Poslouchej svůj mateřský instinkt

Někdy víte, že je něco jinak, než má být. Cítíte to. Ale vaše okolí vás v lepším případě uklidňuje, že to přejde. V horším jste za těžce duševně chorého jedince. Odebrat dítě a dát léčit! Co když se ale ukáže, že jste to cítila celou dobu správně? Jen jste to neuměla pojmenovat. Tušila jste, ale nevěděla, co vlastně...

*

Dlouho jsem řešila podivné chování svého dítěte. Pročetla jsem kvanta diskuzí a vyslechla si x názorů. Stále jsem v nich trpělivě hledala odpověď na otázku, která mě palčivě trápila. Co to s mým dítětem je? Vnitřně jsem cítila, že není něco v pořádku. Takhle to být nemá. Při svém hledání jsem nacházela na klasické odpovědi: „Ono z toho vyroste a dejte tomu čas.“ Objevovaly se však i odpovědi, ve kterých některé dámy psaly, co jsem to proboha za hroznou matku, ať to dítě netrápím a rovnou ho dám jiným milujícím rodičům. Nechybělo i běžte se léčit. Nemáte v sobě dost mateřské lásky. Spolkněte prášek!

Já jsem se však nechtěla vzdát. Stále něco ve mně křičelo, že nemají pravdu. To podivné chování mého drahého dítěte, přece nemůže být způsobeno mnou?! Jako buldok jsem se do toho zakousla a běhala od čerta k ďáblu. Prodírala se pichlavým houštím kritiky. Neboť, co je to za matku, co si dovoluje nevidět v dítěti dokonalou modlu? Ale každá cesta, každé pátraní má někde svůj cíl. Po dlouhém honu, kdy jsem byla prohlášena za čarodějnici, jsem ho konečně našla.

Podezření padlo na autismus. Absolvovali jsme kolečko vyšetření. Nedávno jsme dostali velmi podrobnou zprávu z psychologického vyšetření, kde byla stanovena diagnóza: dětský autismus v kombinaci s ADHD. Nyní nás čeká návštěva SPC. Neboť máme nastoupit do školky. Buď do speciální, nebo s asistentem. Taky docházení na logopedii. Mluva u autistů může být oříšek.

Proč to vlastně celé píšu? Víte, uvědomila jsem si, že hodně matek bojuje s pocity, co jim říkají, že je něco jinak, a cítí zároveň pocit viny. A někdy je lepší opravdu věřit svému srdci než chytrým ženským na netu, co jsou svaté a máslo na hlavě používají jako svatozář. Někdo tvrdí, že diagnóza je jenom nálepka. Mně se však ulevilo. Kdo nezažil, si nedovede představit ten šílený pocit bezmoci, když máte doma nezvladatelného potomka a nevíte proč. Chce se vám utéct a ječet na všechny kolem. Připadáte si mizerně, že jste jako matka selhala a vychovala podle okolí rozmazleného fracka. Ne, nejste špatná matka. Jenom vaše dítě má autismus a vy jste to celou dobu věděla. Akorát bylo pro ostatní kolem snazší to nevidět.

Mé dítě z toho nevyroste. Naopak spíše začíná teprve trnitá cesta. A vzhledem k tomu, že já sama mám Aspergerův syndrom, je to teprve peklo. Jedna moje známá mi řekla, že mít PAS a být matkou dítěte, co má taky PAS, je čiré peklo a vlastně se upřímně diví, že se vůbec dožila dospělosti. Ano, mé dítě bude potřebovat na své pouti životem větší pomoc než jiné děti a já jen můžu doufat, že to všechno ustojíme.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
2.1.20 00:31

Deníček dobrý, jen jeho východisko - „radili mi, ale měla jsem dát na instinkt“ - je trochu pomýlené. Pokud někdo shání rady na internetu od lidí, kteří neznají jeho ani dítě ani kontext atd., pak nemá kritizovat jejich reakce, ale sebe. Sorry.

  • Nahlásit
  • Zmínit
229
2.1.20 08:33

Přeji hodně sil.

A tohle znám také, když byla diagnóza, strašně se mi ulevilo, konečně člověk věděl, jak se má chovat…

Jednou jsem byla u naší dětské paní doktorky - nic nenašla, já odcházela a ve dveřích říkám, když z toho mám takový špatný pocit. Doktorka mě hned zavolala zpátky a poslala s malou na rentgen. Malá měla zápal plic, když jsem se doktorky ptala, proč nás tam nakonec poslala, tam mi řekla: „Když mi matka řekne, že má špatný pocit, je to pro mě jako výstražný maják.“

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.1.20 08:44

@Slečna Ferka
Proč by měla kritizovat sebe? Já se zakladatelkou souhlasím - často maminky píší o různých problémech s detmi a odpovědí “z toho vyroste” je hodně. A často se tato věta vyskytuje u příspěvků, u kterých je jasné, že tam problém je. Třeba když skoro tříleté dítě nemluví-hned několik příspěvků v duchu “z toho vyroste, je to individuální”atd. Nevím, jestli je to alibismus či snaha utěšit, ale může to spíš uškodit-asi to tím zakladatelka měla na mysli.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.1.20 10:53

@harim to chodíš k šarlatance ne 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
2.1.20 12:05

Jelikoz mam sama dite, ktere asi trpi „jen“ vyvojovou dysfazii, dokazu autorku pochopit. Nicmene, dnes najit zdrave dite je hrozne tezke a „odbornici“ si vzdy neco najdou. Ja mam treba adhd, a protoze to o sobe vim, cekala jsem, na kterem synovi se to projevi. Prevazna cast toho, co se synem delam je postaveno tak, aby prave adhd tam bylo vyhodou. Hracky a aktivity jsou dle umerne biologickemu veku. Lekari vam sice daji neco jako diagnozu, ale poprat se s tim musite sami a bud se z toho zhroutite, nebo postavite celem. Ja si vzdy vzpomenu na maleho Adamka v bdelem komatu, a zastydim se za sve myslenky k synovi.

Autorce preju podobny nadhled a ono se to casem opravdu zlepsi - dite i tak vyzrava, vy se ho ucite poznavat a pracovat s nim. Bude lepe.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2471
2.1.20 12:52

Autorku chápu. Taky mě rozčiluje, jak nejvíc mají jasno zejména matky zdravých dětí. Nesnáším kecy o vyběhaných diagnózách, kdo nezažil, neuvěří.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12190
2.1.20 14:02

@martina bl Jenomže, když napíšeš, že je chyba, tak se na tebe zase sletnou ostatní, protože nepíšeš dost sluníčkově a dost nepodporuješ.

Ono je to těžké, když někdo dá na lidi na netu nebo v okolí víc než na svůj úsudek.

  • Nahlásit
  • Zmínit
229
2.1.20 14:17

@Bubla Bůčková Nechodím, je opravdu skvělá a tímhle mě fakt překvapila, není žádná homeopatka ap. Jen ještě jednu věc dělá mimo „klasickou medicínu“ a to, že k lékům přidá i „recept na zábaly“- průdušky a fakt funguje. Ale říkala, že s tím má zkušenosti, že mateřský instinkt opravdu funguje.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3100
2.1.20 18:09

Jak ja ti rozumím… náš mladší syn se taky nechová zrovna „normálně“, ale tak nějak na žádnou běžnou diagnózu nevypadá. On z toho snad opravdu vyroste, ale já bych tak strašně ráda věděla, jestli má jen tak blbou povahu, nebo je za tím něco víc.. tobě přeji, ať kracite k lepším zítřkům:)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.1.20 18:49

Přeji hodně štěstí. Mě jen v hlavě visí otazník a to je, jakto, že posledních pár let je snad každý druhý autista nebo ADHD? :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12190
2.1.20 18:54

@Vesničanka1 Mně psycholog tvrdil, že je to hodně dané dobou. Elektronika, TV atd., že to přispívá. A potom je to údajně i dědičné, takže když se potkávají lidi s tímhle problémem, tak jejich děti mají vysokou šanci, že to „zdědí“. Ale nikdo neví, těch pohledů a názorů je tolik.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.1.20 20:15

@P4ja No právě mě přijde že naše generace (30-40 let) co jsme tak toto prostě nebylo :nevim: nebo bylo, jako hyperaktivní byly děcka, ale třeba jedno ze školy a to teda putovalo na zvláštní školu. Teď mi toho přijde strašně moc. Je pravda že my když jsme byli děcka, byla pevná linka, a TV v lepší rodině barevná a na dálkový ovladač :mrgreen: nebyl internet v baráku ani mobily… Je pravda že když jsem na telefonu a to jsem skoro pořád :roll: tak ho držím hodně blízko břicha :?

  • Nahlásit
  • Zmínit
12190
2.1.20 20:32

@Vesničanka1 Bylo. Znám rodinu, která má dvě děti s ADHD. Zjistili, že to má otec a z matčiny strany myslím bratr. Jenže tenkrát to nikdo neřešil. Prostě dostali nařezáno a museli makat a taky měli režim.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.1.20 20:37

@P4ja No je fakt že dřív byla diagnóza stylem „jsi debbil a bude z tebe popelář“ a jak píšeš dostali mlatu a makali. Já jsem taky hodně hyperaktivní člověk co nevydrží v klidu a mám to od malička, ale víc nic, manžel je úplně v pohodě ale moje mamka má trochu poruchu soustředění a nebo je jen drbna :mrgreen: co potřebuje všechno slyšet, protože když má něco napsat, musí být úplný ticho, jinak není schopná :mrgreen: nechápu jak zvládla školu :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
49209
2.1.20 21:07

@martina bl

to je zvlastni…cizi lidi spis vidi, ze dite je nejake divne nez rodic, ktery si to nepripousti a omlouva tim, ze to dozene, ze je pomalejsi apod.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.1.20 07:54

Já mám teda zkušenost s vývojovou vadou ne s autismem, ale taky jsem cítila že něco není dobře. Taky jsem si vyslechla jak moudří doktoři by to viděli už na ultrazvuku, že něco není v pořádku a že já jsem na hlavu padlá. A hele, nebyla jsem. Vývojová vada ledviny jak z učebnice a měla jsem kliku, že jsem našla dětskou doktorku, co mému pocitu věřila a jednala. Vyřešila to operace, ale nechat to být, tak nevím jak by to dopadlo.

  • Nahlásit
Anonymní
10.1.20 18:09

Jo jo, řekla bych - kdo nezažil, neuvěří…
Mám tři děti a kdybych měla jen ty dvě bez diagnózy, tak bych se o sobě nikdy nedozvěděla, že mám také ADHD a syna (stejně jako dnes i moji mámu a bráchu) bych nikdy nemohla pochopit.
Je to dědičné a bohužel z toho člověk nemůže vyrůst (narozdíl od skutečně nevychovaných dětí)

  • Nahlásit