Slovo NECHCI, přešlo na slovo CHCI

Test nebo trest?

*

Možná můj deníček nebude nějak zajímavý, možná si některá pomyslíte, že jsem mimo, ale možná se v něm nějaká žena najde a možná si nebude připadat divně a cítit se nanic jako já nyní :-(. Každopádně je to můj příběh a moje každodenní starost, která mi nedá spát, možná si některá řeknete, že je ještě brzy na ukvapené závěry. Možná naopak od některé z vás dostanu nějakou naději, že jste na tom byla některá stejně, podobně nebo naopak ještě hůř a podařilo se vám i přesto všechno otěhotnět, i když samozřejmě žádné ženě tohle nepřeji, protože je to něco nepopsatelného a já naivně myslela, že tohle se mě týkat nebude!

Takže začneme pěkně od začátku.
Ve svých 14 letech jsem poprvé začala mít problémy s cyklem. Jednou mi menstruace nedorazila, pak zase ano, pak se objevila nějaká cysta, léčilo se to vyvolávajícími injekcemi, nebo naopak jsem krvácela moc dlouho na běžný cyklus, takže jsem zase musela na injekci na zastavení menstruace, šlo to docela dlouho. Pak už se to nějak upravilo a snažilo se to chodit v rozumné míře. Poznala jsem svého ex přítele, začali jsme spolu spát, takže jsem si šla pro antikoncepci. Doteď nevím, zda to byl dobrý tah, nebo jsem se měla celou dobu chránit jinak! Nevím, zda toho litovat, že jsem si tohle pustila do těla a nebo být ráda? Je to sporné, protože žádná žena (až na pár výjimečných situací) nechce být ve svých 18 letech maminkou a v takovém věku, kdy člověk přemýšlí jinak a mnohdy jedná nerozvážně, je riziko, že by se člověk nemusel pokaždé chránit i jinak, než antikoncepcí, což jsem taky sama příkladem, protože než jsem začala užívat HA, tak jsme spolu spali přerušovaně, takže tam riziko bylo!

HA jsem užívala vesele dál, pak jsem poznala svého teď už manžela a za tu dobu jsem antikoncepci na chvíli – otázka pár měsíců – vysadila a neužívala, samozřejmě jako dříve jsme měli přerušovaný sex, nikdy se nic nestalo a ani mě za celou tu dobu nenapadlo, opravdu ani jednou, že bych si udělala test nebo bych mohla čekat miminko, prostě jsem to brala úplně normálně! Dokonce jsem se nechtěla ani vdávat, říkala jsem, že svatbu NIKDY! Miminka jsem měla ráda vždycky, od tety nebo druhých příbuzných jsem se o miminka starala, vozila je v kočárku, hrála si s nimi, ale nikdy tam ta myšlenka nebyla!

Letos v květnu jsem se vdala, překvapivě jsem tu svatbu chtěla už dva roky, tudíž od svých 24 let, těšila jsem se na ni a chtěla ji, v té době už jsem začala mít myšlenky, že miminko nechci, začala jsem se sledovat a být i trošku paranoidní, že i přes užívání HA, kterou jsem užívala opravdu ukázkově (na rozdíl od jiných let, kdy jsem to brala a nebrala), že bych mohla být těhotná! Pořád jsem si říkala, že nechci, přitom nevím proč, bydlet jsme měli kde, byli jsme spolu už 5 let, tak proč ne? Prostě už se ta myšlenka na dítě sem tam vloupala do mé mysli, ale nechtěla jsem, ani jsem si to neuměla představit. Jsem totiž trošičku puntičkář a chci mít vše nalinkované, jak já chci, a nesmí mi to nic a nikdo překazit, prostě zvláštní to člověk!

Chtěla jsem první svatbu a pak až dítě, teď mi to přijde i docela směšné, i když vím, že třeba některé ženy to mají nebo měly podobně, ale teď se tomu směju a zároveň se mlátím do hlavy, že jsem tu HA měla vysadit už dáááááávno, dáááááávno předtím a na nic se neohlížet, protože v tomhle byl asi ten problém. Neustále jsem se ohlížela na něco nebo na někoho. Prvně na to, že první svatba, pak miminko, pak zase, že ještě nejsem připravená, svého manžela jsem si ani v nejmenším neuměla představit jako tatínka, který se stará! Pak jsem se zase ohlížela, že mám dobrou práci, kde jsem spokojená, čemuž se nyní také dost směju, protože až teď vidím, že ta práce mě vůbec nenaplňuje a ani není oč stát, mám ji daleko, peníze nic moc a jediné, co stojí za řeč je kolektiv. No, prostě jsem měla zvláštní myšlenky a úplně jiné cíle, na dítě nebylo pomyšlení a díky přípravě svatby jsem neměla ani nějak čas nad tím přemýšlet nebo uvažovat. Zpětně si říkám, že jsem tomu měla už v té době dát volný průběh a díky myšlenkám na něco jiného by to možná vyšlo hned! Ale třeba taky ne!

Nakonec jsem se vdala, začali jsme vylepšovat bydlení dle svého a u manžela se začala objevovat myšlenka, že by si přál miminko a ať vysadím prášky, nakonec jsem to tedy udělala, protože mi stejně začaly dělat blbě a začala jsem mít problémy, které se nesly už půl roku a na doporučení své gynekoložky jsem HA vysadila, ale s tím, že budeme používat ochranu, že nevíme, kdy bude byt hotov, a chtěla jsem, aby si dalo tělo oddych.

V červnu jsem šla na preventivní kontrolu na gynekologii a tam mi doktorka sdělila, že ovulaci nevidí a pravděpodobně tělo spí následkem užívání HA, mimochodem jsem prášky užívala celkově osm let. V ten den, kdy mi to řekla, se ve mně něco zlomilo a začala jsem přemýšlet a dívat se na to všechno úplně jinak… Najednou tam začaly být obavy, stres, výčitky a taky velký smutek. Sice jsem si stále nebyla úplně jistá, zda už chci být maminka, ale už se ve mně něco dělo, co mi hlodalo v mysli a říkalo mi POZOR! Manžel mi samozřejmě řekl, že mi už dávno říkal, že mám přestat užívat HA, a že on už dávno chce. Prostě se mi v ten den udělalo hodně zle, dokonce jsem zvracela z toho stresu, cítila jsem nějaké prázdno a smutek! V hlavě mi šla myšlenka na mou kamarádku, která si sama prošla tím, že nemohla mít dlouho děti a když jsem si uvědomila, co ona musela všechno podstoupit a dělat pro to, aby vůbec mohla otěhotnět, tak se mi opravdu udělalo zle.

Najednou jsem si sama od sebe koupila čaj z kontryhele, babička mi taky koupila dva balíky čaje. Drželo se mě to chvíli, pak už jsem tomu dávala volný průběh a říkala si, že buď a nebo, že se tím nebudu stresovat a nebudu na to myslet, nějak jsme se nesnažili, ani nebyl sex nějak častý a prostě jsme žili dál. Sem tam jsem si vypila čaj, menstruace chodila v rozumné míře, 24.–26.-den, a já si to v klidu značila do kalendáře, jak mi lékařka řekla.

Nastalo září v polovině září menstruace NIKDE! Zbystřila jsem a začal tok myšlenek… jsem těhotná? Nejsem těhotná? Co když jsem těhotná, co dál, co se bude dít, co na to v práci, co rodiče, co manžel, co byt – není dokončen, zvládneme to, nebo to nezvládneme? Jsem připravená? Chápete to, tohle myšlení měla žena, které je 26, má kde bydlet, je vdaná a má sedmiroční vztah? Nechápu, proč takové myšlenky, proč ohlížení se na někoho nebo na něco, proč jsem prostě takto přemýšlela. Opravdu to nechápu, někde jsem měla blok, který nešel odstranit, a já si říkám, že to takto asi mělo být, protože nic se neděje náhodou.

Čas plynul, nezbývalo nic jiného, než si udělat test. Řeknu vám… takový pocit jsem neměla snad nikdy, ani u zkoušek. :-D Srdce mi bilo jak o závod, krev se mi zastavila a čekala jsem na výsledek… výsledek byl více, než jasný… JEDNA ČÁRKA, ÚPLNĚ BÍLO… NEGATIVNÍ! No nic, pomyslela jsem si, udělám si ho za další dva dny. Během těch dvou dnů jsem měla žaludek na vodě a bylo mi divně, už jsem byla smířená s tím, že prostě JSEM… udělala jsem si další test a opět výsledek NEGATIVNÍ! To už ve mně začalo hlodat a začala jsem být zklamaná, najednou jsem si dělala každý den test a ani jeden nevyšel jinak, než NEGATIVNÍ!

Volala jsem tedy lékařce a objednala se na prohlídku, stále ve mně svítila myšlenka, že některé testy ukazují NEGATIVNÍ, ale mohu mít slabý hormon v těle a nestačí to na dvě čárky. Šla jsem tedy k lékařce s malou nadějí. Bohužel… lékařka mi dělala hodně důkladné vyšetření. Bolelo mě to a doktorka se snažila hledat a prohlédnout mě až za ušima. Během vyšetření mi ukázala, že folikuly se krásně tvoří, a říkala, že měla strach, aby folikuly nespaly, ale že se tam něco děje, a to je dobře, takže že mi píchne injekci na vyvolání menstruace a máme se snažit dál. Bylo to pro mě trošku zklamání, ale opět jsem si říkala, že to takhle asi mělo být. Dostala jsem injekci, menstruace dorazila a teď se snažíme, snažíme a snažíme dál a častěji. Miminko prostě chci a budu se modlit, aby přišlo co nejdříve, objednala jsem si bylinné čaje a tinktury a uvidíme, zda se zadaří.

Momentálně prožívám docela perné období, protože mému bratrovi se narodila holčička a bolí mě to u srdce, že oni, ač ani nechtěli, tak měli takové štěstí, a my, ač chceme, takové štěstí nemáme. Proto doufám, že menstruace po vyvolání byla má poslední a už nic nepřijde, jsou to muka, a to se snažíme pouhé čtyři měsíce, ale pro mě je to nekonečné období. Je to ubíjející, a to jsem ještě manželovi zakázala o tom mluvit nebo to nějak řešit a sama to v mé mysli řeším a přemýšlím nad tím, i když se snažím to moc neřešit, protože vím, že psychika je mocná čarodějka. Ale stále se uklidňuji tím, že co se mám stát, tak se stane a co má přijít, tak prostě přijde a právě v ten okamžik, kdy to člověk nejméně čeká!

Ale taky mě napadla myšlenka, že je to možná trest za to všechno, že jsem nebyla upřímná a prostě miminko nechtěla. Jsem docela v šoku, jak člověk může během pár měsíců úplně přehodnotit své názory a pohledy na danou věc. Opravdu jsem se před těmi pěti měsíci viděla úplně někde jinde. Taky už dobře vím, že život je příliš krátký a neměl by se člověk zaobírat otázkami typu „co kdyby, co když, a co na to řeknou, jak budu vypadat“ a další nesmyslné věci. Možná si některá z vás bude říkat, že jsem blázen, že nevím, co chci, jak nemohu vědět, zda chci, nebo nechci miminko a že najednou chci a můžu se pos*at a nebo taky, že je ještě příliš brzy a já už vyšiluju, ale prostě věřte holky, že jsem to před těmi pár měsíci měla úplně jinak, cítila jsem, že prostě nechci, a nejsem sobec, který si pořídí dítě jen proto, že ho někdo mladší už má, nebo že jen jeden chce. Prostě jsem potřebovala vědět, že chci i já, a asi nebyl ještě ten správný čas a mělo to tak být.

Teď už vím, že to byla chyba a nemá cenu se dívat zpět, o tom totiž je život, aby člověk dělal chyby a poučil se, proto i možná to užívání HA byla chyba, ze které jsem dostatečně poučena, tím ale nechci házet vinu na prášky, protože to byla moje volba je užívat a je taky možné, že to vůbec prášky není, protože člověk velice rád hledá chybu jinde, než u sebe. Ale měla jsem přestat dříve, to vím jistě! Nezbývá mi nic jiného, než se modlit k bohu a snad nám pán bůh nadělí pod stromeček dar nejcennější, a to ten v podobě malého božího života! Pokud jste to některá dočetla až sem, tak moc děkuji, nějak jsem se rozepsala, ale chtěla jsem ukázat, že v tom nejste samy! A moc dobře vím, že existuje spousta žen, které jsou na tom daleko, daleko hůř než jsem já, že třeba nemají ani menstruaci, nebo se snaží roky, ale je dobré o tom mluvit a nepoddávat se tomu, není to ostuda a člověk musí věřit, že mu život dříve nebo později to štěstí nadělí. Protože nic se neděje náhodou, vůbec nic! Všechno má svůj důvod a pokud něco nepřichází, tak to tak má být, i když to bolí!

Sama jsem se dostala do fáze, která by mě vůbec nenapadla, že se v ní octnu, myslela jsem, že mě se tohle týkat nebude a ani nemůže, protože mám přece všechno výborně nalajnované a vidíte… Ocitla jsem se zde a píší svůj příběh. Pro někoho je to příběh o blbosti nebo plný keců, ale pro mě je důležitý a věřím, že nějaké ženě třeba pomůže. Věřme na lepší zítřky a snad budu moci brzy psát druhý díl v podobě prožívání těhotenství!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
387
4.12.18 07:57

Držím palce, ať se brzy dočkáte! A myšlenky typu, že jde o trest, úplně vypusť z hlavy! Kolik lidí dítě nechce a otěhotní… Všechno dobře dopadne! :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
4.12.18 08:24

Ha jsm brala 12 let. Do svych 30ti let. Dite jsem do teto doby nechtela- studium,kariera, zabava. ..Pote jsem chtela svatbu a hned dite. Mne se to podarilo a povysazeni Ha po svatbe, jsem 3. cyklus otehotnela… Preji, at se brzy zadari :kytka:

  • Nahlásit
588
4.12.18 08:35

@karjak děkuji moc, moc :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.12.18 08:38

Jsem na tom úplně stejně, když jsem to četla, úplně si vybavuju své pocity, že já dítě snad ani nikdy chtít nebudu a pořád do sebe nesmyslně cpala hormony. Myslela jsem si, že dítě snad přijde na povel. A to se bohužel nestalo. My jsme měli svatbu v dubnu a snažíme se zhruba stejnou dobu. Tak doufám, že za nedlouho budeme obě // ;) hodně štěstí!

  • Nahlásit
  • Zmínit
859
4.12.18 09:28

No… Momentálně jsi teda zatížená hromadou pocitů viny - co HA, co sis přála nebo nepřála… - které jsou celkem všechny iracionální, poněvadž otěhotnět po braní HA je běžné, nechtít dítě do určitého věku taky, začít ho časem chtít je taky normální. Jenže co je a co není racionální je úplně jedno, ta vina tam prostě sedí, hnaná tvojí touhou a jistě i, jak říkáš, puntíčkářskou náturou. Puntíčkáři obvykle mají velkou potřebu mít věci pod kontrolou a podle plánu a to tváří v tvář rozmarům přírody prostě nefunguje. Obrovské množství vykřičníků v tomhle textu budiž ilustracím, jak moc tě to všechno asi žere.

Z toho popisu si myslím, že jsi neudělala vůbec nic špatně. Ale asi by bylo dobrý dodat si do života trochu klidu. Psychoterapie, jóga, relaxace - to budoucí dítě taky ocení mámu, která ho nebude nutit žít nalinkovaný život a snese jistou míru poryvů osudu ;).

A prázdný test navzdory utkvělému pocitu, že se „něco“ děje, je dobrá lekce:). Zažila jsem taky a ten náhlý pocit prázdnoty dosvědčil, že fáze „a tak možná ještě není čas“ opravdu skončila…

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.12.18 09:58

Pocity viny vůbec neměj! :-) Já jsem se taky bála, že to, že se nám nedaří je trest za to, že jsem se tak v pětadvaceti „rouhala“, že děti asi nikdy chtít nebudu… Pak jak píšeš ty - najednou obrat o 180 stupňů :-) A na antikoncepci bych to také nesváděla - ja to měla přesně jako Ty - brala jsem ji ledabyle - sex byl dokonce se vším všudy a nikdy se nezadařilo… Jen já udělala právě opačnou „chybu“ - antikoncepci jsem vysadila dva roky před tím, než jsme se začali o dítě snažit, chtěla jsem tělo vyčistit, haha. Nešlo to více jak rok a půl - pak návštěva CARu a mě byla zjištěna endometrióza - paradoxně mi antikoncepce tělo před jejím vlivem chránila… Nebrat ji nikdy a neřešit to (já o endometrióze nevěděla, bolesti jsem něměla, silnou MS taky ne, prostě příznaky žádné…), tak by se mé tělo za těch 10 let dostalo do takového stádia, že bych už taky těhotná být nikdy nemusela… Vše „zlé“ je tedy k něčemu dobré a nezbývá, než pokorně čekat, až k Vám miminko zavítá - a samozřejmě tomu jít trochu naproti (čajíčkama, vitamínkama,..) :-)
Pocity chápu, je to vážně těžké - paradoxně první rok snažení je vždy na psychiku nejhorší…(alespoň u nás to tak bylo) Ale já věřím, že již brzy bude v ruce držet „počůranej“ test, ale tentokrát bude dvoučárkovej! :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.12.18 10:25

Já nevím, ale proč máš pocit viny? To je přeci uplně normální do určitého věku nechtít dítě a chránit se. Ty jsi zvolila HA, jako miliony dalších dívek. Nech teď tělu čas, ať se z toho oklepe. Zaměř svou pozornost jinam a na nějaké „snažení se“ se vyprdni. To je nešvar moderní doby - jsme zvyklí, že všechno můžeme mít teď hned, kdy si zamanema. Ale tělo není stroj. Užívej si života, svého muže a sexu a věř, že dítě k tobě přijde v tu správnou chvíli. Přeju hodně štěstí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2085
4.12.18 10:59

Jsi ještě mladá, všechno proživáš - hoď se víc do klidu a nevyčítej si nic. Já jsem docela dlouho, aspoň tak do čtyřiadvaceti dítě vůbec nechtěla, HA jsem nebrala nikdy, s manželem jsme se tak jako chránili nechránili protože MS mi chodila a nechodila a nebyl v tom nikdy žádnej systém, navíc doktor říkal že nejspíš ani neovuluju, takže jsme to neřešili. Pak už jsem dítě docela i chtěla, dva roky nic, ale neřešili jsme to, buď to půjde nebo to nepůjde, po dvou letech jsem otěhotněla, furt si tak jako nebyla jistá jestli jsem vlastně ráda, že teď už mi končí mládí a veškerá sranda - a když jsem pak potratila, taky jsem se chvíli utápěla v šílenejch výčitkách, že jsem si to zavinila sama, že jsem se netěšila tak moc jak jsem měla, že jsem moc pracovala… nemá to smysl. Jednak je to blbost, jednak se tím akorát víc stresuješ. Takže to vypusť, přijmi jako fakt, že teď už dítě chceš a že to prostě není všechno vždycky podle svých představ, a žij dál :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.12.18 11:05

Ahoj,
prožívala jsem to stejné co ty - 7 let HA, vysazení, svatba a už se snažíme přes rok a miminko nikde. Podotýkám, že mě už je 31 let. Začala jsem to řešit a taky nemám ovulace, ale svět se neboří neboj :-) zajdi si k doktorce a ona ti poradí, my už jsme na reprodukční klinice a čeká nás umělé oplodnění. Neboj se nic, vždy je nějaká šance :-* držím palce!

  • Nahlásit
  • Zmínit
979
4.12.18 11:22

Nic si hlavně nevycitej, tyhle pocity jsou naprosto normální :oops: Já čekala na ten Vánoční zázrak 3×… naopak jsem si říkala, ze jsme se rozhodli brzy, mne bylo těsně před 25.narozeninami (manžel o 4roky více) a napadaly mě myšlenky typu, ze se mi něco snaží naznačit, ze mám ještě čas. Za ty 3 roky proběhla svatba, stavba domu a kolotoč vyšetření nás obou, proces IUI a následně IVF. Potrat a po něm konečně zjištěna příčina po imunologickem vyšetření. Nasadili mi prášky a povedlo se!!! :srdce: čím déle to trvalo, tím víc jsem byla přesvědčena, ze to musí mít příčinu a opouštěly mě myšlenky, ze by mi někdo něco měl naznačovat. A jakmile se to po té dlouhé době rozlousklo, tak ze mě spadl fakt obrovský balvan a já věděla, ze to konečně vyjde :pankac: malý má teď 9 měsíců :oops: takže moc držím palce, a ikdyby to mělo trvat ještě nějakou dobu, hlavně neztracej naději a věř, ze se miminka dočkáte :hug: a užívej si neterinku, ber to, ze se díky ni krásně připraviš na vlastní miminko :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
4.12.18 13:05

Denicek podle me shrnuje myslenky pro a proti mit dite. Ja jsem taky nikdy nechtela svatbu a chran panbu ani dite. Pak prisel muj nynejsi manzel a bac :lol: pamatuju si na prvni prohlidku u lekare,ktery se divil,ze s jednou cystou o vel mandarinky a s jednim nefunkcnim vajecnikem muzu byt tehotna. Prvni syn prisel v pravy cas (27),nevim,zda by to slo tak lehce,kdybych cekala az…

Moje mama (69) je docela pokrokova v mysleni a jasala,kdyz jsme s partnerem rekli,ze cekame prcka,ikdyz jsme byli svobodni. Svatba muze byt kdykoliv,ale dite? :think: neni to ted uz tak samozrejma vec. Navic ta veta u obradu „jsou si vedomi sveho zdravotniho stavu“,tam neni jen tak…

Preju,at se ti splni vse,co chces, jsi mlada,ale res to zavcas. Ma kamaradka cekala dlouhych 7 let,nez sli na dukladne vysetreni,ktere ukazalo jeji neplodnost. A ted co…

  • Nahlásit
  • Zmínit
588
4.12.18 13:05

Holčičky, moc vám děkuji za vaše názory, rady, zkušenosti. Budu se snažit na to nemyslet, možná se mi to teď před vánoci povede, když toho bude tooolik. Hlavně jsem moc ráda, že máte pochopení a nejsem v tom sama. Popravdě jsem měla docela strach z reakcí :srdce: , jste úžasné :* :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
724
4.12.18 13:08

Chapu,ze se to lehce rekne, ale strasne se v tom rypete. Nektere veci clovek nemuze ovlivnit, a dite prijde ve spravny cas. V podstate az ted jste si utridila myslenky a vite, ze dite chcete. Nereste co bylo. Reste ,co je ted, a to jak se dostat do co nejvetsi pohody, miminko prijde, tak si uzivejte spolecneho zivota s manzelem. Nic si nevycitejte, kdybyste otehotnela neplanovane treba s byvalym pritekem, tak by to taky nebylo zadne terno. Vse ma svuj duvod

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
4.12.18 13:10

@marka123

Presne tak :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
12176
4.12.18 13:25

@Toma18 No, myslím, že moc tlačíš na pilu, a že právě to lajnování, tě teď svazuje. :? A teprve teď sis uvědomila,že dítě není věc, která se dá lehce získat. Naštěstí je tohle jedna z mála věcí, kde peníze, plány a bohužel ani povaha a chtění nerozhodují. Já v tomhle měla štěstí na prababičky a babičky, které tohle vědely, a vždycky říkaly, že dítě je dar a zázrak. A když jsem o dítěti mluvila, tak vždycky říkaly hlavně nic nepočítej a neplánuj. ;)

A k té HA. Ono nikdy nevíš, možná bys bez ní děti už dávno měla a nebo taky ne. A nebo bys měla úplně jiný život. Žijeme tady a teď. Zkus se přestat užírat nesmyslnými výčitkami sama k sobě a jen tak být a užívat si života. :) Dítě si samo vybere, kdy přijde. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
158
4.12.18 14:23

Nevím proč si tak vyčítáš ty prášky. My když nastoupili do centra asistované reprodukce, tak první co udělali bylo, že mi nasadili prášky. Měla jsem cystu a po práškách pěkně zmizela. Takže ono to zas takový svinstvo nebude.
A taky není dobrý upínat se na to, že se vám to na vánoce určitě podaří. To vůbec neovlivníš, tak se tím nestresuj.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.12.18 14:59

Držím palce, ať se brzo zadaří… :srdce: já od asi třetí menstruace nepravidelne brala v kuse 17 let HA, hodiny netikali ani po třicítce .. Svatbu jsem chtěla vždy, partnera našla také po 30,pak svatba, otěhotnění, zamlkle těhotenství a do roka mi tu spí prcek… Já spíš než s HA a vším okolo mám problém s laxnosti a povýšeností doktorů, tam vidím chybu. Když většinou někdo takhle blázni, tak po letech změní doktora a tam ejhle po jednom blbem testu a týdenní léčbě je problém vyřešen atd.. :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2471
4.12.18 15:21

Potrebujes jen trochu srovnat hormony v tele. Kontryhel je vyborny. Doporucila bych ti i gynex - kapky z bylin obsahuji i ten kontryhel, ale i dalsi bylinky. Sama mam take gynexove mininko a hodne maminek uziva gynex pred tehotenstvim.

  • Nahlásit
  • Zmínit
6
4.12.18 15:52

Ahoj, souhlasim s komentari od holek at si nic nevycitas. Ja jsem to tak taky mela. Ja bych ti jeste doporucovala delat veci ktere mas fakt rada a ktere te delaji stastnou. Tim se s tim chtenim clovek nejlip vyporada a hodi se do pohody. Uplne na tehotenstvi prestat myslet nejde, ale chce to byt co nejvic v pohode a vesela. Drzim moc palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
235
4.12.18 17:59

Ahoj, HA bych vážně neřešila, neplodnost skutečně nezpůsobuje. Já ji brala 7 let, od sedmnácti a vysadila jsem, když jsem končila vysokou s tím, že se budeme chránit jinak a kdyby cokoli, tak se to nezblázní. Jsem opačný případ, já vždycky děti chtěla a jelikož jsem se bála, že by to nemuselo jít, chtěla jsem děti brzy. Taky jsem si říkala, že nebudi šílet s ovu testy atd a nakonec jsem šílela s těmi těhotenskými. :D Začali jsme s kondomi, potom přerušovaně, od loňského září jsme tomu nechali volný průběh a v prosinci byla poslední ms, v září se brouček narodil a řeknu ti, každou ms jsem obrečela a přišlo mi, že to trvá strašně dlouho. :D Ber to tak, že 50 % žen otěhotní během půl roku a 80 % do roka, zatím máš čas, netrápila bych se, určitě to vyjde. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
588
4.12.18 18:10

Děkuji moc holky, čtu vaše krásné a pravdivé komentáře a máte všechny pravdu. Momentálně jsem ve fázi, kdy mám opět zpoždění, dnes je to 4.den od termínu menstruace a od 24.dne cyklu sem tam špiním nebo mě během dne bolí podbřišek. Od toho 24.dne mě hrozně bolela prsa, nedalo se na ně ani sáhnout, ale pak bolest pominula a jen lehčí. Zruba 12.den cyklu jsem dopoledne lehce krvácela, ale pak jsem špinila, byla to otázka půl dne, pak bylo vše OK. Bylo mi i divně od žaludku a celkově mi nebylo dobře. Tak uvidíme, co z toho bude. Zda opět rozhozené hormony nebo něco jiného…testy jsem si dělala dva, jeden byl v den vynechané menses a nic a druhý byl včera a také nic, takže asi opět hormonální výkyv.

  • Nahlásit
  • Zmínit
14263
4.12.18 18:49

Nechápu proč tu ha tak řešíš. Tos chtěla mít dítě v 16 nebo jak? Vůbec není jisté, že z ní máš nějaké potíže, podložené nemáš vůbec nic takže bych přestala vyšilovat. Snažíte se 4 měsíce, trochu pokory by to chtělo, všechno v životě ti nevyjde na písknutí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
588
4.12.18 18:59

@terien HA jsem zmínila, ale nějak to neresim, co se stalo se stalo, spíše resim to miminko jako takové, než nějakou HA.

  • Nahlásit
  • Zmínit
722
4.12.18 19:56

@Toma18

Krvácení ve 12.dne cyklu může značit ovulaci, takže to tak občas mám. Vždy to na sobě poznám. Moc se nesleduj, co mám zkušenost, tak, když jsem nebyla těhotná, bolelo mě kde co, když jsem pak byla, nic mi nebylo :mavam: Já jsem brala 8 let ha a otěhotněla jsem v pohodě, hned 2.měsíc po první řádné menstruaci (takže do 3 měsíců). Ale co mi způsobila, byly dvě obrovské cysty a hlavně laxní přístup gynekologa.

Příspěvek upraven 04.12.18 v 19:58

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.12.18 20:54

Cítila jsem se naprosto stejně, jako Vy. Nejprve jsem děti nechtěla a pak se vše změnilo :) S manželem se snažíme více jak 2 roky, je mi 30. Bohužel nám prozatím není přáno, ale já pořád doufám, že se vše obrátí a vše u nás dobře dopadne :) držím pěsti a přeji hodně štěstí :srdce: :hug: určitě v takové situaci nejste sama, nebojte :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit