Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila

Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit, že je najednou součástí něčeho velkého.

Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila Zdroj: Canva

Hned na první úvodní schůzce našeho oddělení jsem si mezi davem všimla jednoho kluka. Vyčníval. Nápadně hezký, neskutečně příjemný, charismatický a navíc už z páťáku! Házela jsem po něm očima, co to šlo, ale on si mě nijak nevšímal. Brala jsem to tak, že jsem pro něj prostě moc… já nevim… no prostě jen prvačka.

Dneska jsem seděla v našem školním bufetu na obědě, přemýšlela nad rozvrhem a ládovala do sebe bagetu. Sestavit správně rozvrh dalo celkem fušku. Do předmětů, které máte společné, musíte správně naskládat individuální hodiny a stíhat přebíhat. Často i mezi více budovami. Ale povedlo se mi to! Jsem na sebe náležitě pyšná, i když v tom asi bylo i štěstí, to musím přiznat. V tom si vedle mě někdo přisedl. On!

V tu chvíli jsem byla v absolutním sedmém nebi. Srdce mi bušilo až v krku. Ten nejhezčí kluk z celé školy, navíc z vyššího ročníku, si sedne právě ke mně a začne si se mnou úplně normálně povídat!

Zjišťoval, co jsem zač, odkud jsem, co jsem za hlas a hned mi začal vyprávět o škole, na co si mám dát pozor, kolem kterých profesorů raději chodit po špičkách a jaké záludnosti mě čekají. Neskutečně příjemný pokec. Smáli jsme se, já zářila na celé kolo a jako správná naivka jsem měla pocit, jaký o mě nemá zájem, samozřejmě víc, než jen kamarádský.
Malovala jsem si román z konzervatoře.

Z mého fatálního omylu mě vyvedla jediná věta.

Když se zvedal k odchodu, podíval se na mě a tím nejtypičtějším tónem, jaký si vůbec dovedete představit, mi povídá: „Tak jo, beruško, tak já letím.“

V tu chvíli jsem měla po iluzích. Ještě vám to není jasné, jakým tónem to řekl? A proč se mi rázem zhroutil celý svět?

No protože mi v tu vteřinu bylo naprosto jasné, že tenhle dokonalý, božský kluk už nejspíš dávno svého kluka má a jestli nemá, tak holka rozhodně není to, co by hledal. Moje růžové brýle se v tu ránu rozletěly na tisíc kousků a já tam zůstala sedět s otevřenou pusou. No nic, to mi ta konzervatoř pěkně začíná. Mám celkem štěstí, že jsem se, já pitomá, o nic nepokusila.

Přečtěte si také

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...