S jazykem na vestě

Rodičovství

Tak trochu hektický den.

Ještě mám v živé paměti den, který bych z ní ale nejraději vymazala.

Vše propuklo již před svítáním. Z míst, kde spí dvě mladší děti, se začalo v pravidelných intervalech ozývat kašlové staccato. Hned po probuzení zlatíček jsem měla možnost zjistit, že kašel si s sebou opět nezapomněl vzít svoji drahou kolegyni – rýmu.

V tu chvíli mě zalil pocit škodolibého štěstí, že manžela skolila před pár dny angína a musel zůstat doma. Tudíž já teď nemusím řešit dilema, zda tahat mladší děti z domu, abychom dovedli do školky toho nejstaršího, nebo ji odpískat.

Syn opravdu není milovníkem této vzdělávací instituce, kdybych mu kterýkoliv jiný den navrhla: „Hele, budeme doma,“ kvitoval by to s nadšením. Dnes však panuje jiná situace. Ve školce je karneval. Těžce by nesl, že se nemůže ukázat v masce, kterou jsme tvořili celé předcházející odpoledne.

Vyrážíme tedy jen já a syn. V šatně ho ustrojím a upaluji domů. Změřím teplotu dvěma mladším potomkům. Uf, teploměr naštěstí neukazuje nic nenormálního. Chystám pro ně snídani, ze stereotypu mě vytrhne náš kocour. Tryskem uhání do chodby a hned zase zpátky. Když zopakuje tuto nesmyslnou aktivitu potřetí, hrnu se do dveří, abych vypátrala příčinu jeho chování.

Zjišťuji, že moje milá chlupatá koule lítá do kočkolitu a pravděpodobně nemůže vykonat potřebu. Volám na veterinu, je mi doporučeno přijít pacienta co nejdříve ukázat.

Dodělávám snídani, vysvětlím dětem situaci a psychicky se chystám na lov. Kocourek je sice plemene Ragdoll, tudíž by měl být mimořádně přítulný a mazlivý, jenže tomu našemu jeho původ zřejmě někdo zatajil. Tulivý není, ani když je zcela v pořádku, natož, když mu něco chybí. Jak zjistil, že se cosi chystá, zaujal bezpečnou pozici na nejvyšší skříni a čekal, co nastane. Byl si poměrně jistý, že na něj, se svými ubohými 160 centimetry, nemám šanci dosáhnout.

Když spatřil, jak se k němu blížím po štaflích, byla jsem mu patrně k smíchu. Ladným skokem opustil vršek skříně a vzápětí zmizel v úzké mezeře pod ní, využívajíc obratně naprosté nepodobnosti mého těla s tělem žížaly, která by se do oné mezírky jistě vměstnala, ale já, kyprá slovanská žena, jsem bez šance.

„A stejně tě dostanu!“ Z půdy snáším přepravku, do ruky beru pytlík odměn a hlasitě s ním chrastím. Kocour neodolá, opouští svou skrýš, v tu chvíli po něm skočím a šup s ním do přepravky.

Děkovala jsem všem svatým, že máme veterinární kliniku prakticky u domu, neboť přepravka s téměř devíti zmítajícími se kily živé váhy, není na delší procházky právě stavěná.

V čekárně bylo plno. Zdálo se, že všechna zvířata z blízkého i vzdálenějšího okolí zrovna omarodila. Po hodině a půl čekání jsme vyfásli antibiotika a hurá domů.

Znovu kontroluji stav marodů, uvařím oběd a letím pro syna do školky. Plný dojmů brebentí o karnevalu. Nezapomene se rovněž zmínit, jak moc se těší na kroužek. Ano, miluje malování. Zřejmě si usmyslel, že z něj bude nový Picasso, od návštěv tohoto kroužku ho neodradilo ani to, že je mezi třinácti frekventanty jediným klukem, ba naopak, užívá si to.

Ve čtyři hodiny nasedáme do autobusu a vyrážíme. Po zhruba deseti minutách jízdy začíná tento prostředek hromadné dopravy vydávat podivné zvuky a zpomaluje na rychlost hodně unaveného cyklisty. Po chvíli vzdává i tuto rychlost a zastavuje úplně, řidič telefonuje a slibuje, že náhradní vůz tu bude hned. Jelikož nám do cíle zbývají dvě zastávky, odmítám čekat a vyrážíme pěšky.

S jazykem na vestě se doplácáme ke kýžené budově přesně tři minuty před začátkem kroužku. Předám syna paní učitelce, zapadám do pohodlného křesílka a těším se, že konečně zcela vypnu a hodinu a půl budu hledět do blba. Po chvilce mě ale vytahuje z letargie ubrečený hlásek malé slečny. Naříká, že ztratila legitku na autobus a teď bude muset jít domů pěšky.

Opouštím pohodlí křesla a pomáhám jí hledat, naše mise však bohužel není úspěšná, děvče už regulérně brečí. Vyndávám z peněženky několik mincí a vkládám je do dlaně slečny. Poděkuje, viditelně se jí uleví a už bez slz odchází.

Znovu usedám do křesla, po malé chvíli však již přibíhá synek a s očima navrch hlavy mi hlásí: „Mámo, malovali jsme limuzínu.“ „Zvláštní téma,“ říkám si, pak však beru obrázek do ruky a vidím krásnou meluzínu u komína.

Autobusem ujíždíme domů, po příchodu nastává obvyklý kolotoč. Večeře, koupání a ukládání ke spánku. Když děti konečně usnou, řeknu si: „To byl zase den.“

Nedá mi to, pozoruji broučky v postýlkách. Spánek proměnil ty malé čertíky v učiněné andílky. Jemně je vískám ve vlasech. Pozoruji kontury jejich obličejů a zaplavuje mě pocit dokonalého štěstí.

Ano, je mi jasné, že takovýchto hektických dnů mě čeká ještě celá řádka a zcela určitě přijdou i dny mnohem horší. Po každé bouřce však na nebi znovu vysvitne slunce, vyjasní se. Tenhle obyčejný lidský život, žitý den po dni v časech klidných i v těch poněkud bouřlivějších, prostě stojí za to.

Váš příspěvek
sinapis.alba
Ukecaná baba ;) 1224 příspěvků 13.03.19 07:16

dyž se daří… :mrgreen: taky mi minulý týden tři ze čtyř chytly kašel s rýmou, ale naštěstí k tomu nemáme ucpanou kočku :lol:

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 13.03.19 07:26

@sinapis.alba Ach ty bacily, vloni to bylo s nemocností ještě trochu horší, co rýma a kašel, to i zvýšena teplota, či horečka, letos si vystačí „jen“ s rýmou a kašlem, i když momentálně k nim mají ještě zánět spojivek :zed: už chci pořádné jaro a léto. Hezký den :mavam:

Tichošlápek
Extra třída :D 13634 příspěvků 13.03.19 07:39

Nás doma všechny sejmula střevní chřipka. V takových chvílích hořce lituji, ze jsem místo vytouzene šatny nenechala udělat ještě jednu toaletu :zed: zvraci i pes (na zahradě, mám jen jedny nervy) a kočky k všeobecné vesele náladě přispívají neustále plným kocicakem. Takže, jak psala @sinapis.alba když se daří :mrgreen:

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 13.03.19 07:45

@Tichošlápek ani mi nemluv, střevní chřipka nás už letos také navštívila, člověk nevěděl, kterou část těla strkat do záchoda dřív :zed: ať už bacily zmizí!!!! Příjemnou středu :mavam:

Citronkalekninka
Zasloužilá kecalka 906 příspěvků 13.03.19 08:21

Starsi dcerka jde (doufam) pristi tyden na mandle. A pak uz snad bude lip. Jinak byla na hromade porad. Skolkovy vek. Jinak opet krasny a vtipny denicek. Dekuji :hug:

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 13.03.19 08:45

@Citronkalekninka děkuji, přesně tak, ať žije školkový věk :zed: než do školky páchnul, nevěděli jsme, co je rýma. Od té doby hrůza. Od bráchy to samozřejmě chytají mladší děti, tak pevně věřím, že už budou alespoň trochu promořené :think: hezký den :mavam:

sinapis.alba
Ukecaná baba ;) 1224 příspěvků 13.03.19 09:25

@Jadala nechci malovat čerta na zeď, ale taky jsem doufala, že když už mladší ochutnaly školkové bacily od starších, tak budou relativně v pohodě, a kosí je to úplně stejně :zed: a ve škole pak přišla nová neokoukaná směska bacilů a jede to nanovo :lol: přesně, ať už je normální počasí, teplo a konečně klid od smrkání, teplot i střevoviróz :dance:

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 13.03.19 09:30

@sinapis.alba neber mi mé představy :cert: :mrgreen: naivně té své vizi ještě chvíli věřit mohu ne? :mrgreen:

veruuuse
Stálice 80 příspěvků 13.03.19 09:47

Moc pekne napsane ;)

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 13.03.19 10:05

@veruuuse děkuji :mavam:

sinapis.alba
Ukecaná baba ;) 1224 příspěvků 13.03.19 12:05

@Jadala a tak já tomu taky ještě věřím, že třeba ta moje poslední předškolková podle té teorie vyjde a bude zdravá jak je rok dlouhý :mrgreen:

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 13.03.19 12:43

@sinapis.alba tak nám nezbývá,než si vzájemně držet palce :mrgreen:

SADM
Povídálka 12 příspěvků 13.03.19 19:29

Deníček se mi moc líbí :srdce:

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 13.03.19 21:15

@SADM Velice děkuji :mavam:

Vložit nový komentář