Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu

Rozvedla jsem se a nějakou dobu byla přesvědčená, že mám jasno.

Pak jsem potkala svého druhého manžela.

A na začátku jsem si říkala, že tentokrát je všechno jinak.

Byl pozorný, zajímal se o mě, uměl mě rozesmát a hlavně jsem vedle něj měla pocit, že jsem konečně našla člověka, se kterým to bude fungovat. Po tom, co jsem zažila v prvním manželství, jsem si připadala skoro jako vítěz.

Jenže dnes se občas přistihnu, že sedím v kuchyni a říkám si: Jak je možné, že jsem zase tady?

Zase mám pocit, že většinu věcí řeším já. Zase některé problémy raději spolknu, abych nemusela vyvolávat hádku. Zase si říkám, že kdybych něco potřebovala, musím si o to několikrát říct.

A nejhorší na tom je, že některé jeho věty už jsem jednou slyšela.

Nebo spíš jejich jinou verzi.

Když jsem si stěžovala v prvním manželství, říkala jsem si, že jsem si prostě vybrala špatného člověka. Teď už si tak jistá nejsem.

Protože jestli se některé věci opakují podruhé, začínám přemýšlet, jestli problém nebyl jen v mužích.

Neříkám tím, že za všechno můžu já. To určitě ne.

Jen jsem si začala všímat, že jsem v obou vztazích na začátku přehlížela podobné věci. Něco mi vadilo, ale říkala jsem si, že se to časem srovná. Něco jsem nechtěla řešit, protože jsem byla zamilovaná. A u některých věcí jsem si dokonce namlouvala, že tentokrát to zvládnu jinak.

Nezvládla.

A tak si dnes kladu nepříjemnou otázku.

Nevybírám si pořád dokola stejný typ člověka, jen pokaždé v trochu jiném balení?

Je zvláštní si to přiznat. Člověk si po rozvodu myslí, že už má zkušenosti. Že ví, na co si dát pozor. Že tentokrát pozná varovné signály včas.

Jenže když se zamiluje, začne některé věci vidět úplně jinak.

A možná právě proto mi druhé manželství nevychází tak, jak jsem si představovala.

Ne proto, že by druhá šance byla chyba.

Ale protože samotná změna partnera ještě neznamená, že jsme změnili svoje vlastní vzorce.

A to je pro mě asi ta nejhorší část celého zjištění.

Protože pokud chci, aby příště bylo něco jinak, nestačí si říct: Tentokrát si vyberu lepšího chlapa.

Musím se podívat i na sebe.

Na to, co toleruju. Co přehlížím. Co si nechám líbit. A hlavně proč.

A právě toho se teď bojím nejvíc.

Že jsem dvakrát hledala jiného muže, ale sama jsem do obou vztahů přišla pořád jako stejná žena, která dělá stejné chyby. Tak třeba to vyjde příště…