Syn ve třech letech vůbec nemluví. Podle okolí jsem zbytečně hysterická
- Rodičovství
- Anonymní
- 04.08.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Synovi jsou tři roky a skoro nemluví. A já už začínám být alergická na větu, že se jednou rozmluví, a ještě budu vzpomínat na to, jaké doma bývalo krásné ticho. Vím, že to lidé myslí dobře. Jenže oni s ním nejsou od rána do večera.
Nevidí mě stát před otevřenou lednicí a hádat, co vlastně chce. Jogurt? Sýr? Pití? Nevidí jeho vztek, když se ani napočtvrté netrefím. On začne křičet, já vytahuju jednu věc za druhou a nakonec jsme naštvaní oba.
Občas mi přijde, že už jsme si vytvořili vlastní jazyk. Stačí, aby ukázal určitým způsobem, vydal zvuk nebo mě někam odvedl, a většinou pochopím. Jenže čím je starší, tím častěji mi dochází, že to nestačí.
Všichni znají dítě, které také nemluvilo
Stačí se o tom někde zmínit a okamžitě se objeví příběhy. Syn kamarádky nemluvil do čtyř. Bratranec začal až ve školce. Kluci jsou prostě pomalejší. Každý zná někoho, kdo dlouho neřekl skoro nic a dneska pusu nezavře.
Zpočátku mě to uklidňovalo. Teď už spíš vytáčí.
Nejhorší jsou pro mě chvíle mezi stejně starými dětmi. Na hřišti poslouchám tříletou holčičku, která mamince vypráví, co postavila z písku. Jiný chlapeček se dohaduje, že ještě nechce domů. A můj syn stojí vedle mě, zatahá mě za ruku a ukáže.
Samozřejmě vím, co chce. Houpačku.
Jen bych si někdy přála, aby mi to řekl.
A pak se za tu myšlenku ještě cítím provinile, protože jinak je to veselý, šikovný kluk, který běhá, směje se, hraje si a spoustě věcí rozumí. Neměla bych být ráda, že je zdravý? Neměla bych mu prostě dát čas? Právě tím se uklidňuju už několik měsíců.
Přestala jsem čekat
Čím víc jsem o tom mluvila, tím víc jsem měla pocit, že problém nakonec vidím jen já. Dokonce jsem chvílemi přemýšlela, jestli syna opravdu příliš nesleduju. Jestli nejsem jedna z těch matek, které mají nastudované všechny vývojové tabulky a vyděsí je každá odchylka.
Jenže večer, když jsme doma sami, žádné tabulky nepotřebuju.
Vidím dítě, které mi chce něco říct a neumí to. Vidím, jak se rozčiluje, když mu nerozumím. A vidím také sama sebe, jak stále čekám na něco, co možná přijde za měsíc. Nebo za půl roku. Anebo také budeme potřebovat pomoc.
Tak jsem nás objednala k odborníkovi. Nevím, co se dozvíme. Možná opravdu jen to, že syn potřebuje více času. Vlastně doufám, že přesně to uslyším.
Ale čekat další rok jen proto, abych náhodou nevypadala jako hysterická matka, už nechci. A jestli to podle někoho hrotím, tak ať.
Přečtěte si také
Kdo vymyslel noční bojovky pro děti? Dcera se z tábora vrátila vyděšená
- Anonymní
- 15.08.26
- 770
Za mého mládí jsme se na tábory těšili snad celý rok. Večerní hry byly vítaným zpestřením programu, ale vždycky to byla spíš legrace, než že bychom se opravdu báli. Nikdy by mě nenapadlo, že budou...
Cizí žena mi obrátila dceru v kočárku. Když jsem jí vynadala, ještě se urazila
- Anonymní
- 15.08.26
- 4234
Možná jsem zareagovala ostřeji, než bylo nutné. Ale jak jde o moje děti, tak se neznám. V poslední době se mi stává stále častěji, když jdu s kočárkem Prahou, že dostávám nevyžádané rady. Vrchol...
Zjistila jsem, že nejromantičtější věta po dětech zní: „Já to uklidím.“
- Anonymní
- 15.08.26
- 509
Kdysi jsem toužila po vyznání lásky, květinách a spontánních překvapeních. Dnes mi stačí, když manžel pronese jednu jedinou větu. Ne, není to „Miluju tě“. Je mnohem romantičtější.
Učitelka chce, ať si dceru (4) beru po obědě domů. Důvod mi přijde absurdní
- Anonymní
- 15.08.26
- 4532
Prázdniny ještě neskončily a já už se děsím září. Ne kvůli rannímu vstávání, nemocem ani tomu, že zase začneme hledat bačkory pět minut před odchodem. Děsím se jedné úplně obyčejné věci. Spaní po...
Třeboň na kolech zní romanticky. Dokud s vámi nejede dítě, které nechce šlapat
- Anonymní
- 14.08.26
- 2182
Třeboň, rybníky, cyklostezky, krásná příroda a pohodový rodinný výlet. Přesně tak jsem si představovala naše cyklovýlety. Jen jsem trochu zapomněla na jednu zásadní věc. Děti. A hlavně na to, že...
Chtěla jsem si užít slunce. Spálila jsem se i tam, kde bych to opravdu nečekala
- Anonymní
- 14.08.26
- 1944
Myslela jsem si, že už jsem dost stará na to, abych věděla, jak se chránit před sluncem. Namažu obličej, ruce, ramena, nohy, záda, zkrátka všechno, co je zrovna na ráně. Letos jsem ale zjistila, že...
Nesnáším manželovy kamarády. Jejich vtipy mě uráží
- mořesnů
- 14.08.26
- 3168
Jak začne být venku teplo, naše zahrada s terasou začne fungovat jak limonáda na vosy. Jen se k nám neslétávají vosy, ale zpravidla manželovi kamarádi. S nimi se ale přistěhoval jejich břitký...
Slíbila jsem sestře zalít kytky. Na místě mě čekala drsná dřina na statku
- Anonymní
- 14.08.26
- 11124
Jsme se sestrou sice v kontaktu, ale vídáme se spíš nárazově. Já žiju typický městský život v bytě, ona se před lety odstěhovala na vesnici. Když se potkáme, tak zásadně u nás ve městě na kafi a...
Je divné, že jsem se rozbrečela, když jsem přihlašovala fenku na kastraci?
- Anonymní
- 14.08.26
- 879
Naše fenka už má devět měsíců a je to dva měsíce po jejím prvním hárání. Rozhodli jsme se pro kastraci hlavně kvůli jejímu zdraví, když jsem ale zavolala veterináři, rozbrečela jsem se.
Chudáci děti v rozpálených třídách. Přesto bych letní prázdniny neměnila
- Anonymní
- 13.08.26
- 3145
Když vidím, jaké letos panují teploty, je mi dětí ve školách vlastně líto. V červnu seděly v rozpálených třídách a teď si říkám, co je čeká v září. Přesto bych kvůli vedrům letní prázdniny neměnila.