Štědrý den kdysi, potom a teď

Jak se nám mění priority, očekávání, co nám dělalo radost a co ji dělá teď

*

Štědrý den 1990

Bylo mi 5 měsíců, bydleli jsme s rodiči u prarodičů a Vánoce trávili všichni společně. Nedokážu říct, jaké to tehdy bylo, své první Vánoce znám jenom z fotek. Nejsem sice mistr vnější charakteristiky osob, nicméně pojmy jako - mámin účes „na Jágra“, tátova chemlonová košile, můj pletený, kanárkový, tehdy supermoderní komplet, případně babiččina fialová barva na vlasy - jsou každému určitě dobře představitelné. :) Na jedné fotce zavřené oči, na druhé prst přes čočku… Ale uznávám, že to mělo svoje kouzlo, vymotat film, odnést do fotolabu a čekat, která z 20 fotek bude publikovatelná.

Štědrý den 1994

Bylo mi 4,5 roku. Když to vidím na svém dítěti, tak je to asi období největší možné dětské radosti. Dítko je ještě v krásném opojení sladké nevědomosti a zároveň už to není nevnímající batole, které nejvíc zajímá šustící papír. Bohužel, z těchto Vánoc si nejvíce pamatuji, že mi ten kapr úplně nesedl. :-P Mamka stála jela v Jágrovi, taťka přešel z chemlonu na bavlnu, babiččině hlavě pořád vládla fialová.

Štědrý den 1996

První Vánoce bez prarodičů v našem novém bydlení. První rok, kdy jsem tušila, že žádný Ježíšek neexistuje. Nicméně po večeři a rozdání dárků jsem, stejně jako každý rok předtím, „děkovala z okna“. Přece našim nezkazím Vánoce tím, že jim řeknu, co jsem se dozvěděla ve škole – že Ježíšek nejspíš vlastně neexistuje.

Štědrý den 1998

Tehdy jsem darem dostala svoji milovanou sestřičku, respektive den před Štědrým dnem. Vánoce byly tedy v režii mého taťky, jehož největší specialitou jsou hrudková krupice obarvená potravinářským barvivem namodro nebo knedlíky s vajíčkem. Naštěstí si na nic nehrál a Vánoce jsme trávili opět u babičky a dědy. Musím ale tedy přiznat, že mamka mi fakt chyběla a svým způsobem jsem si z tohoto „traumatu“ odnesla „poučení“ do dospělosti a zařekla se, že v březnu prostě neplodím. :D

Štědrý den 1999

Od tohoto roku až do Vánoc 2004 jsem měla ohromný privilegium staršího sourozence - Vánoce se dělaly pro ségru – protože já už přeci byla ta ostřílená, co všechno o Ježuchovi ví. :) Bylo na mně nazdobit plastový stromeček z NDR, pomoct mamce s dekoracemi, vyrobit nějaké dárky. Bylo to krásný, fakt na to ráda vzpomínám. Večeře, dárky, koledy, Půlnoční… jenže čas letěl, dětství víte kde, když tu najednou byl…

Štědrý den 2004, 2005, 2006

Puberťák, co měl všechny ty kraviny kolem „nějakejch podělanejch“ Vánoc na háku. Zdobení stromku dělala ségra, kterou to bavilo. Nicméně večeře a všechny ty večerní aktivity už pro mě byly „nůůůůda“ a „trapnýýýý“. Vánoce jsem v té době (14-15-16 let) brala jako takový nutný zlo. Kdyby byla možnost vypadnout do Kaufu doplňovat zboží - pokud by k tomu nekdákal rozhlas, že nám někdo nese noviny, případně že se kdosi narodil - tak jdu. No, puboš. A už teď se „těším“ na období, až v tomhle věku budou i moje děti. To mi ten Kauf snad vyjde. :) Mami, tati, sorry. :)

Štědrý den 2007

První Vánoce mimo domov. Bylo mi 17, měla jsem půl roku „kluka“, se kterým jsme se rozhodli Vánoce v Česku bojkotovat, a vyrazili přes Vánoce do tepla. Jo, bylo to velmi neobvyklé a zároveň strašně jiné, slavit Boží hod na pláži s koktejlem pod palmou, místo brodění se roztátým sněhem u nás v prdelákově. :) Zkušenost pěkná, ale už mi není náct a naše české Vánoce už vidím zas v jiných barvách.

Štědrý den 2008-2010

Nuda, nuda, stromeček nezdobíme, koledy nepouštíme a Vánoce neřešíme. Mezitím dostávám žádost o ruku (a půl království) a schvalovací razítko na žádosti k hypotéce.

Vánoce 2011

Oznamujeme rodině, že nás bude o jednoho víc. Vánoce sice stále neřešíme nějak extrémně, ovšem domeček bez světýlek nebo živého stromečku by v mých „zestárlých“ očích asi nebyl ono. Na stole se každou neděli rozsvěcuje jedna svíčka. Peču asi 15 druhů cukroví, uchošťourama čistím i dírky v zámku u dveří. Zpětně nechápu, kde jsem brala tolik energie a nálady, ale hrozně mě to bavilo.

Štědrý den 2012

První rok s naší prvorozenou princeznou**. Sice z toho ten půlroční drobek ještě nic nemá, ale je to tak strašně jiný, úžasný, dokonalý… dělat Vánoce pro někoho, je prostě o něčem jiném.

A tak to pokračuje dodnes. Mám svoji rodinu a letos poprvé budeme na Vánoce ve čtyřech. Starší dcera na Ježíška ještě stále věří a mě hrozně baví koukat se na ty velké oči plné očekávání a tajemna. Sledovat, když zvědavě čeká a vyhlíží z okna, jestli něco nezahlédne, jak jí září úsměv, chvíli kdy poprvé vidí nazdobený stromeček, jakou radost má z dárků.

Každoročně, letos asi sedmý rok, chodíme v době adventu s dobrotami, hračkami a dekami do útulku pro opuštěná zvířata (mezitím jsme si už i 3 adoptovali). Loni jsme prvně navštívili domov pro seniory, udělat i těm dědouškům, co nikoho jiného nemají, trochu radosti. Zároveň nenásilně vštěpujeme do mysli starší dcery i cosi málo o zodpovědnosti. Že Vánoce nejsou o tom dostat co nejvíc, ale i něco od srdce dát. Že to, co máme dnes, zítra mít nemusíme….

Doufám, že děti budou moct na vánoční svátky vzpomínat s hloupým úsměvem na tváři stejně jako teď já a budou mi moct říct, že ten melír byl fakt strašně nemožnej, živej stromeček totálně out a ty dekorace? Škoda mluvit. :) A to mi připomíná, že zítra jdu ke kadeřníkovi. Takže trvalou prosím a Jágra k tomu!

Hezké svátky 2017!

Tento deníček vyhrál v soutěži Soutěžte s deníčky: Poukázka 1000 Kč na knížky a termohrnek eMimino

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
7629
22.12.17 06:55

Hezkeeeee :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.17 07:55

A bude to na jágra jak byl tenkrát, nebo jak to nosí teď? :mrgreen: puboš, co nesnáší trááápný Vánoce, v tom se taky poznávám 8) teď mě na Vánocích baví všechno, kromě uklízení. a vymýšlení dárků pro chlapy, pro ty se fakt vymýšlí špatně :jazyk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.17 08:21

Moc pěkné čtení :lol: úplně se mi vybavila moje babicka a její slavný účes alá fialový pudl

  • Nahlásit
  • Zmínit
2510
22.12.17 08:42

@sinapis.alba pudl jak je moderní dnes :lol: Ty jo já mám pro chlapa dárků, že nevím, co nekoupit, ať z toho není moc namyšlenej :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.17 10:46

Vyhral pravem :potlesk: moc pekny :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
26763
22.12.17 14:29

Hezký :potlesk:
Doufám, že do Jágra hodíš trochu toho voživení, když jsou Vánoce :pankac:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11615
22.12.17 16:47

By mě zajímalo jestli byla nějaká máma co účes alá Jágr neměla :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
22.12.17 17:05

:srdce: krásný deníček

  • Nahlásit
12169
22.12.17 17:57

Hele moje máma nebyla na Jágra. To bych si pamatovala. Vždycky měla smysl pro střídmost, tak asi proto. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11601
22.12.17 18:26

Nejvíc se mi líbil předposlední odstavec deníčku:

Každoročně, letos asi sedmý rok, chodíme v době adventu s dobrotami, hračkami a dekami do útulku pro opuštěná zvířata (mezitím jsme si už i 3 adoptovali). Loni jsme prvně navštívili domov pro seniory, udělat i těm dědouškům, co nikoho jiného nemají, trochu radosti. Zároveň nenásilně vštěpujeme do mysli starší dcery i cosi málo o zodpovědnosti. Že Vánoce nejsou o tom dostat co nejvíc, ale i něco od srdce dát. Že to, co máme dnes, zítra mít nemusíme….

A i kdyby deníček obsahoval jen tenhle jediný odstavec, tak za něj, myslím si, výhru autorka určitě zaslouží.
Díky za všechny opuštěné duše. :palec: :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.17 19:03

Krasny denicek :palec: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.17 22:13

@Netopirek Moje mama taky nikdy Jagra nemela, mela dlouhy kudrnaty vlasy, pak je ostrihala a co ja pamatuju, uz ma leta letouci vlasy kratky :))

  • Nahlásit
  • Zmínit
306
22.12.17 22:37

Moje mama vanoce slavi ve velkem dodnes a jako male holce se mi vzdy moc libily. az na to ze nam to otec vzdy necim zkazil :-( v osmnacti, nedlouho po zmene rezimu, jsem se vydala do ciziny, kde vanoce nikdy nikdo moc nehrotil. mimo cr jsem prozila asi deset vanoc a postupem casu jsem si zvykla to taky moc nehrotit. podle toho kam jsem na ne byla pozvana byl bud vanicni stromecek a drobne darky nebo jen drobne darky a samozrejme vecere. o par let pozdeji jsem zrovna zila s pritelem v londyne a na nase pidi vanoce jsem pozvala pritelova kamarada z prace, take cecha. meli jsme malicky plastovy stromecek, malicke darky, bramborovy salat a kureci rizek. pritel si vsiml, ze se jeho kamaradovi lesknou oci. to byly me nejkrasnejsi vanoce. to, ze jsem “vratila” pohostinost cizich lidi jemu a zajistila, aby on nebyl na vanoce sam. o par let pozdeji jsem tento pribeh vypravela jako lektorka anglictiny svym dospelym studentum jako svuj vanocni zazitek. rekli mi ze jsem blazen, ze oni by si nikoho nikdy nepozvali. hrozne me tim zklamali a musim rict, ze od te doby ceske vanoce povazuji za jednu velkou fales kdy si vsichni na neco hraji. copak zapomneli na to, ze ma byt spravne prostreno pro hosta a ze to jsou krestanske svatky a mame mit radi vsechny, ne jen sve nejblizsi? mam maleho syna, stromek mu ustrojim a dame pod ne darky, aby mel vanoce jako ostatni. Pro me jsou vanoce ale smutna zalezitost. vzdy vzpominam na ty pratele, s kterymi je nemohu travit, protoze ziji prilis daleko. jedno vim jiste, nikdy na ne nezapomenu, kvuli nim stale verim v lidske dobro.

  • Nahlásit
  • Zmínit