Sestřenice nás pozvala na honosnou svatbu. Náš dárek jim ale nebyl dost dobrý

Jenže čím víc se svatba blížila, tím víc jsme počítali.

S manželem jsme nechtěli přijít s prázdnou ani působit jako lakomci. Několik měsíců jsme proto odkládali peníze stranou, abychom mohli dát novomanželům pěkný finanční dar. Jenže tím výdaje zdaleka nekončily. Nové šaty pro mě, oblek pro manžela, oblečení pro děti, boty, cesta přes půl republiky, ubytování, hlídání psa… Když jsme si všechno sečetli, vyšla nás jediná svatba na částku, za kterou bychom si mohli dopřát týdenní dovolenou.

Ani na okamžik mě ale nenapadlo, že bychom nešli. Brala jsem to jako výjimečný den dvou lidí, kteří si zaslouží oslavu. Od sestřenky jsem měla informace, že to bude velká svatba, ale nedokázala jsem si představit, jak moc. Jejího manžela jsem znala jen z fotek.
Když jsme tam přijeli, hned nám došlo, že si bere asi nějakého boháče.

Svatba byla nádherná. Zámek, živá kapela, bohatá hostina, fotokoutek, ohňostroj i sladký bar, o kterém mluvily všechny děti ještě cestou domů. Atmosféra byla úžasná a já odjížděla s pocitem, že všechno dopadlo přesně tak, jak mělo.

O to větší šok přišel o tři dny později. Přišla mi zpráva od sestřenice.
Nejdřív poděkovala, že jsme přijeli. Pak ale napsala větu, kterou si budu pamatovat asi ještě dlouho. Prý od nejbližší rodiny čekala velkorysejší svatební dar.
Chvíli jsem jen koukala na displej. Dokonce jsem si tu zprávu přečetla několikrát, protože jsem měla pocit, že jsem ji špatně pochopila.

Nešlo přitom o to, že bychom nepřinesli nic. Naopak. Dali jsme částku, která nám připadala vzhledem k našim možnostem slušná. Jenže očividně nestačila.
Poprvé mě napadlo, že se ze svateb možná stává něco úplně jiného, než bývaly dřív.
Jako děti jsme si pamatovaly hlavně to, že se tančilo do rána, jedly se řízky a všichni se smáli. Dnes mám někdy pocit, že se víc řeší výzdoba, počet chodů, cena hostiny a hlavně to, kolik kdo vložil do obálky.

Od té zprávy je mi smutno. Nelituji peněz, které jsme za svatbu utratili. Ale mrzí mě, že se z mojí sestřenice stal snob, který řeší hodnotu daru. A upřímně jsem si nevšimla, že by ostatní dávali něco víc. někteří přinesli nějaké spotřebiče, jiní poukazy na wellness víkend. Však my dali 5 tisíc korun do obálky.