Šváb mi vzal klid na duši

Měl to být poslední prázdninový den. Hned ráno jsem si říkala, že musí být výjimečný. No, asi jsem si to přála nějak špatně, protože se mi to splnilo.

Den byl hezký. S dcerou jsme byly dopoledne ve městě na zmrzce. Syn byl u kamaráda. Dokonce jsem se hecla a umyla horní část kuchyňské linky. Pak jsem měla odvést děti na hlídání a druhý den jít do práce. Jak já se těšila na klidný večer na gauči u prosecca.

Všechny plány změnilo jediné zaklepání na dveře.

„Dobrý den, paní. Bohužel v našem domě jsou švábi. Máte doma nějaké?“

No, neměla jsem, ale dle sousedů, kteří je doma měli, jsem hned usoudila, že se k nám blíží jejich invaze. To je tak, když situaci někteří spoluobčané nechají zajít tak daleko.

U mě doma vypukla panika. Jakožto milovnice pořádku a minimalismu naštěstí doma moc věcí nemám, ale… totální panika!!! Představa, že mi tyhle potvory budou lézt po věcech, kuchyňské lince, jídle… mě úplně dohání k šílenství!!!

Takže začal úklid a prevence. V drogerii jsem si zakoupila sprej a pasti, můj drahý musel utěsnit všechny otvory, kudy ty potvory můžou přilézt od sousedů, Biolitem jsme stříkali kritická místa.

Je to dva dny a já stále nevyšla z úklidu. Co vám budu povídat. Peru, co se dá, vytírám, utírám, dezinfikuji. Na Alze jsem výhodně koupila barel Sava, takže můžu prolévat odpady, aby si potvůrky večer neudělaly výlet.

Nooo, jestli předtím byla moje domácnost minimalistická, tak teď to teprve bude stát za to. Jsem rozhodnutá nemít opravdu nic navíc, aby v případě zamoření šlo domácnost co nejefektivněji deratizovat. Kdybych neměla v bytě kočky, už bych asi použila dýmovnici, abych měla opravdu jistotu.

Tohle zjištění mi úplně vzalo půdu pod nohama. Doma se necítím bezpečně. Moje jistoty jsou pryč. Kdyby došlo na větší zamoření, musela bych se zbavit nábytku a spousty věcí, na které jsem si šetřila. Najednou vidím, jak jsou věci pomíjivé. A nejhorší představa je, že nám domů zanesou nějakou nemoc, a že jich je.

Doteď jsem uklízela přiměřeně, ale teď se ze mě fakt stává magor, co vymýšlí, co ještě vyčistit nebo vyhodit, abych předešla výskytu a šíření švábů.

No, je to veselé. Bude to boj, ale nevzdám se. První noc jsem koukala od tří od rána do stropu a na zem, jestli tam něco neleze. Včera mi klid dodala čistě povlečená postel. Snad když budu mít čisto a voňavo, nebude se u mě těm potvorám moc líbit a půjdou o byt či dva dál.

Samozřejmě nepřeji to nikomu. Sousedky jsou taky zoufalé. V paneláku je to peklíčko, protože v tomto případě obzvlášť platí: jedno prase a z domu je prasečák.

Zkus mi vygenerovat vhodnoou úvodní fotku k tomuto deníčku.