Pětileté dítě bez angličtiny? Podle rodiny mu prý ničím budoucnost

S manželem jsme se přitom dohodli na jednoduchém pravidle: kroužky ano, ale rozumně a přiměřeně věku. Určitě ne každý den po školce.

I tak toho mají kluci (čtyři a pět let) dost. Chodíme na vesnici do hasičů, navštěvují hudební přípravku a ve školce jsem je přihlásila na modelování z Fima. Starší jako předškolák bude navíc se školkou jezdit na plavání. Za mě až až na to, jak jsou malí.

Jenže moje sestra a táta mají pocit, že jsem úplně selhala.

Pravidelně mi teď střídavě volá táta se ségrou a já mám pocit, že procházím výslechem u výslechové komise.

„A na tu sportovní přípravku ve městě jste je zapsali?“ ptá se ségra do telefonu.

„Nezapsali. Mají hasiče, Fimo a hudebku, bohatě to stačí.“

„Prosím tě, to jsou kroužky o ničem!“ vyjede po mně. „A co angličtina? A bruslení? Dneska děti v pěti letech běžně bruslí a lyžují! Když je to nenaučíš teď, budou pozadu a zkazíš jim život!“

O chvíli později mi volá táta: „Proč nechodí na tu angličtinu? Vždyť bez angličtiny se dneska nehnou!“

Snažila jsem se jim vysvětlit, že angličtina, která se nabízí v okolí, spočívá v tom, že děti sedí a poslouchají, že „pes je dog“, a pouští jim písničky. To jim můžu pustit doma na YouTube zadarmo. A bruslit nebo lyžovat je s manželem časem naučíme sami. Ani my jsme nebruslili od čtyř let a žijeme a když se chceme bavit, tak nám naše schopnosti stačí. Jo jasně, asi je na světě spoustu lidí, co to umí lépe, ale kopec sjedu a na veřejném bruslení se nepřerazim.

Smysl mi dává hudební přípravka, protože rozvíjí řeč a rytmus, ale drtit je na konkrétní nástroj v tomto věku taky nechci. Nechci z nich mít vrcholové sportovce, nebo profesionální hudebníky. Vyčtou mi to někdy? Pochybuju.

Proč proboha musím rodině neustále obhajovat, že nechci své čtyřleté a pětileté děti po školce vláčet po zimních stadionech a jazykovkách? Proč nestačí říct jediné: „Ne, nechceme tam chodit, nestojíme o to“?

Myslím si, že svým dětem dám daleko víc, když s nimi po školce zajdu do lesa, sedneme na kola (to jsem je naučila, jezdí oba už bez koleček), nebo si budou jen tak blbnout na zahradě a hrát si. Děti potřebují taky obyčejně vypnout a být dětmi.

Ale podle ségry a táty jsem evidentně matka roku, která svým synům zavírá dveře do budoucnosti, protože v pěti letech neumí říct anglicky ani slovíčko a nejsou z nich malí Jágrové. Už mě ta jejich věčná potřeba všechno organizovat a porovnávat fakt nebaví.