Příběh mého života

O životě

Deníček už jsem si pěknou řádku let nepsala, ale tato stránka mi tuto možnost poskytla a mne to zaujalo, tak se do toho s chutí pouštím.

Jmenuji se Terka, je mi 28 let a chci vám „povykládat“ příběh mého života.
Takové ty úplné začátky – narodila jsem se tehdy a v tolik hodin a vážila jsem tolik, dětství jsem měla takové – toto opravdu přeskočím (třeba se o tom budu postupně zmiňovat).

Před 5 lety jsem ještě žila se svým taťkou v bytě 2+1 a naše vztahy byly takové onaké – ani dobré ani špatné. Již jsem za sebou měla nějaké vztahy, ale nikdo nebyl ten princ na bílém koni, na kterého jsem já stále čekala.

Nebyla jsem ten typ, který by se seznamoval v barech, i když v té době jsem do hospod chodila. Vždy s celou partou kamarádů a kamarádek, tancovali jsme, pili jsme, také jsem kouřila, prostě jsem si říkala, že to dělají všichni, tak to budu dělat taky, abych zapadla. Ale stále mi něco chybělo, chyběl mi ten můj partner, druhá polovička, člověk, pro kterého tady vždy budu a kterému mohu vše říct.

Tak jsem si jednoho dne řekla „Ale co, zkusím tu seznamku!“ A tak se stalo: založila jsem si inzerát – takový ten klasický odkud jsem, kolik mi je let, jaké mám koníčky a co (koho) hledám. Odpovědi jsem dostávala, ale asi si to dokážete představit: klasické automatické odpovědi, které chlapi posílají všem ženským.

Jednoho dne mi přišla ale odpověď, která byla úplně jiná než všechny ostatní NEAUTOMATICKÁ! Velmi mne to zaujalo, takže jsem nadšeně odpověděla! Ale abych byla upřímná, zapomněla jsem na to, že jsem odepisovala, a pak jsem se delší dobu na seznamku nepřihlásila.

Po delší době jsem si řekla „No na e-mailu mám zase samé spamy, tak to pročistím.“ Už jsem to skoro měla hotové a najednou vidím – seznamka – a zpráva typu „Moc jsme si toho nestihli napsal, ale už jsi asi našla někoho lepšího.“ V tu chvíli jsem se zhrozila! Já zapomněla na toho neznámého!

Hned jsem mu tedy sepsala obrovskou slohovku o tom, jak jsem opravdu zapomněla a že je mi to líto a chci si s ním psát.

Musím říct, do dnes když si na to vzpomenu, děkuji Bohu, že jsem se podívala do toho e-mailu, jelikož ten neznámý je mi dnes velmi známý. Je to můj nejlepší přítel, má vrba, můj parťák, můj snoubenec a budoucí manžel. Dnes je to již více než 4 roky, co se toto vše událo, a já jsem za to moc vděčná – a takto začal příběh mého života.

Váš příspěvek
Verurizeckova
Ukecaná baba ;) 1675 příspěvků 11.03.19 08:29

No… jak si psala na začátku, zes deníček dlouho nepsala, tak bych se asi vykaslala na nějaké další do budoucna anebo si to psala do nějakého domácího deníčku. Bylo to o ničem… Každopádně gratuluju k budoucímu manželovi, ať vám to klape a vydrží ;)

stinga
Kelišová 7133 příspěvků 11.03.19 08:49

nepíšeš špatně, ale je to moc krátké, jinak přeji moc štěstí s přítelem :kytka:

Rosary
Kecalka 200 příspěvků 11.03.19 14:33

V první řadě gratuluji k nalezení prince na bílém koni :kytka: v druhé řadě si nedovedu představit, že tohle někoho zajímá, nezajímavé, nudně podané, na psaní moc nejsi. A to nemyslím ve zlém, každému jde přece něco jiného! :) držím ti ale v životě palce!

Meggynka2189
Kecalka 144 příspěvků 13.03.19 08:30

Ahoojky, krásný příběh, úplně mě to dojalo :-) Měla jsem také krásný seznamovací příběh, můj nynější manžel, byl celou dobu můj kamarád (tedy hlavně mého bratra) a dnes jsme svoji a šťastní :-)

Vložit nový komentář