Edi, o té váze ani nemluv! Já měla po porodu váhu 61 kg a ted místo hubnutí přibírám. Mám asi 64 kg! Ale Simča taky přibírá, asi má přes 5 kg, tento týden vážíme. Křtiny máme uspěšně za sebou, pak hodím nějakou fotku do galerky. Bylo tu 15 dospělých a 4 děti, jsem ráda, že už to je za námi. Taky skládám věci do krabičky, co jsou jí malé a že jich je! Tento týden ve čtvrtek jdem na nožičky do porodnice. Taky se chláme a chlemstá mlíčko pěkně nahlas. A taky líp spí. Míša už ji začal vcelku brát a nikomu ji nenábízí, ani nevnucuje. Renča + Simonka- zítra šestitýdenní

Ahooooj,

tedy s tou rymou je to fakt děs, chudák Daisy, ta si užije . Věcičky taky vyřazuju, ale s potěšením jsem zjistila, že není nic, co bych Matýskovi alespoň 2× nedala Joj, holt rady maji mamky o nekupování mini věciček se vyplatilo poslechnout.

Já se s váhou kupodivu držím na té své předtěhotenské, ale je mi to divný, protože jsem strašně - no musim to tak napsat - rozežraná, fakt mnohem víc než v těhotenství, ale krmim se samejma zdravejma dobrotama, kde je konec mých polárkáčů a nuget Někde jsem četla, že plně kojící žena vydá stejně enerie, jako horník za svojí směnu, hehe, tak se cpu…

Moje šestinedělí bylo celkem v pohodě, i Petr se diví (hodně toho o tomto období načet a slyšel) a bojí se aby to u mně nebylo obráceně 

A málem bych zapomněla - už se nám daří z našeho mračounka vyloudit úsměv - je to fakt nádherny, i když se dá hodně prosit a o nějakém chlámání zatím nemůže být řeč. No oni si prý chlapečci v ledasčems dávají víc načas…

Na kontrolu jseme zítra (vlastně dneska), tak jsem mooc zvědavá, kolik vážíme. Uzavřeli jsme s Petrem sázky.

Tak ahojky, mějte se všichni bajo, jak jen to jde, bez rým apod

MartinaV a Matěj taktéž 6týdenní

Ahojky!
Přidávám se k těm, kdo přiznávají, že teď jedí víc než v těhotenství!!!! Na tom výdeji kalorií asi něco bude, protože i když baštím, tak váha nahoru nejde. Náš Mateo už si vážně hraje, nejradši má hrazdičku a je úplně u vytržení, když se strefí do barevného motýla a ten se začne točit. Sofinka stále nežárlí, tudíž předpokládám, že ani nebude. Mateo má nového kamaráda, ve čtvrtek se narodil chlapeček mojí nejlepší kamarádce, fajn je, že bydlí jen pár bloků od nás, takže se kluci budou často vídat. Se spaním problémy zatím nemáme, Mateo si prostě brekne, což znamená jsem unavený a chci svojí postel příp. přes den kočárek, uložíme ho a do pěti minut spí. Sofince jsme když jí bylo jako Matesovi museli zpívat a jinde než u nás neusnula, mladý pán ne, ten naší postel zavrhl, na hraní je dobrá, ale na spaní chce klid, zdá se ale, že inspiroval Sofinku, která se po něm opičí, takže momentálně máme zase postel jen pro sebe. Také jsem začala překládat, sice jen jeden díl nějakého seriálu týdně, ale i tak toho mám až až, ale co se dá dělat, tohle jsou nevýhody práce na volné noze, žádné dlouhé prázdniny nebo člověk zjistí, že na něj všichni zapomněli, tudíž žádné spaní po obědě s dětmi, ale PRÁCE! no, to je asi všechno, všechny moc zdravím,
Jindra, Sofía, Mateo

Ahoj Ed,máš moc pěknou holčičku.Já už jsem ti psala/že nekojím…ztratila jsem mlíčko/.Jaké bylo mé šestinedělí?!Prvních 14 dní jsem nesla hodně špatně,měla jsem deprese asi hlavně ze samoty,byla jsem s malým od rána do večera sama.Skoro jsem nejedla a byla jsem šíleně unavená.Toto trvalo asi 3 týdny.Zhubla jsem 6 kg za 14 dní a díky tomu mám svou váhu.Naštěstí se vše srovnalo a teď se jen divím,jak to s tím uzlíčkem štěstí utíká…od víkendu k víkendu…kdy je taťka s námi doma.Teď už jsou Péťovi 2 měsíce a 3 dny a už jsme si na sebe snad dostatečně zvykli.Váží 5500g a měří asi 55cm…ale zatím z něj cvalík není…je tedy na umělé stravě,ale hlavně že je zdravý a spokojený.Tak to je vše…mějte se všechny moc fajn a někdy zas ahoj.S pozdravem Katka a malý Péťa.

Ahoj Ed a všechny další maminky a štěstíčka,
zdraví vás pravidelná čtenářka a občasná pisatelka Darina.
Musím napravit, že jsem se nikdy vlastně pořádně nepředstavila - mám dvě holčičky Eleni 3 a 1/4 roku a Sofinku 7,5 mesíců. Náš tatínek je Řek, tak jsme vybrali řecká jména, která se dají bez problémů použít i v Česku.
Jsem tedy trochu napřed, ale protože se mi moc líbí deníčky Ed, tak k vám nakukuji pravidelně.
Je hezké číst, jak vaše miminka ukončují šestinedělí, s nostalgií na to vzpomínám - jak říká Ed, čas strašně letí a už se nikdy nevrátí. Tak si to aspoň s vámi připomínám.
Elinka už chodí do školky, moc se jí tam líbí. Já jsem dnes byla se Sofinkou plavat (chodíme od 5 měsíců) a je to bezva, moc si to obě užíváme. Také pojedeme s plaváním v lednu na hory, Eli se bude učit lyžovat a Sofi se bude zdokonalovat v hotelovém bazénu v potápění. Už se všichni moc těšíme.
Ed - info o „dělené stravě“ máš na emailu. Daisinka je zlatíčko - krásně roste!
Mějte se všichni moc krásně,
 Darina

Jo a vánocní Daisy je supeeer! ty kalhotky jsou senzacní. martina

Tak jeste jednou já:
Kačkač, teď jsem si přečetla tvůj příspěvek do starého deníčku - úplně chápu tvoje pocity - petr chodí večer taky pozdě z práce, takže se těším na víkendy víc než když jsem pracovala no a jestli tvůj manžel dělá i o víkendu.....Už se těším až začnu s matějem chodit plavat. Ta jóga může bejt celkem dobrá, to se tam může už s takhle malinkým mimíském? Já jsem zkoumala u nás v okolí nějaké akrivity a našla jsem jen cvičení od dvou let, to si ještě počkám 

K šátku - myslím, že pokud je Klárka taková chovací, tak by ti asi udělal velkou službu. Já jsem si včera koupila na inzerát babyvak (za 400) a Matýsek mi v něm krásně spinká. Nejdřív plakal, tak jsem ho v něm jen kojila a teď se krásné nosíme a zvládnu i trochu pracovat, jíst a tak…Takže možná zauvažuju i o koupi šátku.

martinav

Teď jsem v annonci online v rubrice kočárky a nosítka viděla inzerát na prodej šátku: Šátek Watanay, zánovní, po jednom dítěti. Barva: odstíny modré. Tak to můžeš zkusit, není tam tedy cena a jeho délka
Martinav

Ahoj! Tak se hlásím ještě jednou, musím se pochlubit, že jsem dneska byla se Sofinkou poprvé na cvičení (je to od dvou let, ale nad těmi několika měsíci přimhouřili očko). Moc se jí to líbilo, hlavně když prolézali tunýlkem a lezli přes švédskou bednu, takové to klasické cvičení jako vzpažit a upažit a kroužit ručičkama to jí ještě nic moc neříká, ale i to vydržela docela dlouho. Potom se běhalo (běhaly i maminky, takže teď mám pocit, že bez pomoci nesejdu ani schody, přeci jenom jsem nějakou dobu lenošila), to jí nadchlo snad ještě víc, ale také jí to unavilo, takže jsme dorazili domů a hned usnula. Proč píšu dorazili s měkkým a ne s tvrdým y? Protože s námi byl i Mateo. Původně ho měl hlídat dědeček, ale nevyšlo mu to, tak jsme vyrazili ve třech. Muselt o být tedy pohled! Máme to jen pár bloků, ale kvůli schodům d tělocvičny jsem nemohla vzít dvojkočár, tak jsem naložila Sofii na golfky, Matýska do vaku, na golfky jsem zavěsila tašku do kočáru, abych ho měla do čeho položit, přes rameno jsem ještě vlekla tašku s věcmi na cvičení. Prostě stěhování národů!!! Nejnadšenější byl Matýsek, ve vaku jsem ho zatím nenosila, takže celou vycházku byl vzhůru, na všechny se usmíval a užíval si výhledu na svět, tudíž to budeme muset někdy zopakovat. No v každém případě jsem si opravdu slušně zacvičila! Tak konec chlubení a do práce, musím využít toho, že vojsko padlo, a že mám chvíli na to, abych uvedla byt do nějakého přijatelného stavu. Čau, čau,
Jindra + sportovci Sofía a Mateo

Ahojky Ed,

ani nevíš, jak každý týden netrpělivě vyhlížím Tvůj deníček. Vzhledem k tomu, že jsem byla nastejno těhulka jako Ty, četla jsem ho od začátku a pokračuji i teď. Bohužel teď ale nemám moc času na Emimino zaběhnout a i jeden z důvodů je ten, že jsme připojený přes pevnou linku a není to žádná laciná věc.
Nám šestinedělí končí v pátek a musím taky říct, že jsme ho zvládli přes všechna má očekávání na výbornou. Co jsem slyšela z vyprávění, děsila jsem se toho, ale bylo to úplně jiné. Unavená, že bych padala do mdlob, jsem taky nebyla až tak moc, vždy, když to jde, lehnu si s malým alespoň na půl hodinky.
Jinak Matěj baští na 1*. Intervaly už se taky ustálily, takže přes den papkáme každé dvě a přes noc každé tři hodinky. Zítra (04.11.) jdeme po 14dnech do poradny, tak jsem zvědavá, o kolik nám to naše miminko povyrostlo. Pořád se na něj nemůžeme s taťkou vynadívat ? jak jsi psala, ty naši mrňouskové jsou den ode dne jinačí. Zaplať pán Bůh, zatím nás žádná rýma či jiná potvora netrápí ? jediné, co nám dělá neplechu, jsou prdíky. Ale díky kapičkám a gelu se je snažíme co nejsnáz vytlačit ven.
Mějte se hezky, ať Daisy roste jako z vody a už se těším na další zprávy od Vás.
Ahojky Lucka + Matěj (6 týdnů)

Ahojdá!

Blahopřeji k zvládnutí šestinedělí:) Jste to ale holky šikovný.

Tak co, jaký byl horor?:D Chodí teď s tebou na WC Polinka + Daisy + Guz?:D
Já se na takový filmy dívat nemůžu. Taky bych pak nemohla sama na záchod. A vzbudit Ráďulu? Ještě mě ani nenapadlo to zkusit takto „praktikovat“ chi chi, ale než by se mi ho podařilo vzbudit, asi už by bylo na chození na záchod pozdě:)

Pááááá a mějte se
dnes na MS odlétlá Montička…

Ahoj Edi,Daisynko,Po­linko a všichni ostatní!
Zase jsem neodolala,abych nenakoukla k Tobě do deníčku.Píšeš je moc hezky a asi by mi chyběly,kdybys přestala psát.A představ si,že jsem teď četla ty „Štěstíčkové“,úplně od začátku.Prostě se mi těhotenství moc líbilo a ráda si zavzpomínám,a zrovna jako Darina i na ta nejmenší miminka,o kterých tak hezky píšete s Martinou a ostatními.
Achjo,zase ta nostalgie…Asi za to může ten protivný podzim,nebo se mi splašily hormony a podvědomě už zase toužím po malém voňavém miminku.Zrovna tuhle jsem prohlížela malinké oblečky na mimi,které mám půjčené od kamarádky(já ostuda je ještě nevrátila:o)))) a taky mě to čaplo.To si pak prohlížím fotky z porodnice,pro­čítám deníček,který Klárce píšu od narození.A nezbývá mi než doufat,že ještě nějaké miminko si z porodnice přivezeme.

Tak už dost vzpomínání.Hele,ty jsi stejná (promiň mi ten výraz)„posera“ jako já.V létě jsem viděla film „Kruh“ a od té doby se bojím jít potmě na záchod:o)))).
Ale horší to bylo na horách,na WC nebyly dveře přímo v chatě,prostě se muselo vylízt ven a když se večer bavíte o „Záhadě Blair Witch“,tak se vám do toho lesa fakt nechce.Brrrrr.Ale nedám si pokoj a pořád na horory musím čučet.

Jak už jsem psala,Daisy je nádherná,je vidět,že mlíčko jí chutná,jen bych Jí přála,ať už je beruška zdravá.Rýma dokáže pěkně potrápit i dospělého,natož takového mrňouska.

Takže hodně zdraví,pac a pusu od Hanky a Klárky(dnes už 11-měsíční)

Ahoj hoky,
jak pisete o vaze, ja se uz dostala na tu predvanocni No a soucasne na breznovou. Ja totiz na zacatku tehotenstvi zhubla pet kilo, ale jak tak ctu ty vase cifry, tak se s tema svyma nebudu moc sirit, protoze jsem byla a stale jeste jsme baculka .
Na konec sestinedeli se nejvic tesi muj muzicek, ten uz si striha metr No a ted resi problem, jak koupit prezervativy… On se - to si predstavte - stydi! No, koneckoncu jsme je nepouzivali, takze za tech par let, co jsme spolu odvykl! Takze mu pomuzu a jdu zitra navstivit drogerii I ja uz striham metr! Jak vy? Dodrzeli jste sestitydenni pust?
Kackac, naprosto ti rozumim, ia ja spise zajimala o praci a vetsina nasich pratel taky, takze ted zacima objevovat okoli naseho bydliste. Do kocarku (mame pouzity po jednom diteti - ale ja to nepoznala) i do satku jsme investovali stejnou castku - neco pres dva tisice a muzu rict, ze invstice do satku mi prijde smysluplnejsi. Mam ho radsi.
V patek jdu s Adou na kontrolu kycli a zitra do poradny - jsem zvedava, kolik vazi Ale urcite je to nase petikilo! No a zjistovala jsem si spoustu informaci o dsatku a kyclich - protoze me minule otoped zdupal - tak vsichni znami lekari satek chvali a dokonce i pouzivaji… Ale doktora Sevcika moc nechvali - pry je to namysleny blb, co obcas neco zkazi - to sdelila kamaradce rehabilitacni asistentka ve vitkovicke nemocnici. Takze uz jsme definitivne v klidu. Ale v patek jdeme k nemu oba, Jsme zvedava, co bude rikat manzelovi Jestli si na neho bude taky troufat.
Me se k zanetu prsu pridal jeste zanet nervu v zubu - to mam z toho, ze chodim na preventivni prohlidky. Doktor nasel kaz a vyvrtal ho, ale vzal to moc hluboko a dostal se az do nervoveho kanalku a ten se pak pod plombou zanitil. Dobry, ne? JA myslela, ze se zblaznim, jeste ze me uz nebolelo prso To bych se asi zcvokla. Takze jsme v nedeli litali po pohotovostech va Usti nad Orlici a Lanskroune, ale vsude nam zavreli pred nosem (A to jsme do Lanskrouna volali, doktorka o nas vedela a minutu pred nasim prijezdem odjela - to mi prislo sprosty). Takze jsme jeli do Ostravy - pomahalo mi upijet studenou vodu a za jednu cestu jsem zlikvidovala ctyri lahve - takze sest litru… Pripadala jsme jsem si jak balonek plny vody. TAk doufam, ze zbytek prvniho roku nasi Adletky bude klidnejsi, nez sestinedeli. Ale ted uz musim koncit, protoze nas dablicek zacina poplakavat a tak chce asi pit…
Takze utikam
Lesina s Adou 5t+4d

Ach jo, o te vaze mi ani nemluvte. Male bude zitra 8 tydnu. Po porodu mi zustalo 11 kg, 5 uz jsem shodila, ale jestli vydam energie jako hornik, tak nevim… Snazim se moc nejist, nemlsam, obedvam stridme a nevecerim, teda dam si ovoce nebo jogurt nebo tak, ale zadne „jidlo“ a nejak to dolu nejde. Tech prvnich 5 docela slo, ale ted se to zaseklo. Denne se hybu, sportuju… Poradte nekdo.
Jinak mala je sladka.
 V.

Lesino, půst jsem dodržela bez 1 dne šest týdnů a bylo to téměř jako poprvé. Taky vás to bolelo, aspon zezačátku? Mě kočár vyhovuje protože jsem zvyklá chodit delší trasy a tahat nákupy, což by s šátkem nešlo. Simča dle mého odhadu má tak 5,4 kg, takže i když jí tahám doma, tak mě bolí křečáky, co se mi udělaly na levé noze. A tahat jí celý den v šátku mě nějak nebere. Ale komu to vyhovuje, tak nejsem proti, švagrová taky v klokance tahala 8 kg dcerku ještě nedávno. Ale já chodím z města i pěšky procházky a to je tak na hodinu a Simči se v kočaru vcelku líbí. S Michalem to bylo krapet horší, ale jak viděl ven, tak jsme chodívali i 4-5 hodin městem, nebot oba obchody zbožnujeme, i když nic nekupujeme. Zítra chci koupit náušnice a nechat pichnout Simě uši. Už máte někdo pichlé ouška? Renča

Ahjoj holky,
tak jsme byli včera v poradně na kontrole v 6 týdnech a náš Matějíček váží 5410 gramů. No aspoň že už nepřibírá 360 gramů týdně jako 4 týdny po porodu . Měří 58 cm. Jo a oblíbil si dávat hlavičku jen na jednu stranu a na tu druhou vůbec nechce- doktorka mi ukázala nějaký triky - no, jí to hrozně šlo, já když to zkoušim doma, tak to nefunguje.

Dneska jsem si poprvé vyrazila s Matýskem v babyvaku obhlídnout nějaké vánoční dary a bylo to bezva. Vyhlídla jsem si super džínovou sukni a boty. Ale koupim si je až budu s kočárem, s vakem na břiše se přeci jen špatně zkouší…Dárky žádný . Tedy jen ty pro sebe, ale já myslim, že si je zasloužim 

Chtěla jsem určitě ještě něco napsat, ale jsem nějaká vygumovaná, tak já jen co to odklepnu, tak si vzpomenu.

MartinaV

Ahoj všichni,

tak jsem jdu zase na chvilku nahlídnout, přestože náš drahoušek řve jako lev. Ale teď ji má na starosti manžel, tak se zatím držím a nejdu tam.
Tak jsem se definitivně rozhodla, ten šátek koupím. Moc se mi to líbí, a bude se mi i líp venčit pes. Chodit s kočárem a se psem na flexi vodítku je fakt příšerné.
Ed - vaše holčička je nádherná. Podařilo se mi podívat se i na Adletku od Lesiny - taky moc hezká holčička. Nějak nemám čas se v těch fotkách hrabat, takže jsem jich bohužel víc neviděla. Taky se v té fotogalerii moc nevyznám. Zkoušela jsem tam přidat nějaké fota, ale buď mi to nevyšlo nebo nevím kde jsou. Zkoušela jsem to anonymně, protože jsem zapoměla heslo.
O víkendu jsme byly s Klárou poprvé navštívit kamarádku. Strašně se řehtala, že mám vlasaté dítě. Mně to přišlo normální, ale jak tak koukám na ty ostatní miminka, tak je ta naše beruška fakt extrémě vlasatá. Vlásky už jí načesávám za ouško, má je asi pěticentimetrový. Navíc je celý táta, je jako jeho zmenšenina. On je na to strašně pyšný a všem ukazuje ďolíček v bradě.
Psali jste o tom, jaký máte teď apetýt. Proboha, ženský, a co jíte??? Já žiju z müsli, ovoce a zeleniny - ostatní věci Kláru nadýmají a hubnu ostošest. Ještě by byly v pohodě polívky a vařené nekořeněné masa, ale vařit bohužel nestíhám.
Ed, je mi líto, že má Daisy pořád rýmu. My jsme ji měly čtrnáct dní a byla jsem z toho na nervy. Hlavně proto, že Kláře už z toho odsávání tekla z nosu krev. Zkoušela jsem ty homeopatika a nevím jestli zabraly ony, nebo jestli už to přešlo samo, ale dávala jsem jí je jenom jeden den a rýma byla pryč.
Ve čtvrtek jdeme s Klárou na tu miminkovskou jógu, tak vám potom napíšu, co je to zač.
No, už to psychicky nevydržím, jdu tam. Přece jenom ji nejlíp umím uklidnit já.
Mějte se krásně a pozdravujte svoje uzlíčky.

Kačkač + Klára 6t a 4dny

Ahoj holky,

no kónečně se dostávám k tomu, abych udělala nějaké pisy pisy.
Daisy se najednou rozhodla, že bude zvědavá a tak přes den by nejraději kolem sebe pořád koukala, ale potom je z toho tak unavená, že usnout se jí podaří jen když ji nosím )
Teď jsem jí šoupla do houpačky na baterky, to je vám SUPER věc, v ní zaručeně usne a já mám volné ruce!

Dnes jsme měly 6ti nedělní kontrolu u doktorky. Tak Daisy váží 5,2 kg ) A vše ostatní je také v pořádku.
U mě zjistila, že mám pořád „rozdělené“ břišní svaly…takže mám pozvánku na fyzioterapii, kde mi ukáží jak cvičit a onu partii posilovat.
Jinak jsem OK a odmítla jsem antikoncepci, takže teď doufám, že naše „dávání si pozor“ bude fungovat a nebude za nedlouho deníček Štěstíčko III. he he

Jo a v úterý, kdy přišla naposledy Andrya jsme si zase poplakaly, teda hlavně já! Byla jsem k neudržení ) Hrníček se jí moc líbil !
Sice se nadále budeme vídat, mám od ní ještě nějaké knihy a ona sama navrhla, že můžeme někdy zajít na kafe, ale náš vztah „těhulka - PA“ skončil a možná proto mi bylo tak smutno.

Zdá se, že se Daisy budí, takže budu muset dopsat zbytek až večer. Snad se k tomu dostanu........
Zatím pá
 Ed

Ahoj holky a miminka,
zdravim vas vsechny. Konecne mam ten cas si precist vase prispevky a dozvedet se jak vam mrnouskove rostou. Je to nadhera cist si o tom, jak krasne nase deti rostou.

Terezce uz je mnohem lepe, sice porad nas zlobi ten reflux, ale je to mnohem lepsi. Uz se ani tolik nedusi, i kdyz predevcirem mi poradne zatrnulo, protoze jsem si jen obehla a uz mamka kricela „dusi se“. Kdyby tam nebyla, tak nevim, jak se dlouho chudinka trapi. Ted musim stale nosit sebou monitor a hlidat. Snad uz se to brzno upravi. Ale je to lepsi hlavne v tom, ze uz ji jde lepe kaslani a hodne si sama pomuze.
JInak je to nas maly zmoulicek. Vsude kouka, vsechno ji zajima, smeje se, nejvice sse nasmejeme my, kdyz tlaci na velkou…ty zvukove efekty jsou proste nepopsatelne. A na konci mily usmev z dobre provedene prace. V noci se budi uz jen dvakrat, papa moc hezky, vecer ji davam cesky Sunar jinak se kojeni stale dari. I kdyz, ona by sala vse co se ji mihne kolem pusinky. Vcera mela uz 4 kila, mam radost, protoze se narodila neco kolem 2.50 kg.
 l

Jinak jsem koukala na fotogalerii, a musim rict, ze holky mate krasna miminka.
Preji hezky den a tesim se na dalsi prispevky, i kdyz nevim, kdy je budu cist.

Ahoj Karolinka

Jeste jednou ahoj od Karolinky.
Ted jsem si vzpomela, ze se Ed ptala na sestinedeli. Myslim, ze ja jsem bylal v pohode uz treti tyden. (musela jsem byt, nase nam dala poradne zabrat) ted mi to nepripada, ze jsem rodila cisarem ani nahodou. Jizva je nadherna, nic me neboli a hormonalne jsem nemela zadny problem. Ale chtela bych se vas zeptat, jak prozivali sestinedeli vasi manzelove. Me pripadalo, ze sestinedeli mel spis muj manzel, a ted se z toho konecne dostal. Mate nekdo nejakou zkusenost s „sestinedelim u novych tatinku“?

AHoj Karolinka

Ahoj holky (hornice ,
Ed a Karolinko, jak jste psaly, že vaše holčičky sledujou kde se co děje, tak náš chlapeček tedy ani náhodou. Spíš si tak kouká „doblba“, občas se na mámu zasměje a nejrději jí a potom spí. On snad spí víc než když mu bylo 14 dní. Ale bohužel hlavně ve dne a naprosto nevyzpytatelně. Třeba po tříhodinové procházce si dá ještě 2 hoďky doma v kočáru. Já si myslím, že se každou minutu musí probudit, tak se do ničeho nepouštím (spaní, vaření, žehlení) a on mě takhle vyšplouchne No, někdo mi řikal, že chlapečci bývají oproti holčičkám pozadu, tak snad všechny kočky z deníčku jednou dožene 

Manželovo šestinedělí - nijak se neprojevovalo, měl a má pořád snahu mi pomáhat, všechno řešil v klidu, je unešenej svym synem, každý večer když přijde domu, tak mi řiká jak je krásnej (novinka Doufám, že ještě vnímá i mě Jsem četla jak nemáme při péči o miminko zapomínat na manžela a nedávat všechnu lásku a city jen miminku a trošku nechat i mužíčkům a aby to nakonec u nás nebylo naopak no snad ne.

Tak paaaaa
MartinaV

Ahoj maminky!

Úplně zírám, jak perfektně jste zvládly šestinedělí! Klobouk dolů:-)
Jsem ráda, že se máte dobře, a že miminka krásně rostou a jsou v pořádku!:-)

Ed-diastázu břišních svalů mám po porodu taky a cvičím a zabírá to. Na rehabce Ti ukážou co a jak a pak už jde jen o to najít ten čas na cvíčo…:-)

MartiV-takový nakupování na vánoce je přeci nejlepší, ne?:-) A po porodu tuplem!

U nás teď proběhly velký změny-přiznám se, že po dlouhých úvahách jsem Máťu přestala na půl roce kojit, protože už jsem to nemohla překousnout.
Doktorka říkala, ať ho odstavím ze dne na den, nekompromisně, tak jsem to udělala.
Jsou to 2dny a u nás je spokojenost na všech frontách. Máťa si po prsu ani nevzdechne-nevděčník jeden!:-)
Aduno-nevydržela jsem, i když jsem si kojení plánovala na dlouho. Myslím ale, že půl roku je dobrý základ do života.Aspoň něco jsem mu zvládla dát:-)

Jinak už se Máťa umí dostat na 4 a je dost čilej, takže z něj mám radost:-) Jen nám dr. řekla, že má asi alergii na chlor, tudíž máme ohrožený naše plavání. No, uvidíme, jak to bude pokračovat a snad to bude jen vyrážka po pracím prášku…

Mějte se všechny i s miminkama krásně a posíláme pusinky!:-)

Pá Lucka a Máťa 27týden

Ahojda maminky a mimískové,
Váš deníček čtu od jeho prvopočátku a Ed navíc „znám“ i z Rodinky a musím říct, že leckdy jste tu mojí studnicí vědění a moc ráda vás čtu. No a konečně mám i trošku času abych přispěla svojí troškou do mlýna. 1. září 2003 se mi totiž ve 2:50 ráno narodila holčička Sára, takže tady je vlastně asi jedna z nejstarších. Přišla na svět, po čtrnácti hodinách normálního porodu, císařským řezem a musím říct, že je mi to dost líto. Nikdy jsem nechápala maminky, které byly nešťastné z toho, že porodily císařem, vždyť přece mají zdravá miminka, tak co jim chybí? Teď přesně vím o čem mluvíly a psaly. Probulila jsem nejednu noc a pořád mám pocit jako kdybych byla o něco ochuzena. Vím, že to časem přejde a útěchou mi je opravdu to, že mám zdravé mimčo. Ale hlavně proč píšu. Četla jsem tu, že některá uvažujete o šátku. Před třemi týdny jsem si ho koupila a pěju jen a jen samou chválu. Naše princezna je totiž trošku uplakánek, který ještě do nedávna usínal jen v náručí za vydatného houpání na balónu. Teď se to sice už zlepšilo, ale i tak je pro mě šátek vysvobozením, tedy pro má záda. Zkoušela jsem baby vak i klokanku, ale se šátkem se to nedá srovnat. V baby vaku byla malá hrozně „utopená“ a rozčilovala se, že nic nevidí a v klokance se blimbá ze strany na stranu a spinkat se jí v ní moc nechtělo. Za to do šátku jí ještě ani pořádně neuvážu a už je doslova tuhá. Kojit v něm bohužel nemůžu, protože s kojením máme od začátku problémy. Měla jsem smůlu na porodnici, takže mi malou přiložili až po nějakých pětadvaceti hodinách po porodu i když jsme byly obě v pořádku a do té doby ji vydatně přikrmovali. Když ji konečně přiložili, tak jsme přišli na to, že se prostě naučila sát ze stříkačky a z lahvičky a má špatnou techniku sání s čímž se prý už nedá nic dělat. U kojení děsně mlaská, polyká vzduch a hlavně mi maděruje bradavky. Mým nejlepším přítelem je Bephanten.:o)) V porodnici mi na to řekli, že mám být ráda, že malá přibývá na váze, a že neskončila na sunaru. Navíc můžu kojit jen ve fotbalové boční poloze, protože jinak se nepřisaje vůbec. Zkoušela jsem všechno, nekojila jsem snad jen ve stoji na hlavě, ale nic nepomáhá a zatím mi nikdo nedokázal poradit. Malá zatím krásně přibývá, takže si říkám, že to je hlavní a já to nějak vydržím, ale že by kojení pro mě bylo potěšení a relax, jak píšou v moudrých knihách, tak to tedy rozhodně není. No, ale to už jsem se moc rozepsala, takže pokud byste některá chtěla nějaké informace „ze života s šátkem“, tak ráda předám co vím. Mějte se krásně a ať vám miminka krásně rostou.

Pardon, já jsem děsný trdlo, zapomněla jsem se podepsat.
Takže zdraví Miguelka a Sára

Ahoj maminky a mrňata,

ono to hróózně letí. Ještě včera jsem čekala na seznam od Ed s maminkama a miminkama a teď už máte po šestinedělí:o)). U nás šestinedělí tatínek měl, ale pohádkové. Vařil a staral se o nás (já jsem naběhla na režim budulínka). Občas jsem jen trošku mrčela, že by on měl mít strach z toho, že se já příliš upnu na malýho, a ono to bylo opačně - to já jsem musela na sebe strhávat pozornost!! (:o))

Lucko - ono je nejdůležitější, že budeš spokojená a vyrovnaná - to je pro malýho největší dar. Platí rovníce spokojená máma=spokojené miminko. A kojení půl roku - spoustu maminek to vzdá daleko dřív, nebo vůbec raději nezačne, aby jim to nepohlo postavou… Takže gratuluju, a neboj - on až ten tvůj nevděčník povyroste, rád se zase k nějakýmu ňadru přitulí…:-)). Nevím jak je to u Vás, ale tady jsou i bazénky pro miminka s mořskou vodou - takže nějaká alergie na chlór plaváčkům nezabrání. Zkus se pozeptat.

MartinoV - náš Peťa se odmítal podívat doprava. Dokonce si u paní doktorky málem vykloubil očička, jak po ní pokukoval, ale hlavičkou neotočil ). Stačí dávat hračky v postýlce na tu méně používanou stranu, podkládat hlavičku na straně, kterou upřednostňuje (ona mu potom automaticky klouže na tu druhou) a dávat spát na kýženou stranu. Někdy se stane, že při porodu se natrhne sválek na krku - potom tam vznikne otok a miminko to bolí a vyhýbá se bolestivému pohybu. Tím se sval na jedné straně zkrátí - nejlepší je krček masírovat a jemně uvolňovat. Ony se totiž mimískům rády zplacávají ty jejich krásný hlavičky - lebka je ještě měkká a švy nejsou pevné. Taky si někdy maminky neuvědomí zrcadlovost miminka - cokoliv mu podáváte pravou rukou, on automaticky bude chytat levou - lepší je ruce podavačky střídat.

Lesino - není nad obětavé zubařky, co vyjdou vstříc pacientovi! Doufám, že už je zub v pořádku (zuby se prý nejraději ozývají na jaře a na podzim). Ada je krááásná holčička. Já jsem měla po šestinedělí asi dvoudenní depresi z toho, že jednou budu tchýně , že mi ten můj poklad jednou sebere nějaká taková…ale ty vaše holčičky jsou tak rozkošné, že nějaké takové toho svýho anděla klidně dám .

KačKač - máš celkem srandovní stravu - to já jsem baštila jen maso a po pěti týdnech jsem byla -4 kila z váhy před otěhotněním, za další měsíc ještě -tři kila, ale…začaly mi padat vlasy a pleť se zbláznila! Takže pomalinku polehoučku jsem se dostala na svoji výchozí váhu - ono až přestanete horničit na plný úvazek tak se výdaj energie poněkud zmenší - než začnou vaše zlatíčka lézt nebo běhat. Kamarádka zhubla nejvíc poté, co její uličník neuměl chodit pomalu, ale jen běhal s větrem o závod. Takový malý sprintér.

Editko - copak dietka? Koukala jsem na Vaše fotky a Daisynka je papulenka babulenková!! Guz je teď vlastně král, protože má doma tři princezny . A s odmítnutím antikoncepce - kamarádka taky odmítala - a mají dvě holčičky s odstupem 14 měsíců! Oni se ale spoléhali na antikoncepční účinek kojení, ale ten má snad váhu jen v případě, že kojíte minimálně 10× denně. To říkala jedna paní doktorka a hned dodala, že to se vyskytuje jen v rozvojových zemích. Tím ČR zařadila mezi země třetího světa, protože já jsem kojila minimálně 12 krát. A teď se nesměj, ale budulín se teď rozkojil - já to počítám - a kojím 8 krát denně (sice jenom po pěti minutách , ale stejně)!!!
 Pá

Aduna

Ahoj vespolek!
Tak hlasim zanet do tretice vseho dobreho i zleho!!! Po zanetu prsu a zubu se mi z antibiotik ohlasil i klasicky gynekologicky zanet - to aby se mi osladil konec sestinedeli. Ale s tim jsme pocitala, tak mi neni ouvej tak jako z tech prvnich.
Dekuji za chvalu naseho dablika a tak jsme do galerie pridala dalsi fotecku Je tady - snad. https://www.emimino.cz/modules.php?…
Jinak je u nas stav nezmenen: Ada kazdy vecer probreci, ale pak spinka celou noc a tak si celkem nestezuju - jen obcas trochu silim. Ale to je normalni. Tesim se. az bude komunikativni… To vecne rvani naseho prebaleneho, vykoupaneho, najedeneho, odrihnuteho a vykakaneho miminka prave nemusim Zitra jdeme na kontrolu kycli a tak jsme zvedava, co mi ten … rekne.
ZAtim se loucima preji dobrou noc
Mimochodem, dneska mi konci sestinedeli - ju, my jsme desne nateseni. Dneska jsme nakoupila porebne proprietky a tak nam nic (mimo zanetu ) nebrani…
 Lesina

Achoj maminy,
je toho moc, na co bych chtěla reagovat, snad na nic a nikoho nezapomenu!

Renčo - Simonka je moc krásná. Jsem ráda, že vám křtiny dobře dopadly. My nejsme věřící, takže křtít nebudeme, ale existuje tady tkzv. „naming ceremony“ v překladu oslava jména a většinou to probíhá podobně jako křtiny, jen bez osvěcení a bez kostela. Lidi to prostě pořádají buď doma nebo někde si pronajmou prostory a je to taková veliká oslava nekřesťansky založená.
To se mi líbí - další důvod pro párty )))

Ptala jsi se na pichlé ouška. Hodně je naše rozhodnutí ovlivněno tím, že žijeme v zemi, kde se píchání uší miminek „nenosí“ a to z mnoha důvodů, ale ikdych žila v ČR tak bych jednala stejně - nepíchala bych dokud není dítě dost velké na to, aby se rozhodlo samo, zda náušnice chce.
Je sice pravda, že miminko si píchání uší nepamatuje, ale bolí jej to stejně jako třeba 8 letou holčičku…
Navíc absolutně netoleruju rčení - holčička bez náušnic není holčička - myslím, že to je jen další z výmluv rodičů proč jim ty uši píchat.
Naše holčiny náušnice nemají a vypadají klukovsky???
Ptala jsi se na názor, toť je můj, tak doufám, že jsem se nikoho nedotkla.
Ale já brečím když jdeme na očkování, které je povinné, tak proto mi přijde nelogické nechat dělat mému dítěti něco, co ho bude bolet ( a nemluvíme jen o píchnutí, kde je hojení, záněty, mokvání a často infekce + riziko přerušení důležitých nervů) a proto se k píchání uší stavím negativně. Je to bolístka navíc pro potěchu rodičů a nátlak okolí.

KačKač - nemáš to lehké holka. Já si pískám jak to vše krásně zvládám, ale nebýt pomoci mého muže, tak už jsem dávno někde v cvokárně.
Vůbec si nedokážu představit, že bych byla na vše sama a muž pracoval od nevidím do nevidím…

Fotečku do galerie můžeš přidat jen když jsi zaregistrovaná a tak zkus vypátrat tvé heslo, popř. se znovu přihlásit a nebo pošli fotečku mě a já ti jí tam přidám. Každopádně si pospěš - já bych tu vaši vlasatou Klárku hrozně ráda viděla!!!!!!!!!!!!!

Jaká byla joga??? Moc mě zajímá, co tam s dětma dělají, tak určitě vše popiš!

Zpět k tvým pocitům. To, že tě přepadá depka, když malá „řve a řve“ je jasné. Ono i sebevytouženější miminko když nezamhouří očko a pláče pokaždé, když jej položíš (tím pádem nemáš čas ani na sebe ani na domácnost) je opravdu zkouška trpělivosti.
Hlavně si nic nevyčítej a nesváděj vinu na sebe. Některá mimča prostě brečí víc a víc se chtějí chovat. Jsou maličká, nedělají to naschvál, to si musíš pořád opakovat. Takové mimi nemá z poloviny šajn proč pláče a určitě to nedělá proto, aby jsi se ty cítila proviněna, že jsi špatná matka.

Musíte si na sebe zvyknout. Ikdyž je to tvoje holčička, co ti vyrostla v bříšku, tak někdy ta realita, že to mimi už „poslat zpět“ nejde člověka dost vystraší.

Podporuji tvé rozhodnutí s Klárkou více cestovat. Na pohledy lidí pokud Klárka začne plakat vůbec neber ohled!!! Pláč dítěte se nedá načasovat a sedět doma pro případ, že by mohla někde začít řádit je hloupost. Je to tvůj život. Jsi teď maminka a užívej si to jak se dá.

Psala jsi, že neznáš v okolí žádnou maminku s dětma. Co takhle zkusit inzerát??? Určitě se vždy najde spřízněná duše na pokec!!

Karolínko - tak Terezce vidím taky pěkně šmakuje, jen tak dál a hlavně ať už se ten reflux brzy zlepší!! Šestinedělí u nás manžílek zvládl na výbornou, možná hlavně proto, že už věděl co to obnáší )

Luci - jsi holka šikovná, že jsi zvládla kojit 6 měsíců. Souhlasím s Adunou, že jsi udělala maximum a napíšu to samé jako jsem psala Katce - důležitá je oboustranná spokojenost a to je vidět u vás je ) Dala jsi malému maximum a nemá cenu se nechávat zhuntovat a riskovat své zdraví jen proto, aby jsi jednou mohla říct - já kojila 4 roky ) Jak dlouho jsi kojila není důležité, důležité je, že jsi chtěla a i přes veškeré problémy jsi to zkusila a dotáhla až sem. Well done!!!
Ps. přidej do alba novou fotečku, já toho vašeho chlapáka neviděla ani nepamatuju!!!!

Miguelko - jéééééé tebe si pamatuju z Rodiny taktéž a hrozně moc tě tu mezi námi vítám. Já tvé pocity z císařského řezu moc chápu, však víš, když jsi četla deníček od začátku jaký miš maš to udělalo v srdíčku mě. Psala jsi, že jsi měla CS po 14 hodinách porodu…museli ti porod vyvolávat? Co se vlastně stalo? Neotevírala jsi se? Každopádně je naprosto normální se cítit ochuzena a věř, že nejsi jediná. Takových mamin, co si ani jednou nepostesknou, že rodily císařem a tím pádem neví jaké to je porodit vaginálně je opravdu málo. Myslím, že to j v nás ženách zakódováno, že „skrz břicho“ se prostě nerodí a ikdyž k CS byl vážný důvod, tak to nějakou chvíli trvá, než se s tím žena smíří. Jak dlouho to bude trvat záleží na spoustě věcí a hlavně je to hrozně individuální tak nebuď překvapena, že třeba ještě i po dvou letech ti bude z toho smutno.
Nebo se naopak zítra probudíš a bude ti to šuma fuk )
Moc gratuluji k Sáře, nechceš mi napsat její míry, abych si vás mohla přišoupnout do seznámku??
Jak často máš přístup na net?

Pěnila jsem při čtení toho, že malé dali v nemocnici pít umělé mléko, i přesto, že jsi kojit byla ochotná a schopná. Já si myslím, že by to bez svolení rodičů prostě nemělo být možné..
Jsi jednička, že i přes problémy nadále kojíš. Zkusila jsi se spojit s nějakou ligou kojení a poprosit někoho o radu ohledně pozic při kojení? Já kojím Daisy na pravém prsu výhradně v boční poloze, jinak přesně jako Sárinka začne mlaskat a ne a ne se pořádně přichytit a moc toho nevypije, protože jí vůbec nejde se pořádně přisát a já mám pak prso samý „cucflek“ z toho, jak hledá bradavku )

Aduno - dieta - držím a držím a o čokoládě se mi už i zdá, tak nevím, jak vydržím )
Začátky jsou nejhorší!
Ohledně té antikoncepce - dokud uvažujeme ještě alespoň o jednom dítěti, tak nechci tělo zatěžovat hormonama. O tom že při kojení se hormon dostává i k dítěti (nevěřím, že i to malé množství co se k němu dostane nemá na dítě vliv) nemluvím.
Na kojení se rozhodně spoléhat nebudu, ikdyž kojím dost a pravidelně, moc dobře si uvědomuju, že to není bezpečná metoda.
He he, jako by spoléhání se na manžílka, že si dá bacha spolehlivé bylo )))

Marti V - tak vidíš, že i ten váš Matýsek se umí smát ) Naše Daisy se sice směje, ale ze všech lidí nejméně na mě - nevděčnice jedna malá. Dnes u doktorky se smála na každého kdo se přiblížil a když jsem se nad ní sklonila já, tak to jsi měla vidět tu rýhu na čele co vznikla z hlubokého zamračení ) Co si o tom myslet ?? hi hi
Jo a Matějíček vám krásně roste. Kdopak u vás vyhrál tu sázku???

Ps. budeš psát další pokračování deníčku? Doufám že áno, já bych našla čas dost těžko.

indřiško - máš můj obdiv, že stíháš u dětí ještě pracovat. Je dobře, že váš Mateo je takový hodný klučina, to ti situaci určitě ulehčí.
Já všem říkám, že teď podruhé mi to příjde lehčí než poprvé s jedním dítětem, že se dokonce i více vyspím a že to prostě zvládám lépe a nikdo mi nechce věřit )

Katko s Péťou - jsem ráda, že i vám se daří dobře. S tím kojením se opravdu netrap. Je z tvých příspěvků hodně cítit, jak tě to mrzí a to je naprosto normální reakce. Chceme pro naše děti to nejlepší. A to nejlepší co můžeš malému nabídnout je spokojená vyrovnaná máma a tím, že teď papká umělou stravu jsi nic nezanebala. Důležité je, že jsi kojit zkusila a bohužel to dál nešlo a jak sama píšeš, je hlavní, že je Peťulka zdravý a spokojený.

Darino - děkuju za mailík a popis dělené stravy a odkaz. Mám to vše proštudováno a sepsán jídelníček. Je fakt, že mě honí mlsná až hanba a jestli to celý měsíc vydržím, tak jsem dobrá )
A vůbec nevadí, že jsi „napřed“ s holčičkama, jsem moc ráda, když se k nám do deníčku zapojí kdokoliv! Více hlav více rozumu a proto piš piš piš, ráda se dovídám vše od maminek s dvěma dětma a co tak asi očekávat )

La Bouche - jsem ráda, že i váš Matěj krásně roste, a podle fotek je z něj nádherný čilý chlapeček, co dělá rodičům jen samou radost.
Je prima, že jsi šestinedělí zvládla na výbornou.

HanaZana - zdraví tě „posera“ Ed ))) Vystihla jsi to přesně he he. Kruh jsem viděla taky a trvalo mi asi tři dny, než jsem se nechala přesvědčit, že to byl „jen film“ a nikdo na mě z televize neskočí )
Tak ty jsi si listovala zpět deníčkem??? To jsi dobrá - já jsem opravdu poctěna, že se ti mé psaní tak líbí!

Lesino - holka ty máš pech! Takové problémy ( No bereš to sportovně, nevím nevím, jak já bych s bolavýma zubama fungovala.....

Já jsem totálně vyřízená, do postele snad už ani nedojdu a ustelu si na klávesnici!!!
Takže se loučím a těším se na Marti V deníček - doufám, že to naše střídání nadále platí ú

Dobrou noc všem
Ed

Ahojky Ed,
se střídáním v deníčku nadále počítám. Takže v neděli přebírám štafetu.

Sázku jsem vyhrála já, sekla jsem se jen o 40 gramů. Taťka měl Matěje za ještě bětšího tlusťocha 

Pa

MartinaV

**Ahojky,

čerstvě vyspaná, tak mi to zase myslí, včera večer jste mě při tom psaní měly vidět, usínala jsem mikrospánkem a co 5 minut mi hlava ťukla o monitor )

Teď k tomu co mě napadlo hi hi.
Nechcete se maminy někdy sejít na chatu?????????
Založila bych tam místnost Štěstíčka a bylo by myslím moc prima si takhle dát scuka „na živo“.
Hlavně také proto, že některá témata jako „sexík po porodu“ bych raději probírala takhle soukroměji než v deníčku )

Buď bychom mohly vždy stanovit hodinu (u mě by to bylo většinou až večer) a nebo prostě se tam zastavit když máme chvilku a pokud jste holky na Emiminu přihlášené, tak existuje služby (ještě jsem to sama nezkoušela) kdy můžete poslat veřejnou zprávu, která se objeví na hlavní straně a tak by vždy stačilo napsat - Sraz Štěstíček na chatu nebo něco takového a pak by všichni kdo mají zájem věděly, že se jde klábosit ))

No řekněte co vy na to!
Ed**

Tak jsem konečně poslala fotky, jsou ve Štěstíčkách okolo ED. Jindra

Tak já jsem jednoznačně pro. Hehe, navržené téma beru. MartinaV

Edi,
trochu se obavam, ze rozeslat to verejnou zpravou by znamenalo zpristupnit to prave tolika lidem jako denicek a mely byste diskuzi vic nez verejnou Leda bys tam byla jako moderator a mohla tam nejak pustit je maminky stesticek ???
Podivej, co mas i v denicku spionu … zavidejicich uzlicky stesti :--))))
Ahoj vsem mimiskum
Claudie
predsnazilka

Myslím, že je to bezva nápad! nad se to povede a někdy si „pokecáme“. Jindra

Claudie,

takhle nějak jsem to myslela - že bych byla něco jako moderátor, jestli to tedy jde a přístup by měly jen přihlášené závislačky - nemusí to být jen maminy od Štěstíček.

Kdokoliv kdo by se vplížil bez „nicku“ by byl mnou nekompromisně vyhozen he he.
Musím se na to zeptat Šárky )

Ed - nepřihlášená - D

Ps. Jsem ráda holky že se vám můj nápad líbí. Tak bychom mohly na zkoušku domluvit scuka třeba dnes večer????

Tady je o hodinu méně a ulehne to u nás až tak kolem 23.00 což je pro vás půlnoc a asi moc pozdě…
Potom by to šlo ještě v neděli… manžílek má volno, mohl by holky hlídat a nemuselo by to být tím pádem až večer.
No a nebo taky kolem 17.OOhod dnes, kdy Apolenka podřimuje a Daisy sem tam taky.

Maminky:
Lucka - 5.5. 2003 - Matýsek - 2 610 g / 46 cm
Tailor - 13.7. 2003 - Kevin - 3 500 g / 52 cm
Jindřiška - 25.8. 2003 - Mateo - 3 500 g / 49 cm
Káťa - 31.8. 2003 - Petr
Miguelka - 1.9. 2003 - Sara
Gabi - 8.9. 2003 Karolinka - 3 100 g / 50 cm
Karolínka - 19.9. 2003 - Theresa - 2 400 g / 47 cm
KačKač - 19.9. 2003 - Klárka - 3 200 g / 50 cm
MartinaV - 21.9. 2003 - Matýsek - 3 640 g / 53 cm
Ed - 21.9. 2003 - Daisy - 3 740 g / 54 cm
Renča - 22.9. 2003 - Simonka - 3 750 g / 50 cm
Marťula 1 - 23.9. 2003 - Filípek - 3 190 g / 49 cm
Lesina - 25.9. 2003 - Adletka - 4 400 g / 51 cm
LaBouche - 26.9. 2003 - Matěj - 3 850 g / 50 cm
MarťulaR - 29.9. 2003 - Kubík - 4 340 g / 54 cm
Léna - 5.10. 2003 - Markétka - 3 285 g / 51 cm

A tady jsou ještě zbylé těhulinky. Moc by mě zajímalo, co dělá Pískle! Doufám, že se holky ozvou, co se narodilo. Pokud ještě neporodila Trinitron, tak moc držíme palečky!
Helena - 23.9.
Pískle - 4.11.
Trinitron - 9.11.

Ahojte!

Ed a Aduno-děkuju moc za podporu!:-)

Holky, my máme trápení-Matěj má tu vyrážku a dr. říkala (dneska jsem tam znovu byli), že je to ekzém a že musíme skončit (aspoň do odvolání s bazošem:-( Aduno-zkusím se pozeptat o tom bazénku se slanou vodou, abysme mohli pokračovat, jinak utrpíme šrámy na duši oba…Máťa miluje vodu a já zase ten parádní pokec s maminkama! Ach jo
Do toho se chudák (poprvé za půl roku) totálně oprudil-pláče při každým přebalování:-( Fakt síla. Prý to může být předzvěst, že rostou zuby…já si spíš myslím, že to bude ta strava:-( Tohle jsou chvíle, kdy mi je nejvíc líto, že jsem to nezvládla a nekojím dál…no, ale zase si říkám, že kdyby to měl mít na roce nebo dýl, tak tomu stejně asi nezabráním.
Dneska mám fakt totálně blbou naládu, tak radši jdu, ať to na vás neprsknu:-)

Pokec na chatu vítám!:-)
Pá Lucka a Máťa

Ahojky holky,tak koukám co jste zase stihly za ten týden všechno probrat.Minulý víkend jsem se nějak nechytala, tak jsem se těšila jak to teď doženu(až budeme úřadovat s Kevčou sami),ale asi z toho nic nebude,jelikož se ohlásil bratránek.Čekáme,že dorazí během hoďky a pak už nic nestihneme.NA­posledy jsem ho viděla,když byl Kevča v bříšku 27.12.02 a to prohlásil,že to budou nejspíš dvojčata.Tak to bylo drsný,protože nakonec byla váha + 13 kg,což nebylo snad nejhorší.Tak jsem zvědavá jaké moudro z něj vypadne tentokrát:)))))
Dnes mám takový zvláštní den.Pamatuju se,jak jsem před rokem přesně seděla večer doma a měla jsem takový zvláštní pocit,takový radosti a štěstí.Přitom né nějaké euforie,ale takovej „klid“ na duši. A psala jsem Kevinovi,jak jsem štastná,že je mi tak krásně a vím,že je to že jsme spolu strašně fajn a nevyměnila bych žádnej okamžik z toho co nás čeká za nějakou možnost dalšího výběru.Že nějak cítím,že naše rozhodutí(zase být spolu) bylo správné no a že ho moc miluju.Prostě jsem měla strašný pocit absolutního štěstí.No a 8.11. jsem si udělala těhotenský test a tam byla taková slabá druhá čárka.Zdálo se mi ti jako sen,krásný sen.TAk jsem to pošeptala Kevinovi když přišel domů a pak další den jsme měli téměř jistotu.Byl to tak nádherný pocit,že si nás někdo „vybral“ a snad u nás zůstane.No a abych to zkrátila… teď když koukám na Kevču jak si spinká v postýlce,tak mám stejnej pocit štěstí jako tenkrát a doufám,že ho nikdy neztratím.Už v tom není ten klid,ale je to jeden velkej splněněj sen a každý nový ráno a probuzení je úplně jiný.A když otevřu oči a Kevča leží vedle mě a usmívá se,že jsem konečně otevřela taky ty klapky a říká to svoje HELE,tak vím,že tohle je štěstí. Taky jsem tu vlastně správně v štěstíčkách:))))))J­ejej holky,já jsem takovej sentimentální tvor,hrůza.
A to jsem chtěla psát ,co je u nás nového.TAk jsme to vlastně trochu prozradila.Minulý pátek Kevča při koupání spustil a stále opakoval „hee“ „hee¨“ a pořád dokola a stašně se mu to líbilo.No a v sobotu si to zdokonalil na „heele“ a to mu asi přišlo ještě jako vetší bžunda a hlavně sklidil obdiv,tak u toho vydržel.Takže po „agrr“,„jéje“,„í­áááá“ máme další rádoby slůvko.Jo a ve čtvrtek v noci při přebalování si tak povídá a mezi tím vyslovil"okej"­.Prostě bžunda.
Musím jít na kontrolu,tak to odešlu(kdyby se mi zase přerušilo spojení) a pak budu pokračovat.Jo Ed myslím si ,že ten pokec na chatu by byl moc prima!!!!!!!!!! Zatím papa Tailor

Ahoj Kačkač,
tak fota jsou přidána a věřím, že každý se kdo se příjde mrknout bude z vaší Klárky unešen.
Je nádherná.

Pá
Ed

Ahoj holky,

konečně jsem se zase chvilku dostala k počítači. Klárka krásně spinká, konečně ji přešla po dvou dnech kolika, tak už máme zase na chvilku klid. Já jsem totiž krkavčí matka - před dvěma dny jsem snědla brokolici, takže se to naše mimino dva dny trápilo prdíkama.
Ve čtvrtek jsme byly s Klárou na józe. No, s jógou to moc asi společného nemá, ale moc se mi to líbilo. Jsou to různá cvičení na protažení jak maminky, tak mimíska. Buď leží dítě na žíněnce a vy se nad ním skláníte, přitom se protahují nohy, záda, ap. nebo v sedě, miminko je položeno na nohách nebo se chová v různých polohách a zase se dělají různé pohyby. Přitom se odříkávají různé básničky nebo zpívají písničky. Miminkám se to moc líbí. Teda kromě toho našeho. Byla tam nejmladší a z toho cizího prostředí byla dost vyděšená, navíc nás trápila tak kolika, takže většinu času probrečela. Dobré ale je, že to nikomu nevadí. Ostatní cvičí a já tam prostě uklidňuji, nebo jsem ji kojila. Je tam takové milé prostředí. Takže, kdo jste z Prahy, můžu jenom doporučit. Taky si tam člověk popovídá s ostatníma maminama. Byla jsem tam jediná „neinformovaná“. Nemám čas číst hromady knih o dětech, protože dělám tu vejšku. Takže moje záchrana je právě internet. Ale ty holky to mají proštudovaný do detailu. Řešily tam povinné očkování, ano či ne. Já jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, ale ty argumenty, které říkaly - teda myslím, proč neočkovat, mi připadaly logické.
Taky jsem si tam zakoupila šátek Vatanai. A opravdu nelituji. Je super. Včera jsme ho zkoušeli poprvé. Dopoledne jsem v něm měla Kláru chvilku a spinkala nádherně, stihla jsem umýt nádobí a uklidit byt - když jsem ji musela chovat, tak to nešlo. Odpoledne jsme šli na procházku, kterou jsme protáhli na dvě hodiny (nedobrovolně, protože mi zdrhnul pes a musela jsem ho hledat po lese) a navečer jsme ještě byli v obchoďáku. Buď v něm spinká, nebo čumí okolo - hrozně se jí to líbí.
Ed, s tím chatem mi to přijde jako dobrý nápad. Já můžu taky večer (většinou) a nebo v sobotu v neděli (to předám Kláru manželovi nebo tchýni).
Strašně se mi teď líbí, že už Klárka začíná komunikovat. Dřív prostě jenom spala nebo plakala nebo jedla). Teď už ji všechno zajímá, zvuky a různé barvy. Kouká na nás a řehní se. Poslouchá písničky a říkačky, co jí zpívám, vydrží to hrozně dlouho. Taky je hrozně ráda, když jí cvičím nožičkama nebo když jí masíruji bříško, pěkně si u toho lebedí. A miluje lochtání na zádech - to má po manželovi.
No budu muset jít, hoří mi termín na odevzdání osnovy bakalářské práce, tak pádím něco napsat.
Mějte se hezky pozdravujte svoje mimísky.

Kačkač a Klára 7t + 1den

Ahojky,tak jsem Kevču prodala i s kočárkem návštěvě.Všichni jsou nějak zaměstnaní a jen já se poflakuju,tak jsem se šla mrknout co nového.Včera přijela návštěva a bylo po psaní.
Hned jsem vyšpionovala fotky Klárky od Kačkač.Je to je krásná panenka a co má vlásků.To já abych si vzala na Kevču lupu,nebo pořádně naolejovala šíšulku,aby se tam něco objevilo.Klárka je moc pěkná.Taky vám závidím to cvíčo,my se nemůžeme nějak vyhrabat do nějaké společnosti.
Pořád pendlujeme mezi domovem a babičkama a než všechny navštívíme,tak zase frčíme dál.Prostě nemáme zatím žádný řád.Teda kromě papáníčka,pře­balování,hraní a koupání.Pak ještě pravidelný pobyt na „čerstvém "vzduchu.Asi se budeme muset polepšit.A taky začít s tím otužováním,abychom mohli od ledna začít chodit na plavčo.Zase pádím,musím vytvářet nějaké“hodnoty",aby to nevypadalo,že se jen tak poflakuju.
Ed,jak to máte s tou úpornou rýmou,ještě pořád se vás drží.Nemůže mít Daisinka nějakou alergii,když to trvá už tak dlouho. No sand to tak nebude a přejde to.
Tak já běžím.Pusu od Kevči papa Tailor

Ahoj holky,

tak mi právě přišel mailík od Emimina a jsem pověřená na moderátora - to se mám !! Hi hi
Takže teď nebude nic bránit v tom, abychom si soukromě pochatovaly )

Chtěla bych poprosit každou z vás, která se budete chtít zapojit, aby jste měly pokud možno stejnou přezdívku na chatu, jakou máte v deníčku a kdo ještě není zaregistrovaný, tak třeba dejte dopředu vědět, pod jakým jménem do chatu příjdete.

Jako moderátor nebudu regulovat o čem se může v chatu diskutovat, bude to pokec o všem a o ničem )
„Vykopávat“ budu pouze lidi co příjdou jen okukovat a nebo prudiče. Jinak má přístup samozřejmě každá snažilka, těhulka, maminka - no prostě každá na Emimču závislá ženská )

Jo to by bylo asi vsjo, co mě teď napadá, takže teď už jen stačí se tam ve vhodnou dobu sejít! Těším se
 Ed

Ps. Až Daisy trochu poroste a budu vědět definitivně kdy bude spát, tak bude lehčí určit 1× v týdnu třeba hodinu, kdy chat definitivně bude (samozřejmě chatovat se tam může i beze mě, takže jen proto, že já nemůžu přijít neznamená, že se tam nemůžete sejít ok?).
Já bych jen ráda časem vždy nahodila téma např. porod císařem, druhé, třetí dítě, porod doma, asistovaný porod, potrat ( a pod. Témata o kterých něco vím a které mě samotnou zajímají. Takže by to téma nebylo jen pro štěstíčka, ale pro všechny, koho něco podobného zajímá a chce si o tom pokecat.
No a tak by se dalo vždy týden dopředu nahlásit, že chat bude v tolik a tolik o takovém či makovém tématu a kdo má zájem přijít by si mohl dopředu zajistit hlídání )))

Ahoj Ed a ostatní maminky štěstíček,
teda to zajištění hlídání kvůli chatování mě celkem rozesmálo.:o)) Už vidím manžela jak hlídá tu naši uplakanou princeznu, protože já si chci pokecat. Teda on je vzornej táta, ale když malá brečí nebo ji něco trápí a on ji zrovna opečovává, tak mám strach, že se mi do pěti minut rozbrečí taky, takže musím vždycky zasáhnout, jinak budou bulit oba.:o)) Nejvděčnější hlídač miminka je šátek uvázaný na mě, takže si žádné popovídání nenechám ujít.
Ed - takže jestli nás chceš zapsat do seznámku, tak tady jsou míry naší Sáry. Narodila se 1.9.2003 ve 2:50 ráno, vážila 3100 g a měřila 47 cm (to už snad ani není pravda:o)) Rodila jsem v 38.+ 0 tt po tom co mě můj vysoký tlak dohnal až do nemocnice, kde mě pan doktor na příjmu tak pečlivě vyšetřil až mi z toho začala odtýkat plodová voda, takže kontrakce se musely vyvolat oxytocinem. Během porodu všechno vypadalo normálně, po deseti hodinách jsem se úplně otevřela a následné čtyři hodiny jsem se pokoušela malou vystrnadit ven. Jenomže tam buď něco překáželo nebo děloha už prostě neměla sílu a tak mě kuchli. Ty poslední čtyři hodiny byly fakt očistec, protože mě donutili zalehnout na záda, uvázali mi nohy až ke stropu, jedna doktorka mi zalehla na břicho a další doktor drbal malou na hlavičce aby jí prý popohnal ven. Sranda byla, když jsem při kontrakci dostala křeč do lýtka (jak jsem měla nohu pomalu až za hlavou) a řvala jsem na všechny ty doktory a por. asistentky, že mám křeč, tak se sborově usmívali a říkali mi, že je dobře, že mám křeč. Dalo mi dost práce jim vysvětlit, že křeč mám do nohy a nic dobrýho na tom nevidím.:o))
Já vím, že se nakonec s tím císařem smířím a moc díky za podporu, ale zatím když si představím, že bych znovu otěhotněla a měla tím vším zase projít, tak mi na hlavě vstávají vlasy hrůzou. A to nemyslím jen ten samotný porod a pobyt v porodnici, ale ty následný komplikace. Díky tomu, že mě z porodnice doslova vykopli už v pátek (rodila jsem v pondělí) s horečkou, tak jsem druhý den skončila na pohotovosti se zanícenou ránou na břiše a zánětem v prsu. Mladý pan doktor co tam zrovna byl se mě po tom, co zkouknul zahnisanou ránu, rudý prso a naměřil mi čtyřícítku horečku, s nadějí v hlase zeptal jestli mě třeba nebolí v krku.:o)) Přece bych po něm v sobotu večer nechtěla aby léčil něco složitějšího než chřipku. Pak jsem ještě dostala příšernou svrbící vyrážku, prý alergická reakce na podané léky u porodu.A mezi tím stihla mít malá rýmu a taktéž vyrážku, ale přesně takovou jako tady popisujete vy. Na tvářičkách, zátylku, na hlavičce a sem tam na ramínkách. Bylo mi řečeno, že je to pouze novorozenecký ekzém, který se často dělá vlivem kolísání hormonů. Naneštěstí Sára zdědila choulostivou pleť po tatínkovi, takže opupínkovaná je každou chvíli. Takže šestinedělí jsme měli opravdu pestré. Jak tu píšete o tom jak šestinedělí krásně zvládli vaše polovičky, tak tiše závidím. U nás bylo fajn prvních čtrnáct dnů, až na to, že mě manžel skoro malou ani nepůjčil a občas jsem se musela připomenout, že taky existuju.:o)) Pak jsme se pohádali (poprvé v životě a zrovna dost ošklivě a jak to tak bývá, tak kvůli blbosti) a od tý doby to dost skřípe. Já nevím jestli to někdo z vás, kdo měl to „štěstí“ rodit císařem taky zažil, ale já prostě tak nějak v duchu žárlím na manžela, že on u narození naší dcery byl, že ji hned měl v náručí, slyšel její první pláč..... No prostě když se tímhle vším začne chlubit známým, a že to dělá rád a často a ještě k tomu přidá, že ho malá hned poznala a přestala plakat, tak mám sto chutí plakat já. Já malou poprvé viděla až za nějakých patnáct hodin a to ještě úplně zabalenou a spící, takže o nějakém poznávání nemohla být ani řeč.Kdyby mi neřekli, že právě tohle je moje dítě, tak vím prd. Happy endem je to, že teď si to vynahrazuju a užívám si to. Zánět prsu, který se mi vrátil jak věrný pes znovu, už zvládám levou zadní a malá je na mě tak trochu závisláček. Uklidním ji jenom já a úsměvy si pro mě nešetří, jako kdyby mi to všechno vynahrazovala. Tak si říkám, že všechno se zase pěkně srovná a bude z nás šťastná rodinka.
Co se kojení týče, tak mi radila i hlava přímo na kojení študovaná (sousedka je totiž porodní asistentka s papírem na to, že je kojící poradkyně) a ta když viděla co malá u kojení předvádí pravila, že si mám nakoupit hodně Bephantenu, zatnout zuby a vydržet a nebo se neobviňovat a netrápit, nakoupit lahvičky a Sunar a bude klid na všech frontách. Řekla mi, že malá se prostě naučila takovou techniku sání a jinak to prostě neumí a umět už nebude. Ona neumí ani dudat dudáka, takže ho nemá - jediná výhoda.:o)) Zatím to řeším těmi zatnutými zuby a Bephantenem a hodlám vydržet minimálně do čtyř a ještě lépe do šesti měsíců. Tak mi držte palce. Pane jo, to jsem se zase rozepsala, hotové slohové cvičení. Teď o mě víte všechno a tak doufám, že nebude vadit když vám sem občas vlezu.Internet mám sice doma, ale čas na něj jenom když má Sára dobrou náladu. Ale to vlastně vy všechny že jo.Jo a ještě jsem se chtěla zeptat: udělala se vám v těhotenství taková ta hnědá čára přes břicho? A jestli jo, tak už vám zmizela? Já ji totiže pořád mám a na to, že by se jí chtělo zmizet nevypadá.Tak se mějte krásně, ať štěstíčka nezlobí a slibuju, že příště už to tak dlouhý nebude.:o))
Miguelka a Sára

Ahojky,

jsem ráda, že jsi se znovu ozvala a po přečtení tvého příspěvku mě napadalo tolik věcí, co bych ti chtěla napsat, že snad na nic nezapomenu.
V prvé řadě je mi líto, že jsem tak daleko, protože co bych ráda udělala je, že bych tě chtěla obejmout a říct ti, jak strašně moc tě chápu a cítím s tebou .
Miguelko - jako by jsi psala to, co já si také prožila. Jen s tím rozdílem, že poprvé jsem netušila ani jaké to je mít kontrakce, takže jsem svým způsobem přišla o porod úplně.

Když si tak čtu, jak tvůj porod začal tak mě napadá jedno - kdyby do tebe ten nešetrný doktor takhle nerýpnul a nezpůsobil prasknutí vody, tak jsi nemusela mít porod vyvolávaný a kdyby jsi došla do termínu, nebo prostě porod začal spontánně, tak k tomu císařskému řezu nemuselo ani dojít.
Ono totiž Sára třeba ještě nebyla v dobré pozici na porod a ikdyž jsi se otevřela, tak prostě ONA nebyla připravená a tím pádem se nedivím, že prostě dolů ne a ne a nešla. Z tohohle hlediska byl pro ni císařský řez opravdu šetrnější, protože kdyby jí násilím táhly dolů, tak kdo ví, jak by to dopadlo.
A z tohohle vzniká právě hodně negativních pocitů - hodně žen má pocit, že kdyby se do porodu nezasahovalo, tak k císaři nemuselo dojít, takže se musí vyrovnat s tím, že neporodily jak chtěly a navíc s tím, že s něma bylo manipulováno.

Možná by jsi na císaře musela ikdyby jsi sama začala rodit spontánně, ale to už se nidky nedovíme, tak jako se nedovíme, zda by jsi bez všech těch zásahů neporodila přirozeně.
A právě proto jsme se rozhodli pro porod doma se soukromou por. asistentkou. Chtěla jsem mít jistotu, že dělám pro přirozený porod bez zbytečných zásahů maximum a kdyby došlo k opakovanému CS tak by to bylo z důvodu opravdové komplikace a určitě by mi to pomohlo se s CS rychleji vyrovnat než v prvním případě.

Nadále nemám slov k tvé poloze při porodu. Rodit s nohama ve třmenech ?? Otevírá se mi kudla v kapse (
Vždyť když máš problém dítě vytlačit tak to poslední co mu pomůže je to, že tě položí na záda a ty musíš tlačit proti gravitaci.
Navíc mě někdo položit v mých bolestech na záda, tak dostane kopanec do zubů, mě bylo nejlépe pouze ve stoje.
Jak asi může miminko správě rotovat, když musí „ven“ do kopce?? Jak ho mohou správně stimulovat kontrakce? To je proti přírodě rodit (nuceně) na zádech. Píšu nuceně, protože spoustě žen se takto rodí dobře, tak abych se někoho nedotkla. Ale je jasné, že na zádech to může a bývá obtížnější a pomalejší.

Mimochodem když čtu o tvé křeči v lýtku - já ji chytla během tlačení taky a páni nevěděla jsem co dělat dřív. Řvát od bolesti v lýtku nebo od bolesti z kontrakce. Hrůza.

Miguelko, já žárlila na manžílka taky. A nejen na něj. Žárlila jsem na všechny kdo viděli mou dceru dřív než já, tudíž celé osazenstvo operačního sálu. Oni mi ji sice ukázali hned co ji z bříška vytáhli, ale bylo to proti tomu velkému světlu co je nad tebou a jediné co jsem viděla byl tmavý zmítající se uzlík.
Hrozně mě mrzelo, že já jsem byla jedna z posledních kdo jí viděl a mohl držet ( a to jsem oproti tobě měla opravdu výhodu, že jsem jí mohla držet už na sále a od té doby byla stále se mnou.
Ale starat jsem se o ni pořádně nemohla, takže přebaloval a konejšil manžel a večer, kdy musel jít domů jsem od bolesti šilhala, takže jsem brečela, že jsem totálně neschopná.
V nemocnici jsem byla také 5 dní, ale já jsem se nemohla dočkat domů a vše se zlepšilo sotva jsme byli pěkně ve svém.
Strašně mě mrzelo (a mrzí) že jsem o tu nádheru při porodu přišla. Dnes již mohu porovnat a prostě první porod nemůžu ani porodem nazvat. To byla operace. Ty nádherné emoce co jsem prožívala, když jsem rodila přirozeně svou druhou dcerku, o těch jsem si poprvé mohla nadále nechat pouze zdát.
Každá žena má o svém porodu jakousi představu a málokterá z nás tak nějak s císařem počítá. Určitě se porodu bojí snad každá, ale i přesto se na něj těšíme a představujeme si, jak nám na bříško položí umatlánka a my si vychutnáme to, co to je po bolestech zažít obrovský pocit úlevy a štěstí.
Jenže u CS je to naopak. Tam ty bolesti pokračují. Po vaginálním porodu je po všem, sotva se miminko narodí, ale po císaři to bolí nadále a podle toho jak se rána hojí i několik týdnů.

Moc chápu jakou hrůzu musíš teď mít, že by jsi otěhotněla a tím vším musela projít znovu.
Jenže Miguelko, podruhé to může být zcela jinak a pravděpodobně bude, ale musíš si dát práci a třeba zauvažovat o jiné porodnici. Protože ona není chyba v tobě a v tom, že ty by jsi byla neschopná porodit ale v tom, že se k tvému těhotenství a porodu přistupovalo příliš technicky - No co, že ti praskly nechtě vodu, tak porod vyvoláme oxytocinem, no co že to nepomáhá, tak hupsneme na bříško a co, že dítě nejde ven, vždyť tu máme císař…

Ale na to, co si o tom myslíš ty, na to se tě zapomněli páni doktoři zeptat…

Navíc to, že jsi malou víc jak 15 hodin neviděla je naprosto příšerné ( Vůbec se nedivím, že ti připadlo, že by to mohlo být klidně jiné dítě a ty by jsi to nepoznala. Ale to je pouze zase vina zdravotníků a ne tvá. Po CS pokud možno by mělo být mimi hned s matkou tělo na tělo a kojit a ne odnést a za 15 hodin přinést zabalené. (

Miguelko, to že jsi se pohádala s manžílkem je mi líto a také to, že se cítíš, že to nese těžké následky. Jsi po traumatizujícím porodu, vše je najednou jiné a stresující, je jasné, že se i ten nejzamilovanější pár chytne. (my si to taky užili bohužel a to jsem měla teď porod krásný). Prostě hormony pracují, oba jste unavení, řeknou se věci, co by člověk nerad vypustil z pusy, ale už je pozdě.
Pokud máte pevný vztah už od začátku, tak tohle je pouze krize a uvidíš, že přejde.
Hlavně by jsi si měla o svých pocitech s manželem promluvit. Pokud tě mrzí, že se chlubí tím, že malá se u něj po narození uklidnila atd. tak mu šetrně naznač, že ty se tím trápíš. On si to vůbec neuvědomuje a tebe to trýzní. Ho třeba ani nenapadne, že by jsi se mohla trápit tím, jak malá přišla na svět.
Pro něj to zase tak důležité asi není, je rád, že má dcerku, že ty i ona jste v pořádku a víc se nad tím nemá potřebu pozastavovat ale bohužel pro tebe to porodem nekončí. Ty máš jizvu na děloze i na srdci a ty budeš ta, která podruhé (pokud chcete více dětí) bude muset žít ve strachu, že se to celé bude opakovat ( Zeptej se ho, zda ho někdy mrzelo a žárlil, když jsi byla těhulka a cítila kopance a on to co to je nosit pod srdíčkem miminko nikdy nezažije. Věřím, že jeho odpověď bude kladná a proto mu naznač, že tebe zase bolí to, že jsi malou po narození ani nemohla držet a on ano. Možná takto lépe pochopí tvou bolest.
Takže navrhuji, aby o tom věděl. Zase dám příklad z mé zkušenosti - Guz také neměl páru o tom, že by mě to mohlo mrzet. Z chlapského pohledu si myslel, že jsem mohla být ráda, že jsem ušla tomu, že nemusím své 4 kg dítě tlačit „spodem“ a o nějaké touze rodit přirozeně do té doby neslyšel. Tedy slyšel, já jsem velký zastánce přirozených porodů, ale prostě si absolutně neuvědomoval, že to má opravdu pro mě význam…
Po několika probrečených konverzacích a potom, co pochopil, jak moc se trápím to byl on sám, co navrhl, že příště si zaplatíme péči soukromou.

Bylo by fajn, kdybychom se my dvě sešly na chatu, mám toho tolik, co se mi honí hlavou a co bych ti chtěla napsat.
Hlavně je to pro tebe pořád ještě brzy a vzpomínky na porod jsou příliš čerstvé aby jsi mohla optimisticky hledět do budoucna.

Tak a teď tě virtuálně zase objímám jak nejvíce to jde. Ráda bych tě nějak uklidnila, ale asi to nejde. Bude teď záležet na tobě, jak se s tím co se stalo smíříš.
Mě pomohla právě ta něděje, že poprvé za mě rozhodli doktoři, ale podruhé jsem to chtěla mít pod kontrolou já a udělala jsem první poslední proto, aby mé druhé těhotenství i porod byly jiné.
V každém případě ti navrhuji si přečíst diskuzi Císařský řez na Rodině.
Hodně jsem tam jednu dobu přispívala a pokud si to přečteš od začátku, tak je tam hodně zkušeností maminek co na tom byly pododně jako my. No a teď už nás většina má druhé mimísky a všechny jsme měly podruhé porody takové, jak jsme si je vysnily.
Nedívej se na případné druhé těhotenství a porod jako zkázu, ale jako spásu.

Páá
Ed

Ps. hnědou čáru jsme teď měla slabou a skoro není vidět, ale poprvé mi potvůrka na bříšku zůstala skoro 6 měsíců.
Ztratí se určitě, ale jak dlouho to bude trvat je individuální.