Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat

V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím do deky.

Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat Zdroj: Canva

Manžel si ze mě kvůli tomu začal dělat legraci.

„Ty jsi nějaká přecitlivělá. Vždyť je pořád ještě teplo,“ říká mi.

Jenže mně teplo není. A čím častěji to opakuje, tím víc mě to začíná štvát.

Štve mě, že v poslední době je to čím dál horší. A taky si možná stěžuji více než je zdrávo, to připouštím. Ráno vstanu a řeknu, že je mi zima. V autě si přitáhnu bundu ke krku. Když jdeme ven, několikrát během procházky poznamenám, že už bych byla nejradši doma.

Vím, že to není úplně příjemné poslouchat. Jenže já si nemůžu pomoct.

Minulý víkend jsme byli s manželem a dětmi na výletě. Bylo asi patnáct stupňů, svítilo slunce a jemu bylo podle všeho nádherně. Já měla bundu zapnutou až ke krku a pořád jsem si mnula ruce.

„Ty si ten podzim fakt neumíš užít,“ smál se.

Neřekla jsem nic, ale uvnitř mě to naštvalo. Připadám si, jako kdyby moje pocity vůbec nebral vážně.

Večer jsem mu řekla, že mě jeho poznámky začínají štvát.

„Já tě jen trochu popichuju,“ odpověděl.

Jenže ono to není jen o zimě. Poslední dobou mám pocit, že kdykoli řeknu, že mi něco není příjemné, jsem podle něj přecitlivělá. Když jsem unavená, přeháním. Když mě něco bolí, moc to řeším. Když mi vadí, že je doma nepořádek, jsem hysterická.

A teď jsem ještě ta, které je pořád zima.

Včera večer jsem si zase vzala deku a manžel jen protočil oči.

„Zase? Vždyť je venku ještě skoro léto.“

Tentokrát už jsem se neudržela.

„A co mám podle tebe dělat? Mám předstírat, že mi zima není, abys měl klid?“

Chvíli bylo ticho. Pak řekl, že všechno moc prožívám.

Možná opravdu jsem v poslední době citlivější. Možná jsem jen unavená a všechno mě rozhodí víc než dřív. Ale čím dál víc mi vadí, že když mu řeknu, jak se cítím, nesnaží se mě pochopit. Spíš mi vysvětlí, že bych se tak cítit neměla.

A tak už raději mlčím.

Jenže pak sedím večer na gauči, klepu se zimou a říkám si, jestli jsem opravdu přecitlivělá. Nebo jestli by někdy prostě stačilo říct: „Tak si vezmi deku, lásko.“

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
2029
24.9.26 05:44

Nech si zjistit, zda máš správné hodnoty štítné žlázy. Zimomřivost k tomu totiž patří…

  • načítám...
  • Zmínit
2225
24.9.26 10:44

Nejsi jedina. Mne bylo zima v červenci v Egyptě. Tak klid.

  • načítám...
  • Zmínit
2993
25.9.26 20:51

Je obecně známo, že ženy jsou zimomřivější. Jak tu již padlo, zašla bych raději k lékaři, k praktikovi a nechala si napsat žádanky na specializovaná vyšetření. Druhá věc je neúcta a bagatelizování ze strany partnera. To, že on to má jinak, neznamená, že on určuje normu. Taky by mi to bylo nepříjemné.

  • načítám...
  • Zmínit
Dno
20
27.9.26 12:30

Chápu Vás já jsem ta co i v zimě litá bez svetru ale když si Sednu tak je mi zima, K tomu lékaři jsi dojdete a máte jistotu,

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.9.26 21:27

Také to tak mám, začne podzim a ráno si přitopím v krbu, aby mi bylo teplo, teplé ponožky jsou nejlepší kámošky a večer k TV deka :-)

  • Upravit
Anonymní
28.9.26 12:35

Vypadá to na zdravotní problém, doporučuji důkladné lékařské vyšetření, nenechte se odbýt. Ženy bývají obecně zimomřivější než muži, je to dáno biologicky. Váš manžel to zřejmě vůbec netuší, ovšem to neomlouvá jeho hnusné chování k vám.

  • Upravit