásně napsáno :palec:

KKatka23
Echt Kelišová 9160 příspěvků 18.12.18 07:54

No já teda nesouhlasím. je fajn, že máte v pořádku manželství. kdyby ale partner s vámi čas netrávil, byl neustále v práci a doma čas taky trávil prací a byl byste nespokojený, tak co? tak odejdete? no já se s tím radši smířím a zůstanu s ohledem na děti. těm se musí všechno podřizovat, protože úkolem rodičů je, aby děti byly šťastné.

Dorotka101
Povídálka 32 příspěvků 18.12.18 08:39

Pekne! A o to vic, když to psal chlap! Naštěstí mám doma taky partnera, kterého si vážím a on mě a i po osmi letech se k sobě chováme jako na začátku. :srdce:

Dorotka101
Povídálka 32 příspěvků 18.12.18 08:41

@KKatka23 děti jsou šťastné, když jsou šťastní jejich rodiče. Absolutně se podřídit dětem není dobre.

kruel
Kecalka 460 příspěvků 18.12.18 08:48

Chybí mi ten pátý bod :-) Ale jinak krásně a výstižně napsáno. Mám doma podobně smýšlejícího muže, jaký jste asi vy a jsem za to opravdu ráda! :kytka:

kruel
Kecalka 460 příspěvků 18.12.18 08:49

@KKatka23 Výběr partnera byl ale na vás ne??

emamka89
Stálice 59 příspěvků 18.12.18 09:26

Pro me je zabijak vztahu nespqve dite (uz druhe v poradi) a absence hlidani. Jsme unaveni a predstava nejakych intimnosti me uprimne desi, protoze jedine co chci, ke spat:) a to udela s psychikou hodne, pak clovek strili na.prvni dobrou. Jinak muj muz ma mnoho mnoho kladu, ale zaroven je to takovy nasiraci pytel, ktery malokdy uzna, ze pochybil a nema skoro zadnou sebereflexi, byt mi tvrdi opak. Z naseho okoli slycham jen, ze by s nim nikdo mevydrzel, nu coz, mam s nim dve deti, za mnoho veci si ho vazim a snazim se pracivat hlavne na sobe, abych mu neoplacela stejnou minci a vzdy si napocitala nejprve do deseti. Ale jsem jen clovek a tak byste nas taky mohl nekdy potkat na prochazce, jak po sobe takhle stekame, i kdyz u nas spis proto, ze jedeme o pul hodiny pozdeji nekam, kam jsme jeli, abychom se spolu jako rodina meli hezky, cas je tottiz take nas vecny nepritel, nejak si utika rychleji, nez by clovek cekal. Ze ja chodim nekdy pozde, to vim a pracuji na tom, ze muj muz chodi vsude pozde, to vi cele okoli, jen on je vzdy vsude vcas:) a co, mam ho opustit?:)

SlečnaDahlia
Závislačka 2586 příspěvků 18.12.18 09:33

@KKatka23 Naprostý souhlas s tím, že při ukončování manželství je nutné brát ohled především na děti. Když maminka nebo tatínek odejdou za štěstíčkem v podobě jiné partnerky nebo partnera, jsou řeči o tom, že „spokojený rodič, spokojené dítě“ hloupý alibismus, když tomu dítěti svým štěstíčkem rozbili rodinu. A rozhodně je třeba snažit se kvůli dětem pokroucený vztah spravit všemi možnými prostředky. Ale řekni mi, jaký vzor budou mít děti v rodině, kde jeden z rodičů manželství přetrpí kvůli nim. Kde se k sobě rodiče nedokážou chovat jinak než jako hovada, štěkají po sobě, nejsou schopni spolu mluvit normálně. Tyhle děti obvykle potom v dospělosti vyčítají rodičům, že zůstali spolu a ony na to musely koukat. Paradoxně je to zbabělost a výmluva toho rodiče, který trpí a zůstává „kvůli dětem“, protože takhle zůstane a trpí z rádoby šlechetného důvodu, zatímco jinak by se musel složitě rozvádět, absolvovat soudy, stěhovat se, zařizovat všechno sám… ale dětem by v tom bylo stoprocentně lépe, než vyrůstat v nekončícím dusnu, které samozřejmě vycítí, i kdy si rodiče myslí, že ne.

Premek_Orac
Kelišová 5125 příspěvků 18.12.18 09:35

@Citronkalekninka Pátý je ,,Snaha ho (ji) změnit. Neodskočil tam odstavec :kytka:

Astyna88
Zasloužilá kecalka 565 příspěvků 18.12.18 09:37

Zrovna včera mi řekl můj muž, že na mě miluje to, že se vždy spolu domluvíme, může se na mě spolehnout a neřeším blbosti :oops: 8) Já jsem ráda, že jsem si vzala člověka, který si neplete manželství s osobním vlastnictvím, post manžela jako bachaře a ctí, že, když mi příjde smska, tak si ji nepřečte, ale mobil mi podá ;) 8) Souhlasím s deníčkem a je fajn, že zde přispívají i muži. :mavam:

Citronkalekninka
Zasloužilá kecalka 928 příspěvků 18.12.18 10:04

@Premek_Orac dekuji :-) asi jsem se v tom ztratila :-)

Nick Martina
Stálice 80 příspěvků 18.12.18 11:36

Krásně napsáno, souhlasím s Vámi :palec:

Boeing737
Kecalka 107 příspěvků 18.12.18 11:45

@KKatka23 A zažila jste to? Já ano. Mamina se nažila všema silama udržet rodinu pohromadě, ač otec nefungoval, jak by měl. Pro mě, jako dítě, to bylo peklo. Několikrát jsme na to téma doma mluvili. Snažila se to udržet jenom kvůli nám dětem. Jenže se to podepisovalo na tom, jak se k nám chovala. Pokud jsem ze školy přinesla horší známku než dvojku, byla jsem seřvaná, dostala všemožný tresty. Ven jsem chodit nesměla. Jenom jsem musela sedět doma, učit se a starat se i bratra. Povinně chodit na tancování, které mě sice bavilo, ale holky mě tam šikanovaly. Nikoho to nezajímalo. Nikoho nezajímalo, že bych se chtěla věnovat jiným koníčkům. K velké změně a úlevě došlo až po rozvodu, kdy už mi bylo náct. Zbavila se břemene v podobě otce a hned z ní byla o poznání milejší máma. Lituje toho, že se nerozvedla dřív, uvědomuje si, že jsem v podstatě neměla dětství. Teď už je ale pozdě to dohánět. Nemám jí to za zlé, ale určitým způsobem to poznamenalo náš vztah. Rozhodně nesouhlasím s tím, že kvůli dětem by se měl vztah mermomocí držet. Děti to cítí a poznají.

KristýnaHavlová
Povídálka 24 příspěvků 18.12.18 12:06

:srdce: :potlesk: nemám slov, prostě paráda :hug:

Lucciaaa
Echt Kelišová 7588 příspěvků 18.12.18 12:14

Presne moje myslenky, ale nikdy bych to tak krasne nenapsala.. lidi zapominaji na to, z jakeho duvodu se do sebe zamilovali a i kdyz ne vzdy je to lehke, tak se podivam na nasi prvni spolecnou fotku s manzelem pred 10 lety a reknu si ano, presne do tohodle cloveka sem se zamilovala a presne takovym clovekem stale je a proto ho prece miluju. :srdce:

kocourek88
Ukecaná baba ;) 1155 příspěvků 18.12.18 12:16

moc hezký deníček, nicméně mě to nutí také nad přemýšlením - ono totiž třeba Vámi zmiňovaný pár nemusí být až tak špatný - lidem okolo se velmi snadno soudí nebo odhaduje situace, ale každý, kdo kdy byl v dlouhodobém vztahu ví, že občas se nějaká ponorka stát může, občas se člověk špatně vyspí nebo je zrovna po nějaké hádce a tak na sebe lidé štěkají. Nikdy totiž nemůže být jen slunečno bez deště.
To je třeba věc, která mě v dnešních vztazích trošku mrzí - že plno lidí radši vztah ukončí, než aby třeba vyřešili i malicherný problém, protože „proč spolu být, když zrovna teď nejsem šťastný“ nebo „proč spolu být, když na mě třeba čeká někdo lepší“ :roll:
Takže za mě, i když se někdo třeba hádá nebo je na sebe nepříjemný, tak to hned nemusí znamenat, že má špatný vztah a neměl by v něm zůstávat.
Věřím že fakt každému se v tom dlouhodobém vztahu asi už stalo to, že si o něm někdo cizí pomyslel něco nepěkného nebo něco o tom, jak to s ním ten druhý může vydržet :mrgreen:

Káťa19
Extra třída :D 12605 příspěvků 18.12.18 12:19

Moc hezké :potlesk: :mavam: diky za pripomenuti

123Soňa
Ukecaná baba ;) 1456 příspěvků 18.12.18 12:45

jeeeee, to je pěkný deníček :potlesk:

Pennya
Ukecaná baba ;) 1456 příspěvků 18.12.18 13:32
Rituály

Podle mně je důležité najít si své rituály, chvilky které máte jen pro sebe. Třeba těch 10 minut u kafe po obědě, kdy okolo nesmi být ale rušivé elementy jako zapnuta tv, nebo chat na mobilu. takhle si posedime kazdy vikend nebo odpoledne kdyz prijdeme z práce. Dále, ranní pusa když muž odchází do práce. Vstává dříve, jak odchází líbne mi jeste v posteli pusu. Od doby co jsme se sestehovali to takto dělá už 6 let. Nikdy nezapomněl. Pak mám ráda procházky, a on mi je splní. „Zlato nechceš jít na procházku?“ Ptám se, venku kosa a sníh..„no“, podívá se ven, „nechce se mi, ale půjdu.“ :lol:

Lost soul
Zasloužilá kecalka 997 příspěvků 18.12.18 13:49

Moc pěkně napsáno :palec:

Premek_Orac
Kelišová 5125 příspěvků 18.12.18 14:53

@kocourek88 Určitě máte pravdu, není zcela fér posuzovat cizí vztah podle jedné scénky na vnočních trzích. Ale věřte mi, že tam padala slova, která by ve vztahu k někomu, koho má člověk rád, nikdy padnout neměla.

Premek_Orac
Kelišová 5125 příspěvků 18.12.18 14:54

@Pennya Myslím, že Vám velmi dobře rozumím :-).

Bubla_Bučková
Kelišová 6644 příspěvků 18.12.18 16:14

@kocourek88 jo souhlas.. To se mám rozvádět po každé návštěvě ikey? :mrgreen:

Blahuše
Kecalka 394 příspěvků 18.12.18 16:31

@Bubla_Bučková jezis presne to me napadlo :mrgreen: My totiz kdyz tam jednou za rok - nastesti - jedeme, je to pro me utrpeni a letos to poprve probehlo i s nasim dvouletakem a to uz na mne bylo fakt moc, takze kdyby me zakladatel slysel cestou na parkoviste, horsi priklad do denicku by nenasel ;-) A to sveho muze jinak nadevse miluju a ctim :-) Jinak sepsano hezky…

kocourek88
Ukecaná baba ;) 1155 příspěvků 18.12.18 17:06

@Premek_Orac já teda souhlasím s tím, že by na sebe partneři v žádném případě neměli být sportí nebo zlí. To opravdu ne. I když sama musím přiznat, že zorvna mezi nějaké něžné květinky nepatřím a pro sprosté slovo nejdu moc daleko, tak ale k partnerovi bych si toto nedovolila. Ale i tak po zkušenostech vím, že někdy to člověku ujede, někdy je něco špatně nebo je třeba špatné celé období. A už je to jenom na těch dvou lidech, jestli to spolu zvládnou.
Já za mě s mou zkušeností musím říct, že i když nás s partnerem ještě (bohužel) neváže k sobě dítě, tak měli jsme za našich 8 let společného soužití body, kdy jsem si i přišla nespokojená a nešťastná, kdy jsem i opravdu hodně řešila, zda nejít „o dům dál“, ale teď třeba jsem ráda za to, že jsem to neudělala, že jsem zabojovala a to špatné období si s ním prožila, protože to náš vztah opravdu hodně posílilo. A já si tím alespoň uvědomila to, že jsem mnohem silnější, než bych si dříve myslela. Někdy i to špatné je k něčemu dobré no :srdce:

kocourek88
Ukecaná baba ;) 1155 příspěvků 18.12.18 17:06

@Bubla_Bučková :lol: :lol: :lol: :lol: to mě rozesmálo

Astyna88
Zasloužilá kecalka 565 příspěvků 18.12.18 19:46

Podle me neni dobre udrzovat vztah jen kvuli detem. Svagr takto byl nestastny ve vztahu skoro 5 let, ted ma uz novy vztah, zenu a dite. Myslite, ze ty deti si niceho nevsimly? Byvaly partner mel otce alkoholika, taky si jeho matka myslela, ze je toto lepsi nez nic. A ono je taky blbe, ze to jde pak i generacne dal, zensky vidi, ze muzou chlapum ledaccos tolerovat, matka to prece delala taky. A pak tady mame mrte denicku o tom, ze zenska se neumi odpoutat od agresivniho chlapa. Zenska bude radeji v nefunkcnim vztahu…Proto onu frazi „kvuli detem“ moc nedokazu pochopit…

Příspěvek upraven 18.12.18 v 19:47

JohnyS
Povídálka 12 příspěvků 18.12.18 20:05
A ted neco z realneho zivota

Jo je to pekny, vazne ano. Ale ruku na srdce, je to blbost. Tohle je ideální pohled na vztah, nekoho, kdo ho ma za sebe super a vyhovuje mu. Znam lidi co spolu nejsou i přesto, ze vse fungovalo az na to neco a pak lidi, co na sebe stékají kravo a debile, ale verim ze daji „az do smrti“. Protoze to tam proste je. Tohle je jen pekny nazor, podle me lehce naivni a nic vypovídající. Ale jasne, chci to taky.

ProfZav
Ukecaná baba ;) 2146 příspěvků 18.12.18 20:56

Pekne napsane. Souhlasim se vsim. Nesnasim ty drbaci holcici vecirky kde se nadava na Frantu, Pepu i Jozku. Ja o svem muzi mluvim jen pekne a vim, ze on o me taky.
Jen prosim te: tohle plati i pro pary stejnopohlavni ;-)

amka.82
Zasloužilá kecalka 547 příspěvků 18.12.18 22:05

Moc hezké :potlesk:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.12.18 00:05

Pro mě je zabiják vztahu bydlení s tchánovcema :zed:

Kristův syn
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.12.18 10:38

Jsem alkoholik a čekáme první dítě :cert: :cert:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 21.12.18 01:11

Hezky napsáno. Je to tak.
Bývalý byl despota, nevážil si mě, chtěl mě změnit, projevy lásky podmiňoval tím, že já musím fungovat jak on potřebuje…
Současný manžel je oproti němu normální chlap - má svoje mouchy, ale váží si mě, nechce mě měnit, přitom ve změnách, které sama chci, ale třeba mi moc nejdou, mě podporuje. I na mých slabých stránkách vidí něco dobrého. Umí se omluvit, říct promiň, přiznat chybu. Ve všem, co dělá, cítím, že na mě myslí, a kolikrát se z naprosto normální situace vyklubala romantika jako blázen - ne ta prvoplánová „jsem romantik“, ale taková ta přirozená, nenápadná, hezká.
Je to obrovský rozdíl, když člověk může porovnat normálního milujícího muže a toho, se kterým to prostě nešlo.

Vložit nový komentář