Pohádka o mém tatínkovi: Robert Jurčík, mistr sklář ze Vsetína a Ostravy
- O životě
- Anonymní
- 26.02.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vzpomínka na tatínka může mít podobu pohádky – a právě takovou napsala čtenářka o svém otci Robertu Jurčíkovi, mistru skláři ze Vsetína a Ostravy. Dojemný příběh o muži, který z ohně a skla tvořil křehkou krásu, je zároveň rodinným dědictvím pro její dcery i tichou výzvou: třeba se ozve někdo, kdo ho znal.
Dobrý den, milé maminky, chtěla bych se s vámi podělit o něco velmi osobního.
Můj tatínek, Robert Jurčík, byl mistr sklář, který žil ve Vsetíně a v Ostravě. Byl to táta a dědeček, na kterého jsem moc hrdá. Chtěla bych se s vámi podělit o příběh, který jsem o něm vytvořila, abych na něj vzpomínala a předala ho dál svým dcerám. Třeba mi pomůže najít někoho, kdo ho znal.
Tady je naše pohádka o něm: Robert Jurčík – Mistr ohně ze Vsetína a Ostravy
Byl jednou jeden hrdý muž, který se jmenoval Robert Jurčík. Žil ve Vsetíně a v Ostravě a jeho život byl spojen s magií ohně a skla. Jako mistr sklář nosil černé brýle, aby ho zář u pece neoslnila, když z tekutého skla tvořil ty nejkrásnější vázičky, skleničky, barevné košíčky a křehké růže. Pod jeho rukama vznikala i miniaturní skleněná zvířátka, která vypadala jako ze snu.
Robert jezdil v červeném autě a byl to milující táta i dědeček. Když se mu narodila dcera Lenka, vyfoukl ze skla neobyčejnou pokladničku. Každý, kdo si chtěl miminko pochovat, musel do pokladničky vhodit peníz, aby měla Lenka do života štěstí.
I když Robert tvořil ze skla, pro svou dceru vybral jeden speciální dar, který se nerozbil: byl to zelený gumový sloník se žlutou kšiltovkou a žlutými kšandami. Tento pískací sloník se stal jejím největším pokladem.
Robert Jurčík byl člověk s velkou ctí a jeho příběh dnes vyprávíme dál, aby se vědělo, jak šikovné ruce a dobré srdce měl.
Pokud jste Roberta Jurčíka znaly vy, vaši rodiče nebo kdokoli z vašeho okolí, budu nesmírně vděčná za jakoukoliv vzpomínku nebo informaci. Moc by mi to pomohlo. Děkuji!
Přečtěte si také
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 485
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 699
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 1118
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 526
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 372
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
Odmítla jsem jít k volbám a rodina mě má za špatnou. Prý je to povinnost
- Anonymní
- 08.10.26
- 770
„Ty opravdu nepůjdeš volit?“ zeptá se mě máma a nejspíš bude následovat přednáška o tom, že lidé před námi za možnost volit bojovali a kdo k volbám nepůjde, nemá právo si pak na nic stěžovat.
„Jestli jsi moje kamarádka, tak to uděláš.“ Šikana u dcery začala zcela nevinně
- Anonymní
- 08.10.26
- 1160
Moje dvanáctiletá dcera se před časem začala ze školy vracet nějaká jiná. Zamlklá, bez nálady, občas ji bolelo břicho. Nejprve jsem to banalizovala. Myslela jsem si, že má svoje náladičky, ale pak...
„Jsi single, pojeď s námi,“ řekla sestřenka. Udělala ze mě neplacenou chůvu
- Anonymní
- 08.10.26
- 3874
Sedím na lehátku pod slunečníkem, zvedám z písku už pátý plastový kyblík a zmateně sleduji čtyři pobíhající děti. Na čele mám krůpěje potu a v hlavě mi pořád dokola vyvstává jediná otázka: Proboha,...
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 1245
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 1394
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...