Prázdnota v bříšku i na duši

Je to teprve týden, co jsme přišli o naše vytoužené miminko po UPT v 21.tt. Chtěla bych se touto cestou pokusit vypsat z té šílené bolesti a prázdnoty, co ve mně teď převládá...

Prázdnota v bříšku i na duši

S přítelem jsme dlouho plánovali miminko, nejdřív jen ústně, pak jsme se snažili cca půl roku, než se to konečně podařilo. Chtěla jsem to tak moc, až jsem z toho byla paranoidní… pořád jsem si dělala testy, jestli už, až jsem se jednoho krásného podzimního dne dočkala.

Problémy začaly už od začátku mého těhotenství. V 5.tt jsem dostala šílené bolesti zad, nemohla jsem sedět, ležet, spát, nic. Po třech dnech jsem se rozhodla jít k dr., vyběhala jsem si pár prohlídek, ale nic jsem se nedozvěděla. Údajně to nesouviselo s těhotenstvím a dělat se mnou nikdo nic nemohl, když jsem gravidní. Byla mi dána jedna jediná rada… pouze čekat, jestli se to nezlepší. Dostala jsem tedy PN a čekala.

Týdny se vlekly a já se pokaždé neskutečně těšila na další prohlídku u mé gynekoložky a na nový snímek našeho malého zázraku. Bohužel mi moje dr. na 1. screeningu nechtěla ani náznakem říci, zda to bude on nebo ona, prý je na to ještě brzy… Mrzelo mě to, ale o to víc jsem se těšila na další UZV, který byl až ve 21.tt. Během té doby jsem žádné velké problémy nepociťovala… celé těhotenství mi bylo, až na ta záda, fajn. Doma jsem mezitím na neschopence pomalu chystala výbavičku…

Blížil se den D, velký UZV v 21.tt, a my se konečně měli dozvědět pohlaví. Ráno ještě s úsměvem jsem naklusala do ordinace a po chvilce na lehátku, jsem se dozvěděla pro mě dosud asi nejhorší zprávu v mém životě. „A sakra, tady to vypadá špatně, hodně špatně. Nemáte žádnou plodovou vodu, okamžitému mažte do nemocnice.“ A já tam jen stála a absolutně nechápala… „Co to znamená, je to jako hodně zlé, dá se s tím ještě něco dělat, nebo je to definitivní konec?“ Odpovědi jsem se už nedočkala, jen na mě dr. smutně koukla a kývla. Celá rozklepaná a ubrečená jsem čekala na autobus do nemocnice a mezitím jsem se snažila dovolat příteli, ať za mnou okamžitě přijede do nemocnice, že je zle.

Mezitím než přítel dorazil, běhala jsem od jednoho lékaře k druhému a cítila totální bezmoc. Lékaři se radili a já stále doufala… Přítel konečně dorazil a šli jsme oba do ordinace na vyhodnocení všech vyšetření. Drželi jsme se za ruce, brečeli a mezitím poslouchali jejich verdikt. „Je nám to líto, ale nedá se nic dělat… srdíčko bije, ale plodová voda není žádná a vůbec nemůžeme najít ledviny, musíme to ukončit.“ Lékaři rozhodli, že si mě rovnou nechají v nemocnici a začneme hned s vyvoláváním porodu.

Na pokoji jsem naštěstí byla sama, nějak se mi podařilo se uklidnit a nějak se s tím „smířit“. Přítel se mnou mohl být jen přes návštěvní hodiny, pak už se sestry netvářily, tak musel odejít. Vyvolávání trvalo celé dva dny, než přišly „konečně“ bolesti a kontrakce. A já jsem nemyslela na nic jiného, než na to, ať už to mám za sebou. Bolesti byly šílené, blbě napíchnutý epidurál způsobil znecitlivění jedné nohy, což bylo neskutečně nepříjemné. Byla jsem vysílená, zoufalá a „bez nohy“.

Když už šlo do tuhého, byla u mě vrchní sestra, úžasná hodná a citlivá paní, co mě neustále utěšovala, že už to brzy budeme mít za sebou. Když jsem porodila, zmohla jsem se jen na to, zeptat se sestry „Bylo alespoň vidět, zda to byl chlapečka nebo holčička?“ Sestřička jen sklopila oči, zavrtěla hlavou, přikryla „to“ a odnesla někam pryč… Cítila jsem jen teplo a úlevu, že je to už za mnou.

Následoval přesun na sál na revizi a pak už jen spánek po náročné půlnoci. Ráno poté mi teprve začalo docházet, co se vlastně stalo. Ano, došlo mi to kloudně až vážně za dva dny… možná to bylo tím, že jsem „to“ do té doby měla stále v bříšku. Ty dva dny mě také držela nad vodou neskutečně moje rodina, přítel a nejbližší přátelé, kteří se mnou byli neustále v kontaktu po telefonu a SMS. Člověk si uvědomí, že není sám, až ve chvíli, když jde opravdu do tuhého. Moc si vážím jejich podpory.

Po návratu z nemocnice je to jak na houpačce, chvilku je to dobré, chvíli šílená prázdnota a smutek. Každý den zapaluji svíčku vedle malého dřevěného andělíčka a utěšuji se slovy, že to tak mělo být, že je mu teď určitě dobře a představuji si, že ten malý andělíček je „to“ naše malé.

Hlavou se mi honí moc myšlenek, které nejdou ani slovy vyjádřit, ale jedno je jasné… takováhle událost člověka neskutečně změní.

Teď už vím, co je v životě důležité a co jsou jen prkotiny. Teď už vím, že věty, jako je např. nejdůležitější na světě je rodina, láska a zdraví nejsou jen pouhé fráze.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
3939
17.3.20 06:23

Moc mě to mrzí :hug: přeji vám do zivota už jen samé stesti :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2075
17.3.20 09:00

Ten přístup v nemocnici se mi nelíbí, vůbec k tobě nebyli citliví. To mě moc mrzí, nebylo to žádné to, ale miminko.
Tahle dušička se rozhodla, že se nenarodí a měla pro to nějaký důvod. Možná přijde znova, možná tě to utrpení změní, posune, něco tam je. Nic se neděje náhodou.
Teď tě vnímá. Je ti blízko.
Objímám a přeju, ať jste v pořádku. 🌷 😘

Příspěvek upraven 17.03.20 v 09:01

  • Zmínit
  • Nahlásit
12503
17.3.20 10:07

Zazila jsem to take..je mi to moc lito :( :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
8920
17.3.20 10:27

To mě mrzí, je to moc hezky, citlive napsané a věřím, že vám andelicek pošle brzy náhradnika či náhradnici a da na něj/na ni pozor, aby bylo vše v pořádku. Hodně sil, čas je nejlepší lékař! :hug: :mavam: :andel: :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1374
17.3.20 11:12

Je mi to moc lito, co jsi prozila. Prijd za nami do Prazdne naruce, podej si tam zadost. Jsme tam vsechny se stejnym osudem. Ja prisla o holcicku v brisku ve 40.tt. v kvetnu to budou dva roky. Za rok pote se mi narodil chlapecek.

Ver, ze tohle nebyl konec, dockas se stastneho konce… :hug:

Neda mi to, ale v te nemocnici sestra hodne pochybila… achboze :hug: :hug: :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
179
17.3.20 17:16

Všem děkuji za hezká slova a podporu.

@Petullka82 @janny079 k té nemocnici…ano, teď mě to zpětně mrzí, jak to tam celé dopadlo. Ono nakonec těch věcí bylo špatně víc, ale to až po propuštění z nemocnice. Ještě ten den mi volali s omluvou, ale že mi zapomněli dát přečíst papír, zda chci pohřeb, nebo co bude s tělem… to mě rozsekalo strašně teda. No a po třech dnech, když jsem se probudila se strašnymi bolestmi prsou a začalo mi téct mléko, jsem se posléze dozvěděla, že mi v nemocnici měli dát léky na zastavení laktace… to zřejmě také zapomněli… :nevim: :( Thomayerova nemocnice…

  • Zmínit
  • Nahlásit
17.3.20 18:18

Je to vážně smutné moc moc, o tom nedebatuji ani omylem bych si to nedovolila, chci ti ale napsat, že hodně věřím v to, že pokud v tom úmrtí miminka v bříšku (u tebe by to tak skončilo) není cizí zavinění, tzn. že žena nejde na potrat, nebo třeba nebourá v autě apod., tak je to většinou něco, co je dané předem a je prostě možné, že ta daná dušička, co, dušička, prostě to dítě, které jste čekali, mělo dané že bude žít jen tak dlouho, jak žilo a mělo se s vámi fajn. Někdo to bere tak že je to prostě přirozené, že ne každé těhotenství má zdárný konec, ale ono se to nevyvrací, myslím že i krátké příběhy mohou být důležité a pokud to nastane bez cizího přičinění, je možná vše tak, jak mělo být a možná se k vám ta dušička i vrátí, jen jindy. Já podobný pocit zažila a nechci vypadat jako uplný blázen, nicméně tohle je neovlivnitelné a z nějakého důvodu se to stalo. Že vám neřekli pohlaví by mě teda štvalo, ale neříkají to, bohužel. Já pátrala ještě nějakých 8 let po zákroku v kartotéce nemocnice, u gynekologa, nechtěla jsem se smířit s tím, že se nedozvím, jestli to byl kluk nebo holka, ale nedozvěděla jsem se oficiálně nic. Vnitřně si myslím, že to byl chlapeček. Zkus si i ty na tuto otázku odpověď podle svého pocitu, hodně žen to vycítit umí obzvlášť teď, kdy jsi na svoje nitro a emoce silně napojená.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1374
17.3.20 18:21

@Ell92 ted to bude hodne tezke obdobi, ale ver mi, ze prijdou dny, kdy se usmejes, prijdou dny, kdy se budes smat a prijde den, kdy budes tu velkou bolest menit ve smutnou ale laskyplnou vzpominku. Tve miminko bude s tebou navzdy v Tvem srdci, nikdy z nej nezmizi. Prislo, aby Te zmenilo. A celou dobu s Tebou bylo stastne. Nic jsi neudelala spatne. Ver mi.

Prijd do skupinky Prazdna naruc. Jsme tam pro Tebe…

  • Zmínit
  • Nahlásit
179
17.3.20 18:42

@Čtyřlístek2 Děkuji…vím že to tak mělo být… Já ještě doufám, že se dozvím pohlaví z pitevni zprávy, nebo z histologie, genetiky… uvidíme

  • Zmínit
  • Nahlásit
179
17.3.20 18:44

@janny079 To je hezky napsané… „přišlo, aby tě změnilo“ :hug: Už jsem poslala žádost do skupiny, děkuji

  • Zmínit
  • Nahlásit
1281
17.3.20 19:49

Ahoj, přeji ti v životě už jen moc štěstí, mrzí mě že si tohle musela zažít :hug:

  • Zmínit
  • Nahlásit
36188
20.3.20 12:24

Jestli tam byla VVV ledvin, tak si myslím, že pohlaví možná poznat nešlo. Ty orgánové soustavy spolu úzce souvisí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
179
20.3.20 13:09

@Pudloslava vážně??? to jsem netušila… no údajně ledviny nenašli vůbec 8o

  • Zmínit
  • Nahlásit
36188
20.3.20 13:40

@Ell92 ještě dodatečně :hug: miminko by nemělo šanci.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2204
23.5.20 13:30

Úplně vím, jak se cítíš. Nám sdělili stejnou diagnozu, také bez plodové vody. Rodila jsem před 3 dny. A mrzí mě, jak se k tobě chovali v nemocnici… Člověk neví, co čekat, co všechno se může…Posílám hodně sil. Drž se.

  • Zmínit
  • Nahlásit
25
7.7.20 15:39

Dobrý den, dnes jsem si přečetla Vás deníček…není to ani možné, ale máme téměř podobné příběhy…já rodila minulý týden své miminko ve 22 tt bez plodové vody, VV ledvin…tak moc to boli…nám tedy na vyžádání řekli, že to byl chlapeček… chtěla jsem se zeptat, zda jste se už dozvěděli pohlaví? A jak se cítíte s odstupem času? Já si nedokážu představit, že začnu normálně fungovat, je mi tak hrozně, pořád jen ležím, pláču pro našeho chlapečka a nemůžu uvěřit, že už není u mě v bříšku…zapaluji mu svíčky u fotky z ultrazvuku, tak moc jsem ho milovala…
Vím, že mi zřejmě trošku pomuze další tehotenstvi, ale mám velký strach…
Dozvěděli jste se něco z pitevní zprávy? Nám doktor říkal, že někdy je příčina neznámá a pitva nic neukáže… samozřejmě pokud nechcete, nemusíte odpovídat. Přeji mnoho sil :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit