Prázdninový režim nám zničil všechno. Teď budeme čelit následkům

Nemyslím si, že bychom byli špatní rodiče, naše děti jsou milé, soběstačné a dokonce čas od času pomohou i v domácnosti. S manželem jsme se tak nějak nepřímo shodli na tom, že si po celém roce zaslouží povolit uzdu. Nechali jsme je, ať si užijí volno opravdu naplno a brzy jsme i my zjistili, že nám rozvolněný rodinný režim není úplně cizí.

Někdy jsme byli s dětmi, někdy byly s kamarády nebo u babiček, ve všech případech to ale bylo spojené s dlouhým ponocováním a pozdním vstáváním. Co se týče stravovacího režimu byla jsem ještě raději. Najednou jsem nebyla zatížena pravidelným vařením a chystáním svačin, obědvalo se pozdě a často i venku v restauracích nebo jsme kolikrát měli k večeři jen salát nebo meloun.

Jenže už je tu srpen a mě nějak v myšlenkách vystupuje čím dál tím více myšlenka, že ten režim bude potřeba vrátit zpátky. Upřímně si začínám myslet, že návrat do běžného režimu nebude bolet jen děti, ale celou naši rodinu.

Přistihla jsem se totiž, že jsem zlenivěla úplně stejně jako ony. Taky chodím spát později, ráno si ráda přispím a vlastně mi vyhovuje, že nemusím neustále hlídat čas. Najednou nikam nespěcháme a mně ten klid po celém školním roce udělal až překvapivě dobře.

Jenže září se blíží. Budíky se zase rozezní, svačinové krabičky vylezou ze skříně a odpoledne zaplní kroužky a domácí úkoly. A já si začínám uvědomovat, že to nebude jen o tom přesvědčit děti, aby šly večer včas spát. Budu muset přesvědčit hlavně sama sebe, že prázdniny opravdu skončily.

Možná proto letos nezačneme s návratem do režimu kvůli dětem, ale kvůli sobě. Mám totiž takový pocit, že první školní ráno nebudou zívat jen ony. Po dvou měsících prázdnin bude budík největším nepřítelem celé naší rodiny.