Porod koncem pánevním v Praze

...a co mu předcházelo. Popis a povzbuzení pro všechny, kterým se mimčo neotočilo a váhají jak rodit. Zkušenosti z pražských porodnic, od pokusů o otáčení až po porod zdravého chlapečka.

*

Když jsem byla ve třicátém týdnu na ultrazvuku, mimčo bylo hlavičkou pořád nahoře. Doktorka v Podolí mě ujišťovala, že má na otočení ještě času dost, nicméně já jsem se nějak podvědomě obávala, že tak zůstane. Týdny ubíhaly a miminko bylo stále stejně. Hýbalo se dost, doprava, doleva, ale hlavou dolů se mu prostě nechtělo. Ve třicátém čtvrtém týdnu mne gyndařka převelela do těhotenské poradny a sice říkala, ať mu dám ještě dva týdny, já jsem však tušila, že se jen tak mimi neotočí. Takže jsem začala vše aktivně řešit.

Dělala jsem všelijaké opičárny na otočení mimča. Cviky, ledový pytlík na hlavičku, plavání, prostě vše, co najdete na internetu. Efekt to mělo takový, že večer bylo mimčo aktivnější a každý večer jsem si při těch boulích na břiše říkala, že teď už se to přece musí povést. Snažila jsem se mu i trochu pomoci tím, že když mělo hlavičku skoro napříč, tak jsem mu nahoru dala do volného prostoru ruku, aby se v případě nějaké snahy o pohyb točil spíše dolů… nicméně ani to se nepovedlo. Čekal mne tedy další krok a to pokus o přetočení v nemocnici.

Mezitím jsem samozřejmě řešila, když se neotočí, jestli jít raději na císařský řez, nebo se snažit porodit přirozeně. Toto rozhodování a neustálé pročítání informací pro mne asi bylo to nejhorší z celého těhotenství. O tom ale více níže.

Registrovaná jsem byla v Podolí, protože ho mám prakticky za rohem a taky manžel mne umluvil, že tam mají všechno hi-tech v případě nějaké krize. Od začátku se mi tam úplně nechtělo, ale jeho argumenty a to, že tam můžu chodit na poradny pěšky, mluvilo pro. Došla jsem tam tedy na první poradnu. Z diskuzí jsem byla připravená na to, že čekací doby jsou dlouhé. No… byly. Asi za dvě hodiny jsem se konečně dostala do poradny. Tam mi doktorka potvrdila, že mimčo je stále otočené a že si můžu vybrat, jestli přirozený porod nebo císařský řez. Ptala jsem se jí, zda-li v Podolí dělají převraty. Koukala na mne jak pecka, že vůbec neví, volala primářovi, ten zahlásil, že vůbec a že on sám to dělal někdy před čtyřmi lety. Do ruky jsem ke konci prohlídky dostala papír k podepsání, že souhlasím s riziky porodu koncem pánevním.

Když jsem odcházela z poradny, cítila jsem se naprosto nekompetentně a v pasti. Doma jsem si pobrečela a přečetla ty papíry. Sice tam bylo napsáno, mimo jiné, že porod koncem pánevním při splnění určitých podmínek (jako úplné naléhání mimča, dobré váhové odhady apod., všechny jsem splňovala) není více rizikový než normální porod, tahle jedna věta se ale pro mne ztratila ve dvou odstavcích textu, kde byla popsána rizika.

Doma jsem pohledala na diskuzích, kde byl kdo otáčet mimčo. Našla jsem, že to dělají na Bulovce, tak jsem se tam rovnou objednala po víkendu na pokus o otočení.

V Bulovce to bylo naprosto jiné. Byl tam klid, všichni byli milí a věnovali se mi, podporovali mne v mém rozhodnutí porodit kdyžtak přirozeně. Pak přišel samotný pokus o otočení, napíchli mi nějaký roztok na uklidnění dělohy a paní doktorka M. společně s jinou doktorkou, která vedle stála s ultrazvukem, se mi snažila mimčo otočit. Byla jsem přichystaná na bolest, ale nebolelo to. Spíš to bylo hodně nepříjemné. Neřekla bych ale, že to byla nějak extra moc násilné. Přesto, když to zkusila na jednu i na druhou stranu, bylo to pro mne tak moc intuitivně nepříjemné, že jsem chtěla přestat. Proto to zkusila ještě něžně na tu první stranu a nechaly jsme toho. Nepovedlo se a mne čekalo rozhodování, jestli císařský řez, nebo normální porod. Toto jsem podstoupila, když jsem byla 36+4 tt. Váhový odhad dělaný na Bulovce činil 2 750 g, tak jsem byla ráda, že mám podle odhadu alespoň menší mimčo. To mne povzbudilo k přirozenému porodu.

Jsem ráda, že jsem si sháněla informace už měsíc a půl před porodem. Můj názor se totiž dost dlouho vyvíjel. Jeden den jsem si byla jistá, že půjdu raději na císařský řez, druhý den jsem se zase probudila s tím, že chci zkusit přirozený porod. Na diskuzích jsem četla pouze názory typu „Nikdy bych tak nerodila, je to ohrožení, je to riziko…“, prostě samé subjektivní informace založené na pocitech a téměř žádné relevantní informace, co se týká rizik v procentech a podobně. Na nic jiného jsem měsíc nemyslela, jen jsem pořád četla a četla.

Mezitím jsem se dostala i k informacím, kolik se kde dělalo v roce 2013 a 2015 císařských řezů. Podolí jich mělo nejvíc z celé republiky – 40 % oba dva roky. To moji důvěru v tuto porodnici podkopalo ještě mnohem více. Nechtěla jsem tam rodit a domluvila jsem se na té Bulovce, že tam mohu neoficiálně přijet. Řekli mi, že tam konce pánevní rodí běžně. Nicméně kolem mého termínu zrovna malovali, takže jsem byla domluvená, že to musím buď stihnout týden před termínem, nebo smůla. Jelikož i první dítě jsem rodila na termín, tak jsem tušila, že to asi neklapne. Chtěla jsem ale stále rodit přirozeně. Našla jsem si nějaké zahraniční informace na stránce, kde jsou přehledně a dost komplexně informace i pro laiky, co se týká odborných lékařských „diagnóz“. Souhlasila jsem se závěrem, že rodit koncem pánevním není za určitých podmínek větší riziko, pokud je u porodu porodník, který má s tímto zkušenosti. Byla jsem přesvědčená, že v Podolí mají zkušenosti spíše s císařskými řezy.

Nicméně jsem tam šla i na druhou poradnu. Když jsem se za pár dnů přeobjednávala (dle instrukcí doktorky až po té hospitalizaci na bulovce), hned v telefonu na mne vyhrkli, že se musím objednat na dřív, protože se musí udělat předoperační vyšetření, krev a naplánovat císař. Aniž by se mne předem na něco ptali. Tak jsem řekla, že nechci jít na císařský řez a paní se trochu uklidnila, vyčetla mi, že „chodím do dvou porodnic“, že je to se mnou těžké, protože 400 maminek si to nějak udělá, aby došlo na termín, apod… Měla jsem nemocné dítě, takže jsem nemohla jít tudíž hned týden po jejich poradně na další a taky mi to přišlo zbytečné, když jsem byla den před tím jejich termínem na monitory na bulovce. Radost ze mne neměli, ale objednali mne tedy až za 10 dní.

Byla jsem 38+1tt. Po monitorech jsem opět čekala 2 hodiny na tvrdé, školní židli. To bylo opravdu něco úžasného pro těhotnou pánev. Vyšetření od doktorky bylo hrubé a bolelo mne, to ale zase tolik neřeším. Když zjistila, že chci rodit přirozeně, hned se mne ptala, jestli jsem četla rizika a mám to podepsané. Poslala mne na ultrazvuk. Váhový odhad byl 3 450 g. Přišlo mi to divné – 600 g rozdíl za 10 dní. Věděla jsem, že váhové odhady jsou jen +/-, protože den před porodem první dcery mi shodou okolností dělali v Podolí váhový odhad 3 000 g a druhý den jsem na Vinohradech porodila 3 600 g. S papírem z ultrazvuku jsem šla za doktorkou. Doktorka mi řekla: „No, takže mimčo váží 3 a půl kila, každý týden může přibrat 350 gramů. My máme doporučené rodit u druhorodiček do 3 800 g, takže jestli do týdne neporodíte, tak už nebudeme ani vážit a rovnou se domluvíme na císařský řez.“ Moc mne to mrzelo, tak jsem se rozbrečela… doktorka pokračovala: “No samozřejmě vás do toho řezu nenutím, rozhodnutí je na vás, ale pokud je to chlapeček tak to bych určitě nerodila, já bych vám to doporučila už teď. A když to bude váha přes 3 800, to už bude neporoditelné dítě.“ Pohlaví jsme si říci nenechali. Odcházela jsem z poradny s brekem, cítila jsem se opět naprosto nekompetentně k porodu a měla jsem strach z normálního, přirozeného porodu. Byla jsem v tu chvíli rozhodnutá pro císařský řez.

Pak mi to ale přes víkend prošlo všechno hlavou a přišlo mi to divné. Ty váhové odhady – jaktože mělo na Bulovce o tolik míň? A proč už ho nebude příští týden vážit? Mimčo může možná přibrat 300 gramů, ale taky může přibrat jenom 100 a nebo taky vůbec nic za ty poslední dva týdny. U druhorodiček je doporučené rodit mimčo do 3 800 g, a ten váhový odhad byl pro mě docela stěžejní, sama jsem si říkala, že přirozeně bych rodila tak do 3 600 a pak už jsem si na normální porod nevěřila. Celkově ten její přístup obsahoval dost velký nepřímý tlak na ten císařský řez.

V pondělí jsem letěla na Vinohrady, kde jsem věděla, že mají zkušenosti s porody koncem pánevním. Udělala jsem psí oči a přeregistrovali mne. Byla jsem 38+4. V poradně mi dělali váhový odhad dva doktoři. Oba se shodli, že mimčo má kolem 3 200. To mne povzbudilo. Povzbudili mne také v mém rozhodnutí rodit přirozeně. Mladá doktorka se na mne podívala a říkala: „Vždyť vy byste zvládla i těch 3 800 s takovou postavou“. Jsem totiž 180 cm vysoká a poměrně bytelná, co se kostí týká. Odcházela jsem odtamtud s dobrou náladu a pocitem síly a toho, že ten porod zvládnu. Přesto jsem si říkala, že jestli do termínu neporodím, tak už bude asi mimčo těžší než těch 3 500 g, které jsem intuitivně cítila jako moji hranici, a já se domluvím na císařský řez.

Od té doby, co jsem se přeregistrovala na Vinohrady, mi spadl kámen ze srdce. Najednou jsem cítila, že je vše v pořádku a jak má být. Byla jsem smířená už i s tím císařským řezem, ale ani z normálního porodu jsem neměla strach. V den termínu porodu jsem byla na poradně.

Ten den jsem cítila, že je něco jinak. U prvního dítěte den porodu byl den jako každý jiný, jen mi praskla večer voda a pak se rozjely silné kontrakce po třech minutách. Ale u druhého dítěte ne. V ten den mne pobolíval podbřišek a celkově jsem cítila takový jakoby chaos v hlavě a pocit, že se brzo porod rozjede. I na ultrazvuku ta děložní činnost byla dost vysoká, byť nepravidelná. Ráno mi bylo taky trochu špatně. Věděla jsem, že už brzo přijde porod, protože hlenová zátka mi utekla už před čtyřmi dny a taky první dítě přišlo kolem termínu. Přesto jsem se raději s doktorem v poradně předběžně domluvila na pondělní kontrolu a naplánování císařského řezu na úterý. Ale už po cestě domů bylo opravdu něco jinak. Říkala jsem si, že večer musím snad začít rodit. Odpoledne jsem se na hodiny vyspala, spala jsem strašně tvrdě. Po probuzení mi bylo dobře, i bolest v podbřišku odešla, tak jsem si říkala, že jsem asi jen zbytečně plašila. Nicméně jsem si dozabalila tašku do porodnice a v podvečer si dala vydatnou večeři, abych měla kdyžtak sílu. Šla jsem spát v osm hodin s dcerou a o čtvrt na jedenáct mne probudilo, jak mi praskla voda. Věděla jsem z prvního porodu, o co jde, takže jsem si hned nacpala mezi nohy ručník. Volali jsme sanitku. Ta mne odvezla na Vinohrady. Oproti prvnímu porodu záhlavím jsem však zatím neměla žádné kontrakce. Jen ze mne teklo jako z konve. Chtěla jsem u porodu manžela, ale neměli jsme domluvené noční hlídání, tak jsem mu řekla co a jak a jela jsem sama.

Na Vinohradech bylo dost „veselo“. Asi nějaké erupce na slunci – sešly jsme se tam 4 maminky na příjmu. Na porod mají 3 místa. Mne s prasklou vodou a koncem pánevním si tam nechali, jednu maminku chtěli ještě poslat domů (měla pouze kontrakce). Byla cizinka, nerozuměla jim. Ještě že tak, porodila nakonec ještě dlouho přede mnou. Mladá paní doktorka mi dělala váhový odhad. Řekla, že jí nepřijde, že by mimčo nějak výrazněji porostlo, že jí vychází tak kolem 3 300 g. Poloha pro porod byla dobrá, takže přirozenému porodu nic nebránilo. Umístili mne na „hekárnu“ – pokoj pro tři maminky, provoněný levandulí, s možností dojít si na sprchu, na míče… to jsem poprvé nezažila, poprvé jsem šla přímo na sál. Hodinu od příjezdu do porodnice mi začaly pravidelné kontrakce po pěti minutách. Ale byly slabé. Ačkoliv jsem do té doby nechtěla nic proti bolesti, tušila jsem, že to nebude taková rychlovka jako první porod (ten trval 6 hodin), když mám tak slabé kontrakce. Proto jsem si v jednu ráno vyžádala něco proti bolesti, abych se alespoň trochu prospala a měla víc síly na porod. Dostala jsem čípky. Přišlo mi, že mi nezabraly, ale porodní asistentka mi pak řekla, že za mnou byla a chvilku jsem spala. Takže nějaká čtvrthodinka tam asi proběhla . Kontrakce byly nepravidelné, někdy silnější, někdy slabší. Ráno v 7 přišla nová směna. Porodní asistentka Mrázová, doktor Brynda z poradny…ten mne vyšetřil a k mému překvapení jsem byla otevřená už na 7 cm, tak mne přešoupli na sál. Byla jsem překvapená, protože kontrakce do té doby nebyly opravdu nic moc.

Udělalo mi to radost. To ráno ale začal opravdový frmol. Tři lůžka na porod, ale akutních případů, co měly jít na sál bylo trochu víc. Včetně císařských řezů. Doktoři i porodní asistentky lítali kolem jako splašení, ale celý proces na mne nepůsobil chaoticky, spíše jako výborný a sehraný tým pod obrovským presem. Nandali mne na monitor. Kontrakce mi skoro ustály, do toho přišel manžel. Na monitoru mne měřili neskutečně dlouho, to ale spíš proto, že měli o dost akutnější případy než jsem byla v tu chvíli já. Například potřebovali nutně další lůžko pro císařský řez, přišlo mi kreativní, že to lůžko dovezli bůhví odkud a oddělili ho od druhého lůžka nějakým velikým paravánem. Opravdu, to ráno byly nějaké erupce na slunci. Obdivovala jsem doktory i sestry, jak takový obrovský pres zvládají s klidem řešit a nepřekáží si vzájemně. Mezitím mi přišel manžel a já už odpojená od monitoru šla na míč. Kontrakce nebyly stále nic moc, nepravidelné a přišlo mi, že ustávají. Pohupovala jsem se na míči a vykecávala s manželem, de fakto bych mohla jít klidně domů. Tak to bylo až do desíti dopoledne. Nikdo se mi z nedostatku času a kvůli jiným prioritám nijak extra nevěnoval a neřešil mne, což mi vlastně vyhovovalo. Kolem desáté, když vzniklo nějaké okno po neplánovaných akutních císařských řezech, ke mně dorazil doktor. Shlédl mne, byla jsem otevřená na sedm, osm cm. Miminko sedělo ale stále dost vysoko a nesestoupilo dolů do pánve.

Než jsem se definitivně rozhodla pro přirozený porod, došla jsem k závěru, že pokud nebude porod postupovat sám, tak budu chtít raději císařský řez. Tak jsem to měla napsané i v porodním plánu. Doktor mi nabídl podání oxytocinu. Řekla jsem mu svůj názor. „Váš stav ale pro mne není indikace k císařskému řezu, ale k podání oxytocinu,“ řekl mi. „Já vám císařský řez teď neudělám.“ To mne dost rozmrzelo. Myslela jsem si, že když jsem měla možnost volby před porodem, budu mít možnost volby po celou dobu porodu. Nicméně tušila jsem, že se to teď ani moc nehodí, protože se tam měly rozjíždět další císařské řezy a na mně by už nebyl ani tým.

„No ale miminko stále nechce sestupovat do pánve a kontrakce jsou takové, že bych mohla jít domů,“ povídám mu. „Jsou to právě ty kontrakce, co donutí miminko sestoupit,“ řekl. „Já vám opravdu doporučuju podání toho oxytocinu, ale samozřejmě nutit vás do toho nemůžu. Ale když ho nepodáme, tak tady pravděpodobně budete ještě několik hodin sedět a stejně k tomu nakonec dojde.“

Po krátké slušné diskuzi a výměně názorů jsem tedy odmítla oxytocin a domluvila se, že ještě zkusíme klystýr. Po klystýru a hlavně chození po chodbě namísto pohupování na balónu mi kontrakce výrazně zesílily. Stejně to ale nebylo takové to pravé martyrium, ty pravé závěrečné kontrakce. Po hodině jsem tedy počkala, až se dořežou další řezy a odrodí děti (to ráno bylo opravdu šílené) a když jsem viděla, že je tam trochu více klidu a doktor na mě má víc času, zavolala jsem ho, že souhlasím s tím oxytocinem. Nechal mi kapat pouze minimální dávku, ta mi však stačila k tomu, aby se mi rozjely ty hnusné, silné, otevírací kontrakce.

Následnou hodinu či dvě asi netřeba popisovat, ten kdo rodil, to už poznal, a ten, kdo ještě nerodil, si to stejně neumí představit. Čekání na ten poslední centimetr, neskutečné kontrakce a psí dýchání… čekání na tu spásnou větu, že už můžu tlačit. Převzal si mne mladý pan doktor, který mne co asi 15 min vyšetřoval, jestli je už porodní kanál úplně volný. Ke konci mi povolil přitlačovat, až už jsem mohla tlačit. Porodní asistentka Mrázová mi podložila zadek a nohy ručníkem tak, že jsem se do něj mohla při tlačení jakoby opírat rukama. Pak si stoupla vedle mne a celou dobu mne povzbuzovala a hladila ruku. Bylo to moc příjemné, cítit takovou podporu. Z druhé strany mne manžel utíral čelo vlhkým ručníkem a taky mne slovně podporoval. Bolest mne donesla opět do „jiného“ myšlenkového stavu, ve kterém jsem se soustředila pouze na porod. Namátkou jsem viděla, že je přede mnou spousta doktorů a sester, ale to mi bylo v tu chvíli už úplně jedno. Byla jsem soustředěná pouze na tlačení. Oproti prvnímu porodu záhlavím mi přišlo, že mimčo leze celé věky. Doktor mi i předtím říkal, že u tohoto typu porodu je důležité, aby byly porodní cesty opravdu volné a aby porod probíhal plynule a pomalu, jinak bych se mohla vevnitř potrhat. Vždycky jsem měla pocit, že už mimčo snad leze ven, ale ono přitom bylo teprve natlačené vespod v pánvi. U předchozího porodu byla dcera venku snad na tři zatlačení, ale u tohoto se ani nedopočítám.

Pak jsem cítila, že jsem porodila tělíčko. Porodní asistentka vedle mne zmáčkla stopky, čekali jsme na tu nejdůležitější kontrakci u porodu koncem pánevním – na porod hlavičky. Porodní asistentka průběžně hlásila vteřiny – 20 vteřin, 40 vteřin… mezitím mi doktor zvýšil oxytocin. A pak to přišlo – veliká kontrakce, při které jsem věděla, že musím, plně jsem se soustředila a mimčo bylo venku. Devět měsíců završených porodem krásného zdravého chlapečka, konec šmytec a spousta slz úlevy, že je to všechno za námi. Jeho váha? 3 850 gramů. Jsem ráda, že jsem ji nevěděla dopředu, jinak bych rodila se strachem a bůhví, jak by to celé dopadlo. Ale mám chuť dojít na Podolí ukázat to dle jejich slov „neporoditelné dítě".

Když srovnám můj první porod záhlavím a druhý koncem pánevním, ten druhý z toho nakonec vychází více bolestněji, ale zato úspěšněji. Během prvního porodu, který trval 6 hodin a měl poměrně rychlý spád už od první kontrakce, jsem asi netlačila příliš efektivně, malá měla šňůru kolem krku, docházel jí kyslík, už se málem vytahovaly kleště… narodila se malinko přidušená (ale ne zase tak moc, že by to na ní zanechalo jakékoliv následky). Druhý porod, koncem pánevním, trval dohromady hodin 16, z toho ale takových 10 hodin nebylo vůbec strašných a šlo o bolesti relativně normální intenzity, které se daly snést. Je tedy asi pravda, že porody koncem pánevním jsou delší. Chlapeček se narodil s apgar skóre 29, takže zcela fit. Velký rozdíl však vidím v mojí zkušenosti, protože jsem konečně pochopila, jak lépe tlačit, a lépe se soustředila na své tělo. Taky personál byl mnohem lepší, u prvního porodu jsem bohužel „chytla“ dost nepříjemnou porodní asistentku, což celý porod ovlivnilo.

Když pominu tedy to, jestli jsem rodila poprvé nebo podruhé, musím říci, že z porodu koncem pánevním se podle mne dělá či dělalo na internetových diskuzích zbytečně velké „haló“. Porod koncem pánevním se zase tolik neliší od běžného porodu. Je více medicínský hlídaný, protože doktoři si chtějí prostě všechno „pohlídat“ kvůli rizikům. To je však spíše plus. Protože i běžné porody se často dost zkomplikují, a to nepředvídatelně. Taky je u rodičky běžně nachystaného více personálu, pediatr, neonatolog, sestry, další doktoři… z toho samého důvodu.

Co bych tedy řekla na závěr? Nenechte se odradit řečmi typu „nikdy bych tak nerodila“ od lidí, co jen přejímají názory jeden od druhého. Porod koncem pánevním se opravdu od porodu záhlavím tolik neliší, je jen třeba, aby byl více hlídaný, proto bych určitě pro porod volila porodnici, kde s tímto typem porodu mají zkušenosti, kdyby se něco semlelo. Pokud jsou v porodnici zkušení porodníci, pak se není čeho bát. Jestli rodička splňuje kritéria dané českou gyn. společností (dobrý váhový odhad, příznivá poloha apod.), není třeba vůbec myslet na císařský řez. Chce to ale mít zdravé ženské sebevědomí a hlavně nepodcenit takovou tu předporodní přípravu – být dobře naladěná, fit, umět dýchat a být spojená se svým tělem, aby ta závěrečná fáze šla co nejlépe. To se však týká i porodu záhlavím.

Přeju hodně štěstí a energie všem, které to mají před sebou. Já bych tak rodila klidně znovu :)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4920
20.7.18 05:41

Gratuluji k chlapeckovi. :kytka:

Jen nechapu, jak nekdo, kdo mel prvni dite s omotanou snurou okolo krku, podstoupi otaceni miminka?? To jsi se nebála, ze tam bude taky mit snuru??

  • Nahlásit
  • Zmínit
134
20.7.18 06:33

Gratuluji odvazna zena. Mam nyni stejnou situaci a uprimne se strasne bojim. Malej mel snuru omotanou a taky se mne dlouho neotocil,ale pak se umoudril. Ale mala teda neni otocena ani ted v 37tt :roll: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.7.18 07:54

Jeste jsi mohla napsat, ze jsi chtela rodit v lese.

Porod KP je a vzdycky byl rizikovejsi. Umrtost deti i rodicek na stejny pocet porodu je daleko vetsi. I v dnešní době umira 20% deti po porodu. Takze volba od lékařů pro cisar je jasna, voli mensi zlo.

Gratuluji ke zdravemu miminku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3639
20.7.18 07:58

Já podstoupila KP císaře jedna velmi hodna starší mudra. Mi říkala ze ona ma osobně zkušenosti s KP ze jsou ty deti v teto poloze z nějakého důvodu krátká pupeční šňůra nebo hodně omotana …navic orey tento druh potodu se nesmi urychlovat t.j nepodavat oxytocin. Behoupat po břiše apod......a doporucila mi cs a upřímně jsem za to byla ráda mam nejstarší dítě postižené a nechtela jsem riskovat…sice na akut. Příjmu v jiné nem.me tlacili do normálního porodu jenže ja vim ze konkretne u nás to umi odrodit 2 doktoři maj s tim zkušenosti…a ti tam nebyli…gratuluji k chlapeckovi

  • Nahlásit
  • Zmínit
2565
20.7.18 08:46

Obdivuju tvoji odvahu. Já si toto u druhého netroufla. Byl KP a věděli jsme, že je to kluk. V Krči mě chtěli odrodit normálně, ale já si šla pro papíry a v Podolí mi udělali automaticky CS. Měla jsem z normálního porodu strach, první syn byl po přirozeném porodu resuscitovan. Jinak malý měl 3 840g.

  • Nahlásit
  • Zmínit
26889
20.7.18 09:05

Gratuluji ke zvládnutému porodu a přeji malému hodně zdraví.

Já bych tak neriskovala. Měla bych strach… né o to jestli to zvládnu fyzicky, ale o nás oba. O životy… Císař je jistota a tu bych volila já. Mojí jizvu a stav po operaci vem čert, hlavně, že malý by byl 100% v pořádku.

Každopádně Podolí teda děs… slýchám to z více stran, že Podolí je snad nejhorší porodnice ze všech v Praze (a možná nejen v ní). Přesně jak jsi psala, několikahodinové čekání na tvrdých židlích, nepříjemný personál nerespektující nějaký tvůj porodní plán, navádějící rady a tak podobně. Strašný, strašný… :zed:
Já neřikám, že rodičky spolkly moudra světa. To oni jsou lékaři, ale kruciš porod je v 90ti procentech přirozená věc a když mi tělo říká ať si kleknu na čtyři tak to prostě chci udělat a né nutně ležet na tvrdé posteli na zádech jen proto, že tam se to prostě tak musí. :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12168
20.7.18 09:06

Ja bych do toho sla. Sekce je zbytecna, pokud kp splnuje urcite podminky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
688
20.7.18 09:24

Moc hezky sepsáno, určitě jsi dodala odvahu těm, které se také rozhodují. Jeden z mála deníčků, který neobsahuje pravopisné chyby a nesmyslná slova, kvůli kterých některé deníčky raději přestávám číst (manža, mudra, porodka… a jiné “perly”). Díky

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.7.18 09:27

Gratuluji ke zdravemu chlapeckovi :srdce: .

Nicmene z meho pohledu sileny hazard, jak uz s nasilnym otocenim a pote za kazdou cenu porod prirozene… Ono, kdybys v blizkych znamych mela dite, ktere se narodilo s krvacenim do hlavicky a az za par let se zjisti, zda je opravdu v poradku… Proto jsem vedela, ze rozhodne jdu na cisare. Taky jsem byla KP , odhad 2700g - praskla mi voda v necelem 37 tydnu a i presto jsem vedela, ze chci cisare. Nelituji toho a nikdy bych se nerozhodla jinak…

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.7.18 09:38

Blahopřeju k úspěšnému porodu a zdravému chlapečkovi. Já tak odvážná nebyla, dcera byla KP a rodila jsem plánovaným císařem, jako prvorodička jsem riskovat nechtěla (a nejsem si jistá, že bych do toho šla i jako druhorodička).

Jen se chci zeptat na jednu věc. Ty císaře v Podolí - to byla celková statistika, nebo jen pro „běžné“ porody? V této nemocnici se totiž specializují na řadu vrozených vad, takže se samozřejmě zhusta ohroženější děti z celé republiky rodí právě zde (viz např. paterčata). Jen aby to tuto porodnici „nehanělo“ zbytečně. (I když si teda taky myslím, že tím, že to je taková „VIP“ porodnice, tam může být i více „lepších“ maminek, které na provedení císaře kvůli jistotě a pohodlí tlačí…) Já sama jsem tam teda nerodila, některé kamarádky ano a byly vesměs spokojené.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8150
20.7.18 09:41

Mě se líbí jak autorka věcně popisuje svůj rozhodovací proces i to jak se jí to v hlavě měnilo jako na houpačce od přirozeného porodu k CS a zase zpět. Za mě palec nahoru. Nikdy bych si nedovolila prohlásit, že tím riskovala. Autorka mi nepřijde jako lesana, která to chtěla za každou cenu a přes to nejel vlak. Sháněla si informace, řešila porodnici. Zdravý a aktivní přístup.

Nevím jak bych se k tomu stavěla já - věřím, že se k tomu nedostanu. Teď totiž prohlásit mohu cokoliv a pak v dané situaci nebo nějaké akutní situaci mohu myslet úplně jinak. Teď čekáme druhé, prďola má vevnitř přepážku - ne velkou, ale má. A taky mi nikdo neví říct zda to bude u porodu problém nebo ne. Teď není. Zatím. Vraj je potřeba vydržet jak se s tím popasuje dítě samo až se otočí, nebo zda se otočí…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2313
20.7.18 09:59

Gratuluji :-) obdivuji tvou odvahu.
Každý se cítí jinak a má k tomu jiné dispozice, jsem sice taky 180cm vysoká ale myslím že moje pánev k tomu není udělaná :-D stejně mi doktorka řekla, že kvůli vývojové anomálii dělohy budu mí problém s udržením mimča a jednou budu rodit dřív a dost pravděpobně císařem. to jsou predispozice co? říkala jsem, až se na nás oddávající při svatbě podívá a bude se nás ptát „je vám navzájem znám váš zdravotní stav?“ tak jsme se na sebe s přítelem tak podívali a museli jsme se zasmát, protože každý má své zdravotní mouchy :-D snad nás ten smích brzy nepřejde, ale nesmíme to brát tak vážně. Jak vám tu každá holka řekne, nemyslete na to, dejte si oddych, nohy nahoru a ono se to najednou podaří. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14974
20.7.18 10:59

Uprimne? Prijde mi, zes snedla salamounovo h… :nevim:

V Podoli jsem rodila trikrat, jednou predcasne a jednou rizikove tehotenstvi. Pristup byl vyborny a mozna kdybys zazila a videla zachranu tech malych parset gramovych uzlicku, tak bys psala jinak. Z toho duvodu maji i vyssi pocet cisaru, protoze jsou jedna z mala porodnic, ktera zachranuje deti od 23tt… U vsech trech deti se jejich odhad isil max o 40g. Treti dite jsem mela KP skoro do lonce, takze se probiraly moznosti. Velmi vstricne a s ohledem na prani rodicky. Syn mel porodni vahu 3030g, davno se vedelo, ze bude drobnejsi, presto prirozeny porod nedoporucovali, ze je to u kluku kvuli kulickam riskantnejsi. Byla jsem ale nalomena jit do prirozeneho porodu, maly se otocil naszesti, ale u porodu mu zacalo selhavat srdicko a slo o minuty. Kdyby sel prdkou napred, mozna uz tu dneska neni…

Takze gratuluji ke zdravemu diteti, ale neni to samozrejost a doktori vi, proc se snazi jit mene rizikovou cestou. Co nechapu, jak resis, ze chces rodit se zkusenym lekarem a nakonec pises, zes rodila s nejakym mladym. Odhad se nakonec priklanel k tomu podolskemu :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1379
20.7.18 11:20

Gratuluju ke zdravému miminku a odvaze!

Dcera byla také koncem pánevním. Zvažovala jsem i možnost zkusit jí otočit, ale říkala jsem si, že k tomu možná je nějaký důvod, který neznáme nebo nevidíme, a proto jsem nikde nebyla. Podobně jako ty jsem pořád tápala, zda rodit přirozeně, nebo císařem. Jezdila jsem na kontroly k Mudr. Klánovi, primáři hořovické porodnice U sluneční brány. Pan primář mě ujistil, že budou respektovat mé přání, ale priorita je neriskovat a porodit zdravé dítě. Domluvili jsme se, že přirozený porod pouze budou-li všechny okolnosti vhodné. Přiblížil se den termínu, a nic nenasvědčovalo, že by se malé chtělo ven. Váhový odhad byl cca 3,8 kg, 2. dítě. Odmítla jsem vyvolávání porodu a domluvili jsme se, že pokud se sama nenarodí do termínu, uděláme císařský řez. A to se nakonec stalo. Dcera se narodila s porodní váhou 4 kila. I když pro maminku je to jistě větší záhul, byla jsem ráda, že to nakonec takto dopadlo. Navíc měla nožičky podél těla, ne v klasickém tureckém sedu, takže ještě léčíme i dysplazii kyčlí. Jak mě ujistili doktoři na ortopedii v Motole, udělali jsme to nejlepší, co jsme mohli.
Takže za mě - podruhé bych se rozhodla stejně. CŘ je prostě bezpečnější cesta. Nechtělo by se mi riskovat, abych si něco dokázala. Ale chápu autorku, taky jsem zvažovala přirozený porod. Já jsem nakonec dala přednost racionálnímu rozhodnutí.

Příspěvek upraven 21.07.18 v 10:27

  • Nahlásit
  • Zmínit
3085
20.7.18 11:55

Já obdivuji Vaši víru v to, že to zvládnete a taky to, že jste to zvládla! Jste psychicky opravdu silná vydržet až do konce s tím, že nevíte, jak to dopadne a vlastně tak trochu i nehledět na doporučení některých lékařů. Dopadlo to skvěle a můžete děkovat bohu a být na sebe hrdá. K tomu Podolí ještě, nelze se řídit absolutními čísly. 40% porodů císařským řezem může spíše znamenat to, že nemocnice řeší komplikovanější případy, které normálním porodem řešit nejdou. Spíše je to tedy známka, že pracoviště je specializovanější. Pokud by však taková čísla měla nemocnice v HORNÍ DOLNÍ s malým počtem rodiček, tak by to bylo něco jiného.

  • Nahlásit
  • Zmínit
32248
20.7.18 12:25

jaký je rozdíl když jde KP holka nebo kluk?
tady někdo psal ( asi o varlatech ?) a tam je jako co za riziko? :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5123
20.7.18 12:46

Moc gratuluji k miminku a hlavně jsi úžasná,že ses nenechala odradit :potlesk: .Na mnohé negativní komentáře radši ani nereaguji.To jsou většinou ty,co by i s miminkem hlavičkou dolů nejradši rodily císařem,co kdyby náhodou,že :roll:.A nakonec se jen svěří do rukou lékařů a je jim jedno,že jim někdo zbytečně zasahuje do JEJICH porodu.Když někdo nevěří svému tělu,že to dokáže,tak mu není pomoci :nevim:. ČR má rekordní počet cisarskych řezů,je to smutné. Jen stále nechápu,k čemu tady dělají odhady váhy.Rodila jsem 2× v Anglii a tam dávno pochopili,že to vůbec k ničemu není.Jsou tam hodně podporované domácí porody a v porodnici i když rodíš KP,tak si celý porod řídíš sama i bez porodniho plánu.Já jsem měla to štěstí,že obě moje děti byly hlavičkou dolů,takže jsem rodila v klidu vkleče,jak mi to nejvíc vyhovovalo a jen s PA.Druhá dcera navíc ambulantně.Teď čekám třetí tady v ČR a mám marginální úpon pupečníku.Nemusí to znamenat problém,ale může.Jediné,čeho se bojím,je právě to,že nebudu moct rodit přirozeně.Tak aspoň mám v tobě velký příklad :srdce:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
31
20.7.18 13:13

Jste skvela. Vice takovych jako vy. To my zeny musime to nase porodnictvi zmenit, aby nas nezastrasovali a nerezali do nas pro nic za nic. Jeste kdyby vas nechali rodit jinak nez na zadech (to je spatna poloha pro porod KP a co si budeme povidat i pro normalni porod) a bude to dokonale. Gratuluji k miminku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
20.7.18 13:29

Mě by nepřišlo, že snědla „šala… h“. Měla nastudování, probrala to ve 3 nemocnicích, měla praktické dotazy a hledala odpovědi. Kdyby jen koukla do zdejších diskuzí, tak bych napsala to o tom „hounu“.

Deníček se mi líbil, praktický, čtivý. bezva. gratuluju k dítěti a nenech se rozhodit komentáři.

edit: většina dětí má šňůru kolem krku. Ale, pokud jste ji viděli, nebo měli v rukou jako já, je to mazlavá tvrdá hadice. Můj syn měl kolem krku 6 otoček, ale přes ruku.

Příspěvek upraven 20.07.18 v 13:30

  • Nahlásit
  • Zmínit
185
20.7.18 13:45

Já ti moc gratuluju k miminku. Ale přesně jak jsi psala, všichni píší subjektivní dojmy, že oni radši CŘ atd., tak co jsi napsala, je zase jeden další subjektivní dojem. Jeden porod neudělá statistiku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.7.18 13:53

@aknadar No, něco by se našlo. Autorka nehodlala podstoupit OBRAT, ale PŘEVRAT miminka :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14974
20.7.18 14:37

@smurfka hrozi poskozeni varlat

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
20.7.18 14:39

@vertunka „Jen nechapu, jak nekdo, kdo mel prvni dite s omotanou snurou okolo krku, podstoupi otaceni miminka?? To jsi se nebála, ze tam bude taky mit snuru??“

protože o tom nepsali na internetu :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
20.7.18 14:47

Ja si myslim, ze chybou bylo prilisne samostudium internetu a prilisna fixace na vahove odhady, ktere jsou znacne nepresne. Dalsi obvyklou chybou je vyvozovani obecnych doporuceni na zaklade vlastni zkusenosti („z porodu KP se dela zbytecne halo, protoze ja porodila zdraveho chlapce“).
Predstava, ze reknu doktorovi „a ted uz chci cisare“ je usmevna.
Mam pocit, ze jsi chtela mit cely porod pevne v rukou, ale ono to bohuzel nejde - ostatne ono to skoro u niceho v zivote nejde, nekdy je potreba prijmout, ze jsme zmitani okolnostmi.
Gratuluji ke zdravemu chlapci.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1885
20.7.18 14:54

No, gratuluji ke zdravému miminku. Můj druhý syn byl také KP a šla jsem na Císaře hlavně proto, že jsem jedno dítě už ztratila.. Proč chodit neštěstím naproti, když to může být i jinak .. Také jsem nastudovala co šlo, ale strach přijít o další dítě mi to nedovolil. A já jsem vlastně svému strachu za to vděčná… :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
35229
20.7.18 14:55

Jinak tedy myslim, ze pokud zvest o nekolikahodinovem cekani na tvrde zidli odradi v Podoli treba polovinu rodicek, nikomu to vadit nebude, registrace bude stejne plne obsazena nekolik vterin po otevreni.
Ted jsem byla u ortodontistky, u ktere se vi, ze 1) necpe rovnatka vsem kdo projdou okolo 2) kdyz uz, tak je ma levnejsi - a vite co, tak hnusnou cekarnu jsem dlouho nevidela, stali jsme tam ve fronte hodinu po dobe, na kterou jsme byli objednani, nedychatelny vzduch - a stejne tam budu chodit radeji, nez nekam, kde nam v prostorne cekarne podaji chladnou vodu, vezmou nas vcas a pak nam daji zbytecna rovnatka, aby klinika vydelavala.
Podoli nepotrebuje lakat nove rodicky, bojte se ho, nechodte tam, nikomu to nevadi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4629
20.7.18 15:16

Podle me na tom nic odvaze ho nebylo. A nic na tom neobdivuji. Myslim si, ze jsi udelala bordel ve třech porodnicích, zamestnala 30 doktoru a u samotnyho porodu, ktery sis vybrala, jsi licitovala s doktorem, ktery opet mel asi 100 dalších veci na starosti.
Myslim si, ze to bylo nezodpovědné jednani vůči diteti, vůči ostatním rodickam i vůči lékařům.
Jenom proto, ze jsi uprednostnila své zájmy nad zájmy vsech ostatních.
Verim, ze tady budes mit spoustu souputnic, co ti pogratuluji. Ja ti gratuluji k narozeni zdravého syna a k vic stesti, nez rozumu.
BTw: Veta:”Mam chut jit do Podoli, jim ukazat to neporoditelny dite.” To jen svědci o tom, jak jsi sebestredna.
Hezky den.

Příspěvek upraven 21.07.18 v 06:41

  • Nahlásit
  • Zmínit
21488
20.7.18 17:12

Zakladatelko, gratuluji ti ke zdravému dítěti i k přirozenému porodu, jak sis přála :kytka:. Já bych se asi rozhodla jinak, ale to je fuk - jsem zkrátka ustrašená a úzkostná.
Jen by to podle mě chtělo trochu pokory. Že se zadařilo není jen tvoje zásluha, ale taky lékařů a osudu, který ti byl nakloněn. Obrat plodu ležícího KP vnímám též jako rizikový a nešla bych do toho. A doktorům se v dnešní době, kdy jsou jednou nohou v kriminále a žaluje je kde kdo nesmíš divit, že jdou neradi do rizika. Pokud by to neklaplo a malý se narodil z postižením, způsobeném komplikacemi při porodu KP, nejspíš bys žalobu taky zvažovala. Už proto, že místo pokorné radosti zdravým miminkem máš zlomyslnou potřebu demonstrovat jim do Podolí jejich lékařskou neschopnost 8)

Příspěvek upraven 20.07.18 v 17:14

  • Nahlásit
  • Zmínit
1105
20.7.18 22:07

Gratuluji :-) za mě to je pro Hollywood. Je tam silný příběh se zápletkou, akcí, o
lidskýh cistech, naprosto šíleném riskování s dojemným dobrým koncem :-D

Příspěvek upraven 20.07.18 v 22:12

  • Nahlásit
  • Zmínit
11795
21.7.18 01:07

Po dlouhé době deníček, co je čtivě napsaný a má hlavu a patu. Bohužel to je tak vše. Nechápu tu urputnou snahu dokázat něco sama sobě a ochota riskovat zdraví miminka. Kdyby ze mě miminko vytáhli uchem, bylo by mi to jedno. Na prvním místě je pro mě zdraví a bezpečí miminka, pak moje ambice a pocity.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8137
21.7.18 08:07

bydlím na druhém konci republiky a moje kamarádka porodila koncem května KP
byla na konzultaci ve třech porodnicích, protože jako prvorodička měla z vaginálního porodu obavy a nikde jí císaře udělat nechtěli
císařský řez není bez rizika
deníček se mi líbil

  • Nahlásit
  • Zmínit
12168
21.7.18 09:21

Zakladatelka si nic nedokazovala. Proc delat sc, kdyz kp je fyziologicka poloha a zakl.mela fyzicke predpoklady dite porodit? Ja mela dve deti dlouho v poloze kp a nikdy se zadny dr. o sc ani nezminil.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12168
21.7.18 09:23

Osobne za vetsi riziko povazuji to obraceni plodu, do toho bych se tedy ja nepoustela.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2706
21.7.18 10:19

Mela jsi stesti, ale muj nazor je ze jsi zbytecne riskovala zdravi ditete. Podle me nezodpovedne jednani jen kvuli svemu vlastnimu uspokojeni ze porod probehl jak jsi chtela

Příspěvek upraven 21.07.18 v 10:20

  • Nahlásit
  • Zmínit
8150
21.7.18 10:37

Fascinuje mě, kolik negativních reakcí typu „pro vlastní uspokojení, dokázat sama sobě, zbytečné riziko“ se tady objeví. Denníček je čtivý, ale aby vám z toho přečtení zůstalo jen tohle, není to málo? Vždyť sama tam několikrát píše jak se to v ní mlelo a sama byla chvíli rozhodnutá pro to a pak zase pro ono. Dle mého naprosto přirozený vývoj.
Jsou tady ženy, které se porodu bojí víc než čehokoliv jiného. Nechápu proč - nechápu proč ten apriori „smrtelný“ strach. Ano, není to procházka růžovou zahradou. Sama se nepovažuji za lesanu a doma bych nikdy nerodila, ani jsem si u prvního porodu nebyla jistá sama sebou. Ale brala jsem to tak, že miliony žen to zvládly přede mnou, tak to zvládnu i já. I u normálního porodu se může cokoliv zvrtnout, to se může vždy a u všech poloh a konstalací. Jistota není nikdy. A ani u toho „opěvovaného“ císaře to není jen o následném nekonfortu pro mámu… Prostě vše má své plusy i mínusy. Příroda ale ví co dělá (většinou).
Klidně se do mě pustite, ale mě se deníček (jak už jsem psala) líbil. Zaráží mi spíš množství negativních komentářů.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2322
21.7.18 12:29

A mně zas fascinuje ta adorace císařského řezu, jako něčeho bezpečného - vždyť jde o břišní operaci s velkou škálou rizik pro matku i pro dítě. Všechny výzkumy se shodují, že kauzální mateřská úmrtnost v souvislosti s císařským řezem je desetkrát vyšší než v souvislosti s normálním porodem. Smysl mi to dává v případech, kdy se v porodnici KP bojí a neumí to, což je bohužel asi pořád hodně porodnic, protože možnost se to naučit je těmi automatickými indikacemi k CŘ malá. Pokud vím, KP se dobře rodí (v poloze na všech čtyřech, s neurychlováním, bez zásahů - což by právě měl být základ) ve Zlíně a v Plzni.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1395
21.7.18 14:06

No tomu rikam odvaha nebo blaznovstvi?

Gratuluju ke zdravemu chlapeckovi.

Mam velmi podobne ladenou kamaradku. Podstoupila totez behani a pokusy o otoceni a pak sla do prirozeneho. U ni ale porod KP uz tak dobre nedopadl.. Mas stesti..

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
21.7.18 20:16

Bulovka

Děkuji za pěkný deníček a užitečné informace. Myslím, že jsi to zvládla parádně.
Také se teď bojím, že se mi miminko neotočí. Doporučuješ tedy Bulovku, že by se jim to mohlo povést otočit? Vím, že u tebe se to nepodlo, ale netušila jsem, že s tím mají v pododnicích problém to vůbec zkusit. Našla jsem spoustu článků,kde píšou, že otočení je mnohem bezpečnější, než to zkusit koncem pánevním. Nebojím se toho. Viděla jsem i nějaká videa a vypadá do docela v pohodě , žádné přiškrcení, to kontrolujou (dělá se to v porodnici, takže v případě komplikací následuje hned císař).
Jsem registrovaná u Apolonáře, ale ještě se na to neptala. Jsem teď na konci 31 tt a hlavičku cítím pořád nahoře. Je to mé první a chtěla bych pro něj brzy sourozence (budu muset na IVF a tam mě brzy po císaři asi vyženou), takže se budu hodně snažit, aby to šlo přirozeně.
Kdyby se nepovedlo otočit, tak bych asi na sekci přistoupila. Mám asi dost malou pánev a dítě je už těď spíš větší. Neskutečně se na něj těšíme asi bych ty nervy neměla… Plánuju sice cvičit s Aniballem, ale to nepomůže zvětšit pánev.
Fakt super napsaný deníček!

  • Nahlásit
168
21.7.18 20:29

@Tiffany1 Já si naopak myslím, že sebestředná není. porod koncem pánevním je za podmínek, které splnila, fyziologický. Moje kolegyně tak rodila a v porodnici ani nemrkli. Prostě to brali jako samozřejmost. To, že v poměrně vyhlášené porodnici (která se navíc specializuje na složité prípady - proto samozřejmě mají vyskoké procento sekcí) mají snahu rodičky tlacit automaticky do sekce, protože je to „jistota“ mi zcela v pořádku nepřijde. Rodička si zjistila možnosti a chtěla udělat to nejlěpší pro sebe a miminko - nic militantního, rozmýšlela se, váhala. Že nakonec navštívila víc zařízení? V Podolí se k ní stavěli negativně, na Bulovce to v den porodu nešlo…
Ukazovat miminko nikam nešla jen „měla chuť“, ale to se tak říká. Za mě pouze aktivnější přístup k porodu miminka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2469
21.7.18 21:14

Myslim, ze laik nikdy nemuze spravne odhadnout rizika, zvlast ne ta vyctena z internetu. Vahovy odhad plodu ma pripustnou odchylku, tusim az 300-400 g? Ja osobne bych volila mensi riziko pro dite - tedy sekci.
Gratuluju ke zdravemu chlapeckovi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
789
21.7.18 23:11

Gratuluji k chlapečkovi! Líbí se mi, ze jste to vzala aktivně a hledala informace. Naše druhé dítě je dcera a přetocila se az ve 34.týdnu. Můj gynekolog (shodou okolností začínal kdysi na Bulovce) mi nabízel otočení (pokud se termínu neotoci) a radil, ať rodim normálně. Dcerka se tedy nakonec „umoudrila“ a naprosto bez zásahu se na Bulovce. Je pravda, ze jsem byla spis nakloněna přirozenému, ale u kluka bych do toho nesla. Nebo třeba jo, kdo vi :-)
Ps. Akorat se mnou na vedlejším sále rodila jedna statečná kp a otaceli ji dítě při porodu. No nechci nikoho desit, ale bezbolestne to nebylo… :(

Příspěvek upraven 21.07.18 v 23:13

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
22.7.18 09:10

@Nika079

Mě otáčeli syna při porodu, kdybych bezhlavě tlačila, zlomila jsem mu vaz. Takže jednou zatlačit - stop - trošku ho pootočíme - tlačit - stop - zase přetočit - a už můžete naplno…Bylo to hrozné - hlavně to ukočírovat, abych se zasekla. Navíc šel ven se salutující ručičkou omotanou pupečníkem :? Ale je zdravý, čiperný, téměř 3letý kluk :palec: Prý tyto případy standardně berou v FTN císařem, ruku ani špatně otočenou hlavu na uzv neviděli.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1594
22.7.18 11:33

Diky za tento prispevek. Jeden z mala, kde je poznat, ze sis zjistila vse co slo, bylas informovana a rozhodla ses na bazi informaci I sveho vnitrniho pocitu. Moje tchyne rodila dve deti ze ctyr KP prirozene, oba kluci(jeden muj manzel) a toho druhyho dokonce doma. V Australii podporuji prirozeny porod KP a ta podpora a informovanost je tam skvela. Tady je to bohuzel velky strasak a podpora neni takova, jako by mela byt. Pro me je predstava manualniho pretaceni miminka horsi predstava, nez cely porod KP. Gratuluji moc k chlapakovi :kytka: ten nas se snad narodi nekdy behem 3tydnu. Jsem zvrdava, jak moc se bude/nebude shodovat vahovy odhad :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
23.7.18 13:47

Gratuluji. Já toto řešila před 3 roky. První dcera byla vzorně hlavičkou dolů už od 28.tt. Před těmi 3 lety druhá dcera stále poloha kp i v 34.tt, v 36.tt taktéž. Obrat jsem odmítla nějak se mi to nelíbí. Ale byla jsem rozhodnutá pro císaře z jednoho důvodu, tchyně rodila přítele koncem pánevním v 7.měsíci jako prvorodička. Kluk malinkej, předčasně narozen. A byla na tom tak, že málem vykrvácela, dostala 3 litry krve a 2 operace po porodu. A rodit takhke v termínu bych si tedy neriskla. Přítel dostal zápal plic jako 2 týdenní miminko… Prý byl i nějak nalokaný vody, nebím přesně. Vím, bylo to 30 let zpátky, ale stejně. Nakonec jsem pouze cvičila kočičí hřbety a malá se umoudřila a otočila se. No a syn ten byl hlavou dolů a pak se uvelebil napříč. Naštěstí si taky dal říct a do porodu se otočil správně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.7.18 00:11

Taky mě překvapuje počet negativních reakcí. Deníček se mi líbí, myslím, že to autorka rozhodně nepodcenila a nevím proč by měla až tak moc riskovat jak tu dost lidí píše. Jsou to tři roky co jsem podstoupila sekci kvůli poloze kp. Bylo to mé první dítě, nic moc jsem si nenastudovala. Váhový odhad byl nad 3500, takže mi doktoři doporučili sekci. Trvalo 7 měsíců než jsem se z toho psychicky dostala. Myslím, že jsem prožívala mírnější poporodní depresi, i když jsem si to neuvědomovala. Při vzpomínce na některé myšlenky je mi ještě teď zle. Umím si představit, že některé maminky mohou v tomto stavu udělat pořádnou blbost. Měla jsem pocit, že jsem si dítě „koupila v supermarketu“, že to co bylo v děloze už není, no prostě psycho. Tuto stránku možného dopadu sekce nikdo nevidí. Navíc děti vyjmuté sekcí mají mnohem častěji astma a jiné problémy. Můj druhý porod proběhl přirozeně a až teď si užívám malé miminko.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7901
27.7.18 11:48

Konec pánevní před 19 lety

Já sama za tebe mohu napsat. Rodila sem KP první dítě. Popravdě se kolem toho nedělal takový humbuk. Nikdo mi ani na výběr nedal. Jen mi bylo řečeno jen tak,jako by se mě ptal na vaření svíčkové . Záleží kdo tam bude a kdo jak je zkušený. :mrgreen:
Rodila sem v Táboře. Rodil mě zástupce primáře a posléze primář.V půl 1 sem přijela do porodnice a v půl 4 byl venku.
Druhý porod byl o dost horší když to porovnám. Dcera šla klasicky záhlavím. Otočila se na 37 TT . Co se týká otáčení apod mě vlastně ani nenapadlo. Možná je to tím, že mě nikdo ani nestrašil nějakými následky a riziky ????

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.8.18 14:10

Díky všem za reakce, na ty konkrétnější snad v budoucnu odpovím, je vidět že co se týká faktů tak jsem jich pár nedovysvětlila, jako např. ten počet císařů v podolí a jeho vztaženost k tomu, že je to „riziková“ porodnice. Ani jsem nevěděla, že je tu tolik komentářů :-) Teď jen v rychlovce, na ty negativní reakce: co se týká poznámky o lesaně, diskutující mohu poslat jen mír v duši :D co se týká komentáře k tomu že jsem zaměstnala 30 doktorů a tak jsem sebestředná - ano, souhlas, pokud jde o zdraví mé a mého dítěte, zaměstnám jich klidně 50, tak to prostě mám. Ono tady v PRaze se to vyplatí, jak jsem si před měsícem opět ozkoušela, kdy mi jedna odbornice na budějárně na sonu břicha nic nenašla a za dva dny mne hospitalizovali na karláku s ucpanými žlučovody a zánětem slinivky právě po jejich výsledcích ze sona. Co se týká poznámek že jsem si chtěla něco dokázat a že je to strašné riziko: U těch diskutujících mi přijde, že z deníčku snad četli jen nadpis (což se na druhou stranu nedivím, je dlouhý a při těch dvou dětičkách jsem ho psala napětkrát, ale chtěla jsem aby bylo řečeno vše, protože sama jsem něco podobného hledala když jsem se rozhodovala). Co se týká pokory, tu mám a obrovskou, a hlavně klaním se doktorům a por.asistentkám co dělají porodnictví, podle mně je to nejvíc stresový obor z lékařství právě proto, že i naprosto klasický porod se často podělá a nikdo neví proč.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.8.18 21:00

@xjuklickova Při porodu koncem pánevním umírá 0,03 procent dětí z nezjištěné příčiny, tj nemusí být příčinou KP. To bylo v papírech co mi dali podepisovat na podolí. 20% úmrtnosti, tento údaj proto nebudu komentovat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.8.18 21:04

@vertunka Šnůru omotanou kolem krku mívá dětí dost, protože jak při porodu rotují pánví není to tak těžké si ji omotat. Co se týká dotazu, nebála jsem se, vše se děje pod ultrazvukem a co se týká rizik při této lékařské proceduře, udušení miminka na šňůře mezi ně nepatří.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.8.18 21:06

@Slečna Ferka
http://jaksekderodi.cz/cisarsky-rez/
Zde asi zodpovězen dotaz, jsou i jiná centra kde se specializují na všechny rizikáče, např. Brno, a zrovna v Brně konce pánevní rodí myslím zcela běžně a mají o moc menší procento CŘ než podolí, které jendoznačně v ČR vede. Je to prostě jejich styl a a taky odhaduji jako ty, že tam chodí i víc rodiček třeba po umělém oplodnění, které jsou pravděpodobně starší a proto je doktor raději odrodí CŘ než přirozeně, i na přání,v podolí totiž se rovnou dělí i umělé oplodnění a automaticky pak spadáš pod tu porodnici. To už je ale jen můj dohad. Jsem dost vykecávací a ptala jsem se na CŘ a jeden z doktorů mi to komentoval takto (v tomto případě na jeho ochranu raděj anonym): „Přijde za mnou prvorodička co vrazila statisíce do umělého oplodnění a na chodbě stojí celá její famílie a všichni mi tam brečí, že ona ten porod nezvládně, že jí musím udělat císařský řez…tak jí ho prostě udělám..“

Příspěvek upraven 09.08.18 v 21:12

  • Nahlásit
  • Zmínit