První momenty – budeme mít andílka

„Teď tam něco slyšíme. Oh, zase ne, asi je malá otočená k zádům a tak není srdíčko slyšet. Pošlu Vás na ultrazvuk, abychom se ujistili, že je malá v pořádku. Dám jim vědět,“ říká midwife. Dobrá, jdu o dvoje dveře dál. Stále v dobré náladě, vždyť včera malá pěkně řádila a když midwife hledala srdíčko, tak mě taky kopla pod žebra. Jsem přesně 38. tt.

Čekáme asi půl hodiny a partner si jde zakouřit (jak já to nesnáším ty jeho cigarety). Syn mi zůstal na krku a konečně mě volají. Jenže tentokrát nikdo neotočí monitor. „Nic tam nevidím, zavolám doktorku.“ Čekám a mezitím přichází má midwife. Začínám z toho mít blbý pocit a ptám se „Je něco špatně?“ „Ještě nevíme.“

Syn jako by tušil, že se něco děje, je výjimečně dlouho v klidu. Přichází doktorka, chvilku hledá a usoudí, že bude lepší jít na dokonalejší UTZ. OK. „Určitě je Hanička v pořádku,“ chvěje se mi hlas. „Vždyť jsme ji cítili kopat,“ tuším, že je zle.

„Je nám líto, musím potvrdit, že tam není žádná srdeční aktivita,“ říká lékařka po kontrole na dalším UTZ. „Co jsme cítily, nebylo kopání, ale to, jak se tělíčko posouvalo pod tlakem na druhé straně břicha, když jsem hledala srdíčko.“ V tu chvíli mi dochází, proč jsem ráno měla pocit, že „kopání“ je fakt divné. Spouští se mi slzy. Zavolají partnera, který čeká na chodbě, protože po návratu z cigarety se k nám zatím nepřidal, protože zatím nevěděl. Oznámíme mu, co se stalo a odvádí nás na pokoj, abychom měli soukromí a nechají nás tu zprávu vstřebat.

Volám mamce a oznamuji jí, že vnučku ode mne mít nebude. Už to nejsou tiché slzy, už brečím, jak mi dochází, co se děje. Do toho mi volá kamarádka, která netuší, že jsem na kontrole. Pohrávám si s myšlenkou odmítnout jí hovor, ale nakonec jí stejně budu muset říct, co se stalo, a tak s ní krátce promluvím a požádám, ať informuje další společnou kamarádku, že já na to nemám sílu. Po hovoru přichází další lékařka, probírá s náma, co bude dál. Dostávám nějaké prášky. Už ani nevím na co, tuším, že říká něco o přípravě čípku na porod, ale nejsem si tím jista. Probírá s náma, co bude dál. Jak se porod vyvolá, kam se mohu obrátit o pomoc, kdykoli před porodem i po něm. Dostávám brožury o úmrtí dítěte.

Mám nastoupit za 2 dny. Mezitím mám jít domů, zařídit si hlídání pro synka, rozloučit se s dcerkou. Dostávám kontakty, kam mohu kdykoli zavolat o pomoc. Dostávám kontakty, kam mohu zavolat s případnými otázkami ohledně porodu. Ale hlavně dostávám čas. Čas na rozhodnutí o pitvě, čas na rozhodnutí o pohřbu, na prostudování brožur, získání informací. Čas na rozloučení se s dcerkou. Čas, který pro mě zpětně bude znamenat mnoho, jelikož později se dozvím, že ačkoli „budu běhat s mrtvým dítětem v břiše“ jak kdosi prohlásil, mám čas. Nastoupit mám 2. února v 9 ráno. Pokud se mi to nehodí, mohu zavolat a posunout termín. Je mi doporučováno ze zdravotního hlediska moc nečekat, ale pokud se nebude jednat o celé dny, mohu termín posunout. Nedělám to. 2 dny je dost času prostudovat brožury, získat základní informace.

Cesta domů je smutná. Po návratu domů mi poprvé syn v posteli neútočí na pupík. Partner si sedne na zem, hlavu do dlaní a poprvé se rozbrečí jako malé dítě. Snažím se být silná pro svého syna. Partner po vyplakání se zařídí hlídání, já poctivě studuji brožury. Po cestě domů jsem již rozepsala smsky svým známým. Něco ve stylu „O dcerku jsme přišli, přestalo bít srdíčko, prosím, více se neptejte, ozvu se, až se budu na to cítit“. Cítím se podezřele v klidu, ale ten divný pocit na srdci. Jsem vděčná za brožury. Nacházím tam informace, že jakýkoli projev smutku je normální. Informace, které mě varují, před některými reakcemi okolí. Informace o nutnosti vyřízení rodného a úmrtního listu. O možnostech rozloučení se s dítětem. O možnostech pohřbu či zpopelnění. Spoustu praktických informací na pár stránkách, které pro mě následující měsíc budou znamenat mnoho. Spoustu informací, které mám možnost získat před porodem. Díky za to.

Jako každá maminka, které je řečeno, že tam není srdíčko, beznadějně doufám, že se třeba lékaři pletou. Že nějakým zázrakem po porodu malá spustí křik pěkně od plic. Vím ale, že je to planá naděje a moc se na tu myšlenku neupínám. Mám 2 dny, během kterých se smiřuji se svou ztrátou. Do nemocnice nastupuji 2. února. Podezřele v klidu.

Ráno mi poprvé podají roztok téměř bez chuti. Nový způsob vyvolání porodu (tuším, že jen u andílků). Dostávám papíry, které budu muset po porodu vyplnit. Mohu si je prostudovat a stále mám čas se rozhodnout, jestli budu chtít dcerku po porodu pochovat, jestli budu chtít nějakou památku. Chci fotku, ale bohužel prý nefunguje foťák. Midwife je úžasná a celý den se snaží foťák pro nás získat. Během dne se spolu bavíme a ona mě obdivuje, jak to zvládám. Částečně ovšem také díky ní. Ví přesně, co potřebuji, přesně, jak se ke mně chovat. Ovšem co jiného mi také zbývá, mám doma syna a kdybych neměla, musela bych počítat s návratem do práce. S psychickou poruchou bych asi těžko dosáhla na tentýž post.

Sama se ale bojím, že jsem až moc v klidu. Rodím v noci. Měla jsem štěstí na rychlý bezproblémový porod. Dcerka Hanka se narodila krátce po páté hodině ráno 3. února. (viz můj deníček „Téměř dokonalý porod“).

Po porodu jsem požádala o otisky ručiček a nožiček, které jsem původně odmítla. Dnes jsou mi největší útěchou, že mám památku na svou dcerku. Mám i fotku sejmutou partnerova mobilem, ale…Jak jsem ale neměla odvahu se na ní podívat, teď nemám odvahu jí vymazat. Přeci jen v obličeji je nádherná, i když zbarvení tělíčka prozrazuje, že není vše v pořádku.

Otisky však jsou něžné, milé, tak nevinné. Jsou má krásná vzpomínka na mého andílka.

Váš příspěvek

Odesílám...
942
24.8.13 00:11

Trpaslinka
:hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1.zizi
24.8.13 00:13
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
2948
24.8.13 00:34
:,( :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
2203
24.8.13 05:17
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
90
24.8.13 06:37
:,( :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
Papia
24.8.13 08:08
:hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
1848
24.8.13 08:18
:,( :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
24.8.13 08:23

Uz jen kdyz to ctu tak se mi srdce svira…je to moc pekne napsane. Preji ti uz jen same radosti :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3Lu
10607
24.8.13 08:42

Moc smutne, tecou mi slzy…proc se tohle deje? Vite duvod? 38tt, to je hotove miminko, obdivuji te, ze jsi to zvladla. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7904
24.8.13 08:56
:hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
31603
24.8.13 09:04

Kéž by to v ČR fungovalo stejně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
26842
24.8.13 09:57
:hug: :hug: :hug: :,( :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
2144
24.8.13 10:24

Trpaslinka :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1750
24.8.13 10:34

:hug: mám za sebou stejný zážitek, akorát se nám to stalo 39+2 :-(
Neměla jsem žádné dítě doma, ale pociťovala jsem podobné pocity. Smutek, ale žádná hysterie, kolabování. Přišla jsem si nějak silná…
Jen ti závidím, že sis nechala udělat otisky nohou a ručiček… Na fotku bych neměla sílu…
Nyní už máme dvě děti, přišla jsem to jiného stavu tři měsíce po Karolínce…

  • Nahlásit
  • Zmínit
12170
24.8.13 10:58

Děkuji všem za podporu.
Holčička byla zdravá. Všechny testy v pořádku. Už jsem slyšela o spekulacich, že existuje SIDS již před narozením dítěte. Pokud jo, tak to asi bude ono, protože se fakt nic nenašlo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.8.13 11:30

@trpaslinka Snad se andilek k Vam brzo vrati a napises nam i pokracovani denicku :mavam: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
141
24.8.13 11:36

@trpaslinka také nás to potkalo :andel:, jen jsme před porodem neměli dostatek času -na vstřebání té otřesné skutečnosti, na rozhodování co a jak po porodu, na rozmyšlení stran rozloučení se s andílkem a památky na něj, na informování rodiny a známých. Myslím, že je to moc důležité a možná bych se s tím vyrovnávala jinak. Spíše jsme nechtěla uvěřit, celou dobu si říkala, že se možná spletli a já uslyším pláč…na to ostatní nějak ani nešlo myslet…
Nemám výčitky, že jsem si malého nepochovala, pohled na něj mi v tu chvíli stačil, ale možná by moje smiřování se se ztrátou vytouženého dítěte vypadalo jinak. Dodnes nosím v peněžence jeho fotku z UZ ve 12.tt., v říjnu to budou 3 roky.
Jsi moc silná ženská, posílám pár :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:, držte se

  • Nahlásit
  • Zmínit
12170
24.8.13 12:03

@teretere to je asi přirozená reakce. A si každá, kdo si tímhle prošla určitě naivně doufala, že se stala chyba a miminko po porodu spustí křik. No, nespustí :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1750
24.8.13 12:13

@trpaslinka také byla Karolínka naprosto zdravá! Doktoři mi nikdy neřekli, proč se to stalo :-( Nejhorší pocity jsem měla v dalším těhotenství, bála jsem se každý den, abych se to neopakovalo.
Také jsme neměli čas na nějaké rozhodování, rozloučení… Velmi lituji, že nemám žádnou vzpomínku jako trplaslinka

  • Nahlásit
  • Zmínit
12170
24.8.13 12:45

@verisek71 :hug: máš fotku z nějakého skenu? Já si je skoro vždy nechala dělat a tak mám 2 moc pěkné. Jednu obličeje a jednu z 20 týdne zepředu, kde je krásně schoulena do klubíčka. A tak má ručičky i nožičky před sebou. Kdybych neměla ty otisky, vystavila bych si tu ty 2 fotky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
41882
24.8.13 12:46

Je mi to strašně líto :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1750
24.8.13 13:03

@trpaslinka fotky mám, je to jediná vzpomínka z bříška :-( Ještě že už mám ty malé caparty, dávají mi další impulsy… :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
4639
24.8.13 13:10

@trpaslinka Obdivuji tvou sílu podělit se o nejtežší okamžiky života a zároveň tak ukázat ženám v ČR, že to jde i jinak. Že i človíček, který odešel mezi anděly, je stále tímž milovaným, že rodina má neotřesitelné právo se s ním rozloučit a uchovat si vzpomínku na něj.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12170
24.8.13 13:17

@MaDoRaBe jo, tady je totiž charitativní organizace, která už s nemocnicema spolupracuje. Všechny ty brožury byly od této organizace. Kdybych se někdy vrátila do Čech, určitě bych hledala způsob, jak to změnit aby to šlo jako zde.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8816
24.8.13 13:20

Je mi to strašně moc lito :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2871
24.8.13 14:09
:(
  • Nahlásit
  • Zmínit
24.8.13 14:48
:hug: :,(
  • Nahlásit
  • Zmínit
354
24.8.13 15:48
:hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
26951
24.8.13 16:05

Je mi to hrozně líto… :,( Člověk nikdy neví co mu osud přichystá… :,( :,( :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
637
24.8.13 16:10
:( :( :( :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
6323
24.8.13 17:02

Pláču. :,( je to hrozné. pro mě byly tyhle dny nejkrásnější v životě, protože jsem se připravovala na narození své dcerky. posílám moc sil. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3564
24.8.13 18:46
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
10349
24.8.13 19:26

Vubec si to nedokazu predstavit, musi to byt hrozne :( Posilam moc sil, a snad brzy miminko, na ktere bude Andelicek Hanicka davat tam seshora pozor! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2011
24.8.13 19:59

Já nevím proč to čtu? Proč? Když je mi pak akorát blbě :zed: Přeji hodně sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12170
24.8.13 21:02

@baracudas asi proto, ze i to patri k zivotu. Mohla bych tu napsat i denicek o svem prvnim tehotenstvi a porodu sveho synka. Ale to mi utechu neprinese. Sice nad tim take premyslim, ale to bych napsala ne kvuli sobe, ale kvuli ostatnim tehotnym, ktere plasim svou ztratou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1837
24.8.13 21:13

Je mi to strašně líto. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18172
24.8.13 21:27

To je hrozny… uprimnou soustrast:-(

  • Nahlásit
  • Zmínit
69308
24.8.13 21:57
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
5299
24.8.13 21:57

Je mi líto :hug:. Prožila jsem si před 7 týdny něco podobného, i když tvoje ztráta je horší, já jsem byla „teprve“ ve 20. týdnu. Ale i tak to bylo a je moc těžké. Naše holčička měla uzel na pupečníku.
Jak to zvládáš teď? Jestli jsem to dobře pochopila, stalo se to v únoru. Cítíš nějaké to pověstné „čas všechno zahojí, nebo aspoň zmírní“? Já zatím cítím pokroky velmi pomalé, ještě mě občas popadné záchvat obrovského žalu a nevím, jestli někdy budu schopná s klidem se pokusit o další těhotenství.

Ale jinak potvrzuju, že jsem v sobě objevila netušenou sílu a vyrovnanost. Jsem sice smutná a nechápu, proč se to stalo zdravému dítěti, ale beru to jako nutnou součást života, že to žití, jak je krásné, tak občas prostě sakramentsky bolí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8739
24.8.13 21:59

@trpaslinka v Tve nesmirne tezke chvili a dalsim smutku, Ti musim rict, jake jsi mela stesti, ze si timti zazitkem prosla tak, jak si chtela a pripravena. mas krasnou vzpominku, za kterou ja bych dala milion. asi i vic. ja nedostala moznost ho ani videt, i kdyz vypadal, ze spinka a nebyl jeste ani modry, byla to chvilka. nedali mi moznost ho pohladit, udelat si fotku, nevim, jak vypadal, nemam otisk a on nema v rodnem liste ani jmeno. :,( :,( :,( fakt jeho smrti jsem naprosto prijmula, neprijmula jsem a nevim, jestli prijmu, ze jsem nedostala moznost…
hodne stesti v dalsim zivote :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3183
24.8.13 21:59
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
Tenerife1
24.8.13 22:02

:,( :,( to je hrozně smutné :,( :,( :hug: :hug: :hug: držte se :hug: :hug:

  • Nahlásit
5299
24.8.13 22:16

@trpaslinka Trpaslinko, ještě jsem chtěla napsat, že pod tvým starším deníčkem jsem četla tvůj koment, že máš pocit, že sis to sama přivolala, asi tím, že jsi nemyslela pozitivně. Nebo něco v tom smyslu. Zaujalo mě to, protože já mám u sebe taky ten pocit. Od začátku tohoto těhotenství jsem měla divné tušení, bylo to tak jiné než poprvé… Nedokázala jsem myslet pozitivně. Těhotenství jsme i tentokrát dlouho tajili před okolím, sama teď nechápu proč. Neuměla jsem se upřímně těšit. Možná nějaký šestý smysl, že se nemám na tohle dítě moc upínat. Ale teď mě často mučí myšlenka, jestli spíš tohle nebyla příčina - nedokázala jsem se na to dítě napojit, tak to třeba proto vzdalo. Je to asi blbost, já vím, ale člověk se takovým myšlenkám nevyhne.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12170
24.8.13 22:22

@opinka ja se k tomu postavila tak, ze cim dele se tim budu trapit, tim horsi pro me bude zit. Takze jsem hned po propusteni zacala zit, jako predtim. Nebylo to lehke, ale vyplatilo se mi. Cim dele bych se vyhybala spolecnosti, tim hure bych to asi nesla. V soucasne dobe sice na dcerku myslim denne, stale je mi hrozne smutno kdyz vidim novorozence ci maminky s brisky, ale jinak funguju normalne. Vlastne si rikam, jake jsem mela stesti v nestesti. Hlavne ta pece tady je fakt uzasna a nesnesu jakoukoli kritiku na zdravotni peci o tehotne v UK. Ano, je jina, je volnejsi, ale uz v prvnim tehotenstvi jsem mela moznost poznat, ze pri sebemensim problemu se nikdo k tehotne nechova jako k histerece, nybrz kontroluje, jestli je opravdu vse v poradku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12170
24.8.13 22:25

@opinka je to normalni pocit, ktery zaziva vetsina maminek andilku :hug: ver, ze jsi nic spatneho neudelala. Urcite to byla jen intuice, aby ses k miminku tak moc neupinala :hug: snad se brzo dockas uzasneho tehotenstvi s dobrym koncem. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5299
24.8.13 22:29

@trpaslinka To stejné přeju i já tobě :hug: Takže mysleme pozitivně :palec:, na světě je krásně a i přes ty překážky stojí za to žít.

  • Nahlásit
  • Zmínit
27244
24.8.13 23:52

Sakra, proč všechno, co mě napadá, zní jako hloupé klišé?
alespoň je tu ten objímací smajl :hug:
tak pro všechny maminky andílků tady :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12170
25.8.13 00:28

@Bábrdl v poradku. Na vyjadreni soustrasti jsem uz pomalu imunni. Zato kdyz nekdo nevi a zepta se „kdy poridite synkovi sestricku“, coz se mi stalo zrovna pred tydnem, to jsem i ted po pul roce mela slzy na krajicku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
verulicek
25.8.13 09:56
:,( :hug:
  • Nahlásit
13598
25.8.13 11:43

:( :,( :,(
Je mi to tak líto!
Držte se!

  • Nahlásit
  • Zmínit

Všechny deníčky uživatele