Šéf k nám přijal člověka, aby stmelil kolektiv. Povedlo se mu to dokonale
- O životě
- Anonymní
- 12.10.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jednoho pondělního rána nám šéf oznámil, že do kanceláře nastupuje nový člověk. Prý aby nám pomohl se stmelit. Chvíli jsme na něj všichni jen koukali a nikdo pořádně nevěděl, co si pod tím představit. Kolektiv jsme podle mě neměli nijak špatný. Jasně, občas se někdo pohádal, někdo někoho pomluvil v kuchyňce a pár lidí se navzájem nemuselo. Ale to mi připadalo jako celkem normální pracovní prostředí.
Nový kolega se ovšem hned od prvního dne snažil naši atmosféru zlepšit. Začal nám vysvětlovat, jak spolu máme komunikovat, připomínal nám důležitost týmového ducha a postupně přišel s několika novými pravidly. Najednou jsme měli porady, na kterých jsme měli říkat, jak se v týmu cítíme.
Zpočátku jsme se snažili být slušní. Přeci jen za nic nemohl. Přišel do firmy, dostal nějakou práci a snažil se ji dělat. Jenže postupně nám začal lézt na nervy úplně všem. Jednomu vadilo, že pořád svolává schůzky, druhému jeho pravidla, třetímu způsob, jakým mluví s lidmi. Mně osobně začalo vadit už jen to, že ho ráno vidím.
Začali jsme se najednou bavit mezi sebou mnohem víc. Jen ne o práci. V kuchyňce, na chodbě, cestou na oběd. A společné téma bylo pokaždé stejné. On.
Lidé, kteří spolu předtím skoro nemluvili, si najednou měli co říct. Tišší kolegové se zapojovali do debat, protože měli potřebu si navzájem potvrdit, že opravdu nejsou jediní, komu jeho přístup leze na nervy. Dokonce i dvě kolegyně, které se předtím skoro nemusely, najednou seděly u kafe a společně probíraly jeho poslední „týmovou aktivitu“. Nikdy jsem nezažila, aby něco spojilo kolektiv tak rychle.
Za pár měsíců jsme byli dokonale sehraní. Společně jsme protočili oči, když přišel s dalším nápadem. Společně jsme se smáli jeho novým pravidlům. A společně jsme chodili na oběd, abychom měli aspoň hodinu denně, kdy o něm nemusíme poslouchat.
Nejlepší na tom bylo, že si toho šéf vůbec nevšiml. Když se nás jednou na poradě zeptal, jak jsme spokojení s tím, jak se naše vztahy v týmu zlepšily, nastalo podezřele dlouhé ticho. Pak se někdo ozval, že kolektiv je skvělý. No a musím uznat, že měl pravdu.
Přečtěte si také
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 41
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 38
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 69
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 951
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 1041
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 619
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 639
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 309
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 1052
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 1197
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...