Sama v cizí zemi, sama v životě, ale nikoli osamocena

I když vám život zavře dveře před nosem a ještě vám uštědří při tom pořádnou ránu do nosu. Tak klidně chvíli zůstaňte na místě a klidně si i poplačte. Je důležité ze sebe dostat všechny emoce, ale stejně tak důležité je potom jít dál. A možná se pak dozvíte, že je všechno lepší, než kdy bylo.

*

Tento příběh začíná s příchodem nového života na svět, kdy u lékaře slyšíte šťastnou větu: „jste těhotná“ a vznášíte se v oblacích. S partnerem jsme se snažili půl roku o miminko, ale kvůli mým zdravotním problémům nebyl průběh tak hladký. O to větší byla moje radost, když jsem se dozvěděla, že se zadařilo i přes menší skeptický postoj lékařů. Partner byl v tu chvíli pracovně pryč a já se rozhodla počkat ještě dva dny a vše mu říci osobně.

Byla jsem jak na trní a hořela jsem nedočkavostí. Malovala jsem si to jak z filmové romance. „On přijede, sedneme si k večeři při svíčkách a já mu oznámím tu radostnou novinu.“ Večeře opravdu byla, svíčky ne, ale na tom mi vůbec nezáleželo, hlavně že už je tady a můžeme se radovat spolu. Nadechla jsem se a říkám: „miláčku jsem těhotná, čekáme miminko!“ Následovalo mrazivé ticho a rozpačitá reakce „Jak se to stalo?“ Říkám si, aaa chlap a to jeho vyjadřování, ale přece si tu chvíli nebudu kazit, nechám to být. Ale pak mi dochází, že něco není úplně v pořádku.

Tahle část není v tomto příběhu hlavní, tak přeskočím na její konec. Za týden jsem se dozvěděla, že to prý už rok nefunguje a najednou sedím v obýváku sama a jsem jedno slzavé údolí. Tři roky mého života a všech plány byly najednou pryč.

V naději že se jen zalekl a že se určitě vrátí, jsem strávila ještě měsíc. Pak mi začalo docházet, že jsem opravdu zůstala sama a sama se s tím musím poprat. Každý mi říkal - nebreč, budeš mít nervní, uplakané dítě. Ale pro mě ta fáze, kdy jsem ze sebe potřebovala dostat všechen smutek, byla důležitá. Poslední tlustou čáru jsem za tímto žalem udělala rozhodnutím, že pojedu někam na dovolenou a vyčistím si hlavu. Vždy jsem si přála cestovat, ale kvůli původnímu plánu v podobě hypotéky jsem škudlila každou korunu a nikdy jsem se nikam nepodívala.

Nastala další překážka, žádné kamarádce nevycházela dovolená tak jako mně. Pořád jsem nevěděla kam pojedu, protože navštívit jsem toho chtěla tolik. Čas plynul a já už byla ve 24. týdnu těhotenství. Potom jsem někde slyšela, že po 26. nebo 28. týdnu mě už nebudou muset vzít do letadla a to mě vyděsilo. Přece to musím nějak vymyslet, přece se jen tak nevzdám. A v tu chvíli mě to napadlo, vždyť nejsem třasořitka, kterou někdo musí vést za ručičku. Když to nikomu nevychází, tak poletím sama!

Koukla jsem na letenky, našla jsem super akční letenky do Říma, takže už jsem měla i jasno, kam to bude. Zbývalo jen domluvit se se šéfem, že si za dva dny beru dovolenou. Chvíli na mě koukal a asi si myslel, že je to vtip, ale to už mi to nikdo nedokázal rozmluvit.

Lhala bych kdybych řekla, že jsem byla bůh ví jak suverénní, do letadla jsem nastupovala s nervozitou a lehkými rozpaky. Uklidňovalo mě však, že i od lékaře mám cestu dovolenou. Jen rodina s tím vůbec nesouhlasila, ale to spíše z obav.

O návštěvě Říma bych mohla vyprávět další hodiny, ale celé vám to vyprávím kvůli jednomu konkrétnímu zážitku při návštěvě Vatikánu. Patří tomu i skutečnost, že jsem stále necítila žádné pohyby mého miminka v bříšku. Doktor říkal, že už bych je cítit měla a i všechny těhotné kamarádky zaznamenaly své drobečky v tomto období. Já stále nic. Asi mám lenocha, říkám si, protože ani celodenní procházky po památkách mnohdy dlouhé 10 až 12 km s ním nehnuly.

Ze všeho toho opojení a historie, která tam na vás dýchá a příjemných listopadových 21 stupňů Celsia (v Čechách bylo tehdy kolem 8 stupňů) mě nenapadlo nic lepšího, než že se chci jít podívat na kopuli baziliky svatého Petra. Jako životem zarytý škudlil jsem odmítla dat 8 euro za výtah, který vás doveze asi do 3/4 cesty.

Italové mají na můj vkus zvláštní smysl pro humor, protože dole vám oznámí, že ke kýženému výhledu je to 551 schodů, a v průběhu cesty vám na cedulkách oznamují, kolik ještě zbývá. V polovině jsem se už začala proklínat a nadávat si, co mě to napadlo za totální šílenost. Ale necelých sto schodů před cílem se stalo něco neuvěřitelného. Najednou jsem to ucítila, zašimrání v břiše kdy mi můj nenarozený syn dodal tolik energie a odvahy na zbývající kus cesty. Konečně jsem ho cítila a nahoru jsem došla se slzami v očích a prožila jsem asi ten nejúžasnější výhled s vnitřním pocitem, že od teď už bude všechno jen dobré.

A také bylo. Všechny obavy, zda zvládnu být svobodnou matkou, odvál středomořský vítr pryč a já se domů vrátila jako nový člověk. Mám krásného chlapečka, který se na mě směje od chvíle, co se narodil, a žijeme ve vzájemném souznění a plně aktivním životem.

Tento deníček vyhrál v soutěži Napište deníček na téma „nový začátek.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
4920
19.2.18 10:34

Krasnej denicek :kytka:. Mas muj obdiv, ja bych si dite za danych okolnosti nejspis nenechala.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11248
19.2.18 10:58

Na konci deníčku jsi mě uplně dojala. :kytka: žádný chlap nestojí za to, aby žena kvůli němu šla na potrat - v tomto jsem s tebou za jedno a i za synka ti děkuji, že jsi si ho nechala a nad potratem nepřemýšlela :hug: ještě ti to milionkrát vrátí a chlap at si pak rve vlasy… Přeji, aby už bylo jen a jen dobře a bylo vám s prckem už jen dobře a měli jste štěstí na lidi kolem sebe.

Mimochodem, chlap se ozval, nebo dělá, že není?

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.2.18 11:33

Omlouvám se, technická: Nemohl by @admin odstranit překlep v titulku?

  • Nahlásit
  • Zmínit
12731
19.2.18 11:48

@Slečna Ferka

Hezký den,

opraveno a děkujeme za upozornění.

Krásné pondělí, :kytka:
adminka Zuzi

  • Nahlásit
  • Zmínit
1091
19.2.18 12:15

@vertunka nevidím důvod proč - to že si to chlap p 3letém vztahu rozmyslel, kor když se zakladatelkou evidentně půl rok předtím na dítěti pracoval, není důvod dát vysněné dítě pryč.
Zakladatelka to asi zvládla jak finančně, tak psychicky a je to moc hezky motivačně vypsaná zkušenost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
19.2.18 12:25

Při čtení tvého deníčku jsem v jednom okamžiku čekala, že se synek narodí na dovolené… :lol: Gratuluji k rozhodnutí si ho nechat a hlavně k tomu, že jsi dokázala se se vším tak dobře vyrovnat. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
79
19.2.18 16:43

Hezký deníček, gratuluji k chlapečkovi a oběma hodně zdravíčka :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21280
20.2.18 01:27

Je super, že jsi to zvládla, ale nechápu, jak se můžete půl roku snažit a on ti řekne, jak se to stslo? Buď ani nevěděl, že se snažíte nebo je to úplný bl. b.

  • Nahlásit
  • Zmínit
829
20.2.18 18:35

Moc hezký deníček! Takový optimisticky motivační… :kytka: Taky by mě ani nenapadlo přemýšlet o potratu, když bylo miminko chtěné. Určitě to bylo dobré rozhodnutí. A líbilo se mi, jak jsi se zvládla se situací vyrovnat, a to i díky té cestě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.2.18 21:53

Moc krasne :kytka: to miminko vyvazi prohem vic tu zradu toho slabomyslneho co vas opustil… Ja sama bych to nedala, byla bych zhroucena, bohuzel se mi stalo to same, ale az ve dvou letech, kdy nase chtene pry nechtel a opustil nas… Verim, ze jste stastna a drzim palce i do budoucnosti… Mate kus poradne kuraze a muj obdiv :potlesk: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21.2.18 21:52

Vsem moc děkuji za podporu. A pro zodpovězení dotazů, malému bude rok a jeste ho ani neviděl. Taktika mrtvého brouka. Ja však věřim že každému se vše jednou vrátí, dříve či později. Pro žádnou maminku to neni lehké když zůstane sama a v poslední době kolem sebe to slyším vic a vic :-( příběhy kdy ja si pak říkám jak jsem ještě skvělé dopadla. Žádné tahanice a malý je naprosto klidný a vyrocnany, což si myslím že by nebyl kdyby partner s nami zůstal třeba ty dva roky a byl nasraný nebo to rval přes koleno.
Všem maminkám přeji krásné chvíle plne smíchu se svými miláčky. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
22.2.18 00:01

Asi je to nesvar internetové doby. Chlapi vidí všechny ty moznosti, pak maji taky moznost potajmu online komunikace… a taky mě to neminulo. Bohužel to dcera v deseti letech nedává a dvouletý snad bude v pohodě, i kdyz otec bude prudit neustále, to je nejhorší v našem případě. Nejlepší případ je spokojena rodina a tak si ji musíme udělat i bez těch chlapů. Snad je to tak i někdy lepší. Užívejte synka, je to nádhera takový brouček. Jste moc šikovná.

  • Nahlásit
253
5.3.18 22:36

Zvladla jsi to skvele, i ja zustala se synem uz behem tehu sama, a i kdyby byla jeste moznost potratu tak bych na nej nesla. Hlavne ze ty i syn jste spokojeni. :) @VendulaDos

  • Nahlásit
  • Zmínit