Po pátém potratu mě přítel opustil. „Nejsi schopná mi donosit dítě,“ vyčetl mi
- Psychické problémy
- Anonymní
- 20.01.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Život je někdy strašně nespravedlivý. Všechny moje kamarádky mají děti, některé už dvě nebo tři. A já nemám ani přítele. Jsem sama, nešťastná a moje sebevědomí je na bodu mrazu. Z pohádky o velké rodině mi zbyly akorát oči pro pláč. Všichni mi říkají, že to bude dobré, ale kdy? David odešel kvůli tomu, že jsem mu nedala dítě. A kdo bude chtít ženskou, která nemůže mít děti?
Vím, že si kladu moc otázek, na které nejsou odpovědi. S Davidem jsme spolu byli sedm let. Oba jsme si moc přáli děti. Otěhotněla jsem vždycky celkem snadno, ale každé těhotenství skončilo potratem. Zpočátku jsme to brali celkem dobře. „To se stává,“ říkali všichni.
Jenže pak už to bylo doslova peklo. Jednou jsem přišla o dítě v pátém měsíci, to bylo naposled. Pak už jsem řekla, že to vzdávám. Ano, měla jsem poslechnout Davida a jít do centra asistované reprodukce. Já pořád věřila, že to půjde. On nás tam už dokonce objednal, ale pak jsem otěhotněla a zrušila to.
Po posledním potratu se ve mně něco zlomilo. Najednou jsem si už nedokázala představit, že budu ještě někdy těhotná. Že přijde další zklamání. Bylo mi mizerně fyzicky i psychicky. A David se naopak choval jako posedlý. Nakonec mi dal doslova nůž na krk – buď dítě, nebo rozchod. Nevěřila jsem, že to udělá, ale udělal. Já mu řekla, že dítě mít nemůžu. A on na to: „Ok, ty nejsi schopná mi donosit dítě, tak si najdu jinou,“ křičel na mě, když si balil svoje věci.
Uběhlo už pár týdnů a já nedokážu pochopit, že se to skutečně stalo. David se mnou nechce mluvit, máma mi říká, že ho mám nechat jít. „Je to pitomec, nezaslouží si tě. Vždyť jsi ještě mladá. Nic není ztraceno,“ konejší mě. A já v hloubi duše vím, že má pravdu. Je mi 34, možná mám před sebou ještě růžovou budoucnost, ať už s dětmi, nebo bez nich. Možná bych se měla objednat na nějaká vyšetření, aby se zjistilo, proč k těm potratům dochází.
Přečtěte si také
Když se se mnou rozešel, myslela jsem, že umřu. Dnes vím, že to nebyla láska
- Anonymní
- 18.07.26
- 4759
Když se dnes ohlédnu zpátky, nechápu, jak jsem mohla být tak slepá. Tehdy jsem byla přesvědčená, že jsem jen potkala životní lásku. Ve skutečnosti jsem kolem jednoho muže postavila celý svůj svět.
Přestala jsem žárlit na jiné ženy. Největší sokyní se stal partnerův mobil
- Anonymní
- 18.07.26
- 1015
Nikdy jsem nepatřila k žárlivkám. Když můj muž občas zašel s kolegy na pivo nebo jel na služební cestu, vůbec jsem to neřešila. Ani mě nenapadlo kontrolovat mu telefon nebo pročítat zprávy. Jenže...
Kluci nerostou a běháme po doktorech. Poznámka cizí ženy mě velmi zasáhla
- Anonymní
- 18.07.26
- 1776
Být mámou znamená žít v permanentním strachu o své děti. Někdy jsou ty obavy viditelné na první pohled, jindy si je člověk nese hluboko v sobě a navenek se snaží nedat nic znát. To je i náš případ....
Přijeli jsme na chalupu a já se rozbrečela. Naše rodinná tradice byla pryč
- Anonymní
- 18.07.26
- 1842
Zapisování výšky dětí na futrech byla rodinná tradice, která mě provázela celé dětství. Chtěla jsem ji i pro své děti. Když byly malé, začaly jsme proto zapisovat jejich výšku na chalupě. Jednou...
Stavíme pět let. Teď místo, aby s tím pohnul, šel manžel stavět tchyni pergolu
- Anonymní
- 18.07.26
- 2570
Mít vlastní bydlení a nestrachovat se, co bude dál, je snem snad každé mladé rodiny. My s manželem tento sen budujeme už neuvěřitelných pět let. Vlastně spíš jen manžel, protože já se starám o děti...
Manželka obléká našeho syna jako holčičku. Bojím se, že mu tím ubližuje
- Anonymní
- 17.07.26
- 3864
Nikdy jsem si nemyslel, že jednou budeme doma řešit barvu triček. A už vůbec ne to, jestli je v pořádku poslat našeho čtyřletého syna do školky v růžových legínách a třpytivém tričku s jednorožcem.
Sestřenice nás pozvala na honosnou svatbu. Náš dárek jim ale nebyl dost dobrý
- Anonymní
- 17.07.26
- 3898
Když přišla pozvánka na svatbu mojí sestřenice, měla jsem upřímnou radost. Nebyly jsme sice v každodenním kontaktu, ale vyrůstaly jsme spolu. O to víc jsem se těšila, že se po letech zase sejde...
„Jen se válí doma!“ seřval mého muže švagr. Manžel se mě vůbec nezastal
- Anonymní
- 17.07.26
- 3605
Mít doma dvě malé děti, které jsou od sebe přesně rok, je nefalšovaný, každodenní masakr. Staršímu jsou dva, mladšímu jeden rok. Kdo to nezažil, ten si nedokáže představit, co to obnáší. Nevím, kam...
Nabourala jsem přítelovo vysněné auto. Jeho reakce mě ale naprosto šokovala
- Anonymní
- 17.07.26
- 3956
Dodnes nechápu, jak se mi to povedlo. Stačila vteřina nepozornosti a ozvala se rána, kterou nechce slyšet žádný řidič. V tu chvíli mi bylo jasné jediné. Právě jsem nabourala auto, které si můj...
Vedoucí na táboře chce mít peníze mé dcery u sebe. Přijde vám to normální?
- Anonymní
- 17.07.26
- 4601
Letos jede moje dcera poprvé na tábor. V pokynech je doslova napsáno: „Kapesné pouze do rukou vedoucího“, ale má dcera chce mít peníze u sebe. Bojí se, že by musela za cizím člověkem přijít a říkat...