Představovala jsem si to rodičovství jinak

To miminko pořád pláče... A já se ji vlastně jenom většinu dne snažím utišit..

Představovala jsem si to rodičovství jinak

Když jsem byla těhotná, tak jsem si představovala, jaké to naše miminko asi bude. S manželem jsme si říkali, jak to miminko zařadíme do toho našeho běžného dne a vlastně splyne s naším životním stylem. Naše malá si ovšem vybrala jinou cestu. Když se narodila, tak to bylo celkem spavé miminko. Nijak zvlášť neplakala a já si užívala šestinedělí a říkala si, že ostatní přehání s tím, jak je péče o miminko psychicky náročná. Ovšem to bylo naposledy, co se mi taková myšlena objevila. Již během šestinedělí jsem přestala kojit. Možná vlivem okolí, možná nevědomostí a možná taky čistě sobecky.

Malá ovšem začala čím dál více plakat a my plní naděje začali objednávat nespočet vychytávek, které vám zaručeně pomohou s plačtivým miminkem. Nyní máme doma šumícího plyšáka, nepostradatelnou péřovou zavinovačku, hojdavak zabírající půlku obýváku, hnízdečko a i kolotoč nad postýlku. Když nepomohla žádná zaručená vychytávka, tak začal kolotoč zkoušení dobrých rad. Nech ji vyřvat! Vše jí vysvětluj a ukazuj! Nos ji pořád v šátku! Neuspávej ji v ruce! Uspávej ji v ruce! Nenos ji v ruce vůbec!

Naší milované holčičce je 5 měsíců a je neuvěřitelně šikovná. Otáčí se na bříško a kolem své osy a vypadá to, že za chvilku i poleze. Ovšem nechce jezdit v kočárku, občas ji přemluvím, ale stejně se mi většinou v půlce vzbudí a já ji musím uprostřed lesa cpát do šátku a domů tlačit prázdný kočárek. Taky nesnáší jezdit v autosedačce v autě. I cesta do obchodu je utrpení. Tak ráda bych s ní na víkend někam vyrazila…

Na zemi chvilku vydrží ale nemá moc šikovné ruce, takže jakmile nedokáže chytnout hračku, tak se ze vztekání stane hysterický pláč. Šátek se stal mým pomocníkem, ale i v něm se umí dost vztekat… a tak se z mého snu o rodičovství stal maraton utěšování, a i když je asi tabu říkat takové věci nahlas, tak závidím všem, kdo mají klidné miminko a nesedí občas s plačícím miminkem v náručí a nepláčou s ním.

Miluji tě holčičko, ale prosím už neplakej ❤️

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
3738
15.6.20 01:18

Jak jaa vam rozumim. U nas se to sklidnilo az v roce…

  • Zmínit
  • Nahlásit
53
15.6.20 05:53

No to je hrůza, ale to si stezujete opravdu brzo. Práve peklo začíná tak v osmi měsících, kdy dítě začne lézt na všechno sahat atd., pak se to ještě zhorší tak v roce a půl, kdy suverénně vyleze z postýlky, odmítá jít domů z pískoviště domu. Karanténa nekarantena. Trvá to několik let, tříleté dítě dokáže ubehnout 200 metrů zatímco řekněte kamarádce krátkou vetu: Ahoj jak si se měla? Ani náhodou nepoužije mozek u čehokoliv co dělá. :mrgreen: Někdy nezbývá než se modlit k bohu. :andel: toto období vzdoru trvá tak do 5, 6 let kdy už mimisek chápe zakladni věci. Ale i tak nelze podléhat představě, že potomek třeba nevbehne do silnice nebo si nepomuchla kočičku umírající na mor. No prostě Vas čekají ještě mnohem. mnohem horší věci.

  • Zmínit
  • Nahlásit
846
15.6.20 10:23

@Gežitka ale zase paní nestraste, s naší malou se jde pěkně domluvit od cca 3 let. Z postýlky mi taky v životě nevylezla a naopak od 2 let zacala teprve pěkně spát po obědě, zatímco jako malé mimino spala 3× denně 20 minut. Každé dítě je jiné…

  • Zmínit
  • Nahlásit
919
15.6.20 11:58

U nás první rok…strasnej…ten prvni pul rok mam v mlze…vse si sedlo zhruba v roce a půl…od té doby dcera pěkně spí, dá se s s ní ted téměř ve 2 letech uz i docela domluvit…ale úplně Vam rozumim…bude lip, uvidite…jo a taky jsme nikam nejezdili, az teď

  • Zmínit
  • Nahlásit
15.6.20 12:49

Naprosto chápu a jsem že srdce ráda, že už je to za náma… To já právě ještě do roka a půl kojila a tudíž když malá neřvala, tak visela na koze. Fakt peklo. Ale nějak jsme přežili (všichni, díky přírodě za mateřský pud…) a teď je z ní umíněná školkařka, ale domluvit se s ní už dá.
Není na to žádná vychytávka, jen vydržet…👍

  • Zmínit
  • Nahlásit
469
15.6.20 12:52

@Gežitka Taky bych to neviděla tak černě. Se synem 20 měsíců byla vždy domluva :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
56
15.6.20 13:14

Vážně nechápu, že má někdo potrebu psát takové komentáře jako @Gežitka 🙄
Vydržte, bude už jen líp! Syn prvního půl roku prorval, ať jsem dělala cokoli (měl potravinové alergie, bolelo ho bříško, ale na to jsme docházeli postupně). Kočár vzal na milost asi kolem roku, jinak jsem ho nosila v nositku.
Teď je mu dva a půl a je to s ním skvělé, už je to parťák, pomocník, na skoro všem se domluvíme (mluví plynně, ve větách). Bude už jen líp! U nás právě pomohlo, jak se začal pohybovat po čtyřech, stoupat si. Najednou se dostal kam chtěl, zabavil se tim. Držím palce, ať je to tak i u Vás ✊

  • Zmínit
  • Nahlásit
2939
15.6.20 14:04

@Gežitka pravé peklo nastává v pubertě. Vážení, není úniku! :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1838
15.6.20 14:35

Asi tak - malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti ;) za mě je nejhorší období právě to 5 měsíců - cca rok, než se dítě už dopraví, kam potřebuje. Náš 13 měsíční sice kramuje, co se dá a kde se dá, ale už se zabaví, a tak mi ten nepořádek ani nevadí :) A taky je to větší raplík než starší pohodářský brácha, přitom měl mnohem lepší porod, kojím oba doteď a měla jsem tendenci oba nosit v šátku. Nicméně mladší potřebuje jinou akci než nudné procházky, takže není spokojen ani v šátku ani v nosítku. Je to boj, ale stojí to za to!

  • Zmínit
  • Nahlásit
14179
15.6.20 17:42

Chápu vás, syn takto prořval (nemůžu říct probrečel) pomalu 9 měsíců, hrozně moc se to zklidnilo kolem roku, kdy začal chodit. Hodně lidí mi říkalo, teď se naběháš viď, to je náročné období, ale já byla šťastná, že nebrečí, to byla taková úleva. Takže vydrž, přejde to :kytka:.

  • Zmínit
  • Nahlásit
285
15.6.20 18:51

@Gežitka to su keci, vidno, ze neviete o com hovori a mate kludne dieta. Ja som mala take iste miminko, kocik bol nepriatel do pol roka. Nam pomohla vztahova vychova. Teraz ma 14mesiacov a je to neskutocny rozdiel

  • Zmínit
  • Nahlásit
16851
15.6.20 21:17

@Gežitka prave peklo nezacina v 8m. To si myslis jenom proto, ze jsi to prave peklo nezazila. Ja nosila rvouci dite od 6 rana do pulnoci nekolik tydnu v kuse.

Naopak v 8m nastal konecne klid, protoze misto neutuchajiciho revu po cely den si decko lozilo po byte a zabavilo se. Clovek sice musel uklidit vsechno z dosahu a davat na nej pozor, ale co to je v porovnani s nosenim imrvere rvoucim deckem drtivou cast dne.

  • Zmínit
  • Nahlásit
457
16.6.20 07:10

Já zčásti souhlasím s @Gežitka. Moje dcera byla první dva měsíce v pohodě, jen spala a jedla. Pak už začala trochu vnímat, jenomže nic neuměla, tak řvala, tak jsem ji nosila, třeba 5 hodin v kuse, ale pozor nesmělo se sedět, musela jsem pochodovat. Kočár ano, ale nesměl stát, ani na zavazani boty :lol: s tím kočárem to snad zažili v okolí všichni.

Mezi 5-7 m pohoda. Pak ale už začala dělat první nežádoucí věci, např. krámovat odpadkáč, jist všechno, co našla a začalo noční buzení s šíleným řevem co 2 hodiny. To naštěstí skončilo cca ve 14 měsících.

Od té doby zase něco zmizelo, něco zase přibylo. Teď je fajn, že už se s ní v roce a 3/4 da trochu domluvit. Ale zase se umí pěkně vztekat. Každé období má něco.

Příspěvek upraven 16.06.20 v 07:11

  • Zmínit
  • Nahlásit
1663
16.6.20 17:44

Taky jsem měla představy o mateřství úplně jiné :-D vyšlo to až s druhým dítětem :-D protože druhé oproti prvnímu je andílek, teda abych to nezakřikla :-D vždycky když něco řeknu, tak se to otočí proti mě :-D první dítě, dcera, strašně náročná, asi něco podobného, co píšete. Jako v autosedačce vydrží až teď, když už ji budou za necelé dva měsíce dva roky, jinak fakt hrozný peklo, taky jsme kvůli tomu nemohli vůbec nikam jezdit. Náročný to s ní je pořád, ale velká úleva přišla, když se už opravdu naučila dobře chodit a na delší procházky, což je tak od dubna. Venku sice moc neposlouchá, ale je to určitě lepší než když jí bylo třeba 14 měsíců, když pořád zakopávala a já trnula hrůzou. To samé mě ještě čeká u syna (momentálně 11 měsíců) a já už se nemůžu dočkat až bude aspoň ve věku dcerky, pak si terpve myslím, že přijde trochu úleva z hlediska fyzické náročnosti, z hlediska psychické netuším, co mě ještě všechno čeká :-D

Příspěvek upraven 16.06.20 v 17:47

  • Zmínit
  • Nahlásit
8781
18.6.20 12:37

@Gita17 co je to ta vztahova výchova, mohla bys to trochu rozvést? :think:

Jinak já měla do 3-4 měsíců obě děti celkem hodný, kojící se a spavy miminka, až na prdiky, ale ty je netrapily zas tak strašně…u nás přišlo peklicko spíš s prořezáváním zoubku… Od té doby jsem se už moc nevyspala (ne že bysme předtím spali celou noc :roll: ;) :mrgreen:) až do ukončení kojeni, u 1. v roce a půl tak nějak samovolně i z jeho strany, mladší jsem krátce před 2.narozeninami odstavila, takže se aspoň už vyspíme… Ale po 1.porodu jsem tedy moc v pohodě během 6nedeli nebyla - nemohla jsem spát, at jsem malého u sebe měla nebo někdo hlídal…u mladší bych i spala, ale ta zase měla jiný názor a období, kdy ve 2.pulce noci prostě spát nechtěla, a ja ji musela houpat v kočárku nebo lehátku, aby se vyspal zbytek rodiny… ják jsem přestala - únavou jsem u toho pak prostě usinala na gauci v obyvaku, byla okamžitě zas vzhůru…a přes den už se moc dospavat nešlo. To mi pak obvykle usnula až když jsem ji po O naložila do kočárku a jely jsme pro staršího do školky. Je fakt, že zase máme docela cestovní a kocarkove děti, takže vyletujeme odmalička a kolem toho roka cca zvládli už i delsi cesty…

Jediný problém byl, že malé se nelíbilo v autě ve vajíčku v protisměru, protože koukat jen do sedadla je nuda, a musela jsem ji zabavovat, z čehož mi bylo pěkně na :poblion: jak jsem s ní ještě seděla vzadu a pořád otočená do strany. Zato vlak, to byla jiná zábava! :dance: ;) Takže celý první rok a čtvrt cca, než mohla do větší posmerne sedačky od 9 kg, jsme jezdili spíš vlakem, což se líbilo i staršímu samozřejmě ;)

Malá je v září, takže ten první půlrok jsme toho stejně nějak moc nenatrajdali, až pak na jaře, a v jejích 8-9 měsících jsme těžký hluboký „tank“ vyměnili za lehký skladný polozavodni terénní sporťák od Thule, což už je úplně jiná kava, jen mě mrzí, že se nedělaly už před těmi 6-7 lety, když jsme řešili sporťák pro staršího. Nebo se tu jen ještě neprodávaly, možná v Německu…v tom sporáku obvykle začnou být spokojenější, vidí líp ven, nebo rajtujou na ksirach v hluboký korbě. Což u nás bohužel neklaplo (jako jízda vsede, na břiše apod.), precejen vložná taška, co jsem měla místo korby, je nižší… :mrgreen:

Ale na kratší procházky v terénu, dovolené atd máme i takovou tu krosnu na záda, na mladší jsem měla i nosítko - taky bylo období, kdy už po vyspinkani v kočáru nechtěla zaboha být :D

P. S. Starší - klidas - začal chodit ve 14 mes., mladsi torpédo par dni po 1.narozeninách… :D

Příspěvek upraven 18.06.20 v 12:45

  • Zmínit
  • Nahlásit