Proboha, to tam jako budu dvě hodiny?! aneb MOJE ZUBNÍ TRÁPENÍ - díl 2.

Injekce, kazy, nervy, strach a pocit bezmoci. Rozhodla jsem se, že s vámi budu sdílet svou cestu za zdravými zuby, která bude ještě dlouhá a náročná, nicméně doufám, že výsledek bude stát za to. Ze zubařů mám pekelný strach a mnoho jsem si u nich zažila. Třeba to má někdo z vás podobně a zjistíme, že na to nejsme sami :) Za své zuby se moc stydím a už to, že píšu tento deníček, je velké překonávání.

Proboha, to tam jako budu dvě hodiny?! aneb MOJE ZUBNÍ TRÁPENÍ - díl 2.

Zdravím všechny, téměř přesně po třech měsících se ozývám s pokračováním deníčku.

Nejprve se s vámi podělím o čerstvou zkušenost ze včerejší dentální hygieny. Jak já se těším, až budu mít vše opravené a budu chodit jen jednou za půl roku k zubaři a jednu za půl roku na hygienu! Bylo to jako lázně… cítila jsem se opečovávaná. Nikde žádné jehly, vrtačky a jiná udělátka. Jen ultrazvuk, airflow a leštící pasta. Nejméně příjemné bylo asi odstranění zubního kamene, ale oproti tomu mordoru u zubaře to bylo úplné nic. Je to možná taky tím, že podle hygienistky skoro žádný kámen nemám… airflow a leštění pak úplná pohoda, mám z toho vždycky dobrý pocit, že dělám pro svoje zuby něco dobrého.

Když jsem se před pár týdny na hygienu objednávala, zeptal se přítel, jestli tam není na ten den ještě jedno místo, že by šel semnou… Byla jsem překvapená, protože má ze zubařů strach - asi menší, než já, ale stejně. Zároveň jsem ale měla radost, že do toho jdeme takhle spolu a můžeme se podpořit. Objednali jsme se tedy na stejný den a zarezervovali si dvě návštěvy, mezi kterými byla třicetiminutová pauza - já jsem šla první a on po mně. Ještě nikdy na hygieně nebyl, tak se předtím dost vyptával. Měl z toho docela strach, ale ujistila jsem ho, že to bude v pohodě, žádné vrtání nebo tak. Jenom ti odstraní kámen, vyleští zuby a ukážou ti, jak je správně čistit. To ho asi docela uklidnilo.

Došli jsme teda oba do čekárny a já šla na řadu. Když jsem po hodině z ordinace vyšla, bylo vidět, že už mu nervy pracujou… Je to v pohodě úplně, neboj, říkala jsem mu, myslela jsem to fakt upřímně. Těch třicet minut čekání, než přišel na řadu, evidentně nepomáhalo… Kdybych to věděla, nechám ho jít jako prvního. Chtěl přesně vědět, jak to probíhalo a jestli to bolelo, tak jsem mu všechno popsala a snažila se ho co nejvíce uklidnit. Půlhodina uplynula a sestra ho zavolala do ordinace. V tu chvíli přepnul na statečný režim a vešel dovnitř. Viděla jsem, jak moc se přemáhá, bylo mi ho líto. Jak já ten odporný strach znám! Seděla jsem v čekárně a po chvíli uslyšela známý zvuk ultrazvukové sondy. Dobrý, v pohodě, tohle zvládne a nejhorší bude mít za sebou, říkala jsem si v duchu a přistihla se, že jsem za něj nervózní. Slyšela jsem, jak hygienistka střídavě přístroj v krátkých intervalech zapínala a vypínala, to mi přišlo trochu divné. Měla jsem pocit, že už je tam nějak dlouho, podívala se na hodinky a zjistila, že je to už čtyřicet minut… Naštěstí po chvíli už zvuk ultrazvuku ustal a za další tři čtvrtě hodiny přítel vyšel - červený, zpocený a se skleněnýma očima. Úplně mě to vystrašilo, nechápala jsem. Když jsme se o tom pak bavili, řekl, že měl hodně zubního kamene a to i pod dásněmi a že to odstraňování hodně bolelo. Když vyšel z ordinace, měl úplně zpocené záda a fakt to vypadalo, že omdlí. Neomdlel, zvládl a za dva měsíce tam má jít znova na dočištění… snad už to bude v pohodě. Samozřejmě, že se tam netěší, zároveň je ale rád, že tam šel, protože by to mohlo dopadnout hůř. Ach jo… se zubama jsou prostě trable.

Teď tedy zpátky k mým zubům

Než jsem natrefila na zubaře, o kterém budu teď psát - říkejme mu třeba Dr. Zub, navštívila jsem dohromady asi pět nebo šest jiných ordinací, díky čemuž jsem měla docela přehled o tom, jak to v ordinacích chodí, jak probíhá úvodní konzultace a co očekávat. Byla si jistá, že už mě nic nemůže překvapit. Aj, chyba! Na to, co se dělo
v ordinaci Dr. Zuba, jsem rozhodně připravená nebyla.

Na začátku vypadalo všechno docela standardně. V čekárně jsem se nahlásila na recepci, uklidňovala svůj více a více houpavý žaludek a třesoucí se rukou vyplnila dotazník. Byla v něm otázka, zda pacient trpí strachem ze zubního ošetření. Pod možnosti ne - spíše ne - ano - spíše ano, jsem velkými tiskacími písmeny napsala ROZHODNĚ ANO a výrok zarámovala… Recepční si dotazník vzala zpátky se slovy, že pan doktor si mě za chvilku zavolá, mé úpravy si zřejmě nevšimla.

Když se otevřely dveře do ordinace, přivítal mě mladý, docela sympatický doktor - podal mi ruku, představil sebe a svou instrumentářku a posadil mě do křesla. Ne zubařského, ale docela běžného křesla u stolu. Sedl si naproti mně, začal mluvit a mně došlo, že jsem trochu klidnější… v každé ordinaci, kterou jsem doposud navštívila, byly mé kroky nasměrovány ihned ke křeslu a na něm, přeci jen, trnou ústa už z principu a mluví se hůř. Zeptal se mě, co mě do jeho ordinace přivádí, zda mám se zuby nějaké problémy (ha… ), vyptal se na historii různých onemocnění a tak podobně. Postupně procházel očima dotazník a když se dostal na konec, evidentně zaregistroval mou úpravu. V tu chvíli jsem se cítila trochu trapně, ale už bylo pozdě to zachraňovat. K mému překvapení to ale vzal úplně v pohodě - se soucitným úsměvem, kterým snad oceňoval mou kreativitu, se na mě podíval a řekl, že tomu rozumí. Ujistil mě, že udělá všechno pro to, aby bylo ošetření vždycky co nepříjemnější a že to spolu zvládnem. Bylo to zvláštní… prosté povzbuzení, které teď bylo spíš od člověka než od zubaře, ve mně vyvolalo pocit, že toto asi není má poslední návštěva v ordinaci Dr. Zuba. Začala jsem mu alespoň malinko důvěřovat. Mé uklidnění ale netrvalo dlouho - pobavili jsme se o tom, z čeho můj strach asi vychází a čeho konkrétně se bojím a pak se Dr. Zub rozhodl podívat se na to, co bude potřeba s mými zuby udělat.

Sedla jsem si do křesla a na Zubovu nadějeplnou větu: Myslím, že to ale bude v pohodě, nebudete tam toho mít moc, jsem odvětila, že nemá tušení, co ho čeká.
Pravdou je, že tušení, co mě čeká, jsem neměla především já. Po tom, co jsem souhlasně kývla na otázku, zda jsem ready na to, aby vyšetřil zuby, se křeslo začalo pokládat a zastavilo se až v úplně vodorovné poloze. Byla jsem ujištěna, že se teď jenom podívá a nebude nic dělat. Otevřela jsem pusu a nestačila se divit… místo oslňujícího světla a nepříjemného škrkání po zubech, šáhnul Dr. Zub po madle nějakého obřího přístroje nad mou hlavou, našteloval ho tak, aby viděl co potřebuje a na zuby se koukal skrze ten přístroj.

Později jsem zjistila, že je to operační mikroskop, který umožňuje veliké přiblížení zubů a tím pádem pádem větší přehlednost a možnost práce s detailem. Co na něm oceňuji já, jako pacient, je fakt, že zubař sedí za mou hlavou se vzpřímenými zády, reálně je od úst dost daleko, protože kouká do toho mikroskopu. Tím se eliminuje extrémní blízkost obličeje pacienta a zubaře a to je prostě super. Vždycky mě to nervovalo, vadilo mi to.
Dr. Zub tedy všechno pečlivě zkontroloval - dásně, jazyk, každý zub a také čelisti a skus. Když bylo hotovo, zhasnul světlo a vypnul mikroskop. Posadil mě na křesle do vzpřímené polohy a začal říkat, co viděl… Měla jsem strach z nevybíravých slov nebo urážek o tom, jak si nečistím zuby, jako tomu bylo u některých jiných doktorů. Dr. Zub se tomuto ale naštěstí úplně vyhnul.

Řekl, že tam problémy jsou, ale není to nic, s čím bychom si neporadili. Konstatoval taky, že dásně jsou naprosto zdravé a zuby jsou perfektně vyčištěné. To mě potěšilo, protože byl první, kdo se na to fakt podíval a připustil, že se tohle může dít i přes pečlivou hygienu. Řekl mi pak, že kazy vznikly proto, že jsem v dětství užívala určitý druh léků, který poškozuje zuby. Vidím, že na hygienu pravidelně chodíte, je to tak? Odvětila jsem, že to tak je a byla fakt ráda, že mě nemá za nějakou špindíru, která nemá doma kartáček… Potom Dr. Zub udělal rentgenové snímky s tím, že informace z vyšetření a snímků zhodnotí a domluvíme se na přesném postupu. Od Zuba jsem odcházela naprosto nesvá - uvědomila jsem si, že to je přesně přístup, který jsem hledala a že tomuto zubaři dost věřím. O pár dní později mi do mailu přišel léčebný plán. No… je toho v něm napsáno dost. V zásadě je potřeba vyřešit dvanáct kazů (nebo výměna nevyhovujících výplní) a udělat dvě reendodontická ošetření… achjo. To všechno se událo před cca rokem, další návštěvu mám naplánovanou na 19. 5.. Tam se udělá aktuální rentgen a plán se případně upraví podle toho, co se za tu dobu změnilo.

Od té první návštěvy jsem byla na klinice třikrát a zjistila jsem, že oprava kazu probíhá také úplně jinak, než jak jsem byla zvyklá. Musím se ale přiznat, že mě to na začátku dost vyděsilo. S doktorem Zubem jsme se domlouvali na termínu e-mailem. Při potvrzení objednání na konkrétní den se v něm jen tak mimochodem zmínil, že zákrok bude trvat zhruba dvě hodiny. DVĚ HODINY!?! Proboha, to tam jako budu sedět dvě hodiny? Když jsem si to přečetla, stáhnul se mi žaludek a míra strachu se s blížícím se termínem stupňovala. Strach mě zmáhal čím dál víc a mě už se nedařilo předstírat, že se nic neděje. Všimlo si toho i okolí, hlavně můj přítel, znalý mé fobie a zubních problémů.

Ty se bojíš toho zubaře, že? Zeptal se takhle na férovku jeden večer a já ani nemusela odpovídat. Ukázala jsem mu e-mail od pana Zuba a myší zamodřila zmiňovaný časový údaj.Dvě hodiny.. povzdechl si a evidentně to přijal jako důvod, který vysvětloval mé následné záchvaty úzkosti a strachu. Jak se dny blížily, měla jsem sto chutí návštěvu zrušit… Přítel věděl, že už jsem to v minulosti párkrát udělala a dělal všechno pro to, aby se to nestalo i teď. Den předtím, než se měl psát den D, jsem se předvedla s další panikou. Celý den jsem nejedla, bylo mi zle, nemluvila jsem. Přítel už nevěděl, co se mnou. Snažil se mě uklidňovat a rozptylovat mě. Moc to nepomáhalo a tak mi oznámil, že tam zítra půjde se mnou. Nebyla to otázka, byla to oznamovací věta. Nutno dodat, že přítel je na tom ve vztahu k zubařům podobně jako já a už jen závan desinfekce mu zvyšuje tlak. Nemůžu ani vyjádřit, jak moc si toho vážím… zní to možná přehnaně, ale vím, že je to z jeho strany docela překonání a v tu chvíli mě to fakt trochu uklidnilo… a tak se stalo, že se na druhý den přítel vydal semnou.

K mému potěšení Pan Zub neměl nic proti tomu, aby šel přítel dovnitř do ordinace. Já to tady zapnu na televizi a můžete se koukat ne na film… na to, jak mi rozvrtává zuby. Celý proces zákroku pouštěl na velké obrazovce v ordinaci a komentoval, co dělá. Musím uznat, že ten doktor prostě ví, co dělá. Byl fenomenální. Když jsem přišla do ordinace, zůstala jsem stát asi metr od křesla a klepala se… Přivítal mě, nabídl mi pití a řekl, že mám čas, že až se budu cítit, můžu se posadit a že mi vše vysvětlí. Byl úplně klidný a jeho jistota uklidňovala i mě. Řekl mi, jak to bude celé probíhat. Oceňuji, že se snažil být realistický, říkal prostě, jak to opravdu bude. Nejhorší jsou totiž ti, kteří tvrdí, že to vůbec neucítíte anebo že už to skoro je a pak se v puse hrabou další čtvrt hodinu. Pan Zub mi ukázal všechny nástroje, které bude používat (což mě moc neuklidnilo), vysvětlil, co je kofferdam a jak funguje ten mikroskop. Domluvili jsme se taky, že když budu potřebovat z jakéhokoli důvodu pauzu, mám zvednout pravou ruku a on hned přestane.

Potom mi popsal zákrok krok po kroku a osvětlil, co asi budu cítit. Dáme anestezii, takže nebudete cítit ostrou bolest. Budete ale vnímat tlak nebo vibrace, což je nepříjemné, ale ta injekce to prostě odstranit nedokáže. Zároveň to ale nebude nijak strašné a vždycky vás na to upozorním, nebojte.
Pak přišla na řadu injekce… z té jsem samozřejmě měla strach a panu Zubovi to bylo zřejmě jasné… nastříkal mi na dásně znecitlivující sprej, aby mě vpich tolik nebolel. Doporučil mi zavřít oči a chytit přítelovu ruku. Ten vpich trochu zabolí a pak ucítíte tlak, to jak se anestetikum vtlačuje do dásně. Budu to dělat hodně pomalu, protože pak to bolí míň. Hlavně v klidu dýchjete. Po mém souhlasném kývnutí zajel jehlou do tkáně. Bylo to někde na hranici mezi bolestí a nepříjemným pocitem, ale vydržet se to dalo. Když bylo po všem, zopakoval to ještě na vnitřní straně a já pomalu cítila, jak anestezie zabírá. A pak už se šlo na to. Nasadil kofferdam, rozjel vrtačku a pustil se do práce. Moje hlava drnčela, vibrovala, tlačilo to, občas to škublo nebo píchlo. Vždycky mě na to ale upozornil, nechal mě některé momenty prodýchat a ujišťoval se, že se to dá vydržet.

Nespěchal na mě, komunikoval a vnímal, to bylo hrozně důležité. Během práce na zubech si s přítelem jen tak povídal, jako kdyby o nic nešlo a oni se sešli u piva v hospodě. Snažila jsem se zaměřit se na jejich slova - přeci jen byly příjemnější, než zvuk vrtačky…
Nebudu lhát, opravdu to trvalo dvě hodiny a to je poměrně dlouhá doba. Když byl hotov, oddělal kovové kroužky ze zubu, sundal kofferdam, vypnul světlo a řekl: Hotovo! No vidíte, zvládla jste to skvěle, mám radost. I já jsem měla radost, že už můžu jít… fakt, že toto budu muset podstoupit ještě minimálně jedenáctkrát, jsem si raději nepřipouštěla. Byla jsem hrozně vyčerpaná, unavená a dost mimo. Teď jsem tam nějakou dobu nebyla a další termín mám, jak jsem psala, 19. května.

Achhhh… už teď je mi z toho zle. Nechce se mi tam, bojím se. Myslete na mě, prosím! Budu to potřebovat!

Napíšu vám pak, jak se to dál posunulo a jestli jsem to přežila.

Díky za přečtení a zubům zdar!

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
14185
28.4.21 15:42

Jak já ti rozumím, ale jsi na dobré cestě, ty to zvládneš :kytka:! Také jsem měla hrozný strach ze zubaře, a to na kazy moc netrpím. Měla jsem smůlu na zubařku, která také vrtala bez umrtvení a nebyla zrovna empatická. Ze setrvačnosti jsem tam zaregistrovala svoje dvě děti, které už ale takové štěstí na zuby neměly a užily si u ní víc než dost. Kazy u prvních zubů pouze vrtala, neplombovala, zuby se drolily, a když se dceři zkazil druhý zub, doporučila mi ji objednat na spravení v narkóze. Podotýkám, že dcera se nijak nebránila, jen se zubařce zdála moc malá na zákrok! Toto byla poslední kapka a od zubařky jsme odešli. Chodíme také na soukromou kliniku, kde si sice péči platíme, ale všichni máme spravené zuby, dceři druhý zub spravili samozřejmě bez narkózy a nevěřili vlastním uším, že ji bývalá zubařka navrhovala. A jaká úleva je to i pro mě, že zde se umrtvení před zákrokem poskytuje automaticky. Děti se zubaře skoro nebojí a všichni jsme spokojení.

  • Zmínit
  • Nahlásit
9324
29.4.21 08:31

:palec: :potlesk: Tak k takovému zubaři bych šla snad i ráda a možná i můj muž, kterej poté, co se odstěhoval z Prahy, kde měl prý opravdu výbornou zubařku, už neměl odvahu hledat si jinou…ale o své zuby se stará, raději má doma celý arzenál zubních nití, ústních vod, speciál. past atd., elektrický kartáček samozřejmě též. A za těch x let, co nikam nechodí, ho nikdy ani jeden zub nebolel, narozdíl ode mě…jenže jak to tak bývá, chlapi mají čas na leccos, co my při péči o děti jsme rády, že vůbec stihneme v rychlosti při výpravě do školy, školky, práce… Na zubní kámen netrpí, nekouří a nemusí ani na zubní hygienu. Vše si udělá doma. Aby šel se mnou, nehrozí. To je ten tvůj docela frajer! Tak držím palce, ať to vše zvládneš a jen jestli se můžu zeptat, když to je soukromá klinika s takhle super přístupem a vybavenim, tak asi i ceny budou tak trochu, hm, nadstandardní…?

  • Zmínit
  • Nahlásit
9324
29.4.21 08:46

@Adaneli Tak to je fajn, že to takhle zvládají i s dětma pěkně a ony taky. Zrovna jsem byla s dětma u mojí zubařky v pondělí a starší dobrý, ten už má taky El. kartáček doma, malá tam 3 kazíky menší měla, tak 2 jí spravila rovnou bez vrtání, ta k mému překvapení držela jak přibitá a krásně spolupracovala, seděla už na křesle sama a ještě jsme teda objednaný na 1 zbylý v červnu, to jdu i já se sebou. Když jí dočišťuju zuby doma, dělá u toho psí kusy, že je boj se jí tam pořádně dostat…:roll: :zed: Takže čištění kolikrát radši přenechávám manželovi, ten jí je vezme elektrickým (jiným nástavcem samo) a ona je úplně nadšená. Asi jí ho ke 4.narozeninam taky pořídíme:) Tak ať zoubky nebolí! ;)

Příspěvek upraven 29.04.21 v 08:46

  • Zmínit
  • Nahlásit
29.4.21 10:17

@Adaneli Moc děkuji :srdce: uf, to jsem ráda, že jste všichni nakonec spokojení! Přijde mi šílené, že někteří zubaři můžou dělat takové věci a prostě jim to prochází, člověk aby to měl pomalu vystudované, jinak je hrozně těžký se v tom vyznat 8o

  • Zmínit
  • Nahlásit
29.4.21 11:15

@Jahudka82 To teda tvému muži hodně závidím :mrgreen: Díky dík, drž prosím všech deset, budu to potřebovat 8) Jo, přítel se skvělej, moc mi v tom pomáhá.
A ohledně cen - to je na tom občas dokonce horší, než samotný trápení se zubama :,( je opravdu drahý… v cenové kalkulaci mám uvedenou cenu za jednu výplň v rozemezí 2200 až 2800. To ještě není to nejhorší, daleko dražší je reendodontické ošetření, které komplet i s korunkou vychází na 27 000. To nedám. Prostě proto, že na to nemám :zed: Studuju teď dvě VŠ najednou a prostě na brigádu úplně moc času není a ta trocha, co si vydělám, je v tom kontextu jeho cen… no comment 8o Takže můj plán je nechat opravit všecky kazy a pak prostě nevím :nevim: reendodoncie se týká dvou zubů… ještě je asi možnost vyřešit tu mezeru ortodonticky, což je přeci jen levnější…
Uvidím, jak to nakonec dopadne, třeba vyhraji milion a bude to v poho :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
9324
30.4.21 20:16

@WillyEdwardWonka Držím, to je masakr, vale za tu péči a přístup věřím, že to stojí. Mě čeká už jen korunka za ca 5000. Ale není to akutní.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1965
2.5.21 09:14

Zubaře zvládám, ale extra nemusím, takže se dokážu vžít do toho strachu a paniky. Uff, zvládla jsi to dobře, s takovým přístupem doktora to i příště bude snazší. I mne moc zajímá, kde Mudr. Zub ordinuje, k němu bych ráda chodila taky, když si vezmu, jak probíhají návštěvy tam, kam s dětmi chodíme :-/.

  • Zmínit
  • Nahlásit