Přelomový rok mého života? 2020!

Čeká mě ten nejlepší rok 2020, ten rok, na který jsem čekala velmi dlouho. A už se nemůžu dočkat svého života po tomto roce. Ale vezmu to pěkně od začátku.

*

Celých pět let jsme se snažili o své první miminko. S přítelem jsme práci měli, bydlení také a finance nechyběly. Jenže dlouho se nám nedařilo. Po nějaké době jsem problém začala řešit s mojí doktorkou a ta nás odeslala do Caru. Po všech možných vyšetřeních byl jen jeden problém. Varikokéla 2. stupně. Partner podstoupil několik spermiogramů. Všechny dopadly hrozně. Vlastně nám, kromě operace, nezbývalo nic jiného než IVF. Operace i rekonvalescence jsme se báli. Teď mě trochu mrzí, že partner na operaci v té době nešel, ale asi to tak mělo být. No nakonec jsme podstoupili náš první IVF cyklus.

Zpětně si pořád vybavuji svoje pocity, které jsem měla v průběhu krátkého protokolu IVF. Po zdravotní stránce to také nebylo růžové. Hyperstimulační syndrom mě neminul. Píchání injekcí jsem prostě nezvládla a vždy se před ní půl hodiny odhodlávala a brečela, než mi partner injekci píchl. Velice náročné na psychiku.

Po konzultacích jsme se rozhodli zavést 5denní blastocystu ještě ten cyklus. Jediná, co byla. Žádné další zmrazené nebyly. ET proběhlo bez problémů a já si z obrovské zvědavosti za 6 dní udělala těhotenský test, na kterém byl duch. Byla jsem radostí bez sebe. Avšak nebylo nám přáno a já se nedočkala ani první kontroly UTZ v caru a já začala špinit. Jela jsem tedy ke své doktorce a bohužel v 8 týdnu neviděla srdeční akci a měla jsem tedy počkat na kontrolu do caru. Za týden se to bohužel potvrdilo a stále žádná srdeční akce. Zlomilo mě to. V prosinci 2016 mě tedy čekala revize.

V roce 2017 mě nejvíce od myšlenek na potrat dostala má práce. Chodila jsem tam i více, než bylo třeba, ale mně to pomáhalo. V dubnu jsem k tomu začala plánovat menší oslavu mých narozenin. Postupně ty špatné pocity přecházely a já stále měla hlavu alespoň zaměstnanou jinými věci. V den mých narozenin jsem od partnera dostala ten nejlepší dárek. Požádal mě o ruku.

Po další roky se nic moc nedělo. Stále se nedařilo otěhotnět a další IVF cyklus jsme neřešili. V té době ani svatbu, protože jsme předělávali byt. Ale teď by to chtělo už něco více veselého, že?

Rok 2019 začal zvláštně. Partnera to začalo hlodat a řekl, že se objedná na vyšetření varikokély a že se tedy objedná na operaci na podzim toho roku. V březnu jsme šli na vyšetření a probrali všechna možná řešení. Pan doktor začal něco psát na počítači, zvedl hlavu a povídal. „Tak jsem vás tedy objednal do ikemu na operaci, která proběhne 23.4. Tak snad dobře dopadne a operovat vás budu já.“ Popravdě nás to trochu zaskočilo, ale doktor to vyřešil za nás. Takhle brzy bychom se neodvážili :D

Partner podstoupil operaci a rekonvalescence probíhala dobře. Po 3 měsících se měly spermie obnovit a partner měl v srpnu přijít na kontrolní spermiogram. Doktorova první otázka byla, zda jsem už těhotná. Řekla jsem, že popravdě nevím, že mám několik dní do menstruace. Doktor vytáhl výsledky a řekl: „No tak koukám, že jsem z vás udělal dárce. Váš spermiogram dopadl na 1.“* Spadl mi kámen ze srdce. Teď teprve svitla naděje na naši rodinu.

Konečně mi z hlavy vypadl jeden problém, který mě tížil, a my se rozhodli plánovat svatbu. Vybrali jsme datum a místo a začali plánovat vše ostatní. Pak mě přepadli menší problémy v práci a stres na sebe nenechal dlouho čekat a mě přepadli střevní potíže, které trvaly 14 dní. Byla mi nasazena ATB, která taky nepomohla.

Rozhodli jsme se tedy udělat hezký víkend a hned po dobrání ATB jsme vyrazili na vinobraní. Večer jsme si krásně užili. Druhý den při jízdě autem mě napadla myšlenka, se kterou jsem se hned svěřila partnerovi. Řekla jsem mu, že bych vlastně teď v tuto chvíli byla ráda, kdyby nám to nevyšlo otěhotnět, když jsem brala ATB, práce stála za prd a řešíme svatbu a ať se to povede ke konci roku. Co osud nechtěl, když jsem si druhý den po tomto všem udělala těhotenský test, když nedorazila ms…

Proto je pro mě tento rok něčím zvláštní, neuvěřitelný. Jsem v 6. měsíci a čekáme holčičku. Narodí se nám na konci května a svatba proběhne začátkem dubna. Já vím, bude to náročné, ale prostě to takhle mělo být. Všem nám to pohled na svět změnilo, podotýkám, že i mým rodičům. Na svoji první vnučku se nesmírně těší, vlastně neřeší skoro nic jiného. Partner byl vždy úžasný. Přeci jsme spolu 8 let a nikdy jsme neměli větší problémy. Jen normální žabomyší hádky, ale kde nejsou, že? :D Jenže teď je zase o něco pozornější a změnil svoje priority. Mě přepadla nákupní horečka pro naši malou a na svatbu. Takže já mám o zábavu na první půlku tohoto roku postaráno.

A co budu dělat druhou polovinu roku? Budu si naplno užívat svoji dcery a svého manžela, naší krásné rodiny. Na svoji dceru se moc těšíme a já můžu říct, že teprve tento rok jsem opravdu šťastná.

Váš příspěvek

Odesílám...
1539
17.2.20 09:26

To zní jako velice dobrý plán a já držím palce, ať klapne na výbornou! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
116
17.2.20 12:05

Držím palce, ať jste plní síly, zdraví a ať se vám vše vydaří. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.2.20 15:50

Moc gratuluji a držím palce, ať je vše už ok. Kdyby šel partner hned na operaci, když jste přesně věděli, kde je chyba, mohli jste si nejspíš ušetřit roky trápení i IVF. :( No, holt zkušenosti…

  • Nahlásit
  • Zmínit
933
17.2.20 18:02

@Ann-Sylvie já vím, taky jsem si říkala, ale pak jsem si řekla, že to tak mělo být. Spoustu věcí jsme pořešili a nakonec je tahle doba lepší než 4 roky. Ale to vidím teď zpětně :)

  • Nahlásit
  • Zmínit