První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Rodičovství
- Anonymní
- 20.09.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už předtím si myslím, že jsem si uvědomovala, že bychom to asi neměli tak „hrotit“, ale postupně se to přehouplo až k prvnímu září. No, díky nám se dcera celou první třídu doslova ve škole nudila. Byla prostě napřed a my naopak čelili tomu, že do školy nechtěla chodit kvůli tomu, že jí to nebaví.
Když se na to dívám zpětně, přijde mi to vlastně trochu úsměvné. Chtěli jsme jí nástup do školy co nejvíc usnadnit, aby se ničeho nebála a všechno zvládala. Tak jsme ji učili číst, psát, počítat, procvičovali jsme různá písmenka a samozřejmě jsme chtěli, aby u zápisu předvedla, co všechno umí.
Dcera pak přišla do první třídy a spoustu věcí už uměla. Zatímco ostatní děti se učily první písmenka a čísla, ona často jen čekala, až se dostane řada na něco, co ještě nezná. Ze začátku jsme z toho měli radost. Říkali jsme si, jak je šikovná a jak jsme ji dobře připravili. Jenže po několika týdnech začala říkat, že ji škola nebaví. No kdo by to čekal, že?
Pamatuji si, jak mi jednou po příchodu ze školy řekla: „Mami, proč tam vlastně musím chodit, když už to umím?“ A já jsem v tu chvíli nevěděla, co jí na to říct. Ano, měla pravdu. Na to se nedalo nic říct.
Naštěstí se během roku všechno postupně srovnalo. Paní učitelka s námi její situaci řešila a snažila se jí dávat i úkoly navíc, aby měla něco, nad čím musela přemýšlet. A dcera si nakonec ke škole cestu našla. Jen to trvalo mnohem déle, než by muselo.
A já si z toho odnesla možná trochu paradoxní zkušenost. Chtěli jsme, aby pro ni byla první třída co nejjednodušší. Připravili jsme ji ale tak dobře, až pro ni byla místy vlastně zbytečná. Teď už máme doma před sebou další školní rok. Když něco neumí, nepanikařím. Prostě to doženeme cestou, stejně jako ostatní. Škola jí navíc baví a dost možná i proto, že jsou to pro ni vlastně takové malé
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 464
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 653
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1082
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 515
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 343
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 768
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1155
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3871
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1241
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1392
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
