Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě

Poslední měsíce mám pocit, že v práci jedu už úplně na doraz. Přesčasy, stres, neustálé deadliny a k tomu pocit, že ať udělám cokoli, stejně to nikdy není dost dobré. Ale pořád jsem si říkala, že to zvládám. Že musím.

Minulý týden jsme měli velkou poradu s vedením. Připravovala jsem prezentaci několik dní, seděla nad tím po večerech a fakt jsem chtěla, aby všechno bylo perfektní. Během porady nikdo nic neřekl. Normálně jsme to projeli a šlo se dál. Tak jsem si myslela, že to dopadlo v pohodě.

Když skončila, šéf si mě zavolal bokem do kanceláře.

Nejdřív mluvil úplně normálně. Pak se na mě chvíli díval a řekl: „Vy působíte, jako že to psychicky nedáváte.“

Úplně mě to zarazilo. Zeptala jsem se, co tím myslí, a on pokračoval, že jsem poslední dobou „nějaká rozhozená“, moc tichá a že na poradách nevypadám sebevědomě. A pak přišla věta, kterou asi dlouho nedostanu z hlavy: „Možná nejste úplně typ člověka na takový tlak.“

Přísahám, že jsem v tu chvíli cítila, jak se mi úplně stáhl krk.

Protože já tam poslední měsíce nechávám úplně všechno. Chodím domů vyčerpaná, přemýšlím o práci ještě večer a stejně ze mě nakonec udělá člověka, co to „nedává“.

Něco jsem zamumlala a odešla. A sotva jsem zavřela dveře od záchodů, normálně jsem se rozbrečela. Ne takové to decentní slzení. Fakt brek, kdy se člověk nemůže nadechnout, protože se celou dobu snažil držet pohromadě.

Nejhorší je, že od té doby slyším tu větu pořád v hlavě. Jestli tak působím i na ostatní. Jestli si všichni myslí, že jsem slabá. A hlavně jestli má pravdu.