Můj porod v době covidové

V březnu jsem se poprvé stala matkou. O příběhu porodu i pár dnech po něm nyní píši deníček. Těhotenství bylo nekomplikované, pouze těhotenská cukrovka přinesla určité nepříjemnosti. Ale dcera se vyvíjela dobře. Porod byl přirozený, také bez komplikací. O to víc mě zarazilo, co se stalo po něm. Doufám, že přinese nadějí rodičům v podobné situaci.

Můj porod v době covidové

Vše začalo 21. 7. 2019. Ten den jsem zjistila, že čekám své první dítě. Ač neplánovaně, s partnerem jsme byli šťastní. Bez váhání jsme se do toho vrhli po hlavě. Termín porodu byl 22. 3. 2020.

Těhotenství probíhalo dobře, ale ve třetím trimestru mi byla diagnostikována těhotenská cukrovka. Vše jsem zvládla docela dobře, ale kvůli vyšší lačné glykémii jsem musela brát medikaci. I kvůli tomu bylo v porodnici dohodnuto, že pokud neporodím do termínu, porod mi vyvolání.

Naše milovaná dcera se ale rozhodla přesně na termín porodu, že už je čas. V noci ze soboty na neděli jsem cítila poslíčky, ale byly jiné, než dříve. Věděla jsem, že dnes porodím. V neděli ráno jsem trochu krvácela, odjeli jsme tedy do porodnice, kterou máme vzdálenou deset minut cesty MHD. Doktor shledal, že už začínám rodit. Ale prý jsem prvorodička, může to trvat ještě třeba 24 hodin, bydlím kousek, tak ať jedu domů. Celý den jsem odpočívala, navečer si ke svačině dala vydatně jídlo, protože jsem tušila, že večeři už dnes mít nebudu. V 19 hodin začaly pravé kontrakce po pěti minutách. Během hodiny se interval zkrátil na čtyři minuty. Partner mě masíroval, objímal a tím bolest zmírnil. Během toho i zavolal sanitku. Rozloučili jsme se s partnerem, který do porodnice v době covidu nemohl.

Po příjezdu do porodnice mě sestra dala na monitor. Upozornila jsem ji, že má zrovna kontrakci, sáhla mi na břicho a konstatovala, že je to nesmysl. Doktorka ale po vyšetření řekla, že rodím a půjdu rovnou na sál. Sestra zavolala na sál, že tam přijdu a je tak mimochodem jsem slyšela, že mám tlak 150/110. Mně nikdo nic neřekl, běžně mám tlak velmi nízký. Tato informace mě docela vyděsila, ale nikdo to neřešil. Ale mělo mě to varovat, že zaměstnanci zde nejednají profesionálně.

Po příchodu na sály jsem se seznámila s porodní asistentkou. Chvíli jsem odpočívala na lehátku, pak mi dala klystýr a šla jsem do sprchy. Poté rovnou na porodní box. Kontrakce se stupňovaly a plodová voda mi praskla, když mě asistentka vyšetřovala. Najednou byly kontrakce po minutě a já požádala o epidural. Ten mi ulevil cca na hodinu. Poté už jsem další dávku nedostala, protože jsem byla otevřena na 9 cm. Otevření na 10 cm trvalo další dvě hodiny.

Bolest mě překvapila. Samozřejmě jsem věděla, že porod bude bolet, ale bolest jsem si představovala jinak. Samozřejmě jsme respektovali nařízení vlády, ale s partnerem by byl porod příjemnější.
Vypuzovací fáze trvala asi hodinu, najednou jsem slyšela „šplouch“ a poprvé viděla svoji milovanou holčičku. Jediné, co jsem dokázala říct, bylo: „Ježíši, ty seš moje holčička?“ Byla nádherná! Asistentka mi ji hned odebrala na vážení a mě zatím doktorka šila. Bez umrtvení, prý by to nemělo cenu. Bolest to byla strašlivá, ale věděla jsem, že je tam moje holčička a na ničem jiném nezáleželo.

Poté ji museli dovézt na vyhřívané lůžko, s tím, že mi ji ráno určitě dají. Já odpočívala, poté šla do sprchy a na šestinedělí. Tam mi sestřička přinesla snídani, na kterou jsem se těšila celou cukrovkářskou dietu. Bílé rohlíky a marmeládu! Po třech měsících bez cukru to byla mana nebeská!

Šla jsem si odpočinout a podívat se na svoji holčičku. Klidně spala, byla tak nádherná.
Ráno přišel pediatr. Těšila jsem, že k sobě dostanu svoji dcerku. Stroze mi oznámil, že špatně dýchá, jejich porodnice nemá dětskou JIP a tak ji musí převézt do jiné nemocnice. Beze mě, protože situace to nedovoluje. V první chvíli jsem vlastně nevěděla, co říká. Šla jsem se s ní rozloučit, byla v inkubátoru, v hlavě měla kanylu. Bylo to strašné. Najednou přijeli zaměstnanci jiné nemocnice, vzali ji, ona plakala. V tu chvíli jsem neznala horší pocit. Vědomí, že své dítě nemůžu utišit. A byla pryč. Já hned volala partnerovi, co se stalo a že odcházím domu. Na sesterně jsem dostala Neurol a mohla jít domů. 12 hodin po porodu jsem jela MHD do druhé nemocnice za dcerou, podepsat papíry.

Sotva jsem lezla, ale láska k ní mě poháněla. Pak jsme ji s partnerem viděli. Na vyhřívaném lůžku, s hadičkami, na monitoru základních životních funkcí. Mohli jsme tam být pět minut a pak nás poslali pryč. Doma jsem se zhroutila. Partner se projevil jako ten nejlepší muž na světě. Celou dobu se o mě staral, vařil mi, poslouchal můj pláč. Sám brečel jen, když byl venku se psem.
Dvakrát denně jsme volali do nemocnice, jak je na tom dcera. Situace se zlepšovala, třetí den jsme mohli na návštěvu, další den také. A v pátek nám řekli, že k ní mužů nastoupit. Dceru jsem na pokoj dostala až druhý den, tak jsem si užila poslední noc, kdy můžu trochu spát. Za čtyři dny nás pustili domů a dcerka je naprosto zdravá…

Od té doby jsem pořádně nespala 8 měsíců, ale nelituji ani vteřiny.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
3.12.20 10:52
:srdce: :srdce: :srdce:
  • Zmínit
  • Nahlásit
3743
3.12.20 14:20

Muselo to být velmi náročné a přesně z tohoto důvodu jsem se rozhodla rodit v krajské nemocnici, kde je dobrá neonatologická péče i s JIP. Blahopřeji ke zdravé holčičce :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
615
3.12.20 14:26

@sediza
Děkuji 😊 už bych se podruhé také rozhodovala jinak. Je to zkušenost, naštěstí vše dopadlo dobře.

  • Zmínit
  • Nahlásit
113
3.12.20 17:42

Šití bez umrtvení je zvěrstvo, vysoce neprofesionální. :poblion:
Jinak samozřejmě gratuluji k miminku :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
615
3.12.20 19:45

@Prosteja144
Děkuji 😊 on byl ten přístup celkove neprofesionální :/

  • Zmínit
  • Nahlásit
2465
3.12.20 22:44

Co bylo holčičce, že se tak zhoršila?
Jinak jako rodič máte právo být s dítětem 24hod. denne. Na tom bych trvala covid necovid :nevim:
Naštěstí už to je ale za vámi a do budoucna to bude jen lepší :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
615
3.12.20 23:19

@cucik14
My to do dneška nevíme, vlastně nikdo neví. Prý špatně dýchala, ve zprávě ale takovou diagnózu nemá, jen žloutenku. Že máme právo s ní být jsme věděli, ale já byla pár hodin po porodu hotová a byla jsem ráda, že pokud se něco děje, o dceru se mi postarají.
Dneska už bych ji tam samotnou nenechala.

  • Zmínit
  • Nahlásit
318
4.12.20 22:18

@Prosteja144
Ani umrtvení není záruka bezbolestného šití. Mě sice něco dali, vnitřní šití nebolelo, ale při vnějším jsem málem pokopala doktora :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
318
4.12.20 22:21

Gratuluji k miminku :srdce: Muselo to být těžké.

  • Zmínit
  • Nahlásit
113
6.12.20 14:51

@LadyLaggg Ano, umrtvení není záruka bezbolestného šití, ale neumrtvení je záruka bolestivého šití :pocitac:

  • Zmínit
  • Nahlásit