Můj první porod

Vzpomínky na první porod, u kterého bych to přeci jen chtěla trochu jinak.

*

Na prvního syna jsem se hrozně moc těšila. Kdo by se taky netěšil, že? :-) Když jsem se odvážila uvěřit a zkusila koupit těhotenský test, který vyšel pozitivní, nafoukl se ve mě obrovský balon štěstí. Hrozilo, že mě unese někam do jiné dimenze čekání na miminko, kde určitě poletuje nejedna nastávající maminka. Dalo mi hodně práce myslet na práci nebo vlastně cokoliv jiného, o což jsem se ve chvílích volna už ani nepokoušela.

Raději jsem četla o potřebách a správném vývoji takového miminka, protože jsem nevěděla a neuměla naprosto nic. O tom, že jsem se dočetla spoustu protichůdných informací, se tady rozepisovat nebudu. A o odpovědi mé vlastní maminky na jakoukoliv otázku týkající se péče o dítě „my jsme žádné příručky neměli a ani jsme je nepotřebovali“, nemluvě. A tak, i přes vykoukané oči z mnoha hodin hledění do obrazovky, mi toho spoustu uniklo. Nadělala jsem spoustu chyb a to jsem si mnohé určitě ani dodnes neuvědomila, ale můj chlapeček je snad přeci jen zdravý, šťastný a spokojený. A všechno se samozřejmě stejně vyčíst nedá, když už, tak pozdě, ale život se stejně nakonec žije, a ne čte.

Nicméně při všem tom hledání informací o těch malinkých drobečcích jsem se moc nedostala k informacím o porodu. Ani jsem netušila, že je toho tolik co vědět, že tolik věcí průběh porodu ovlivňuje, že dokonce existuje možnost nesouhlasit s rozhodnutím lékaře. Slovo dula jsem zaslechla až nedlouho před porodem a bylo mi cizí. Stejně tak jsem netušila, že se u porodu vyskytuje někdo, kdo se nazývá porodní asistentka a v čem odlišuje od lékaře. Nevěděla jsem nic o porodních plánech, co obsahují, ani jaký mají význam. Dočetla jsem se jen o první, druhé a třetí době porodní, od maminky jsem dostala informaci, že to „není zase taková hrůza“. Tímto a nadějí, že to s malým snad nějak zvládneme, jsem byla vybavena.

Těhotenství probíhalo bez problémů - klasické zvracení všeho od ranního doušku vody, až po večerní kousek jablka na zkoušku, jestli se udrží, pálení žáhy, křeče, bolesti zad, kyčlí, žeber, cysta pod kolenem, která po porodu zase zmizela a jakýsi celkový nedostatek dechu nepočítám. To se samozřejmě v různých obměnách očekává, ale žádné skutečné problémy nenastaly. Takže když mě doktor pár dní před termínem předával do péče porodnice, s úsměvem mi oznamoval, že se nic nechystá a že jsem úplně uzavřená.

Tak fajn, stačím se aspoň ještě v klidu podívat na porodnici, až tam půjdu do poradny. Porodnici jsem nakonec vybrala nejbližší, v okolí všechny hlásají být tzv. baby friendly - rychle zjišťuji, co to znamená. Překvapuje mě, že by v některých porodnicích snad měli být k dětem nepřátelští… Jsem porodní neználek a Alenka v říši divů. Zkušenosti s porodnicemi se ve všech případech různí od skvělých a „příště zase jedině tam“, až po hrozné a „nikdy více“, z čehož usuzuji, že to bude všude velmi podobné.

Při čtení opět narážím na cizí termíny, snažím se na poslední chvíli dostudovat něco o porodních plánech, požadavcích nebo přáních, které se v nich vyskytují. Přemýšlím, mám-li taky něco takového psát. Na stránkách zvolené porodnice se nicméně dočítám, že taková praxe je pro ně samozřejmostí - jen pozorují, nechávají pracovat rodičku, nezasahují, neurychlují porod placenty, bonding po porodu a vyšetří miminko na těle matky - takže jsem nakonec nic nesepisovala a jen čekala, až to přijde.

Dva dny po termínu, v neděli, mi bylo v noci špatně a spát se dařilo hůř než obvykle, což, byla trochu škoda, ale nepřikládala jsem tomu větší význam. Víte, jak to ke konci, a vlastně nejen ke konci, bývá se spaním… V pondělí ráno ve vaně mě nicméně opustila hlenová zátka a okolo deváté začaly první kontrakce. Zase se objevil ten euforický balonek, nebo se jen přifoukl ten první? Nevím, každopádně obrovská radost, brzy už budu mít miminko!

Kontrakce se daly vydržet, byly asi po deseti minutách a nebudu povídání o nich protahovat jako celý tento deníček (za což se omlouvám, sama jsem to nečekala). Trvaly ale celý den. Četla jsem o tom, že kontrakce trvají alespoň dvě hodiny opakovaně po pěti minutách a že prvorodička nemá do porodnice pospíchat. Začínala jsem tušit, že je to nejspíš pravda. A tak jsem nespěchala, trochu v noci funěla po sedmi a nakonec pěti a čtyřech minutách. Váhala jsem, jestli se tahat v noci s taškou a rozhodovat se mezi řídkými spoji a taxíkem nebo nechat vše na ráno, kdy jsem měla mít v porodnici druhou poradnu.

Tak jsem přemítala a čekala, až jsem se rána dočkala a vyrazila na poradnu (bez tašky, nastávající babička ji slíbila dovézt, kdyby byla potřeba. Za to jsem byla ráda a říkala si, že alespoň nebudu vypadat jako takový plašák, jak kdybych dorazila s obří kabelou a pak by mě poslali zase domů).

Sestra v poradně natočila monitory a říká mi něco jako „ale vy už určitě něco cítíte“, já si v duchu říkám „no, to teda jo“, ale nahlas jen normálně přitakávám. Ovšem prohlídka doktorky mi trochu kazí radost, otevřená na dva centimetry, postupuje to pomalu a pokud bydlím blízko, můžu ještě jet domů, ale pokud chci, už si mě tam nechají. Bydlím opravdu blízko, tak jedu radši zase domů.

A funím další den, je to pořád náročnější a večer už volám tatínkovi, aby mě a obří kabelu odvezl. Už ranní drncání v autobuse nebylo nic moc (jen na vysvětlení - tatínek s námi nebydlel a taky si nebyl úplně jistý, jestli chce být u porodu). Ptal se mě, jestli se má uvolnit z práce, nebo jestli stačí po práci, že už tam nebude dlouho. Já jsem zapřemýšlela o svém dvoucentimetrovém úspěchu za 24 hodin a seznala, že stačí po práci.

Tak se zase vezu do porodnice, už se mi při nejlepších úmyslech nedaří jít úplně bez zastávky, byť jde jen o cestu k autu a od auta. Tatínek asi moc nechápe, proč co chvíli zastavuju, a ohlíží se, kde jako jsem. Nicméně dorazili jsme úspěšně cíle, další monitor, sestra po jeho zhlédnutí začala kmitat a říká: „nebojte se, já to rychle vypíšu“ a šustila tam papírama jako o závod. Nicméně potom následuje opět velmi oblíbené a pro mě taky velmi demoralizující vnitřní vyšetření, jehož ortel očekávám zároveň s velkou nadějí i obavami, že se tato naděje nenaplní. 4 cm, tak to bude ten druhý případ. Začínám propadat mírným chmurám a obavám, jak vydržím v těch bolestech další dva dny, pokud to půjde tímhle tempem.

Jsme uvedeni někam do vyšších sfér, kde se mnou nějaká další milá paní vypsala další papíry. Nevím už ani, čeho se týkaly, a jdeme na porodní pokoj. Tatínek mě v tom nenechal a šel taky, i když se ještě přeptal, „jestli už teda jako mám ty stahy“… A navrhují mi klystýr, dělají mu jen tu nejlepší reklamu, tudíž nelze odmítnout a jdu do toho. No křeče v křečích už se trochu ztrácejí, tak proč ne, alespoň jsem po porodu s hemoroidy nemusela bezprostředně na velkou, tak to snad přece jen k něčemu bylo.

Po pár hodinách další demoralizující vnitřní vyšetření, pořád 4cm. Porodní asistentka už mluví o tom, jak už mám dole nachystanou postel a že už čekali, že už tam dávno budu. Vrátí se s nějakou posilou a navrhují epidurál, ne, děkuju. Tak zase odejdou a já zase pochoduju. Potom mě studentka napojuje na monitor, s pochodováním mám utrum a to až do porodu, to jsem ale ještě netušila. Funím na posteli, je to ještě horší a zvracím, i když ani není co.

Při dalším (z podle mě dost častých vyšetření) PA prohlásí, že píchne vodu, že se to urychlí. Následně tak činí, což jsem pochopila podle hlasitého čvacht. Za nějakou, mnou už blíže neurčitelnou dobu, opět vnitřní vyšetření, stále 4 cm. PA se vrátila s posilou v podobě doktorky, která dělá reklamu epidurálu. Mám prý jen samé kontrakce, žádné pauzy a proto se porodní cesty neotevírají. Asi nevěděla, jak dlouho mi to trvalo na ty čtyři centimetry, že ode mě nemůže očekávat kdovíjaký fofr a že je to na mě asi moc, když zvracím. To mě trochu rozladilo, vždyť přece neřvu, nekleju, nestěžuju si, zvracení ale vážně neovládám. Jako bych proto byla nějaká bábovka, která ten porod prostě nezvládá.

Morálka celkově na dně, tak nakonec kývnu na epidurál. Čtvrthodinka s menší bolestí a po čase pět centimetrů, tak nevím, jestli to stálo za to, ale doufám, že jo, protože mě ještě asi rok bolely záda. Kontrakce začaly být ještě lepší, obrovské tlačení, ale pokyny jasné, netlačte, netlačte. Mám prý dýchat jako pes, což moc nepomáhá a stojí mě to zbytky sil, ale snažím se. Jsem pořád s monitorem na posteli, ale už je to asi jedno, protože se jen třepu a snažím se dýchat a netlačit. Nikam už bych asi nedošla. Tak to jde dál a dál a já se modlím za chvíli, až už bude smět tlačit.

A ta chvíle nakonec přišla a já jásám hurá - tedy jen v duchu. Nainstalovali mě na to porodnické lehadlo, mám se stočit do klubíčka a tlačit a tlačit, když už mám pocit, že už musím oddechnout, tak ještě tlačit. Tak tlačím nekonečně dlouho, do toho slyším něco o nástřihu a něčem na urychlení, na což opravdu nemám šanci reagovat. Mám jiné pokyny, přitom na konci té vlny tlačení byla hlavička venku i s ručičkou, tak mi to zpětně přišlo ne úplně nezbytné, ale já jsem samozřejmě měla velmi omezený výhled i znalosti.

Pak zase tlačím a tlačím a už mi říkají, ať si utřu břicho. Koukám, utírám se a už mi nesou teploučké, mokroučké, nádherné miminko. Pak mám zatlačit na placentu a já čekám, že to bude jako s mimčem, tak se do toho opřu a volají na mě - stačí, stačí. Šití (nástřih i natržení, mimochodem některé z těch samovstřebávacích stehů jsem si nakonec vytáhla sama, když jsem přestala věřit, že se vstřebají) jsem vůbec necítila. Ani nevím, jestli mě umrtvili nebo stačil pohled na malého. Ale zanedlouho mi ho vzali, na chvilku vrátili v zavinovačce a potom odvezli s tím, že ho zase přivezou na pokoj, až tam budu (doktorka šila a šila, asi to tam mám i s monogramem a kytičkou).

Musela jsem pro něj ale nakonec sama dojít a mrzí mě, že jsme nebyli hned pořádně spolu i když šlo o pár hodin. Od té doby jsme spolu pořád. Taky jsme měli dost velké problémy s kojením, na sále se přisát nechtěl - kdo by se mu taky divil, měl toho za sebou dost. Sestra s ním šermovala, jak se mu snažila nacpat prso do pusy, a já s tím moc udělat nemohla. Doktorka šila, tak jsem sebou nechtěla moc šít. Sestra tomu dala asi dvě minuty a pak i s malým zmizela, tak to byl náš začátek. Malý se narodil ve středu nad ránem po bezmála dvou dnech a dvou nocích.

Za pár dní čekám druhého chlapečka a doufám, ačkoliv to nebylo špatné, že to bude ještě lepší a že to celé zvládnu lépe a budeme moct být hned spolu. Teď už aspoň vím, že pokud není důvod, aby mi ho odnesli, tak není důvod, aby nebyl se mnou. Ale je třeba asi říct, asi to stále není samozřejmé.

Děkuju za trpělivost, myslím, že je fajn se vypovídat.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
9865
31.1.18 05:59

Krásný deníček :palec: a gratuluji k dalšímu miminku :srdce:

Příspěvek upraven 31.01.18 v 05:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
11585
31.1.18 07:05

Krásně napsaný deníček, s optimismem - no porod jsi měla docela těžký - nezávidím, tak snad ten druhý chlapeček vyklouzne snadněji - mnoho zdraví vám všem :kytka: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
31.1.18 08:21

Teda, tolik pokory po dvoudennim porodu, to teda klobouk dolu :potlesk: Ja jsem se uprimne podobneho prubehu u sebe tolik desila, ze obe me deti vyletily skoro na pciknuti :mrgreen: Drzim pesti u druheho, obecne byvaji kratsi ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
5043
31.1.18 09:31

Super denicek…ceka mne porod v cervnu, tak jsem zvedava :mrgreen: a gratuluju k dalsimu miminku :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
623
31.1.18 09:38

Můj první porod byl před 15 lety. Byl dost rychlý, ale i přesto mohl být lepší. Když jsem byla otevřená na 8 cm, PA mi vypustila vodu a od té chvíle jsem musela ležet a být připoutaná k monitoru. Lhala mi, když mi předtím říkala, že je propíchnutí vody nutné a že klidně pak můžu dál do sprchy. Nemohla jsem. Když se dcera narodila, byla jsem bez poranění, ale přinesli mi pak kukličku, narvali jí prso do pusy, pak odnesli a zůstala jsem bez ní.
Vidím, že v některých porodnicích se ani po letech nic nezměnilo. Takže doporučuji, vodu nenechat píchnout a mít s sebou partnera, klidně ať čeká venku a přijde hned po porodu. Bez doprovodu blízké osoby totiž i v dnešní době miminka po porodu odnášejí. Autorce přeji krásný druhý porod a neochuzení o bonding. Ten jsem zažila u posledního porodu a je to vážně nádhera.

  • Nahlásit
  • Zmínit
774
31.1.18 09:45

Deníček je super :potlesk: krásně napsaný. Držím palce k dalšímu porodu :kytka:, mě čeká první v dubnu :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2468
31.1.18 10:00

Soucítím s tebou, já začala mít kontrakce hned asi po 5-10 minutách a rychle se to zkracovalo, tak jsem si říkala, jak to bude rychlý. Ha ha :) Nakonec jsem porodila po 36 hodinách, vůbec to nepostupovalo, nejhorší to bylo na těch 5-6 cm. Vůbec jsem netušila, že když jsou kontrakce skoro pořád, tak to naopak brání tomu otevření - díky za ten poznatek, teď už mi to do sebe zapadá :) Posledních 12 hodin kontrakce po 2-3 minutách, přišlo mi, že vůbec nemám pauzy. Naštěstí to dopadlo všechno super, šlo to přirozeně, bez šití, ta poslední tlačící fáze mi přišla úplně za odměnu oproti konktrakcím.
Gratuluji k miminku a přeju, ať je tenhle porod rychlejší a lepší :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
31.1.18 15:16

“Překvapuje mě, že by v některých porodnicích snad měli být k dětem nepřátelští… ” :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Tak to si budu pamatovat :potlesk: :palec: Jinak moc gratuluji k chlapečkovi, mám taky dva kluky a jsou to moji miláčci :dance: Jo a druhý porod bude lepší, já pořád čekala na to nejhorší z minulého porodu a najednou bylo hotovo. Ať jde zdraví :kytka: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
678
31.1.18 15:32

@Patie tak to taky slyším prvně, že když jsou kontrakce hned po sobě, tak to brání otevírání :think:. U mě to teda asi neplatilo, sotva jsem se jednou nadechla opět přicházela nová vlna a otevřela jsem se za 20 minut těchto kontrakcí, ale každá jsme asi jiná a na každou i ty kontrakce působí jinak ;).
Jinak pěkný deníček, pobavil. Přeju rychlý a pohodový druhý porod a lepší výběr porodnice nebo sepsání podrobného porodního plánu ;-). Mě dítě nikdy neodnesli, i při šití jsem obě měla na sobě a než jsem si dala rychlou sprchu a došla na pokoj, už na mě čekaly holky v pokoji s tatínkem, který s nimi byl u koupání a ošetření :).

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.1.18 15:40

Krásný deníček. Teda po 2 dnech tolik optimismu :potlesk: klobouk dolů, mě to čeká v červnu a po tvém článku už nemám takový bobky.. Gratuluju k druhému miminku :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1377
31.1.18 18:05

@Bonulinka
Já jsem po píchnutí vody mohla normálně do vany :think: Až po napíchnutí epiduralu už jsem nesměla do vody. Jestli spíš nebylo něco na monitoru, co vyžadovalo neustálou kontrolu, mám pocit, že i když tam něco je, tak to personál nerika, aby nestresoval rodičku ještě víc než je.

Jinak zajímavý deníček, přeju, ať je druhý porod rychlejší :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2468
31.1.18 20:04

@ajvl Asi jo, já jen reaguju na deníček, taky jsem to slyšela poprvé :) Každopádně u mě to platilo, ale nerozumím tomu z medicínskýho hlediska :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
246
31.1.18 23:33

Ahojky, jeste jsem to ani nedocetla a uz ti pisu, ze ani muj prvni a zatim jediny porod nebyl tak uplne podle predstav, i kdyz by nekdo mohl rict, ze jsem mela normalni porod. No ano no normani porod v porodnici. Bohuzel pres vsechny ty informace tak k informacim ohledne porodu jsem se nejak nestihla dostat a ani me to nenapadlo. Dnes uz mam 22m synka, z traumatu z porodu jsem se dostala az ted nedavno, se synem mame vztah krasny, kojime no a doufam, ze se mi podari jeste jedno tehotenstvi a tam se na porod pripravim opravdu od A az do Z. Diky prvnimu porodu vim, co uz nechci, diky fb skupinam vim, na co vse mam pravo. Diky za prispevek a preju hodne stesti. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
623
1.2.18 11:37

@dickys No, myslím, že to vypuštění vody bylo zbytečné. Kontrakce mi začaly kolem 19 h, do porodnice příjezd ve 21 h - to jsem byla otevřená na 4 cm, ve 22 h kontrola, otevřená na 8 cm, do té doby pohoda, vše ok, porod krásně postupoval. Pak nechali vytéct vodu, začaly velmi silné kontrakce, připoutali mě k monitoru, prý musí kontrolovat, jak se miminku po vypuštění vody daří ( po letech jsem si přečetla, že tímto zásahem se miminku může přestat dařit a proto je nutný monitoring ). Dcera se narodila ve 23 h.

Další porod jsem si už vodu nenechala píchnout a byla to pohoda až do konce, dcera narozena za 1h a 20 min. od příjezdu do porodnice :-). Další porod také pohoda, takže z mé zkušenosti - čím méně zásahů, tím je to lepší.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2
1.2.18 14:04

Ahoj, dekuju vsem za reakce.
Pokud jde o ty kontrakce, taky jsem si myslela, ze slouzi prave k tomu, aby se porodni cesty oteviraly, a ne zablokovaly ci co, takze jsem se v duchu na doktorku trochu udivene koukala (v realu uz jsem na to nemela silu). Vlastne nevim, jak to je, vim jen, co mi bylo receno odbornikem, vlastne tedy odbornici. Vzhledem k tomu, ze jsem se vazne moc rychle neotevirala, na tom mozna i neco byt mohlo :)
A pokud jde o ten monitor, taky me napadlo, ze mozna byl duvod ho vice kontrolovat, jen me o tom nikdo neinformoval. Jsem rada, ze jsme to zvladli ve zdravi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
1.2.18 18:54

@Bonulinka

samozřejmě, protože ta voda tlumí tlak na tělo dítěte a i pro tebe je to subjektivně mírnější. Moje máma porodila dokonce ségru ještě ve vaku, prý skoro nic necítila, ani že rodí a to měla ségra skoro 4,5 kg. Druhá ségra podobně, ale to jí píchli až před finišem a při posledním porodu, kdy jsem se narodila já, píchli vodu hned, protože mamka skoro 3 týdny přenášela, tak aby to urychlili a prý to cítila nejvíc.

Ono se říká, že porod, kdy odteče voda, hodně „dře“, proto to subj. cítíš víc, když voda odteče až při finiši, tak je to prý mírnější. Mě teda u obou odtekla nejdříve voda, takže porovnání nemám…

  • Nahlásit
  • Zmínit
4421
2.2.18 07:00

Ahoj, tak mne u 1.porodu odtekla voda sama, u 2.mi ji pichli, ale az kdyz jsem byla cca na 7 cm a za chvili (no, tak za hodinu) sem se diky tomu otevrela na 8 - 9, a rozhodne jsem potom nemusela porad lezet na monitoru, to bych asi chcipla :mrgreen: Kontrakce jsem mela hned od zacatku křížové a to tedy bylo zradylko, ale pauzy byly. Jako rodit dva dny, brr, to mi ted psala znama ze to taky tak mela, a nakonec za 2h.od prijezdu do porodnice byl malej venku… mne stacila ted ta moje nocni sichta od 21 do 7 rano, jses dobra… ale bohuzel nemuzu rict, ze bych mela 2.porod rychlejsi, bylo to takove podobne, mozna bylo hladsi a min bolelo to samotne tlaceni - mala byla drobnejsi, 3 kg a 48 cm, starsi 3,5 kg/50, ale do porodnice jsem pri obou přijela uz hodne otevřená, na 6-7 cm, takze za necele 4 h. bylo pokazde hotovo. U 1. porodu byl partner, tak si mimco choval kdyz me sili a vlastne mel takovy minibonding on misto me, ja na to nemela silu ;), ale u 2.uz byt nechtel a tam mi malou prilozili, vyfotili nas, pak ji teda odnesli na obvykle procedury a dali mi ji jeste potom zabalenou na pochovani na chvili, tak jsem za to byla rada a uzivala si ji, i kdyz 2 hod. bych nedala, byla jsem unavena, a kdyby me PA nechodila kontrolovat, vytuhla bych tam totalne…takhle jsem po odneseni aspon poklimbavala…tak hlavne at jste zdravi!

  • Nahlásit
  • Zmínit
28852
2.2.18 07:06

Ve většině porodnic, kdyz neni doprovod, tak miminko leží v postýlce s monitorem, na bondink není personál.
A ano, porod, kdy praskne voda těsně před vypuzením miminka, je co se týče bolesti mírnější. Srovnání mám.

  • Nahlásit
  • Zmínit
240
2.2.18 12:51

Gratuluji k miminku :) Tvůj deníček o prvním porodu byl, jako kdyby někdo sepsal můj první porod. Celkem 56 hodin. Takže vím velmi dobře, jaká je to zábava. Ale všechno dobře dopadlo :) Pro uklidnění…mám za sebou už druhý porod. Byl teda o víc jak polovinu kratší…což je teda pořád 23 hodin…ale proti prvnímu to bylo lepší. Teď se chystám na třetí mimčo, tak jestli se u třetího porodu dostanu zase na půlku…čili nějakejch 11 hodin (běžný čas prvorodiček), tak budu šťastná :)
Tak užívej miminko :) Hlavně že to dobře dopadlo. A s bondingem se netrap…můj první syn byl tak zdrchanej prvním porodem, že ho celýho šedýho hned nesli do inkubátoru, takže jsem si ho při šití prohlížela v manželově foťáku. A na pokoj mi ho dali až druhý den… a taky to dobře dopadlo :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2
2.2.18 13:29

@muffin81 no pane jo.. :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
2.2.18 22:20

Pěkný deníček -hlavně mnoho zdravíčka přeji :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6176
3.2.18 16:01

U první dcerky jsem měla podobný porod a očekávala stejný i u druhé dcerky a byla nachystana už od dveří chtít epidural protože po něm to šlo fakt raz na ráz a ono člověk míní pan bůh mění já začala mít bolesti v 7 o čtvrt na 10jsem dojela do porodnice a už jsem byla otevřená na 10 Epidural se nekonal mala byla do hodiny po příjezdu do porodnice venku. Prej druhý
porod je nejlepší a můžu potvrdit tak přeju druhý taky tak Hezký jako jsem měla já

  • Nahlásit
  • Zmínit
480
27.2.18 14:09

Uplne jsem citila, jak pises o mem porodu. 30 hodin kontrakci u me bohuzel zakonceno sekci. Odesla mi hlenova zatka rano v 10. Kolem 14 zacaly kontrakce po 6 - 8 min. Vecer ve 21 jsme jeli do Podoli, ale nic. Zavrena. Kolem pulnoci zpatky do Podoli a otevrena jsem byla na 3 cm. Voda neodtekla. Pichali mi ji rano v 8, i kdyz jsem mela v porodnim prani, ze to nechci. Nepamatuju se jestli se me ptali, pamatuju si jen ten hacek u zrcadla. Pak prisli s epiduralem a kolem 17 prvni zminka o cisari. Strasne me vydesili, tak jsem se do toho oprela a u 9,5 cm tlacila. Bohuzel se pak malej zacal vracet a deloha svou roli vzdavat. Ve 20:09 prisel na svet cisarem. Nikdo ho na me neprilozil, pochoval si ho chvilku partner. Me ho jen ukazali. Prisat ho pak privezli na jip. Strasne jsem trpela tim, ze ho na me nedali, zadne problemy nemel, akorat by ho musela sestra na me pridrzovat a na to asi nemaji personal.

  • Nahlásit
  • Zmínit