Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel

Syn se totiž podle svého vyprávění zastal spolužáka, do kterého se ostatní kluci naváželi. Nejdřív jim prý říkal, ať toho nechají, jenže když nepřestali, jeden z nich do spolužáka strčil a syn mu to oplatil. Následovala krátká strkanice, která podle poznámky skončila rvačkou. Co už se v ní ale nepíše, je to, co jí předcházelo.

Chápu, že učitel nemůže při každé potyčce zjišťovat celý příběh a že když vidí dvě děti, jak se perou, musí situaci okamžitě zastavit. Jenže podle syna učitel ve třídě celou dobu byl a o tom, že se tomu klukovi ostatní posmívají, prý věděl. Přesto se do poznámky vešlo jen to, že se můj syn pral.

Nechci samozřejmě vychovávat dítě, které bude řešit každý konflikt pěstmi. To bych byla sama proti sobě. Zároveň ale nechci, aby si odnesl, že když se někoho zastane, dostane za to stejný trest jako ten, kdo problém způsobil. Tak jsem se ho ptala, proč nešel za učitelem. Prý už to několikrát udělali a nic se nezměnilo.

Nejvíc mě pak ale trápilo i to, proč se vlastně kluci prali. Důvodem byl kluk od nich ze třídy, který má podle všeho nadváhu. Znám ho už několik let a musím potvrdit, že kdykoliv jsem ho potkala, působil na mě jako hodný a milý kluk a syn mi to doma jen potvrdil. Musím uznat, že kdybych u potyčky byla já, rozhodně bych se ho zastala, zvlášť kvůli tomu, že důvodem byla jeho váha.

Teď přemýšlím, jestli mám učiteli napsat a zeptat se, jak celou situaci viděl on. Nechci být za matku, která zpochybňuje každou poznámku a automaticky věří vlastnímu dítěti. Na druhou stranu mám pocit, že tentokrát bych měla znát i druhou stranu příběhu.