Porod císařským řezem

Od porodu jsem skoro půl roku, tak se musím konečně vypovídat. Moje předsevzetí, že druhý porod musí být zaručeně lepší než ten první klešťový se nenaplnilo. Ten, kdo jde vyžádaně a podplaceně na císařský řez, je u mě blázen.

*

Moje celé druhé těhotenství bylo konečně úplně ukázkové. Pokud tedy opominu, že jsem měla ve 12 tt neštovice a myslela, že to nepřežiju, jak mi bylo zle a ten strach o miminko, zda je vše v pořádku a že nebude mít nějaké následky..

Ale všechno v bylo v pořádku. Holčička se měla v bříšku vážně parádně a už od 5. měsíce byla dle UTZ o 3 týdny větší. No co, tak buď bude trochu větší, nebo se pletou, jako skoro pořád, to zvládneme. 3 měsíce před porodem už mě oslovovali lidé, když už rodím a zda to budou dvojčata nebo kluk, když mám termín až za 3 měsíce. Lezlo mi to fakt na nervy, bylo to denně.

Celé léto jsem byla jak vorvaň, naštěstí jsem některé dny přežívala na zahrádce a u bazénu, když mě manžel vyvezl. :-D Bohužel obrovské břicho mě ty 2 měsíce šíííleně omezovalo, měla jsem ukrutné bolesti kyčlí, stydké kosti, kostrče… No nebýt manžela a babičky, tak chudák starší dcerka by byla jak vězeň, protože já sotva lezla a bydlím ve 4. p bez výtahu.

14 dní před porodem mi dělali ultrazvuk už v porodnici, jak to s tou velikostí vlastně je. Doktor se jen pousmál: „Tak maminko, právě teď je váhový odhad 4200 g, rozhodně doporučuji císařský řez vzhledem k Vašemu prvnímu klešťovému porodu“. Nechala jsem si zavolat ještě jiného doktora, jaký na to má názor. Sdělil mi, že to samozřejmě můžeme zkusit přirozeně. Musím ale počítat s tím, že pokud se někde miminko šprajcne, už to bude akutní císařský řez, který je rizikovější. Chvíli jsme se radili s manželem, manžel se sekcí souhlasil, že má o nás strach, ať neblbnu. Já měla slzy v očích, ale přemluvil mě…

Je to vážně divné, když víte přesně den a pomalu hodinu, kdy se vám narodí dítě. Sekci naplánovali na 39+0, měla jsem týden na to si vyběhat všelijaké vyšetření a psychicky se připravit. Noc před sekcí jsem nezamhouřila oka, lítaly mi strašné myšlenky, co když to ucítím jak mě řežou? (chtěla jsem být při vědomí, aby se mnou byl muž a viděla jsem malou), co když nebude plakat? Co když říznou miminko do hlavy? Co když vykrvácím, co bude s mými dětmi? Strach se střídal chvílemi s úlevou, že už za pár hodin to bude za mnou…

Ráno jsme dojeli do porodnice, udělali mi vyšetření, monitor, pak sprcha, klistýr… Manžel přišel a čekali jsme až si pro mě / nás přijdou. Na sále byla strašná zima, já se klepala jak ratlík, zimou i nervozitou. Strašně hodný anesteziolog s asistentkou mě uklidňovali. Než mi ale napíchli ten zpropadenej epidural do zad, který jim nešel do mých zkroucený zad napíchnout, byla jsem nervózní víc a víc, srdce mi lítalo jak zběsilé.
Když se konečně trefili, do pár sekund jsem necítila nohy a začal šrumec. Nalítli tam doktoři v pláštích, roušky měli, plentu přede mě nandali abychom to s manželem neviděli, ruce mi přivázali, kapačky… A na mé pravé straně tikaly hodiny.

Bylo 9:36, když manžel přišel a chytil mě za tu přivázanou ruku plnou kanyl. Jelikož jsem nic necítila od pasu dolů, strachem mi začalo ještě víc skákat srdce a celý horešejšek od prsou nahoru. Museli mi něco dát do kapačky, abych se zklidnila, trochu to pomohlo. Přestala jsem se klepat a připadala si jak opilá.

Najednou slyším: „Tak jdeme na to“, bylo 9:47… uff, nic jsem necítila, opravdu nic, díky bohu jsem si říkala, ale ty 2 minuty, než jsem zaslechla mé holčičky pláč, byly nekonečné. Najednou slyším, jak někdo říká: „Teda, to je macek ale???“. A vzápětí ten krásný pláč.

Ihned jí zabalili a podali ukázat na pár chvil, pak s ní odešli na kontrolu. Manžel šel s nimi, jak jsem si přála. Během těch asi 10 minut, co byli pryč se mi udělalo příšerně zle, taková tupá bolest do zad, opravdu strašný, strašný pocit. Chtělo se mi zvracet a snad omdlít, nevím. Rychle mi dali něco asi na bolest, naštěstí to zabralo a už mi bylo celkem fajn, jen to tahalo a tahalo. Ale ten pocit, že mám mimo tělo dělohu a bůh ví co ještě, byl prostě šílený. (Nevím zda z vás někdo viděl film Ostrov, jak se ten černoch vzbudil během operace, když mu brali orgány a začal jim utíkat chudák… no vzpomněla jsem si na to a chtělo se mi také utéct). Pak jen vím, jak říkala ta asistentka anesteziologa, že už to bude, že mi budou vracet zpět dělohu a šít zbytek..Brrrrr!

Když se manžel vrátil i s dcerou, byl to nejhezčí pocit. Byla zdravá, krásná a měla 52 cm a 4570 g. Dlouho se mnou byli, než mě zašili (asi 30 min), po zašití mě přehodili na jiné lůžko a „malinkou“ mi přiložili na 10 min k prsu, to jsem si vyžádala. Když mě na JIP přišli zkontrolovat, to mačkání břicha bylo šíleně bolestivé a vyndavání vložek a přebalování postele a cévka na čůrání… takové potupné, ale co se dá dělat, když se člověk nemůže hnout. Bolesti břicha mi tlumily léky, které mi dávali do kapačky pravidelně, takže to bylo dobré.

Druhý den člověka nutí vstát a to je teprve zážitek, strašně to bolí. Člověk je jak svázaný, ale prostě musí vstát. Jelikož mi malou vozili málo, hned jak jsem vstala jsem si vydupala nadstandardní pokoj a už si jí tam vezla. Bylo mi fajn.

3.den jsem se cítila jak znovuzrozená, nic nebolelo, až jsem se divila. Taky jsem si už nešla pro léky na bolest. Já hloupá, až když mě začalo příšerně bolet břicho, utíkala jsem na sesternu pro něco, ale než zabraly, bylo to peklo. To šílené pálení, bylo mi do breku.

4.den po sekci jsme šly konečně domů, konečně. Manžel měl 3 týdny dovolené, takž pomáhal. Po pár dnech mi jizva zhnisala a to dost, udělaly se mi tam kapsy a díry, takže antibiotika, čištění, dren, bolest, bolest… Nemohla jsem mít ani kalhotky, takže manžel ošetřoval, višňák, vložka na krytí a pořád do kola, než se vytahal všechen hnis trvalo to asi měsíc.

Na lékách jsem nakonec byla 3 týdny, nedalo se to bez nich vydržet, vstávání a ulehání do postele byl pro mě horor. Pak už ani moc nepomáhaly, tak jsem to zvládala bez. Chudák malá měla teda super výživné mléko ☹ Jizva se mi zahojila až za 3 měsíce, ale vše jsme zvládli.

Kdybych chtěla 3.dítě, jakože asi bych chtěla, tak i kdyby mělo mít miminko 5kg, zkusím to prostě přirozeně, tohle už nikdy nechci zažít!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
854
9.2.18 16:58

A skončit s repturou až k zadku bys chtěla zažít? To je podle mě stokrát horší.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2884
9.2.18 17:17

Asi dost záleží jak kdo snáší bolest. Já jsem po cs necelé 3 týdny a vzpomínám na to v dobrém. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.2.18 17:22

Rodila jsem velké dítě a mam rupturu třetího stupně, malý malem umřel. Sorry, ale bud rada za cs. Jinak gratuluji k holčičce

  • Nahlásit
  • Zmínit
887
9.2.18 17:28

No teda ta byla pořádná. Ja rodila malého 4100 g přirozeně a stačilo mi to :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1105
9.2.18 17:53

Ahoj. Naprosto ti rozumím. Akorát já si dala celou narkózu. Druhý císař také plánovaný - ačkoliv byl 100× náročnější kvůli komplikacím a velkému krvácení, byl i přesto nesrovnatelně lepší než první. A to kvůli psychice. Už víš do čeho jdeš :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.2.18 19:05

Ja mela akutni cs, vzpominam na nej v dobrem. Ano boli to dalsi dny, chodis jak stara babka v predklonu, ale za par ni bylo vse ok. Jizva se krasne zatahla bez komplikaci. S tim, ze neco nebude ok se neda počítat dopredu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
9.2.18 19:40

Jak já ti rozumím. Měla jsem první císař plánovaný v „továrně na děti“ a bylo to šílené.
Tak jsem si řekla nikdy více a druhý šel přirozeně, docela dobře. Teď třetí jsem dvakrát odložila císaře kvůli přenášení a ve finále malá naprosto krásně, se svojí porodní asistentkou, bez píchání čehokoliv a zasahování, malá měla oproti odhadu přes 4 kila, ještěže jsme to nikdo nevěděl, poranění malé. Já věřím, že když se do porodu moc nezasahuje a nechá se to běžet jak má, je to většina úspěchu.

  • Nahlásit
9.2.18 19:41

Ja jako prvorodicka porodila syna 4.060 a 55cm bez nastrihu a poraneni. Jak se Vam tam sprajcl pri prvnim porodu?

  • Nahlásit
  • Zmínit
3481
9.2.18 19:45

Chapu. Ja jsem po druhe sekci, ta byla mnohem bolestivejsi jako prvni. Taky jsem chtela rodit prirozene, ale opet to nevyšlo. No, neda se nic delat. Ted tri týdny po porodu jsem ok, jizvu denne masiruji. Prvni tyden mi bylo opravdu zle. Neni to zadny med, ale takhle velke ditko bys asi tezko rodila.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5379
9.2.18 19:52

Je mi líto, že to pro tebe bylo takhle nepříjemné. Já teda po klestovem porodu bych měla strach rodit normálně.
Taky mi pořád vycházel dle biometrie termín dřív a dřív. Říkali mi lékaři ( celkem jich bylo 5), že mám čekat větší miminko. Den před porodem 4020+(-)500g doufala jsem spíš v mínus. No a druhý den se „malej“ narodil 4410 a 53cm, nebylo to nic moc, nakonec stačil nastrih, ale říkali mi, že příště mám taky uvažovat SC. Bojim se, ale dám na doktora.

Příspěvek upraven 09.02.18 v 19:53

  • Nahlásit
  • Zmínit
40084
9.2.18 20:29

Ahoj, já jsem ta, co by byla ochotná zaplatit za císaře. Mám ho za sebou a musím napsat, že to byl bezbolestný a pohodový porod. Dokonce jsem ani nechodila v předklonu. Narkózu jsem měla celkovou - stejně bych epi nechtěla.
No a jak tu píše anonym s repturou až k zadeli - tak k tomu ještě připisuji, že bych měla strach i o miminko.

  • Nahlásit
  • Zmínit
288
9.2.18 20:32

Mam za sebeu tri SC v celkove narkoze. Cisar od cisare byl lepsi. Nekdy si proste clovek nemuze vybirat. Ja jsem hlavne stastna, ze jsou deti i ja v poradku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
868
9.2.18 21:09

Ja mam za sebou taky plánovanou sekci kvuli KP presne jako ty v 39+0 a také spinalni narokozu. Pro mne teda to urcite nebylo takove peklo. Ano nervozita byla, taky jim to neslo napichnout a taky se mi udělalo spatne. Ale dole vse funguje, mala je zdravá a ta bolest se da přežít. Dnes 3.5 měsíce po porodu jsem uplne v pohode.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4421
9.2.18 21:18

Uf, sis uzils teda, mne se mala definitivne tim správným smerem otocila az nekdy ve 38.tt, to jsem se taky modlila abych nemusela rodit KP prirozene nebo cisarem, ale myslím ze v Plzni tomu prvnimu moc nakloneny nejsou. A byla tedy oproti vasi macande drobecek, 3.05 / 48, takze sla na 2 zatlaceni bez nastrihu a jeste me brzdily PA s doktorkou aby si stihly vubec vzit rukavice a chytat :mrgreen: Tyjo takovyho macka bud ale rada zes nerodila normalne, by te potrhala asi fest, pokud bys neměla nejak poctive roztazeno aniballem :mrgreen: :think: nebo bys byla zasita zepredu dozadu a na sex mohla pul roku zapomenout :lol: No hlavne ze je maličká zdrava a dobre papa, jak pises v te diskuzi o vareni prikrmu :D :palec: Znam jednu holku co ma 4 deti a vsechny císařem ze zdr. duvodu (tak ono po 2 cs uz ani jina moznost není ze), ale po zadnem takovehle problemy nemela nebo o tom aspon nic nevim…tak at ti do tretice ten přirozený pohodový porod vyjde - byt mi tolik co tobe (jestli 25 v nicku je vek?), a ne o 10 vic, tak s 3.nevaham…v 25ti dve deti, to se taky uz moc casto nevidi… :palec: Taky bych asi radsi s odstupem casu byla takhle mlada mamca a mela cas pockat s dalsim deckem, nez starsi trochu odroste/odrostou… mmch to 4.p.bez vytahu nezavidim ani trochu, jak to zvladas ted s miminkem a tou vetsi - v cem ho nosis? Mne staci jit obcas k nekomu na navstevu, kdo to ma taky tak, a funim jak parni lokomotiva, a predstava ze ty schody beham 3× denne se psem…ne-li vickrat, kdyz jdu nejdriv na prochazku s nim, pak do skolky kam uz ho neberu takze ho musím dat domu a jezdím furt nahoru dolu výtahem jak cvok…ale dikybohu (a hlavne staviteli naseho domu) za nej i za jeho opravdu velkoryse rozměry :lol: U nasich v panelaku se vejdu jen ja a kocar a to jeste musim zatahnout bricho, starsi dite a psa uz bych tam nacpala leda ke stropu :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11556
9.2.18 21:36

@Jahudka82 Bohužel už tu jsem nějakou dobu, takže mi táhne na 30 letos :roll:
To 3. dítko ještě uvidíme časem. Nějak se nemůžu smířit s tm, že tohle miminko už je poslední a už to nezažiju..ale uvidíme. 3 už je fakt dost :mrgreen:

Jinak u prvního porodu jsem byla šitá až k zadku, takže zhruba vím, jak je to „příjemné“ :roll:

Bohužel mám asi smůlu, co se týče porodů..vždy si to představuji úplně jinak a prostě ne a ne.. první porod už dnes vím, že mi zbytečně urychlovali, kdyby mě asi nechali jestě pár hodin trpět, třeba nebo spíš ai určitě by to nedopadlo jak to dopadlo kleštěma, malá měla ručičku přez obličej, takže pravděpodobně nebyla ještě dorotovaná jak měla a tak to dopadlo no..
Důležité je, že jsou obě holky i já v pořádku a na ničem jíném nezáleží :kytka:
Je tedy škoda, že se na to zrození nedá vzpomínat hezky, ale co se dá dělat.. :nevim:

Jsem ráda, že se ta jizva nakonec jakžtakž zahojila, že jsem nemusela na reoperaci, protože se to pořád tak jako trhalo a bublinkovalo..
No takže tak..Kdybych to měla porovnat ty porody, tak snad ani nevím 50/50 pro mě..
:mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3399
9.2.18 21:46

Taky jsem po druhém císaři..první byl akutní v celkové narkóze..po porodu jsem nemohla ani vstát a celkově to šestinedělí jsem nesla hodně špatně, druhý císař jsem měla naplánovaný, ale jelikož jsem rodila nečekaně o 10dní dříve, šlo o císař akutní, ale v částečné anestezii, což jsem nesla v podstatně lépe, týden po porodu jsem už normálně fungovala. Akorád po císaři mi tři dny krvácela jizva, hrozilo další šití, ale naštěstí se to zacelilo, měla jsem na sobě chvilkama závaží.
Jinak gratuluji k holčičce :srdce:

Příspěvek upraven 09.02.18 v 21:46

  • Nahlásit
  • Zmínit
78
9.2.18 22:30

Rodila jsem prvni akutni sekci. Porod daleko horsi nez jak popisujes, navic jsem na to byla sama, vydesena co je s malou, spinalni anestezie mi neumrtvila jen spodek, ale ochromila mi dychani, takze mi museli davat jeste kyslik, malou jsem po porodu ani nezahlidla,… Nemohla jsem promluvit, pohnout hlavou nic…Jeste ten samy den me zvedli z postele a alou do sprchy. Po porodu jsem pak dostala jen 3 injekce proti bolesti za celou dobu co jsem tam byla, vic ani prasek (no, to bude zvysenym prahem bolesti, me to opravdu moc nebolelo). Takze porod hruza a u druheho ditka jsem bojovala za prirozeny porod. Dite bylo o 1kg vetsi jak prvni ale zvladli jsme to…

Takze te chapu… Cisare jsem. Podruhe podstoupit uz nechtela.
A anonymko: rozhodne je lepsi byt natrzena az k prdeli nez cisar (vlastni zkusenost)…

  • Nahlásit
  • Zmínit
211
9.2.18 23:23

Ahoj, mám stejnou zkušenost s prvním porodem…syn nešel vytlačit, doslova visel na krátké pupeční šnůře hlavičkou v pánevním východě a kvůli akutní hypoxii byl vytažený kleštěma…šitá jsem byla snad až na záda…poranění 3.-4.stupeň…Druhé dítě bychom chtěli, ale mám z dalšího porodu strašný strach… :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
303
9.2.18 23:48

Rodila jsem cisarem syna 4100 g z duvodu poloze kp, ale cisare jsem si hrozne prala, protoze bych u porodu zpanikarila. chtela jsem celkovou anestezii a probudila jsem se hlasem partnera a tim, ze mi pritislki ke tvari syna :-) bolesti jsem mela asi 10 minut, pak mi dali analgetika (pry neco jako morfium) a uz me nic nebolelo. po 6 hodinach prevoz z jip na pokoj a tam mi syna prinesli na vecerni kojeni. Rano znovu na kojeni. Kdyz nastoupila ranni smena, tak jsem je prosila at uz me nechaji jit do sprchy, ano je potupne lezet na hadickach. vstavani me nijak nebolelo, otaceni v posteli take ne, ale jakoby me tihlo me bricho, tak nebylo jednoduche se otocit. pak mi dali syna na pokoj a ja se rozchodila, chtela jsem o odpolednich navstevach ukazat jak jsem v pohode. povedlo se! ten den uz jen cipky na bolest. nasledujici den jsem je uz ani nepotrebovala. jizva se krasne zhojila a ja sla ctvrty den domu. doma me asi tyden nebo 14 dni bolely hrozne zada, jak se narovnavaly. casem jsem ale prisla na to jak to rozcvicit. je mi lito, ze nedko ma komplikace, ale chci ukazat tem, co to ceka, ze to tak vubec nemusi byt! za me…super!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
10.2.18 09:20

Tak moje máma porodila přirozeně první ségru o váze 4,5kg a 56 cm a neměla ani steh. Ale taky rodila ve 20 letech, kdy je hráz ještě pružná.

Myslím, že to o váze až tak není - moje kamarádka drží celorepublikový rekord o váze novorozence :lol: necelých 6kg. 8o a po porodu běhala jak fretka.

Ale vzhledem k tomu, že jsi měla první klešťový, taky bych se bála vzít tě přirozeně. Je hezké, že jsi měla vizi, ale tady bych se držela spíš toho, co je přijatelné pro to dítě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1395
10.2.18 10:43

Dalsi hysterie z cisare a bezdůvodně! :roll: Tak si proboha postup nastuduju z internetu (i anglicke literatury) a neplasim zbytecne.

Jinak gratuluju k miminku.

Ja mela cisare a taky planovaneho a jsem za nej rada. Jinak bych tu ja a ani dvojcata nebyla.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1395
10.2.18 10:44

@ASAndrea Tchyne porodila bez nastrihu oba syny. Prvni (manzel) 4800g a bratr 5700g

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.2.18 10:55

Mám dvě děti, jedno jsem rodila přirozeně a druhé císařem. Bolest vyšla nastejno, poprvé mě bolel spodek, podruhé břicho. Po pár dnech jsem normálně fungovala a jizvu mám malou. Mrzí mě, že jsi měla komplikace, ale jen chci říct, že pokaždé to tak být nemusí a díkybohu za možnost císaře, mám zdravé dítě.,které by možná při normálním porodu zemřelo

  • Nahlásit
  • Zmínit
7612
10.2.18 11:23

Nebuď hysterka :roll: :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.2.18 13:52

Každý to má jinak. Já rodila 2 x císařem (po prvé KP, po druhé tenká jizva na děloze) a asi bych neměnila a to jsem u druhého porodu měla únik mozkomíšního moku, takže jsem měla tři týdny neskutečnou migrénu. Měla jsem jen spinální anestezii. Po fyzické stránce bylo nejhorší se druhý den postavit. Pak už člověk musí fungovat a na bolest s miminkem u sebe lehce zapomene. Po psychické stránce, kromě přirozeného strachu, mi vadilo, že nemůžu mít děti hned u sebe a musela jsem si počkat až do druhého dne, než jsem se postavila z postele.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4937
10.2.18 14:20

U těch „katastrofických“ porodů by bylo dobré dopsat, co se tam přesně dělo. Většinou se tam najde něco jako vyvolání, urychlíme to oxytocinem, praskneme vodu, něco na uklidnění, aha ono se to zastavuje, tak zase oxytocin… jé a teď se to podělalo, paní, zachránili jsme vám miminko!

  • Nahlásit
  • Zmínit
6246
10.2.18 15:14

Radsi sem ani nepis..me tady bylo napsano, ze bych sem vubec nemela psat ze jsem byla na cisari, ze je to ostuda… :nevim: asi zachrana zivota je ostuda.. :nevim: ps: tak preju u tretiho at se cs vyhnes :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1045
10.2.18 19:03

Za čas na to člověk zapomene :-)) Já rodila 2× císařem a vždy s komplikacemi. Jestli se nám s přítelem zadaří tak bude třetí :-))) Vím, že to příjemné nebude, ale nic co by se nedalo přežít :-))) Oba dva jen lokální anestezie :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
9268
10.2.18 19:22

@Andy27 No, to jsou na e-miminu super matky, které nezajímá tvůj aktuální zdravotní stav, stav dítěte nebo okolnosti, které k cs vedou. Za ně by si asi nechaly přidusit nebo zabít dítě, nebo by ohrozily svůj život. Ale mohly by hrdě mečet do světa - Rodila jsem přirozeně. Nic si z toho nedělej. Já rodila 2× cs a nestydím se za to. Jsem máma, miluji svoje děti a jakým způsobem přišly na svět je vlastně ve výsledku jedno. Absolutně nechápu, proč do toho musí někdo mektat. Autorce deníčku gratuluju k holčičce a přeju, ať jim dělá samou radost. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
10.2.18 20:06

:hug: Holka, to sis teda užila, ještě že jste i s malou v pořádku. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1555
10.2.18 22:09

Jak nektere z nas pisi je to o prahu bolesti, ale take o tom jak dobre sekci provedou. Ja i pres velky vahovy odhad miminka ve 36tt 3700g jsem prenasela max pocet dni. Sla jsem na vyvolavany porod vyvolavali balonkem zavedeny do cipku. Po 18hodinach pravidelnych kontrakci, ale bohuzel pro nepostupujici porod ( otevrena na max, ale maly nesetoupil) a take pro tachykardii nas obou jsem podstoupila akutni cisarsky rez. Samotny zákrok byl pro me dost sileny (zlatych 18hodin kontrakci po 2-3minutach), ale potom si nemuzu stezovat na nic. Bala jsem se dne D kdy budu muset vstat. Prvni vstavani nebylo uplne prijemne, ale jiz druhy den tedy 24h po sekci jsem i pres dreny chodila a starala o maleho. Obesla jsem se bez leku proti bolesti jen ten strach, aby nepopraskali stychy :-D za me, pokud je to nutne radeji sekce nez ohrozit miminko a sebe;-) rana se krasne zahojila neni skoro nic videt. Horsi jizvu mam ze slepaka, ktery mi operovali ve 21tt 8o :D Hlavne ze jste zdrave :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4072
10.2.18 23:00

Po 3 dnech vyvolavani akutni CS. Ja behala jak ciperka uz 7 dni po porodu… bez komplikaci, jizva krasne zhojena. Nektere porody CS nemusi byt hrozne :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11234
11.2.18 09:52

Brr, u čtení se mi kroutily i prsty na nohou. Taky nechápu, jak si někdo muže dobrovolně vyžádat CS (a že semnou taková maminka byla, obvolávala doktory a naháněla primáře, nevím jak to dopadlo a to rodila zároven s námi i mladounká holčina, co rodila KP - taky chudinka porodila az druhý den)… Btw. sestřenka rodila chlapečka 54cm a 4,8kg (ale je fakt, že i ona je vysoká, tak těžko říct, zda nejsi drobounká a opravdu to bylo nevyhnutelné)…

Gratuluji k holčičce. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
616
11.2.18 10:51

Holky dekujme Bohu za moznost cisare, kolik z nas by tu nebylo nebo by melo postizene nebo mrtve narozene dite. Sama jsem rodila sice prirozene 4 kg a 4,5 kg bez problemu (s nastrihem, ale ten beru jako nutne zlo) ale kdyby bylo potreba podstoupim cokoliv pro zdravi sebe a ditete.

  • Nahlásit
  • Zmínit
16467
11.2.18 11:11

@lucynka25 to je mi lito, ze ses trapila u obou porodu :( :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11556
11.2.18 11:22

Děkuji všem za komentáře pozitivní i negativní a za gratulace :kytka: :hug:

Jsem ráda, že jsme obě zdravé :srdce:, ale jak jsem již psala v deníčku..opravdu nechápu, jak si to někdo může zaplatit.. :nevim: Samozřejmě kdybych pak neměla žádné komplikace jako třeba moje kamarádky, které rodily císařem pomalu ve stejnou dobu a byly hned fit a jizvu nemají ani vidět, tak si nestěžuji.. a myslím, že si ani nestěžuji, jen jsme se chtěla vypsat. Prostě mám smůlu a dopadlo to hojení, tak jak dopadlo..mám i fotografie jakou tam mám díru.. ale to sem radši nebudu dávat :poblion:, přesto, kdyby měl někdo zájem, můžu do sz ;) jizvu mám ještě teď červenou :roll: ale je to schované pod kalhotkama, tak to není vidět, jen se mi nedobře svléká před manželem :roll: snad časem to vybledne..

A težko říct jak by to dopadlo, kdybych to zkusila přirozeně. to už se nikdo nedozví.. :nevim: třeba v pohodě, třeba ne..každopádně dnes už vím že mi první porod zbytečně urychlovali hamiltnem a pak píchnutím vody, nic jiného jsem neměla, ALE jelikož když jsem tlačila 45min, malá měla ručičku přez obličej, prostě nebyla ještě dorotovaná, tak to dopadlo těmi kleštěmi a to mě rodila ta nejlepší dr. co tam byla (prý)..tak je možné, kdyby mě nechali prostě trpět a nezasahovali do mě pořád, tak by se v klidu posouvala sama jak měla..no mrzí mě oba ty porody, ale co se dá dělat..jít dál a nemyslet na to.
Hoky jsou krásné a zdravé a to je nejdůležitější. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
116
11.2.18 11:34

Vim o cem mluvis a plne souhlasim, ze kdo jde na cisare dobrovolne je silenec.
Prvni porod jsem mela sileny, dvacet hodin desnych bolesti a konec jak pise @misa.859 museli ozivit a ja prozila dalsi hodinu porodem placenty a dve hodiny siti…druhy porod byl ukoncen akutnim cisarem. A jelikoz muzu porovnat oba a ten prvni byl sileny, tak i pres to jsem byla fit mnohem driv a fungovala sem. Ted sem tri mesice po cisari a bricho boli porad a nez dam do cajku ty brisni svaly, to taky chvili potrva.
Takze za mne pokud to jde, tak rodit prirozene :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
9181
11.2.18 15:57

Rodila jsem přirozene syna, který měl skoro4,5 kilo. Nakonec ri stejně skončilo sekci a já byla vyrizena tak, ze bych to nikomu nechtěla zažít.
U druhého jsem hned při vstupu do ordinace upozornila, ze chci sekci a nediskutuju :mrgreen:. Pravda je, ze se mnou ani nikdo diskutovat, kvůli vahovemu odhadu nechtěl. První císař byl akutka, tedy v celkove narkoze. Dávala jsem se po tom dohromady asi týden. Druhy, plánovaný byl úplně v pohodě, třetí den mě pustili domu a já hodinu po návratu pekla synovi pernik :mrgreen:
Prášky na bolest jsem odmítla hned c porodnici. Proste se to musí rozhýbat a přetrpet ten první den ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
11.2.18 20:56

Ahoj, gratuluju k miminku a úplně s tebou souhlasím (a soucitím). Kdo to nezažil, může ti 100× říkat, že jsi hysterka :cert:, ale neví o čem mluví. Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám reagovat a napsat i svůj příběh, protože přece každého zajímá hlavně ten jeho, tak kdo by to četl. Nicméně také cítím potřebu vypsat se… V první řadě ti neskonale závidím, že to bylo plánované. Já měla akutní a to je teda šok na psychiku. A ten klid před operací - no závidím ti to. :kytka: Předoperační příprava je do dnes (asi 4,5 měsíce) moje noční můra - přivázané nohy i ruce během nejsilnějších a oxytocinových kontrakcí, nemožnost tlačit, nemožnost křičet, pamatuju si jen, že moc nebyla při smyslech, prohýbala jsem se do luku, škubala hlavou a chtěla umřít… Také ti závidím spinální anestezii, jakkoliv je děsivá představa, že tě řežou při vědomí 8o Dala bych nevím co, abych mohla miminko vidět a slyšet a ty ztracené okamžiky mi už nikdo nevrátí :? Můj porod trval 6 hodin otvírání se a 2 hodiny tlačení, takže porodní bolesti jsem si užila až až.. potom ten horor na sále, následně 24 hodin na JIP. Operace byla komplikovaná, ztratila jsem hodně krve, takže transfuzky, dren a podezření na vnitřní krvácení. Hrozila mi další operace, takže sjem byla docela ve stresu. O tom, že ta jizva samozřejmě ze začátku pekelně bolí ti říkat nemusím, sama to znáš. Aby toho nebylo málo kompletně jsem se osypala a nemohla kvůli tomu skoro vůbec spát, takže jsem po pár dnech padala na hubu :lol: Léčili mě vším možným a já jim po kortikoidech začala kolabovat… :nevim: Malou mi přivezli až po 5 hodinách, jen ji přiložili k prsu a já ji ani neviděla :,( Na pokoj jsem ji dostala až 3. den a to taky jen ve dne. Ať si každý říká co chce, já z toho císaře mám docela velké trauma (z těch super výživných kontrakcí ne, ty jsem opravdu tak nějak zapomněla, jak se říká). Nemá to nic společného s tím jestli jsem nebo nejsem vděčná za zdravé miminko, jak tady některé maminky píšou. Vážně uvažuju, že zajdu za psychologem. Při každém pokusu o intimní život se mi vybavují záběry z porodu a brečím… mezitím brečím, že jsem neviděla malou, jak přišla na svět na střídačku se sebelítostí, že jsem si fakt užila bolest při porodu i po něm :oops: Každopádně, nenech se tim rozhodit! Jsi maminka a určitě skvělá, co dělá pro svoje děti 100%, stejně jako já :kytka: :hug:

  • Nahlásit
11.2.18 21:42

Pro anonymní poslední koment.: ahoj, zažila jsem něco hodně podobného jako ty před třemi měsíci, asi šest hodin otevírání, pak dvě hodiny tlačení, šílené oxytocinové kontrakce, nepostupující porod a nakonec akutní sekce, takže vím o čem mluvíš, k tomu šílená porodní asistentka, které to přišlo k smíchu, taky jsem se prohýbala do luku, že mě pomalu nemohli přepravit z porodního lůžka na operační sál, další dny jsem se nemohla vůbec napřímit, k tomu vytřeštěné oteklé oči, bohužel to také mám dodnes před očima a nemůžu se s tím vyrovnat a ani nevím jak, můj první porod probíhal celkem normálně takže jsem s něčím takovým vůbec nepočítala, zkoušela jsem to probrat s kamarádkou a vypsat se ale nic nepomáhá, mám to před očima každý den jak si lehnu do postele, nevím jestli by pomohl psycholog (kdyby sis to celé chtěla přečíst https://www.emimino.cz/…dec-kralove/ 19.11.)

Příspěvek upraven 11.02.18 v 21:51

  • Nahlásit
  • Zmínit
6802
11.2.18 22:58

Je mi líto, jakými komplikacemi si musela zakladatelka projít. Já sama jsem tři měsíce po sekci a vše bylo naprosto bez obtíží. Hned ten samý den odpoledne jsem musela vstát, první noc mi malého sestřičky vozily jen na kojení a od druhého dne jsem se starala plně sama. Léky na bolest jsem si brala jen v noci po císařském řezu. Třetí den se mi v ráně vytvořila kapsa, která se naštěstí sama vyčistila. Čtvrtý den nás pustili domů, po třech dnech mi z jizvy vyteklo velké množství tekutiny a od té doby o ní pořádně nevím. Mám ji asi 8 cm dlouhou a opravdu velice nízko. Už teď není téměř vidět, je to jen slabá čárka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.2.18 08:00

Každý bolest snáší jinak..ale chápu, že když žena není s císařem nějak srovnana, tak se to promítne i do rekonvalescence..první dítě akutní sekce, nefungoval epidurál, takže částečně zaživa, malého vytahli a museli křísit, mě pak uspavali na šití, druhý den mi ochrnul noha (epidurál špatně pichly)..Já jsem byla po porodu ještě asi měsíc celá rozbolavela, děsně unavená, no prostě nic příjemného..
Druhá sekce plánována, dítě v pořádku, celou dobu šití jsem ho měla u hlavy, nosili mi ho i na JIP, druhý den jsem seděla v tureckem sedu, pobíhala po porodnici, léky na bolest jsem měla asi 3 dny aby se neřeklo 4.den jsem šla domů, 6.den byla s dětmi sama doma, protože manžel musel urgentně něco pracovního mimo město zařídit..normálně jsem vařila, prala apod. Teď mě čeká sekce třetí a věřím, že to bude taky v pohode..Já díky anatomickým poměrům vím, že by u mě normální porod byl zbytečný risk, takže jsem za sekce vděčná..
Jinak ale po sekcí by tě nejspíš 5kg dítě(i když vím že je to obrazně řečeno) stejně spontánně rodit nenechali..

  • Nahlásit
  • Zmínit
940
12.2.18 08:52

Ja jsem rodila akutnim cisarem v celkove anestezii ve 26tt. Mala mela sice jen 780g, ale aby ji vytahli bezpecne ven, tak mi museli hodne rozrezat delohu u bricho. Pro me tedy bylo nejdulezitejsi ze mala prezila. Jeste ten den jsem si u sestricek vyprosila abych mohla vstat, jinak by me za ni druhy den rano nepustili. Bolesti jsem mela velke, pak jsem jeste skoncila na anyibiotikach nitrozilne protoze moje telo netoleruje stehy a dostala jsem do cele jizvy zanet. Pak jsem chodila dva tydny na prevazy a vymackavali mi z toho tekutinu. Jizva me obcas boli doted (15m po porodu) hlavne pri zmene pocasi. Fungovala jsem hned druhy den po porodu. Sice se zatnutymi zuby. Vetsi bolesti byly asi dva tydny pak se to pomalu zlepsovalo. Ale ja nechtela moc leky proti bolesti abych mohla male davat mlicko. Pro me tedy byla bolest vedlejsi, jediny co me zajimalo byla mala a jeji stav, vse ostatni pro me slo na druhou kolej. Myslim ze jsem to snasela celkem dobre. Ano bolelo to, ale ja jsem tu bolest potlacila castecne i tim ze vse krome male pro me bylo vedlejsi. A v zivote jsou mnohem horsi bolesti. Sice bych rada rodila druhe prirozene ale nevim jak moc mam delohu rozrezanou a jestli to vubec bude mozne. Mela jsem sice vetsi bolesti, ale i tak jsem za cosare vdecna. Bolelo to jako prase ale zachrqnilo mi to dcerku. Co vic dodat :-) stoji za to tu bolest pro nase deticky vytrpet.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.2.18 09:00

Mám za se bou 2 sekce, první akutní a s tou jsem se srovnávala dlouho psychicky, fyzická rekonvalescence byla celkem normální (5. den domů - syn měl žloutenku) a večer jsem normálně vařila večeři. Druhá před 6 měsíci, chtěla jsem zkusit přirozený porod, ale kvůli váhovému odhadu miminka a „všelijaké jizvě“ jsem měla plánovanu sekci. Porod se sice rozjel večer po příjmu do porodnice normálně, ale po celé noci v kontrakcích postoupil zcela minimálně. A než mít jednou rozřezané břicho a ještě k tomu nástřih a podobné radosti, tak jsem případné další vyvolávání odmítla a šla ráno na plánovaného císaře. Druhý den po přeložení z JIP jsem si vyštěkala u sester miminko k sobě a byl klid. Akorát mě asi 10 dní příšerně bolely záda (změny po porodu, příšerné postele v porodnici a epidurál píchlý na asi 3. pokus).

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.2.18 09:50

Tak já měla císaře kvůli nepostupujícímu porodu (27 hodin) a synáček byl taky větší. Měl téměř 4,5kg a 53cm. Ale až na vyndavání drenu, což byl šok, jsem byla v pohodě. Neměla jsem žádné léky proti bolesti, prcek byl ještě ukřičenec ukřičený, takže jsem dny a noci trávila v polosedu s ním v náručí, ale jinak vše v pořádku…

  • Nahlásit
  • Zmínit
12.2.18 12:26

Teda, to sis opravdu užila 8o. Já mám za sebou porod dvojčat císařem. Jak popisuješ tu zimu a klepání se na sále - měla jsem uplně to samé a to jsem rodila ve 30° vedrech v červenci. I přestože můj porod byl celkem v pohodě (kromě prvního postavení na nohy, kdy jsem málem omdlela), nic mě až tak závratně nebolelo, jizva bez problémů…tak pokud se zadaří třetí dítko, tak budu chtít určitě rodit přirozeně, pokud to situace dovolí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13395
13.2.18 13:06

@lucynka25
Já si císařem také prošla. Naprosto chápu tvé rozpoložení před zákrokem, taky mi přišlo divné, že znám datum, kdy se malý narodí (byl celou dobu koncem pánevním, proto mělo jít o plánovaný cs). Příroda to ale nakonec zařídila jinak, protože mi 10 dní před tímto termínem začala odtékat voda. Na příjmu mě přesvědčovali, že bych to mohla zkusit přirozeně - široká pánev, mimčo cca 3kg…nakonec jsem souhlasila (co ti budu povídat, představa té operace mi nebyla příjemná). Porod ale nepostupoval a prckovi tam začalo být těžko, musel okamžitě ven. Epidurál mi zavedli jako nic, úplně si pamatuju na tu úlevu - už žádné kontrakce, jen ten shon okolo. Syn byl naštěstí v tu chvíli v pořádku, ale asi prodělal trauma a po dvou dnech na světě se začal chovat dost dráždivě. Nasadili mu atb, protože měl zvýšené crp. Možná by k tomu došlo i bez snahy porodit ho normálně, ale kdo ví. Pro mě je důležité, že tu teď kolem běhá 17ti měsíční spokojený prcek a kdybych to měla řešit znovu, tak už jdu rovnou na cs, protože to jako matka vnímám jinak - důležitější než moje dlouhá rekonvalescence mi je zdraví toho miminka :nevim: Každopádně já teda neměla problém s jizvou, ta se nějak zacelila. Léky na bolest jsem měla asi první dva až tři dny (to už si přesně nepamatuju), pak už jsem to dávala bez. Jen se mi špatně spalo (udělal se mi nepříjemný otlak na kříži, dost to bolelo) a týden jsem chodila v předklonu, vstávání z postele bylo peklo…ale po tom týdnu mi mrňouse konečně dali na pokoj a já jak mávnutím kouzelného proutku necítila nic a běhala jsem zas jak laňka :mrgreen: čili my jsme si v tom uzdravování po porodu pomohli se synkem tak nějak navzájem ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1881
13.2.18 22:29

@ASAndrea Známá porodila přirozeně holčičku, která měla přes 6 kilo. Ten rekord kamarádky je někde vedený? :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
14.2.18 14:47

@Terezxx

ahoj, jojo, bylo ti i ve zprávách na konci minulého roku :palec: Šumperská nemocnice 8)

  • Nahlásit
  • Zmínit
408
20.2.18 20:21

Akutní cs

Ja mela miminko male, ale diky tomu ze jezdim na koni a mam pevne svaly, jsem po vyvolani porodu v kontrakcich stravila 20h, 3 epiduraly a kdyz se maly na pasech ztracel, a ja myslela ze mi sekaji panev, byl to rachot..diagnostikovali mi totalni vycerpani organismu, spala jsem 3dny…po probuzeni jsem nevedela kdo jsem, natoz ze mam dite..Hrozny pocit…
Malemu bude rocek a mam ho za odmenu, protoze je to fakt zlate dite..
Rika se ze maminy na porod zapomenou, a prejou si dalsi..ja ne.jsem rada ze mam syna, ale neco tak strasneho uz Nikdy zazit nechci.. :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele