Šílené těhotenství se šťastným koncem

Když jsme se rozhodli mít třetí děťátko, ani ve snu nás nenapadlo, co všechno si za těch pár měsíců celá rodina prožijeme...

Šílené těhotenství se šťastným koncem

Je září roku 2017 a my se s manželem začínáme bavit o třetím potomkovi. Doma již máme dva chlapečky, čtyřletého andílka a 20měsíčního raubíře. Kdybychom tenkrát věděli, asi bychom na třetího prcka tak nechvátali. O první dítě jsme se snažili 2 roky, druhé bylo na první pokus. Říkali jsme si, jak máme smůlu i štěstí ve „snažení" vybrané, takže kdyby se tak do roka zadařilo, bylo by to fajn. No, koncem října jsem manžela lehce šokovala pozitivním těhotenským testem :-)

Snad okamžitě po tom, co se mi na testu objevily 2 čárky, mi začalo být strašně špatně od žaludku. Nemohla jsem jíst nic, kromě suchých rohlíků. Ještě že starší syn už chodil do školky a měla jsem doma jen jednoho, samozřejmě toho zlobivějšího :-) Celý listopad jsem trpěla jako zvíře. Začátkem prosince se mi udělalo líp a dostala jsem znovu chuť do života. Pomalu se blížily Vánoce, na které se vždy těším už v září, takže jsem pekla cukroví, zdobila dům, dokupovala poslední dárečky, do noci seděla u jejich balení, no prostě pohádka.

Jednoho rána, bylo to 13.12., jsem se vzbudila se zvláštním pocitem. Snad jsem se nepočůrala? Vyhrabala jsem se na nohy, dobelhala se na záchod a v tu ránu WC plné krve i s obrovským kusem čehosi, co ze mě vypadlo. Nebrečela jsem. Necítila jsem vůbec nic. Byla jsem si na sto procent jistá, že jsem právě potratila našeho drobečka. Vzbudila jsem manžela a s klidem mu řekla, co se stalo, ať mě doveze do nemocnice na vyčištění. Nechápu, jak jsem mohla být tak klidná, smířená, bez emocí. Musel to být šok, jinak si to nedovedu vysvětlit. Manžel oblékl sebe i děti a vyrazili jsme do nemocnice. Tam nás velice protivná paní doktorka nechala 3 hodiny čekat v čekárně (stejně už s tím nic neudělají, tak nač chvátat).

Když na mě konečně přišla řada, začala jsem si uvědomovat, co se vlastně stalo. Paní doktorka mě vyšetřila, udělala mi ultrazvuk a s nepříjemným výrazem, jako bych si to snad vymyslela, mě poslala do lékárny pro Utrogestan a Ascorutin. Mám se prý šetřit. Cože? Šetřit? To mimčo je stále tam, kde má být? Brečela jsem jako malá. V ordinaci, při cestě zpátky domů, doma snad až do večera. Krvácení se časem zmírnilo, po týdnu na kontrole u svého gynekologa jsem už jenom špinila. Vše bylo v pořádku a já si mohla užít Vánoce s rodinkou. Od poloviny ledna už jsem to byla zase já. Šetřila jsem se, to ano, ale nemusela jsem už jen ležet, tak jsem si konečně užívala svých chlapečků. Dozvěděla jsem se, že čekáme vytouženou holčičku! Jméno jsme pro ni měli hned, bude to naše malá Štěpánka!

Na přelomu února a března mě schvátila nějaká střevní viróza, která samozřejmě musela postihnout i obě děti. Když už jsem konečně mohla spát po „prolítané" noci se sebou, lítala jsem s nima. V neděli ráno, 4.března, mi začalo pravidelně tvrdnout břicho po 10 minutách. Byla jsem teprve ve 21+6tt. Volala jsem manželovi (jako na potvoru měl zrovna pracovní víkend), ať co nejdříve přijede, že se něco děje. Nějak se mu nechtělo mi věřit, ale přijel. V nemocnici natočila sestřička monitor, kde bylo tvrdnutí už po 7 minutách. Paní doktorka mě vyšetřila a už mě nepustila ani za manželem. Okamžitě na pokoj, kapačku magnezia a jen ležet. Pořádně jsem nechápala, co se se mnou děje. Až když za mnou přišla velice milá, příjemná paní doktorka. Vnitřní nález na konci 21.tt odpovídal minimálně 30. týdnu. Otevřená na 2 prsty, čípek 2 cm, jestli se nezastaví to tvrdnutí, o miminko přijdu.

Ten den jsem dostala 3 kapačky magnézia a následující dva týdny jsem dostávala dvě kapačky denně. Pak už to bylo jak na houpačce. Jeden den jsem byla v pořádku, další den jsem měla kapačku, následující den dvě. Bylo to šílené. Bála jsem se o život miminka a bylo mi neuvěřitelně smutno po dětech. Kluci to naštěstí zvládali doma velice dobře, daleko líp než já. Tak jsem se snažila soustředit jen na sebe a na svoji holčičku, musíme to zvládnout. Na ultrazvuku ve 27.tt mi paní doktorka potvrdila holčičku, tak jsem při ležení v nemocnici objednávala oblečení, doplňky, prostě vše, co na malou nutně potřebuji.

Přišel den D., kdy se mělo rozhodnout o mém propuštění. Bylo 23. dubna. Strávila jsem na oddělení Perinatologie celkem 7 nekonečných týdnů. Na ultrazvuk jsem šla s malou dušičkou. Bála jsem se, že se můj pobyt v nemocnici opět prodlouží. Naštěstí jsem byla relativně v pořádku a mohla jsem jít domů. Ovšem s jedním malým překvápkem… Naše Štěpánka je nejspíš kluk! Manžel si myslel, že si z něj dělám srandičky, a já doufala, že se jen paní doktorka spletla.

No, další možnost na optání se na pohlaví miminka přišla za necelé tři týdny, kdy se mi udělalo divně a bříško zase začalo zlobit. Se špatným tušením jsme vyrazili znovu do porodnice. Byla jsem o něco klidnější než minule. Přeci jen jsem byla „už" ve 33.tt. Monitor, vyšetření a opět kolotoč. První injekci kortikoidů na dozrání plic jsem dostala dřív, než jsem si stihla lehnout do postele. Ležela jsem tentokrát na oddělení rizikového těhotenství a doufala, že brzy půjdu domů. Tentokrát jsem to nesla velice těžce. Brečela jsem snad denně, tak strašně mi chyběli kluci! Odpočítávala jsem dny do termínu porodu, ale pořád ještě chybělo 7 týdnů. Po 14 dnech, kdy už by mi porod nikdo nezastavoval, mě ve 35.tt propustili. Byla jsem tak šťastná, ale stále jsem nevěděla, jestli čekáme chlapečka, nebo holčičku.

Za dva týdny mě opět probudilo mokro. Myslela jsem si, že je to plodová voda, okamžitě mi začaly kontrakce po 5 minutách. Jsem 37+1tt, skvělé, teď už se můžeš narodit, mluvila jsem k bříšku. Přijali mě na oddělení šestinedělí, plodová voda se neprokázala. Nemohla jsem se našeho drobečka dočkat. No, drobečka. Při příjmu mi paní doktorka navážila 4kilové miminko. Věděla jsem, že bude větší, ale takhle velké? Tři týdny před termínem? Ale co, vždyť je to jedno, stejně už pomalu rodím. Kdybych jen věděla… Hodiny plynuly a nic se nedělo. Dokonce i kontrakce ustaly a já po pěti dnech mastila domů. Měla jsem na výběr, jestli zůstat v nemocnici, nebo odejít. Pralo se to ve mně. Bála jsem se odejít, mám to do nemocnice přeci jen 40 km a druhý porod byl dost rychlý, ale byl pátek a touha po společně stráveném víkendu s rodinou byla silnější. Doma se už nic nedělo a já začala propadat panice, že se snad mimčo nikdy nenarodí. Nejdřív spěchá na svět a pak najednou stávkuje.

Ve středu, 38+2tt jsem měla kontrolu, rovnou v nemocnici. Pan doktor mě už nechtěl pustit z porodnice, otevřená na 3 cm, čípek téměř žádný, vše ukázkově připravené pro porod. Vzhledem k předešlému porodu a vzdálenosti mi doporučil zůstat. Už jsem se ani nebránila. Po tolika týdnech v nemocnici mě nemůže nic překvapit. Zeptal se mě, zda chci provést Hamiltonův hmat, že bych s ním mohla během pár hodin porodit. Nechala jsem si ho udělat… Další den 2× a v pátek opět 2×. V pátek byla primářská vizita, při které už jsem byla značně na nervy. Pan primář mi slíbil, že jestli se porod přes víkend nerozjede, že mi v pondělí ráno osobně pustí vodu. Měla jsem v plánu jít domů a přijít až v to pondělí, ale nechtěla jsem už opouštět děti. V sobotu, v pět hodin ráno mi praskla plodovka sama od sebe. Jupííííí, je to tady :-)

Sestřička mě odvedla na čekací pokoj, který je mimochodem naproti porodním sálům. Celý den byl klid, nikdo nerodil. A bohužel ani já! V noci se vystřídala spousta rodiček, kromě mě. O půlnoci jsem dostala antibiotika a byla seznámena s tím, že pokud se miminko nebude drát na svět, půjdu na vyvolání. Přemlouvala jsem ho celou noc. Nadávala jsem si, jak je možné, že nejdřív ho tak tak udržím a pak ho nemůžu dostat za žádnou cenu ven. Byla jsem zoufalá a na pokraji sil. Ráno v 6 hodin monitor bez jakéhokoliv výkyvu křivky. Takhle ukázkový monitor jsem za celé těhotenství neměla. Zrovna teď, když to vůbec nepotřebuji. Po přípravě mi v 8 hod. a 20 min. pustila porodní asistentka do žíly oxytocin. Okamžitě se rozjely šílené kontrakce, které snad ani nekončily, ani nezačínaly. Přišlo mi, že jsou vlastně v kuse. Manžel přijel před devátou hodinou, kdy už jsem viděla všechny svatý. Zdálo se mi, že mě to děcko snad rozerve. 24. června v 9 hodin a 15 minut se konečně narodilo! Vlastně narodil :-) Teď už víme, že je to chlapeček, s váhou bez mála 4 kila (3 970 g). Všichni ho moc milujeme a nikdy nepřestaneme děkovat za to, že se náš miláček udržel v podstatě až do konce.

Tímto bych chtěla poděkovat celému personálu porodnice v ČB, především sestřičkám z Perinatologie, porodní asistentce, která mě rodila a všem lékařům, se kterými jsem byla v tomto těhotenství ve styku. Největší dík ale patří paní doktorce Zlatě Vávrové, díky které je můj chlapeček naživu!

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
29.9.18 08:25

Neuvěřitelné peripetie, hlavně, že s dobrým koncem. Gratuluju k miminku!

  • Zmínit
  • Nahlásit
7577
29.9.18 10:10

Moc hezký deníček. Tři kluci doma, to musí být opravdu živo. :D A jak se chlapeček jmenuje?

  • Zmínit
  • Nahlásit
7760
29.9.18 15:24

Gratuluji k chlapeckovi. Hodne jste si toho zazili, bude to bojovnik a jen tak se nevzda. :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
24843
29.9.18 17:38

Gratuluji k hošíkovi, svůj život si vybojoval statečně :kytka: :kytka: Jak se jmenuje? Jen nechápu, jak se v dnešní době mohli 2× za sebou splést s pohlavím, navíc když už byl plod docela velký? :nevim:
A ty jsi měla objednanou kupu růžového oblečení :hug: :lol:
Nevadí, hlavně že jste všichni v pořádku :kytka:

Příspěvek upraven 29.09.18 v 17:38

  • Zmínit
  • Nahlásit
2675
29.9.18 19:42

@Pucalkovic Amina dekuji :kytka:
@Aotearoa jmenuje se Stanik po tatinkovi :) No,je to trošku náročný :mrgreen: Nejstaršímu bylo teď 25.9. pět let,tak jsou i docela blízko u sebe :)
@tulipán děkuji :kytka:
@pe-terka absolutně nechapu :mrgreen: ve 22+ a ve 26+ mi řekli holčičku. Pak už jen říkali,že asi spíš chlapeček,ale že to není dobře vidět. Naštěstí jsem toho neměla moc… :mrgreen: přesně tak,nevadí, teď jsou to tři bratři :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
24843
29.9.18 19:45

@Lejlinka88
Máš krásné synky :palec: :kytka: Miminko se mi zdá podobné na nejstaršího brašku :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2675
29.9.18 21:01

@pe-terka dekuji :srdce: a přitom je kopií toho druhého :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1522
29.9.18 21:20

Tyjo, to bylo napínavé! Uf, všechno krásně dopadlo. Jak v pohádce, tři kluci:-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
3396
29.9.18 23:39

Krásně napsaný deníček. Ať jste zdraví a šťastní :kytka: :kytka: :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1136
30.9.18 12:01

No teda, tři princové… To jsi opravdu jak královna :mrgreen: :srdce: Kluci jsou nádherní. A úplně jsem čekala, že to bude Štěpán - a ono nic :mrgreen: Tak teď už jen pohodu, zdraví a lásku, gratuluju k drobkovi :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
5125
30.9.18 22:37

Moooc gratuluji :potlesk:.My čekáme třetí holčičku :mrgreen:.Ať to nezakriknu,zatím vše v pořádku :srdce:.Tak přeji celé rodince hlavně zdravicko!! :*

  • Zmínit
  • Nahlásit