Přítel mi domů přinesl psa i přes můj zákaz: Tohle je důvod k rozchodu!

Můj přítel moc dobře věděl, jak to mám. Odjakživa psy nesnáším. Nejen, že k nim nemám vztah, ale upřímně z nich mám strach. Je to pro mě hranice, přes kterou nejede vlak, a on o tom věděl od prvního dne, co jsme spolu. Přesto se jednoho odpoledne otevřely dveře a on v náručí vítězoslavně přinesl štěně zlatého retrívra.

Přítel mi domů přinesl psa i přes můj zákaz: Tohle je důvod k rozchodu! Přítel mi domů přinesl psa i přes můj zákaz: Tohle je důvod k rozchodu! Zdroj: Canva

Uznávám, pejsek je to takhle malý roztomilý, vypadá jako plyšák. Jenže já v něm nevidím parťáka na mazlení. Vidím v něm závazek, který jsem si nevybrala. Nechci se o to zvíře starat. Nechci řešit loužičky na podlaze, nechci cítit ten typický psí zápach, který se dřív nebo později zažere do koberců, a už vůbec nemám v plánu s ním chodit na procházky v dešti nebo mrazu.

Přítel se samozřejmě bije do prsou a tvrdí, že se o všechno postará sám.

„Vždyť o něm ani nebudeš vědět, lásko. Všechno zajistím, slibuju!“ dušoval se, když viděl můj výraz.

Jenže já nejsem hloupá. Moc dobře vím, jak to v životě chodí. Stará se vždycky ten, kdo je víc doma.

A tady narážíme na největší kámen úrazu. Já pracuji na home office, zatímco přítel dělá „krátký, dlouhý týden“ dvanáctky. Co jako hodlá s tím psem dělat, když bude čtrnáct hodin z domu? To ho jako někde zavře, nebo co? Nebo snad automaticky počítá s tím, že já – ta, co psy nesnáší – se prostě „slituju“ a půjdu ho vyvenčit?

Můj domov byl pro mě útočištěm a klidným místem pro práci. Teď se z něj stává bojiště, kde zakopávám o psí hračky a poslouchám kňučení. Přítel si prostě nenechá říct. Prosila jsem ho, ať štěně vrátí, dokud je čas a pes si na nás nezvykl, ale on o tom nechce ani slyšet. Prý jsem necitelná.

Upřímně? Začínám vážně uvažovat o rozchodu. Možná to někomu přijde malicherné, ale pro mě je to o základním respektu. Pokud někdo ignoruje váš strach a váš životní styl jen proto, že si chtěl splnit dětský sen o psovi, co udělá příště?

Tohle prostě nedám. Nechci žít v domácnosti, kde se necítím dobře, a odmítám dělat nedobrovolnou pečovatelku něčemu, co mi nahání hrůzu. Pokud si musí vybrat mezi mnou a retrívrem, vypadá to, že pes vyhrál – ale beze mě.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
28
28.2.26 19:56

Ano, raději za včas, pokud nerespektuje pravidla.

  • načítám...
  • Zmínit
1
1.3.26 08:39

Já myslím, že je lepší spolu nebýt.. nerespektoval vás, ale zároveň každý máme něco, co v životě chceme.. dům, děti, zvíře apod. A pokud to tak necítí obě strany, tak by si měl každý jít svoji vlastní cestou a nebrzdit se v něčem, pokud každý touží po něčem jiném.. život je jen jeden.. třeba myslel, že to překonáte a štěňatku podlehnete.. asi není třeba se na něj dlouho zlobit.. prostě každý chcete něco jiného, tak už to bývá.. naprosto chápu, že někdo nechce závazky, je to každodenní starost a závazek na hodně let.. ale lidi když spolu chcou být, tak by v takových věcech měli být na stejné vlně.. A ne si na konci života vyčítat, že jsem neměl, kvůli někomu něco po čem jsem toužili…🤷 To je můj názor

  • načítám...
  • Zmínit
1.3.26 18:19

Nejhorší mi na tom celé přijde, že když už je partner tak sobecký, že absolutně nerespektuje Tvoje přání a strach, tak že si pořídí psa a pracuje 12h směny?!!! To mi přijde naprosto nezodpovědné a sobecké i vůči tomu psovi…zvlášť, pokud nebydlite v domě se zahradou, kde by ten pes eventuálně měl výběh a možnost se vyprázdnit bez nutnosti venčení… A to píšu s ohledem na zvíře, chápu Tě, neboť psy nemusím taky..Za mě absolutně porušení partnerské důvěry a pokud to cítíš jako nepříjemné, tak zabalit partnera i se psem do balíčku a poslat původním majitelům🤷‍♀️ :wink:Pes je dlouhodobá starost, péče, nutnost řešit veterinu, hlídání v době dovolených atd…Je dobře, že ještě nemáte děti…vybarvil se včas!!!

  • načítám...
  • Zmínit
2.3.26 07:04

Tohle má být „důvod k rozchodu“? Pokud ano, tak pro toho chlapa je to spíš obrovské vykoupení než katastrofa. Ano, přivést si psa bez domluvy je chyba. Ale udělat z živé bytosti skoro apokalypsu a stylizovat se do role trpitelky, kolem které se musí točit celý svět, to je přehnané.
Pes není rozbitý nábytek. Není to věc. Je to závazek, radost, vztah. A když někdo dokáže mluvit o zvířeti jen jako o obtíži, která mu „kazí komfort“, tak to něco vypovídá o jeho hodnotách. Společné bydlení není o tom, že jeden vydá zákaz a druhý má držet krok. Je to o komunikaci a hledání řešení, ne o ultimátech.
A vážně – kdyby jednou přišlo dítě v neplánované situaci, bude to taky „tragédie k rozchodu“, protože to naruší režim a pohodlí? Život prostě není sterilní kancelář, kde všechno běží podle tabulky. Přináší změny, někdy nečekané. A schopnost je zvládnout bez hysterického rámování jako osobní újmy je známka dospělosti.
Nenávist ke zvířatům sama o sobě z nikoho nedělá zlého člověka. Ale pokud někdo nedokáže pochopit, že pro druhého je pes zdroj lásky a štěstí, a reaguje jen pohrdáním, pak je tam hlubší problém než čtyřnohý mazlíček v bytě.
Upřímně? Pokud je pes důvodem k tak dramatickému závěru, ten muž možná opravdu vyhrál. Protože dnes je problém pes. Zítra to může být jeho koníček, práce, kamarádi… cokoliv, co se nevejde do něčí představy „ideálního komfortu“.
Někdy je rozchod záchrana. A někdy je největší ironií to, že právě ten „problém“, který měl všechno zničit, otevře někomu dveře k lepšímu životu. 8)

  • načítám...
  • Zmínit
2.3.26 11:35

@Mateřídouška 7 Tohle je strašně laciné moralizování. 12hodinová směna nerovná se týrání psa. Existují psí záchody, existují venčitelé, psí školky, kamery, sousedi, rodina. Spousta zdravotníků, hasičů nebo lidí ve směnném provozu má psy a funguje to úplně normálně. Pes nepotřebuje zahradu. Potřebuje péči a zodpovědného člověka.
Byt bez zahrady není problém. Problém je nezájem. A to jsou dvě úplně jiné věci.
To, že někdo udělal blbé rozhodnutí bez dohody, je partnerský problém. Ale dělat z toho automaticky důkaz sobectví vůči zvířeti je přehnané. Tohle není o ochraně psa, to je o osobní averzi k psům zabalené do morálního kabátu.
A „zabalit partnera i se psem a poslat zpátky“? To je přesně ten typ rad, které znějí drsně a rozhodně… ale reálně jsou jen zkratkovité a povrchní. Život není internetová anketa. A vztahy se neřeší ultimáty z komentářů. :) ;)

  • načítám...
  • Zmínit
2.3.26 13:58

@Avalach2420 :roll:
samozřejmě, se „zabalenim“ to byla spíš nadsázka…a taky to nebylo myšleno doslova, že: donesls psa, je konec..boooze…ale to by tu člověk musel napsat litanie, než by to vše některým doslovně vysvětlil…Je to prostě problém, který oni spolu musí řešit, neboť on udělal něco zásadně proti ní, co velmi ovlivňuje jejich život, a na čem by se měli dohodnout společně…Je to hlavně na zakladatelce, jak se s tím vyrovná a jak to nakonec vyřeší…
Píšeš, že pes potřebuje PÉČI A ZODPOVEDNEHO člověka, však na tom se zcela shodneme! To mi ale nesouhlasí, pokud si ho dle Tebe tento člověk pořídí, a pak ho bude cpát sousedům, po rodině, psím venčitelům, psím školkám…?!? Ano, vlastně, zodpovědně se postará, aleeee :think:
O tom zakladatelka nepsala, spíš to vypadá, že venčení v době jeho nepřítomnosti nechal na ní.. Já sice chtěl psa, ale starej se i Ty..
Já žádné týrání nezmiňovala, naopak, pořídit si pejska beru jako neskutečný závazek, a takhle tu zodpovědnost předem plánovaně delegovat na jiné za mě prostě JE projev sobeckosti. Jakože - něco chci, nemůžu tomu sice dát co je třeba, ale to už není tak důležité…Samozřejmě ale, jsou výjimky, nemoc atd, kdy krátkodobě si takhle někdo vypomůže…
Pes je pes a dítě je dítě, to se naprosto nedá srovnávat, ale trochu mi i ta Tvoje psí škola a venčitelé připomíná některé rodiče - kdy si „pořídí“ dítě, a pak ho dávají všude možně do jeslí, po rodině, do školky od rána do odpoledne, paní na hlídání, že…?
Závěrem, každý jsme jiný, jinak vychovaní, máme jiné zkušenosti a jinak vnímáme věci kolem nás…takže hlavně pohodu a ať je všem hezky :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit