„Překvápko“: Porod bolí...

...jak sviňa.

*

Děťátko bylo neplánované, ale velmi chtěné, narodilo se v létě 2018. Předem avizuju, že nedošlo k žádné vážné komplikaci, já i syn jsme z toho vyvázli živí a zdraví a na prvorodičku jsem rodila celkem krátkou dobu, ale potřebuju se z toho zkrátka vypsat, mám pocit, že jsem selhala.

Několik dní jsem přenášela, poslíčky jsem ale měla snad od půlky těhotenství, takže jsem se fakt bála, že porod nepoznám. Pak jsem narazila na poučku: Až nebudeš moct myslet na nic jiného, než na tu bolest, tak je to ono! A díky ní, jsme do porodnice dorazili tak akorát :)

Bolesti jsem měla již v noci, ale dařilo se mi je zaspat, v pondělí ráno v 8 hod. jsme ale dorazili do porodnice. Kontrakce bolely :D ale vzhledem k tomu, že mám opravdu silné MS bolesti, přišlo mi to jen o málo horší. Přítomný pan doktor mi nabídl injekci čehosi, takže to budu mít prý rychleji za sebou. Co do mě píchli, vážně netuším, ale potom se rozjely bolesti jak kráva. Nejhorší bylo, že jsem čekala bolest do břicha a přitom naprosto nejhorší byla bolest v kříži. Jak sprostě zásadně nemluvím, tak tady bych to označila za ku*evskou bolest.

Vůbec jsem netušila, jak kontrakce v zádech prodýchávat. Jediné, co pomáhalo, bylo drtit manželovu ruku a skákat na balónu. Následně mi píchli vodu a bolest byla ještě horší. Sprcha nepomáhala. Za nějakou dobu mi PA říká, že už brzy budu moct tlačit –⁠ tohle se opakovalo ještě asi 2 hodiny a já furt čekala, kdy budu moct tlačit. Nutkání na tlačení prostě nepřicházelo. Jen ty křížové bolesti, které jsem myslela, že mě roztrhnou vejpůl, zvracela jsem.

Potom tedy PA usoudila, že už můžu jít tlačit, to bylo cca 12 hod., píchli mi oxytocin. Posadili mě na kozu a musela jsem ležet na zádech, což s těmi bolestmi právě v zádech byla fakt chuťovka. A teď nastala asi nejhorší fáze. Pro většinu žen, co tak čtu, je tlačení už úleva, ale pro mě to bylo neskutečné utrpení. Byla jsem už úplně mimo. Necítila jsem kontrakce v břiše, jen ta záda, ani jsem neměla žádné nutkání na tlačení, přesto mě PA nutily tlačit… Tlačila jsem 1 a půl hodiny! A furt jsem ho nemohla dostat ven (však jsem pak měla dobře popraskané žilky v obličeji). Už jsem fakt nemohla, tak mi manžel zvedal hlavu k břichu a korpulentní PA mi skočila na břicho a synka ze mě vytlačila.

Syn byl tedy dle slov dr. „na mě moc velký“ (3650 g), jsem malá a drobná. Ale v těhotenství se nějakým měřením pánve nikdo nezabýval. Šitá jsem byla až snad na zadku, sedět jsem nemohla měsíc a „pohmožděná“ záda jsem cítila celé šestinedělí. Výkony na WC pro mě několik týdnů znamenaly malý porod :( Když slyším, že někdo po porodu běhal jak laňka, nebo že po CS je dlouhá rekonvalescence a po spontánním porodu ne, tak se cítím jak z jiné planety.

Nyní mám pocit, že jsem ho prostě nedostala ven já, ale někdo jiný :( Strašně toužím po dalším miminku, ale mám strach, že ho opět nedokážu vytlačit. Vím, že Kristellerova exprese, kterou prováděla PA, je nelegální a životu nebezpečná, předtím jsem ji však byla fakt vděčná, jinak by mi syn visel mezi nohama ještě teď.

Díky Bohu všechno dobře dopadlo, ale stále mám tyhle momenty živě před očima, ten pocit selhání a toho, že takovou bolest přece nemůžu znovu vydržet.

Váš příspěvek

Odesílám...
584
19.6.20 07:21

Tak to by mě zajímalo kde si rodila, ale teda přístup hrůza. Hod se do pohody, syn je tvůj, je zdravej a hlavní je, že jste tuhle hrůzu zvládli. osobně bych do té samé porodnice rodit už nešla.
Já teda slyším,, krom tady na emiminu, tady je to nějak jinak, ale i z vlastní zkušenosti.
Mám dost kamarádem co rodili přirozeně a samy rikaly že to byla hrůza, že druhý den je bolel celej spodek, že sezeni děs a záchod i tom raději mluvit nebudou, ale všechny do měsíce byli ok. A pak já a kamaradka PO CS, jsme druhý den behaly jak lanky, já po 14 dní začala cvicit. Nic mě nebolelo, a vlastně po 3 dnech neb, t malé tak ani nevím, že jsem rodila. Kamaradka po cs týdenní bolelo břicho ale již od druhého dne fungovala o 80% lépe jak ženský po prirozenem porodu. Takže já vím že druhé nimi a to další jediné Cs a v dnešní době? Proč si nevybrat to lepší a pohodlnější když to jde

  • Nahlásit
  • Zmínit
805
19.6.20 07:21

Vůbec jsi neselhala, takhle nepřemýšlej! A uvidíš, že to zvládneš i podruhé. Já jsem to zvládla třikrát, ale řeknu Ti, že po prvním porodu jsem se v obou dalších těhotenstvích průběžně hroutila hrůzou z té bolesti, co mě čeká. Pokaždé jsem měla pocit, že ta bolest snad ani není z tohoto světa, že musím každým okamžikem umřít. Ale pak ten pocit až je miminko u mě, to je nejvíc.

  • Nahlásit
  • Zmínit
882
19.6.20 07:44

Jako bych četla svůj porod…taky žádná potřeba tlačit, kontrakce žádné, sestra se mi valela po břiše, ja popraskane zilky na obliceji v ocich…u me to bylo zpusobene oxytocinem, uspechanym porodem a v závěru aplikaci opiatu na bolest…to mi kontrakce zastavilo…trvalo mi snad rok, nez jsem se s porodem smirila…

  • Nahlásit
  • Zmínit
7815
19.6.20 08:01

To sis tedy užila - příbuzná nedávno, taky spíš hubenejsi, porodila 3,8kilovyho macka za 2 h., jsem nechápala… Ale už to bylo 2. a poměrně brzy po 1., kterej měl 3.6 kg - jak se do ní vešli, je mi dodnes záhadou. Dělali ti aspoň váhové odhady? Tohle asi gynekolog trochu podcenil, vzhledem k tvé postavě, ale hlavně že to dobře dopadlo. Nic si nevyčítej, křížový bolesti jsem měla u 2. porodu celou noc, to je fakt masakr, souhlas! Ale když už chtěla malá ven, poznala jsem to hned, kontrakce přešly do bricha plus tlak na spodek a pak už to byl fofr, doktorka si málem ani nestihla navlict rukavice :mrgreen:

Ale naše princezna byla drobek, 48cm/3.05kg, takže šla ven jak po másle. Kluk měl 3,5 kg a u něj jsem měla kontrakce do břicha celou dobu, z těch jsem tedy taky zvracela - víc než za celý těhotenství :mrgreen: :poblion: Každý porod je jiný, tak uvidíš, že podruhé už budeš vědět, do čeho jdeš a pokud to bude brzy po prvním, půjde to určitě líp. Ale změnila bych nejenom porodnici, ale i gynekologa, pokud je možnost!

  • Nahlásit
  • Zmínit
7815
19.6.20 08:08

@Julinka 18 Taky dobře doje. banej porod, to bylo kde prosimte? Já obě děti Plzeň Lochotín a nemůžu si stěžovat. U malyho mi pichali jen oxytocin, když se mi, stejně jako tobě zastavily kontrakce a vracel se zpátky, pamatuju si, jak mi řekli, že už je vidět hlavička, říkala jsem si, to už bude za chvíli venku, a ono to ještě trvalo - to mě překvapilo asi nejvíc… Tím, že mi voda praskla sama, si myslím, že jsem se otevřela rychleji, než u 2., kdy mi ji museli píchnout až v porodnici, do té doby ani kapka. Pak už to byl taky slušnej hukot. Jediný, co pomáhalo na ty zádový kontrakce, byla sprcha, předklon, opřít se o židli, zeď nebo postel a prodychavat no…

  • Nahlásit
  • Zmínit
12117
19.6.20 08:36

Priste si vyber jinou porodnici, vem si sebou nekoho, kdo je nenecha delat zbytecne zasahy, a bude to treba o dost lepsi. Ja mela prvni taky nic moc, vyvolavany (bylo potreba), ale dost zahul…ty krizove bolesti jsou, kdyz je dite spatne narotovane, je to hnus. Tlaceni mi neslo, nakonec museli maleho povytahnout pricuckou, pac jsme byli oba tachykardicti. Mno zazitek nic moc, ale mela jsem v tele infekci a prcek taky, potreboval ven, tim jsem se pak utesovala. U tebe nebyl problem v tobe, ale v personalu :cert:

S druhym ditetem jsem vahala, ale nakonec jsme do toho sli a porod byl za odmenu. Fakt to muze byt i lepsi :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3562
19.6.20 08:40

S těmi bolestmi do kříže, žádnou potřebou tlačit jsem to měla stejně, dceru jsem taky tlacila dlouho, asi hodinu, taky jsem nevěděla, kdy vlastně tlačit, bolesti do břicha jsem měla jen ze začátku, pak všechno do zad, mě teda nepomáhalo nic, ani chodit, ležet, stát, skákat, prostě nic.. pak když jsem tlačila, tak mi nejvíc pomohlo, když jsem se mohla nohou zapřít do jedny doktorky, pak mi to tlačení slo :mrgreen: naštěstí po mě nikdo neskákal a vytlačila jsem ji sama jenom s minimálním poraněním.. ale hlavní je, že jste oba zdraví :kytka: já jsem třeba zase přišla o bonding, dceru si brzo odnesli, protože z toho porodu byla nějaká unavená, tak se šla zahrát do inkubátoru, i když měla 3,42 kg… Tak to zase mrzí mě, že jsme se nepomazlili :?

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
19.6.20 09:38

Druhého porodu se neboj, protože opravdu každý porod je jiný. Já jsem u prvního syna měla bolesti od pul druhé ráno a narodil se ve čtvrt na osm večer, křížové bolesti, co mi vystrelovaly do kyčlí, myslela jsem, že umiram. O Epidural jsem vyloženě prosila, dostala jsem ho, ale nijak zvlášť mi nepomohl. Tlačení bylo za odměnu, ale po porodu se mi srazela krev v děloze, takže po tom všem, kdy z jsem si myslela, že tu bolest už nikdy nezaziju, mě vyšetřovalo několik doktorů a když už jsem fakt křičela bolesti, ať mě nechají být (a to během porodu jsem ani necekla), uspali mě, vyčistil a vycevkovali. Byla jsem přesvědčena, že znovu už rodit nikdy nechci. Nakonec jsem časem na tu bolest zapomněla a druhý porod byl za odměnu, v sedm večer jsem se navecerela, začala jsem cítit lehké simrani, sla jsem do vany, kde jsem byla asi do devíti, tam se to trochu rozjelo, ale bylo to slabší než menstruační bolesti, ale protože jsme museli řešit hlídání pro mladšího syna, tak jsme radši ségru zavolali, i když jsem byla přesvědčena, že by stačilo jet ráno. Jeli jsme cca o půlnoci, do půl druhé jsem seděla na monitorech, pořád jsem neměla žádné velké bolesti, přijali mě, že jsem otevřená na dva, dali nás na pokoj, sestra mě přišla zkontrolovat asi za hodinu, otevřená na šest (stále žádné extra bolesti), v půl páté mi pichla vodu, ve trictvrte to konečně začalo pořádně bolet a syn se narodil před půl šestou, po asi 40 minutách velkých bolesti. Doktorka ani nestihla doběhnout z vedlejšího sálu, rodila mě PA :lol: a teď bych klidně rodila znovu :lol: anonym z důvodu osobního zdravotního infa

  • Nahlásit
663
19.6.20 10:19

Jako bych četla o sobě. Tak Ti to třeba dodá odvahu do druhého jít. Jediný rozdíl mezi tvým a mým prvnim porodem je v délce - já rodila jen 5h od první bolesti a pak, neměla jsem tedy tak kruté bolesti v zádech, ale klasické do břicha. Každopádně bolesti šílené, ke konci jsem ztrácela vědomí, 2h jsem tlačila, chtěli mě vzít císařem, ale neměli anesteziologa, pak přišla sestra co měla tak 100kg a skočila mi na břicho. Oba se synem jsme měli podlitiny v obličeji a rudé oči, syn zlomenou klíční kost, šití u mě taky dost. Tehdy jsem si řekla že už nikdy. No po dvou letech vyhrála touha po druhém a víš co? Takový porod jaký byl ten druhý bych přála každé. 1h od první lehké kontrakce, jo posledních 20min bolelo hodně, ale s tím prvním se to nedá srovnat. Druhý syn v pohodě, já 2 vnitřní stehy, bez nástřihu…

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
19.6.20 10:26

Měla jsem po 1.porodu stejné pocity- pocit totálního selhání za neschopnost porodit sama, strach z dalšího porodu mě ovlivnil natolik, že jsem neměla chuť do dalšího dítěte několik let.. Porod nepostupoval, PA u porodu byla hodně mladá a asi neměla moc zkušeností, lila do mě oxytocin, aby to vše urychlila (nevím proč, nerodila jsem nijak dlouho), prckovi začaly padat ozvy, najednou přiběhli další Dr. a PA, mně plácli na obličej kyslíkovou masku a mám to jako v mlze.. Nějak mi už bylo všechno jedno, jak jsem byla KO díky téměř nepřetržitým kontrakcím, dítě že mě vytáhl Dr. VEXem.. Výsledek: dítě zlomená klíční kost (zjistili asi až 3.den po porodu!), já šitá až na zadek- šestinedělí hrůza, nemohla jsem sedět, chodit, jít na záchod- děs, psychika v háji, kojení nešlo.. Se synem jsme chodili cca půl roku cvičit Vojtovku (kvůli zlomené klíční kosti mohl ležet jen na 1 boku a byl pozadu v hrubé motorice) - to taky stálo za to.. Naštěstí nemá žádný následky typu poškození mozku, což může po VEXu být.. Porodu jsem se strašně bála- v mém okolí snad nikdo neporodil normálně, ten strach určitě taky sehrál roli..
Naopak druhý porod pohoda, PA mě nechala „žít“, žádný oxytocin, prcek po 6 hod. venku bez jakéhokoliv zásahu, šití minimální.. Po porodu úplná pohoda, normálně jsem fungovala, chodila, záchod bez problémů, po 3 dnech v porodnici jsem byla doma sama s novošem i starším, chodili jsme hned ven na vycházky, komplet péče o domacnost, manžel v práci až do večera..
Pánevní rozměry mi měřila Dr. jen v 1. těhu, měla jsem je hraniční.. 1. dítě 3,65 kg (odhad max. 3,3 kg), 2. dítě 3,89 kg (odhad 2,90- 3,20 kg). Jsem hubená a vysoká, nechápu, jak jsem mohla mít takové obry.. Před 2.porodem mi pak sama moje gynekoložka nabídla CS, ale otrnulo mi a díky známé PA jsem to chtěla zkusit znovu přirozeně a vyplatilo se to..
Zakladatelko, vydrž, vše se časem srovná, druhý porod už nemusí být taková hrůza, určitě nejsou na místě pocity sebeobviňování, podruhé budeš zkušenější, naučíš se líp věřit a naslouchat svému tělu- mně třeba netrápily křížové bolesti, tak jsem až do tlačení pořád chodila nebo skákala na míči, snažila jsem se být aktivní a zkoušet, co mi pomáhá, ne jen pasivně poslouchat PA jako poprvé. Podruhé mě rodila známá- jako PA daleko zkušenější a to bylo hodně znát, podporovala mě, nabízela alternativy, rozptylovala mé obavy, pokud máš možnost si k 2. porodu někoho takového vzít, udělej to.. A drž se, čas rány na duši pomůže zacelit.. :hug:

  • Nahlásit
310
19.6.20 10:44

Ahoj, přidávám svou stejnou zkušenost…u nás nakonec akutní hypoxie syna a použití východových kleští :zed: Jinak průběh porodu jako přes kopírák, přesně jak popisuješ ty :nevim: Teď po pěti letech čekám teprve další… dvojčátka…hrůzu z porodu mám už od začátku :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
19.6.20 10:45

Přesně takové pocity jsem měla i já, celé šestinedělí jsem proplakala, když jsem si na porod vzpomněla a přesně - nebýt manžela a vexu, byl by průser. Pocity tlačení nula, malá měla sice jen 3 kg, ale byla a abnormálně natočená, takže tlačení nešlo vůbec tak, jak by mělo, myslela jsem, že se mi roztrhne zadek. Popadla mě histerie a chtěla jsem utíkat z křesla a zkusit tlačit jinak, drželo mě 5 lidi na křesle a hrozně se divili, že to nešlo :rolling_eyes:. No ale za tu bolest to stojí a vem to čert, jak to bylo, hlavně, že je miminko v pořádku!

  • Nahlásit
14189
19.6.20 11:06

To je mně líto:( jen nechápu tu injekci hned na začátku.

Já si taky užila křížové bolesti. Pomáhalo dýchání z hypnoporodu. Žádný pejsek, jak mně radila pa. A zahřátý bylinkový olej a pytlík, který mně manžel tlačil na záda vždycky při kontrakci. To fakt ulevovalo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
882
19.6.20 13:04

@Jahudka82 Ve Strakonicich…porod vyvolávány 38+1,, pul 9 rano mi pichli vodu a nic se nedelo, v 10:40 jsem dostala kapacku oxytocinu, dali mi fakt peknou dávku, za 5 minut jsem se bolestí malém po…co kontrakce to jsem hazela šavli, museli malou monitorovat, tak jsem ve sprše byla asiv10 minut, vunec se neotvirala…az pak jedna PA ne odpojila a ja si mohla stoupnout a pak jsem se otevřela a kdyz uz jsem mela jit tlacit, tal me doktor presvedcil na injekci na bolest, ze mi to pomůže…kontrakce to zastavilo, jenze malá uz byla v porodnich cestách a musela ven…ve 13:45 se narodila se zlomenou klicni kosti

  • Nahlásit
  • Zmínit
1812
19.6.20 14:10

Vůbec se neobviňuj, tohle je zpackaný porod zdravotníků, ne tvojí vinou! Velmi doporučuji tyhle stránky: http://annakohutova.cz/ vede je PA, která si také prošla svým a od té doby pomáhá ženám, aby porodily přirozeně. Jsou tam i e-booky zdarma s příběhy žen a také jak se k porodu připravit. Nevím, odkud jsi, pokud Morava můžeš si zkusit na případný další porod Aničku domluvit ;) Já jsem ji naštěstí nepotřebovala, ale velmi prožívám každý takový příběh a snažím se ženám ve svém okolí co nejvíce radit. Druhým porodem si můžeš naopak výlečit duši a dát tělu to, co mu ve tvých pocitech chybí - přirozený porod! :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
49
19.6.20 15:04

No já bych to nevydržela, radši bych rodila dva měsíce chciplyho mimiska, než aby na mě někdo u porodu sahal a něco mi dělal. Navíc jsem mstiva, takže za jakékoliv zhoršování přirozeného porodu, bych se krutě pomstila komukoliv dostupnému. Pro všechny bude lepší když budu rodit za svitu měsíce na zvukotesnem místě. :cert:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3329
19.6.20 16:00

@Gežitka Mlčeti zlato.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1079
19.6.20 16:17
  • Nahlásit
  • Zmínit
49
19.6.20 16:49

@Veerr
Upřímně řečeno se stokrát radši rozvedu, než mít roztrzenou delohu a umřít na vykrvaceni, případně ještě horší zákroky, které se nabízí v porodnicich. Ať si o tom myslí kdo chce co chce. :cert:
Ať rozhodne boží síla a vůle přírody :andel: :andel:.

Příspěvek upraven 19.06.20 v 16:50

  • Nahlásit
  • Zmínit
861
19.6.20 17:08

Škoda toho, že jste si do sebe nechala píchat medikamenty, bylo to zbytečné a způsobilo to to, co způsobilo. Medikamenty bych volila, až když jde o život a nejde to jinak. :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
519
19.6.20 17:31

Máme podobný příběh, tlačila jsem dvě hodiny, nevyšel ani na nástřih. Měl 3,7 a asistentka mi také musela pomoct. Šestinedělí mělo o dost víc neděl.. Nemůžu už rodit přirozeně, zpřetrhala jsem si vazy a další už jen cs.. Jen lituju, že nebyl dokud jsem byla zdravá..

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
19.6.20 17:34

Mam pocit, ze takhle presne bych dopadla, kdyby mne nevzali na plánovaného císaře. Jsem drobná a doktorka mi změřila pánev, i kdyz dnes uz se to prý nedělá, protoze pri porodu se i úzká pánev roztáhne. No kazdopadne jsem mela jen jednu hodnotu pod normou. Ostatní jen tak tak, ale ještě v normě. Když jsem byla v den porodu uzavřená na 100 zapadů. Synek vysoko, odhad 3800g, tak mne prostě fikli. Primár se ptal na vizitě proc jako…doktorka si to nejak obhájila. I kdyz nakonec mel jen 3600. Já teda po císaři neběhala jako laňka minimalně měsíc až dva. Mela jsem v jizvě infekci. Vymackavali mi z toho hnis zaziva a zandavali dreny az buhvi kam. Ale dekuju bohu za zdravy dite a je mi uplne jedno, kdo to dite porodil. Je moje a miluju ho a trauma se nekonalo. Jinak kámoška taky ruptura 4. stupně. Chtěli delat vyvod. Šílenosti. Co my ženský musíme všechno snést..?!

  • Nahlásit
49
19.6.20 18:34

No já Teda rozhodně nic snášet nebudu. :cert: Radši snesu smrt než porod v porodnici. :pocitac: Navíc hlavní grooo je uplne někde jinde. Velké dítě je fatální problém, ovsem když se neotevre děloha nebo se otevře na čtvrtku toho co by se měla otevřít, tak přirozeně rodit nelze.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3916
19.6.20 19:39

Chápu tě. Já jsem měla křížové bolesti dva dny a třetí den se malý narodil. Bez toho tlačící ho reflexu si to taky neumím moc představit. Já jsem teda měla nejdřív na boku a měla jsem ty tlačící kontrakce a když jsem si lehla na záda ( ještě mi to stihli na polohovat do polosedu nebylo pohodlné) jsem už lepšící kontrakce necítila anebo si to neuvědomuji. Měla jsem tam Madla kterých jsem se chytla a pomáhalo mi to tlačit. Jinak většiny mých kamarádek skákala porodní asistentka po břiše. Nic si z toho nedělej. Prostě ti tlačící kontrakce nepřišly. Nemyslím si že by to bylo nějakou chemii nebo tak. Já jsem měla chemie až nad hlavu a přišlo to. Buď ráda že jsi to neměla extrémně dlouhé a je miminko v pořádku. Zvládla jsi to! Můžeš být na sebe pyšná. :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.6.20 22:13

Zakladatelko (a další holky, které jste měly křížové kontrakce),
nejsi neschopná, jen jsi neměla dítě v optimální pozici a nikdo ti to neřekl, v českých porodnicích klasika.
Přečti si článek zde na odkazu:
https://porodnitrauma.cz/…olu-nestaci/

A pochopíš sama, že si nemáš co vyčítat…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2
20.6.20 00:34

Píšeš že máš pocit že si ho nevytlacila sama.. Ja som sa s týmto tiež dlho po pôrode nemohla vyrovnat. Mne teda tlačili na brucho a vôbec to nepomohlo. Maleho museli vytiahnuť tou pumpou - vakuum extraktor. A je pravda že zakročili hneď keď som povedala ze necítim kontrakcie. Ja som mala proste takú stálu bolesť, nevedela som kedy presne začína a kedy končí kontrakcia.
Nič si nevyčitaj. Ty si robila všetko najlepšie ako si mohla. Ďalší pôrod bude isto pohoda. ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
7815
20.6.20 21:22

@Julinka 18 Kristova noho, kdyby se do toho ti doktori kolikrát zbytečně nepletli, udělají líp! :roll: :zed: Já měla asi štěstí, jak jsem rodila v noci, takže jsem doktora/ku viděla pokaždé až v závěru, když mělo jít mimčo už ven, a nikdo se do toho zbytečně nemontoval - až teda na ten oxytocin u 1. kvůli zpomalení kontrakci + malý nastrih na 2 kosmetický stehy a u 2. pichnuti vody, zato šla malá ven líp, ale byla drobnější…

Děti mám od sebe 4 roky a 2 měsíce cca, první porod bych asi bez chlapa nezvládla, 2.v poho, poslala jsem ho domů sama hned ze zacatku, stejně tam jen klimbal a nějak jsem ho ani v tu chvíli moc nepotřebovala - odhekala jsem si to pěkně v klídku sama, prevazne ve sprše; přijeli jsme v půl 4, já otevřená na 6 - tvrdili mi, že to bude na dyl, ale před 7. už byla malá venku a tatínek se na ni přišel podívat odpoledne - tak jsem si aspoň odpocinula, i když jak mi ji dali na břicho a pak nás ještě chvíli, tak 15-20 min. nechali spolu o samotě, říkala jsem si, teď by se další dvě ruce hodily - chtělo se mi spát… ;)

Příspěvek upraven 20.06.20 v 21:24

  • Nahlásit
  • Zmínit
7815
20.6.20 21:31

@Julinka 18 Můžu se tě ještě zeptat, proč ti vyvolávali porod už takhle relativně brzo? Vím, že se to dělá u tehu cukrovky, preeklampsie aj. komplikací, nebo kvůli vyššímu odhadu váhy?

  • Nahlásit
  • Zmínit
11
21.6.20 00:39

Přesně jako bych to psala já, úplně přesně do puntíku - tlačení přes 1,5 h bez jakéhokoliv léku na úlevu a odpočinek, šitá až k zadku + se mi ještě pak udělal hematom u jizvy, takže bolest dvojnásobná, ale nebylo možné jí něčím tlumit…, několik stehů uvnitř - šití bez umrtvení… akorát s rozdílem, že u porodu jsem byla sama a po porodu jsem to taky musela zvládat sama, takže i přes bolest řešit vaření, úklid, nákupy (a s tím spojené všude tahání vajíčka) a řízení bylo taky pošušňání (po doktorech a kontrolách). Ale jsme ženský a musíme to zvládnout :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
882
21.6.20 08:12

@Jahudka82 Mám za sebou 3 nevydarená tehotenstvi, cele tehotenstvi bez problémů…ve 38+0 se doktorovi nelibil monitor, malá sebou dost mrskala, dalsi monitor taky divocila…chtel me mit u porodu pod kontrolou, byla jsem na 2 prsty otevrena a pak me vyplasil, ze se neco děje, kdyz je malá neklidná…tak to naplánoval…

  • Nahlásit
  • Zmínit
7815
21.6.20 08:16

@Julinka 18 Tak to bylo rozumný, že tě hlídali - a co se stalo předtím, jestli se můžu zeptat? :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7815
21.6.20 08:19

@AnnaVes Jo, ženská když jde o děti, o cokoli tak vydrží víc než člověk - klobouk dolů, úplně se mi při ty představě udělalo nanic… Tatínek nefungoval vůbec nebo byl v práci někde dál?

  • Nahlásit
  • Zmínit
882
21.6.20 09:53

@Jahudka82 2 x ZT, a jednou v 15.tydnu ukončení pro VVV neslučitelnou se zivotem..uz jsem se s tím srovnala, ale mela jsem strašně dloho vycitky, ze to byl zpackanej porod, moc nechybelo a skoncil cisarem nebo vexem…po porodu jsem masivně krvacela, po aplikaci opiatu v zaveru jsem po vytlaceni malý byla tak mimo, ze ji mel v ruce manzel…bonding nebyl, akorat po hodine přišla sestra a dala mi malou na chvilinku k prsu, ta vůbec ale nejevila o nic zajem

  • Nahlásit
  • Zmínit
5047
22.6.20 19:40

Anonymní tulipánku, popis tvého prvního porodu je celý můj, zatím jediný porod, včetně zakončení uspáním, čištěním, zašíváním až do pr…, cévkováním a dvěma transfuzemi navíc. Po tomto zážitku byla bolest při samotném porodu procházka růžovou zahradou, ač v ní byly i křížové bolesti a bloklá záda. Doufám, že můj druhý porod, který mě čeká v srpnu, bude stejně tak za odměnu, jako byl ten tvůj. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
748
23.6.20 08:36

Ach jo, ty sis uzila. To je hodne zkoneny prvni porod. Ja mela u vsech tri porodu krizovky, do bricha nic, takze te chapu, ja teda nikdy nic na bolest nechtela, protoze sestram se rozjely po tech epid apod migreny. Nejvic bolel ten treti, take jsem stihle postavy, uzke boky. No syn nel 3,64 a 55 cm. Ale diky skvele pa z Bulovky a manzelovi jsem vse zvladla bez nastrihu, jen mirne skubla prirozene. Mela jseem vzdy stesti, ze jsem brzo pote behala a fungovala. Jen pri poslednim jsem se den motala kvuli vetsi ztrate krve.

Preju ti, at na vse brzo zapomenes, mas zdrave, zive dite, ktere je absolutne vase s manzelem, nikdo jiny na nej nema narok a jsi skvela, ze jsi to vse zvladla. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11
23.6.20 13:47

@Jahudka82 k porodu ho nepustili, sel preparkovat auto, pak se vracel ale spletl si patro a tak bezel po schodech a namerili mu teplotu 37, takze smolik a po porodu byl pryc pracovne :) nevycitam mu to, ale taky netvrdim, ze jsem ho nejednu noc neproklinala :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
7815
23.6.20 16:38

@AnnaVes To je teda pech… Můj manžel zas prosvihl vítáni občánků, zapomněl si telefon v práci, tak se pro nej vracel a už mu pak prý bylo blbý tam lézt a rušit :roll: :zed:

Příspěvek upraven 23.06.20 v 16:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
25.6.20 12:30

Ty si neselhala, leda snad při výběru porodnice. Po prvním nepříjemném zážitku (porodnici jsem vybírala, ale nakonec jsem šla do té, kde mi slíbili zkusit rodit KP přirozeně, ovšem po přijetí mne tak zdeptali, že jsem kývla na císaře) jsem už volbu porodnice nepodcenila. U druhého jsem si zaplatila i porodní asistentku a byla to výhra. Díky čtyřkilovému miminu a křížovým bolestem to bylo sice také dlouhé a bolestivé, ale mnohem lepší než sekce. Technicky to byl první porod a nemít asistentku, která mne podporovala (maminka si oxytocin nepřeje, má to v porodním plánu, maminka si přeje tlačit na kolenou nebo ve dřepu, má to v porodním plánu a teď mi to říkala…), tak to také dopadlo všelijak. Příchodem arogantního doktora o půl třetí se mi porod totiž sekl na pěkných pár hodin a syn se narodil až v noci, kdy jsem vztekle vyjela na doktora, ať mi přestane říkat mamina a začala spoléhat na sebe. Tím jsem se nějak srovnala se svým „selháním“ u prvního porodu a i PA říkala, že mi to pomohlo porodit, byť apriori vztek nebývá dobrým průvodcem. Prcek měl sice zlomenou klíční kost, já byla roztržená až kam, ale narodil se sám. A třetí porod byl ze všech nejkratší a nejméně bolestivý, fit jsem byla už po pár hodinách.
Tak se neobviňuj, užívej si prcka a dalšího porodu se neboj. Jen se na něj připrav. Ono spousta lidí, co ti teď budou tvrdit, že každá to nějak zvládla a psychika ženy není důležitá, hlavně že je miminko zdravé, má kvůli svému porodu v duši hluboké šrámy a jejich podvědomí si to odmítá přiznat. Proto se říká, že k porodu by s tebou neměla jít tvoje máma, protože ti svým přístupem vůbec nepomůže a leckdy se tam zhroutí (německé výzkumy).

  • Nahlásit
2665
30.6.20 22:14

Já si myslim, že za zmrvenej porod muže personal porodnice, rozhodne ne ty. Jako u křížovych bolesti te nutit ležet na zadech :zed: Zkus popřemyšlet u druhého porodu o soukromé PA. Muj prvni porod byl hodně podobny, ja teda nemela ty bolesti do zad, ale taky me nutili tlacit a neslo mi to. Nakonec mi skocili na bricho. Ted uz vim (po zkušenostech) ze malej nebyl sestouplý a tlacila jsem uplne zbytecne a na něčí befel. Pri druhem porodu jsem citila jak se mimino dostalo dolu do pánve a začla jsem sama od sebe tlacit a na dve zatlaceni byla mala venku, takze pohoda :palec: a to byla o 300g těžší než syn. Ze sálu jsem odcházela po svých a mohla hned fungovat. Opravdu to muze byt jiné. Neboj se a hlavně si nic nevyčítej!

  • Nahlásit
  • Zmínit
2916
3.7.20 14:06

Takhle bych nad tím nepřemýšlela. Není to tvoje vina. Prožila jsem závěr prvního porodu podobně :zed:. Akorát celý byl rychlejší (asi 8 hodin), voda praskla doma a krizové bolesti začaly až po porodu 8o. Po porodu jsem 6 neděl seděla jen na kruhu, mám dlouhou jizvu po nastrihu. Druhý porod byl se vším všudy 2,5 hodiny a nastřih na 2 stehy (jen abych si neroztrhla jizvu) a byla jsem fit hned druhý den. Porod třetí po 11 letech, fofry neskutečné - hodina a 35 minut. Měla jsem 2 dny poslicky. Dítě největší a taky poranění se hojilo dobře. Samozřejmě nějaké následky jsou, ale určitě se to srovná. Takže hlavu vzhůru, každý porod je jiný a určitě ten druhý zvládneš mnohem lépe, protože víš, co tě čeká :)

Příspěvek upraven 03.07.20 v 14:10

  • Nahlásit
  • Zmínit
1508
včera v 08:15

Před druhým porodem, jestli máš v plánu, bych si nastudovala něco o přirozeném porodu. Dobrý den, chcete injekci, bude to rychlejší… To je prostě příšerný. Nechat si zasahovat do přirozeně probíhajícího porodu, to byla chyba. Brala bych tenhle porod jako poučení.

  • Nahlásit
  • Zmínit