Na pracovní pohovor jedině s kočárkem

Jistě mi dáte za pravdu, že otázky o dětech na pracovním pohovoru nepatří zrovna mezi příjemné. Ač je to zakázáno a zavání to diskriminací, tak otázky o počtu dětí, o možnostech (ne)hlídání, četnosti dětských nemocí, to vše maminky velmi nerady slyší a tak mlží, děti se snaží zatajit, nebo naopak přesvědčují zajímavého zaměstnavatele o celém zástupu hlídajících babiček a tetiček. Já takovou možnost nemám (a že by se někdy hodila), tak jsem se na jeden pohovor chtě nechtě musela vydat i s kočárkem a byl to zážitek!

Na pracovní pohovor jedině s kočárkem

Když jsem byla na mateřské se synem, tak po nějaké době jsem se snažila najít si nějakou práci, protože nicnedělání mě nebaví. Pochopitelně na doma, protože syn byl ještě malý kojenec, ale byl ukázkové miminko, hodně spinkal, málo plakal a celkově to byla pohodová mateřská. Narazila jsem na pracovní pozici, která byla vhodná i pro maminky na mateřské dovolené, kde bylo potřeba vlastnit počítač s připojením na internet a mít čas tak 50 hodin měsíčně. Tím vším jsem disponovala, tak jsem poslala mail se životopisem, motivačním listem a za necelý týden se mi ozvali. Potvrdili, že se bude jednat výlučně o práci z domova, ale ještě předtím se musím dostavit OSOBNĚ na výběrové řízení. Hlídání jsem v té době opravdu neměla vůbec žádné, musela jsem se spoléhat sama na sebe a nechtěla jsem dělat problémy už na začátku. Cesta nebyla dlouhá (bylo to půl hodiny cesty autobusem, pak asi 20 minut tramvají), to se dá zvládnout. Syn měl tehdy necelé 4 měsíce. Tak jsem do kočárku naskládala všechny potřebné nezbytnosti (o nich ještě řeč bude) a vyrazila na pohovor.

Když jsem asi po hodině a půl stála před dveřmi firmy, tak jsem se podívala do kočárku a synek spokojeně spinkal jako andílek a já prosila nebesa, aby mu to vydrželo aspoň do konce pohovoru. Zaklepala jsem a otevřel mi mladík, který sice při pohledu na kočárek povytáhl obočí, ale zachoval se jako profesionál a mou omluvu, že opravdu to jinak nešlo jen odmával rukou a řekl, že nic se neděje.

Pak začal samotný pohovor. Probíhalo vše dobře a zrovna, když jsem se měla představit, tak syn se rozhodl, že to udělá za mě. A po svém. Tedy brekem. Tak jsem maličko pohoupala kočárkem, ale pláč neustával. Podívala jsem se dovnitř, už nespinkal, oči vyvalené jako tenisáky a já věděla, že jeho siesta právě skončila a asi má hlad. Hm, jenže co teď. S omluvou jsem se podívala na personalistu a řekla: „Zřejmě má hlad a potřebuji mu dát najíst, hned to bude.“ Tehdy se personalista podíval směrem na moje prsa a opravdu se zatvářit trochu vyděšeně. „Tak mám snad odejít vedle, nebo že by jste snad vy?“ začal se sebe soukat, ale naštěstí jeho trápení netrvalo dlouho. Já začala z tašky vyndávat celou svou výbavu - termosku s teplou vodou, kojeneckou láhev, další láhev se studenou vodou na ředění a dózu se Sunarem. Docela se mu ulevilo, že kojení nebude. Začala jsem to tam vše chystat a do toho mu řekla: „Klidně na mě mluvte, já vás vnímám.“ Aby viděl, že přijmout mě bude dobrý krok. Dokážu chystat Sunar, utišovat plačící dítě a ještě logicky uvažovat, poslouchat a odpovídat. Maminka je opravdu dobrý pracant. Tak opravdu pohovor pokračoval, já v rámci toho udělala porci Sunaru, dala mláděti najíst, dala ho odříhnout (naštěstí mě nepoblinkal) a dohodli jsme se na dalších podrobnostech. Cestou zpátky pochopitelně synek zase spinkal.

Pokud vás zajímá, jestli jsem tu práci dostala, tak konkrétně v té firmě nedostala. Ale dojem jsem asi i tak udělala, protože pan personalista dal můj kontakt známému, ten se mi ozval (udělal se mnou pohovor po telefonu, asi nechtěl být svědkem možná ne už jen krmení, ale rovnou přebalování) a dal mi podobnou práci ve firmě u nich.

Takže milé dámy, na pohovor jedině s kočárkem!

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
2023
8.5.21 11:28

Příběh mě pobavil, byl psaný lehce a s vtipem, a gratuluji nakonec i k získání místa :). Já absolvovala s dcerkou pouze návštěvu archivu, celou cestu prospinkala, a pak celou návštěvu archivu prořvala. Tehdy jsem pochopila, že disertace je sci-fi. Ty opovržlivé pohledy studentek archivnictví, které tam vypomáhaly v badatelně, v životě nezapomenu :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
104
8.5.21 19:17

:potlesk: :potlesk: :potlesk: tleskám vám ale i zaměstnavateli.

  • Zmínit
  • Nahlásit
9448
9.5.21 06:29

Tak já když šla s malou v kočárku do práce si vyřídit papíry během mateřské, došlo i na to přebalování…

  • Zmínit
  • Nahlásit
334
9.5.21 06:53

@PenelopaW
Jo, já když byla bezdětná, tak taky jsem kdysi hodně věcí nedokázala pochopit, které dnes už běžně chápu a nepozastavuji se nad ničím.

  • Zmínit
  • Nahlásit