Samovolně... aneb, všechno jde, když příroda zavelí...

Nejsem velká pisatelka, ani neholduji veřejnému ukazování svých vnitřních pocitů a věřím,že reakce budou různorodé, ale rozhodla jsem se napsat jaký je samovolný potrat, nebo alespoň to, jak jsem ho prožila já. Jelikož v dané chvíli jsem se upínala na každou radu, či jen malou zmínku o tom, jaké to je, co dělat, co prožívat, rozhodla jsem se podělit, třeba pomoci někomu, kdo bohužel přijde do stejné situace. Nelitujte, nesuďte, čtěte.

*

Byl 24.prosinec, sobota, Štědrý den, a já se svým „bříškem“ jsme začínali 10. týden těhotenství. Do té doby vše v naprostém pořádku, srdíčko tlouklo, ultrazvuk v normě. Jen někde v koutku hlavy malý - pět let starý - bubák zvaný zamlklé těhotenství, který ovšem přehlušil před rokem a půl porod mého synka.

Od rána mi bylo dobře, nic zvláštního jsem nepozorovala. S mužem jsme vzali malého a šli na tradiční krmení zvířatek ke krmelci. Děláme to už skoro deset let, každý Štědrý den, každý rok, co se známe.

Při návratu mě začalo slabě píchat v podbřišku, připisovala jsem to roztahování dělohy jak miminko roste, přeci nic zvláštního. Asi za hodinu už jsem věděla, že je vše jinak, že se začíná dít něco, co k těhotenství prostě nepatří.

Pocit, jako když přichází silná menstruace a lehké špinění. Štědrý den odpoledne, nikdo nic neví (jsme u mužových rodičů a jeho bratr s přítelkyní), jelikož jsem pověrčivá a čekáme do třetího měsíce na oznámení. Můj synek kouká s rozzářenýma očičkama na vánoční stromeček.

Ptám se sama sebe, jak se rozhodnout. Jet do nemocnice, zkazit všem ten krásný den, i když vím, co se děje…??? Pro někoho možná nepochopitelné, ale moje rozhodnutí s pohledem na synka sílí. „Zvládnu to,“ ale ne sama. Svěřuji se manželovi. Stejná chvíle paniky s nemocnicí.

Po lidsku mu říkám, že se pokusíme to zvládnout spolu, ale kdybych cítila, že je něco hodně špatně, řeknu mu. Smažím kapra, dochucuji bramborový salát. Večeříme. Malý dostal skvělé odrážecí auto, je nadšený. Můj nechtěný dáreček se rozjel naplno. Používám plínku místo vložky, mám tušení že by vložka nebyla dostačující. Nepletu se. Uložíme malého po pro něj kouzelném večeru, chvilku posedíme a poté se s výmluvou na únavu odebereme do svého pokoje, díkybohu hned vedle koupelny.

Manžel si do postele - podotýkám, že poprvé) bere láhev vína. Povídáme si, pláčeme, dáváme si naději a já mezitím co 10 minut odbíhám měnit plínku. Dnes se tomuto spojení pousmívám. Asi v půl druhé ráno, tedy po necelých třech hodinách, co ze mě odcházely v pravidelných intervalech (nevím, proč mi to posléze přišlo jak malý porůdek?) kusy čehosi, jsem na toaletním papíru našla i své malé… malé. Plakala jsem. Krvácení v podstatě ustalo okamžitě. A mně pohltila úleva, únava, bezmoc a… spokojenost… spokojenost, že je to za mnou… za námi. Usnula jsem.

Jelikož neholduji službám pohotovosti, až v pondělí, tedy o den déle mi můj pan doktor potvrzuje, co se stalo. Šla jsem k němu se sevřeným žaludkem i jinou částí mého těla, ale v podstatě je z „výsledkem“ spokojený. Děloha čistá. A je to. Doporučí 3 měsíce těhupůst, zhodnotí můj negativní RH faktor krve jako velmi alarmující, a tedy i tím odpoví i mou otázku, proč se to stalo, dostávám injekci, aby se hodnoty vyrovnaly a mrká na mě, že na začátku dubna se máme pokusit znovu… a že ještě letos se potkáme na porodním sále. Věřím mu. :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
116
29.1.17 01:10

Držím palce :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
112
29.1.17 02:47

Máte můj obdiv. Držím palečky! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14726
29.1.17 06:47

To mě mrzi :hug: snad příště se povede

  • Nahlásit
  • Zmínit
194
29.1.17 07:56

Určitě povede. Držím palečky. Mi přišli o mimi v září v 11týdnu, ale bohužel se po dobu 14ti dnů tělo pro samovolný potrat neuvolilo :( Myslím že jsi to udělala správně a důstojně. Přeji hodně štěstí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2192
29.1.17 08:22

Tobe po 1. porodu nedali injekci kvuli ruznym Rh faktorum? Takze ma syn asi taky minus..Mam totiz taky Rh neg.,one deti byly plus, tak hned po porodu jedna „preventivni“. Aspon ze to zjistil, dal injekci a do budoucna tim tohle vyresil :hug: Byl to smutny SD, ale zvladli jste to skvele :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
29.1.17 09:06

@Lada84 To s tou injekci po porodu bylo 1. co me napadlo, ja dostavala protilatky uz v 1. tehu, jsem RH negativni a partner pozitivni. A po potratu na jare jsem dostala taky jeste 1 preventivni injekci, ale u me to bylo z jinych duvodu, nejspis kolisavy TK a proste celkove zrejme „prirozeny vyber“, ale tedy ja krvacela porad stejne tyden a jeste dlouho potom, nedalo se to az takhle poznat, jak popisuje autorka. Ale to bylo tim ze jsem byla teprve v 7.tydnu, ze se tohle muze stat i pozdeji, me trochu desi, jsem ted na zacatku 8.tt a i kdyz vim, ze jeste neni nic jiste, rikala jsem si, ze jsem vlastne uz dal nez prve, kdy to spineni a pak i krvaceni zacalo uz v 6.tydnu…zamlkleho se bojim taky jak cert krize, znama mela to same - nejdriv zamlkle a behem pul roku i SP, a ted vidim ze ani skoro na konci 1.trimestru jeste neni zdaleka vyhrano, i kdyz tou dobou uz bych cekala spis to zamlkle…za 10 dni jdu na kontrolu, to zas budou nervy…kazdopadne autorce preju brzke uspesne znovuotehotneni, pohodove tehotneni a zdrave miminko s moc drzim palce, kdo si timhle projde, vazi si pak dalsi sance mnohem vic…asi to tak melo byt. To je asi jedine cim se muze clovek utesovat, ze priroda vi, co dela, a nebylo neco v poradku. :hug: (anonym kvuli info o mem tehu a zname)

  • Nahlásit
29.1.17 09:44

@Lada84 Injekci jsem po porodu dostala, ale bohužel ten rok a půl byl asi dlouhá doba a protilátky šly zase na bod mrazu…Hold tělo je nevyspitatelny ''stroj"…

  • Nahlásit
  • Zmínit
2510
29.1.17 10:08

Ty jo, to je síla. Ačkoli jsem si tímhle zatím nikdy neprošla (a doufám, že to tak i zůstane), díky za tento deníček. Vůbec by mě nenapadlo, že to jde takhle samo a ještě rozpoznat plod, to musí být šílený pohled. Ať se rány brzo zahojí… :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
29.1.17 15:20

Teda to mě skoro rozplakalo. Vidět ten zárodek, jak odešel…to je strašné. A ještě k Vánocům :,( Strašně moc vám přeji brzy úspěšné těhotenství, určitě to teď už bude dobré :kytka:
S tím RH faktorem se divím, že nedělají test automaticky :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
29.1.17 16:43

Je mi to moc lito :-( jsi silna zena

  • Upravit
408
29.1.17 16:58

Zažila jsem něco podobného letos v září, konečně po X letech se nám po IVF zadařilo, ale nebylo vůbec :srdce: takže jsem věděla, že to příjde a na revizi jsem nechtěla. Tělo si poradilo po 2 týdnech od UTZ na kterém nebylo srdíčko. Bolí to ještě teď a pořád sbírám odvahu na další pokus, ale jednou to vyjít musí. Držím vám palečky ať má doktor pravdu a zadaří se :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
476
29.1.17 22:12

Moc hezký a smutný deníček zároveň. Jsi statecna, ocenuji, jak jsi vse zvládla. Verim že se brzy znova zadari a tentokrát už se stastnym koncem :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
29.1.17 23:40

Držím palce v budoucnu :)
Obdivuju, že jsi to dala s takovým klidem. V září jsem taky potratila, odmítla revizi a nechala tomu volný průběh, ale když jsem začala po týdnu lehkého krvácení krvácet, že tři poporodní vložky byly málo, tak jsem jela raději do porodnice. Tam jsem to usmlouvala, že revizi jen v nouzi, ale ač děloha čistá tak se to neobešlo bez malého zákroku. Můj doktor pak řekl, že ani to nebylo nutné kdyby mi píchli methyl, ale co už…
Taky jsem hledala info a našla až poté. Díky za takovéto citlivé ač smutné deníčky.

  • Nahlásit
7629
30.1.17 17:40

Drzim vam s manzelem pesti :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.1.17 18:38

Díky za deníček. Minulý týden jsem zažila přirozený potrat, došlo k němu čtyři týdny po zamlknutí. Bylo to hodně silné, ale neměnila bych. Držím Vám moc pěsti, ať se brzy zadaří znovu :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.1.17 22:54

Jste silná! Přeji brzy miminko :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
303
31.1.17 23:37

Jste moc statecna, me prvni tehotenstvi bylo zamlkle, doktor me chtel hned poslat na revizi, hrozne me strasil. odmitla jsem, cekala jeste dva tydny a pak sla na revizi dobrovolne, protoze podle toho, co jsem si nacetla, je potrat doma docela sila a cim delsi tehotenstvi, tim vic bolesti a krve. at se vam brzy zadari ;-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
7092
3.2.17 17:06

Citlive a krasne popsany denicek. Jen mi zarezonoval ten stedry den.Ja potratila presne na Den Matek…uz v tu chvili mi to prisla takova ironie osudu.Take probehlo vse v poradku a na dalsi pokus jsem otehotnela. V 11 tt jsem si jen tak stoupla vecer v nocni kosili a najednou citim, jak mi neco tece po noze…podivam se…krev. Prvni, co mi proletelo hlavou, uz zase a taky takova osobni myslenka…Jeli jsme do nemocnice. V podstate pro me byl sok, kdyz rekli, ze miminko zije. Zatim. A ze je to tak 50 na 50,uvidime…v tu chvili jsem si rikala, ze bych snad byla radej, kdyby uz bylo po vsem.Nez abych dostala nadeji a pak o ni prisla.Uz jsem tam jela smirena…Takova prvni slabosska myslenka, ktera jen proletela…Zkratim to, dnes je moji male 10 mesicu a je uzasna. Tehotenstvi bylo narocnejsi, ale vse dobre dopadlo.

  • Nahlásit
  • Zmínit