Křeček jako křeček aneb Dlouho živý nevydržel

Jsou prázdniny, které si jen těžko vybavíte a pak jsou takové, které se vám hluboko zaryjí do paměti a ještě se vždycky najde dobrák, který vám je připomene. Protože jsem masochista, chci se s vámi podělit o jedny z té druhé kategorie...

Křeček jako křeček aneb Dlouho živý nevydržel

Máme štěstí, že máme klasickou venkovskou školku a vztahy s rodiči a učitelkami jsou intenzivnější než jinde. Naše učitelky jsou navíc celkem akční bytosti, dětem se věnují nad rámec svých povinností a občas jim dopřejí i nějakou tu radost.
A tak se v naší třídě ocitnul křeček. Přes rok se o něm děti občas zmínily, ale jinak jsme jeho existenci moc neregistrovali. Až na konci školního roku… Posezení u obecní hospůdky, probíhá klasické rozloučení se školkou a učitelky nenápadně sondují, kdo by si křečka vzal na prázdniny. Protože jsem akční blbec a nějaký plusový body se budou hodit, hlásím se, že křečkovi poskytneme na ty dva měsíce azyl. Učitelky nadšený, moje děti taky, jen manžel se pomalu sune pod stůl… No co, jsou to jen dva měsíce, však si zvykne.

A tak si poslední den školky odnášíme terárium, džungaráka, krabici s krmením a hoblinama a spoustu rad. Tvářím se světácky, křečků jsem doma už pár měla a jeden mě nemůže rozházet… V tu chvíli jsem ještě netušila, jak daleko, předaleko jsem od pravdy. Děti byly nadšený a za hvězdy, že si můžou křečka vzít domů. Kamarádky si ťukaly na čelo a pochechtávaly se, co budu dělat, až mi ten křeček chcípne. V ten moment jsem ještě netušila, jak blízko jsou pravdě. Sudičky jedny…

Prvních pár dnů, rovné tři, probíhalo všechno normálně. Děti krmily křečka, občas ho daly proběhnout po obýváku, prostě pohoda. Jen se mi zdálo, že na džungaráka je ten křeček poněkud lenivější. Ale tak co, aspoň nezdrhne… Čtvrtý den jsem se rozhodla akvárko vyčistit. Bože proč??? Začátek vypadal dobře. Děti daly křečka do plastové koule, aby se proběhnul a já šla vyhodit hobliny na kompost a nasypat nový. Vrátila jsem se do obýváku a první pohled mi padnul na dětský plastový kyblík z pískoviště. V podstatě nevinná věc, že? Ale to by v něm nesměli být ještě před chvílí šneci. Znáte ta zvířátka z kmenu měkkýšů, třídy plžů, co se líně plazí trávou? Nevím jak u vás, ale my tady máme zvláštní druh, který snad ovládá teleportaci. Prostě, jak je děti přinesou domů a otočí se k nim zády, šneci jsou fuč…

Jsem člověk s hodně bujnou fantazií a ve dvou vteřinách se mi hlavou prožene scénář, většinou ten, který fakt nechcete zažít. Tenhle zahrnoval šneka a manželovu nohu, která kráčí ze schodů s ještě rozespalým majitelem. Dále křupnutí, pád těla, řev, cestu na chirurgii a vysvětlování, že za zlomeninu opravdu může hlemýžď zahradní. Oklepala jsem se hrůzou a zařvala příkaz okamžitě najít všechny šneky.

Chyba! První příkaz totiž měl znít – dejte křečka do terárka. Děti pochopily vážnost situace a začaly hledat. Vcelku úspěšně jsme během chvíle našli všechny imigranty a pro jistotu je poslali bydlet na zahradu. V tu chvíli jsem se začala shánět po křečkovi. Teoreticky by se neměl kam schovat, byl přece v plastové kouli, ale zásadní chyba byla nezavřít dveře. A zase ten scénář. Z obýváku máme dva schody do chodby, z chodby čtyři schody ke vchodovým dveřím, takže stačilo nabrat správný směr a celkem bez námahy by byl křeček venku. Vchod je rovnou na cestu, od domu to je z mírného kopečka, otázka deseti vteřin, kdy by byl křeček na křižovatce, za dalších dvacet vteřin na mostě, z mostu v řece a tak za týden až dva v Černým moři. Hlavou se mi promítal film, jak křeček v zorbingové kouli kličkuje mezi nohama kafrajících důchodkyň, blokuje dopravu, nebo nedej bože, při troše štěstí by to nebylo úplně nereálný, nastupuje do vlaku. Ani představa, jak v obecním rozhlase nabádají majitele nalezeného křečka, aby si zvíře vyzvednul na obecním úřadě se mi úplně nelíbila. Zpět do reality, křeček byl za křeslem. Uf… šutr ze srdce dolů. Že to není ani na 24 hodin, tak to jsem ještě netušila.

Druhý den jsem vyslala starší dítě s tatínkem na výlet vlakem a relaxovala jsem s mladším. Když jsem zběžně koukla do terárka, zjistila jsem, že křeček nevečeřel ani nesnídal. Za krkem se mi usadil dost divný pocit a když jsem zvedla domeček, kde křeček trávil dny, zjistila jsem, že se odebral na věčnost. Byl tuhej jak hovězí ve školní jídelně. Jako, do háje, a co teď? Nemůžu dětem říct, že jsme ze světa sprovodili školkovýho miláčka. Ale co, křeček jako křeček, že? Mladší ještě nemluví, nic nevykecá, tak jedem koupit novýho.

Jenže v tu chvíli manžel přichází se starší. Chlapa jsem chytla za triko a táhnu ho do prádelny. Asi mu na vteřinu proběhly hlavou scénáře, jak ho chci vilně znásilnit i po osmnácti letech nebo něco provedl a v prádelně nenadělá brutální vražda tolik svinčíku. V každým případě se mu viditelně ulevilo, když zjistil, že jen chcípnul křeček. Po oznámení, že jedu koupit novýho se mu zase přitížilo. Dostal příkaz děti nepouštět k teráriu a já sedla do auta a jela do města do jediné prodejny se zvířaty otevřené v neděli. Celou cestu jsem vroucně vzývala všechna božstva světa, aby tam měli aspoň jednoho džungaráka. MĚLI!

Asi jsem překonala rekord místní prodejny v rychlosti nákupu živýho zvířete, ale nebyl čas ztrácet čas. Ještě jsem je upozornila, že bych opravdu uvítala, kdyby po celé prázdniny měli aspoň jednoho na skladu, člověk nikdy neví, že? Ujistili mě, že tato zvířátka mají celé prázdniny na prodejně. Asi nejsem jediná, kdo hlídá školní zvíře. Doma jsem děti vylákala z obýváku na nanuky a křečka jsem vyměnila.

Nový model se osvědčil. Mladý a životem neunavený křeček prskal a kousal, takže děti rychle ztratily zájem o jeho venčení v kouli, čímž se mi značně ulevilo. Kamarádky si prodloužily život smíchem o pěkných pár let, když jsem jim líčila, jak mi křeček vydržel živý celé ČTYŘI dny a ve školce mají křečka rekordmana, protože ten jejich se dožije minimálně čtyř let, pokud tedy příští pečovatel neprožije něco hodně podobného jako já a pak v naší školce bude žít křeček Makropulos…

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1614
7.10.20 00:12

Pribeh dobre napsany a vtipny, ovsem tu kouli na krecka bych vyhodila. Vzdyt je to trapeni :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit
8799
7.10.20 01:26

Dobrý, taky jsme měli křečky, než jsme se se segrou osvědčily jako chovatelky zvěře a dočkaly se vysněného pejska. Vždycky jsme měly samečka - Ferdu 1., 2., 3., jen jednou nám ve zverimexu „omylem“ místo Ferdy číslo 4 prodali těhotnou samičku 8o Mláďata jsem pak rozdala nekolika stejně postiženým spoluzackam a uhynulé kusy končily v hromadné hrobě za naší chatou.

  • Zmínit
  • Nahlásit
143
7.10.20 07:42

Krasne rano, dekuji za zprijemneni dne. Pobavila jste me. Taky jsem zavzpominala na detstvi a krecky, a ze jich bylo. Az v dospelosti nam mamka priznala kde vsude na ne chudaky mrtve narazila… dnes by u nas holky mit krecka nemohly, nasi lovecky milacci by se zblaznili.. hezky den.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1741
7.10.20 10:52

Jako uživatelky se potkáváme už nějaký čas a já děkuji za možnost, přečíst si od Tebe deníček, protože - ač na téma poněkud morbidní - mne hodně pobavil :). Díky.

Příspěvek upraven 07.10.20 v 10:52

  • Zmínit
  • Nahlásit
3003
7.10.20 17:22

Fakt jsem se zasmála. Skvělý příběh a vtipne napsaný :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
691
7.10.20 18:32

Pribeh me velmi pobavil :lol: Navic skvele napsany, diky! :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1587
7.10.20 21:11

Když jsem byla malá všichni křečci po dvou letech „utekli“ a tak to zatím chodí i u nás… Už nám utekla andulka a rybička…

  • Zmínit
  • Nahlásit
5858
8.10.20 00:05

Hodně dlouho už jsem do sekce deníčků nezavítala a jsem ráda, že dnes tomu náhoda chtěla jinak :D :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
93717
9.10.20 12:54

Opravdu, po dlouhé době, vtipný deníček. :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
10215
9.10.20 12:58

Prej za tyden az dva v Černým moři :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Ja Tě žeru :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
16253
9.10.20 19:43

Super, super, výborně píšeš -tak dobře jsem se dlouho nezasmála - hlavně v části prádelna a manžel, perfektní počteníčko :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1592
9.10.20 22:50

To „byl tuhej jak hovězí ve školní jídelně“ ve mně vyvolalo živé vzpomínky :lol:
Každopádně super deníček :palec: :kytka: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
249
19.10.20 13:47

Boží!!!
A hezky česky!!!
Díky :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
13446
19.10.20 22:00

Diky, denicek mi zvedl naladu :)

  • Zmínit
  • Nahlásit