Syn ve třech letech vůbec nemluví. Podle okolí jsem zbytečně hysterická

Synovi jsou tři roky a skoro nemluví. A já už začínám být alergická na větu, že se jednou rozmluví, a ještě budu vzpomínat na to, jaké doma bývalo krásné ticho. Vím, že to lidé myslí dobře. Jenže oni s ním nejsou od rána do večera.

Syn ve třech letech vůbec nemluví. Podle okolí jsem zbytečně hysterická Syn ve třech letech vůbec nemluví. Podle okolí jsem zbytečně hysterická Zdroj: Canva

Nevidí mě stát před otevřenou lednicí a hádat, co vlastně chce. Jogurt? Sýr? Pití? Nevidí jeho vztek, když se ani napočtvrté netrefím. On začne křičet, já vytahuju jednu věc za druhou a nakonec jsme naštvaní oba.

Občas mi přijde, že už jsme si vytvořili vlastní jazyk. Stačí, aby ukázal určitým způsobem, vydal zvuk nebo mě někam odvedl, a většinou pochopím. Jenže čím je starší, tím častěji mi dochází, že to nestačí.

Všichni znají dítě, které také nemluvilo
Stačí se o tom někde zmínit a okamžitě se objeví příběhy. Syn kamarádky nemluvil do čtyř. Bratranec začal až ve školce. Kluci jsou prostě pomalejší. Každý zná někoho, kdo dlouho neřekl skoro nic a dneska pusu nezavře.

Zpočátku mě to uklidňovalo. Teď už spíš vytáčí.

Nejhorší jsou pro mě chvíle mezi stejně starými dětmi. Na hřišti poslouchám tříletou holčičku, která mamince vypráví, co postavila z písku. Jiný chlapeček se dohaduje, že ještě nechce domů. A můj syn stojí vedle mě, zatahá mě za ruku a ukáže.

Samozřejmě vím, co chce. Houpačku.

Jen bych si někdy přála, aby mi to řekl.

A pak se za tu myšlenku ještě cítím provinile, protože jinak je to veselý, šikovný kluk, který běhá, směje se, hraje si a spoustě věcí rozumí. Neměla bych být ráda, že je zdravý? Neměla bych mu prostě dát čas? Právě tím se uklidňuju už několik měsíců.

Přestala jsem čekat

Čím víc jsem o tom mluvila, tím víc jsem měla pocit, že problém nakonec vidím jen já. Dokonce jsem chvílemi přemýšlela, jestli syna opravdu příliš nesleduju. Jestli nejsem jedna z těch matek, které mají nastudované všechny vývojové tabulky a vyděsí je každá odchylka.

Jenže večer, když jsme doma sami, žádné tabulky nepotřebuju.
Vidím dítě, které mi chce něco říct a neumí to. Vidím, jak se rozčiluje, když mu nerozumím. A vidím také sama sebe, jak stále čekám na něco, co možná přijde za měsíc. Nebo za půl roku. Anebo také budeme potřebovat pomoc.

Tak jsem nás objednala k odborníkovi. Nevím, co se dozvíme. Možná opravdu jen to, že syn potřebuje více času. Vlastně doufám, že přesně to uslyším.

Ale čekat další rok jen proto, abych náhodou nevypadala jako hysterická matka, už nechci. A jestli to podle někoho hrotím, tak ať.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
16
4.8.26 10:25

Doufám, že se vám to nepotvrdí, ale vypadá to na poruchu autistického spectra.
Ale i kdyby se to potvrdilo, je to boj ale s pomocí se to dá zvládnout.
Tak držím palce, ať je vše v pořádku.

  • načítám...
  • Zmínit
196
4.8.26 13:41

Určitě si nemyslím že by to ukazovalo přímo na poruchu autistického spectra, spíš za tím podle mě bude nějaký jiný problém, logopedický nebo špatně slyší těch možností je celá řada a nebo se mu prostě jen nechce záleží jak se jinak chová atd. Ale je dobře že jste se objednala a řešíte to, ale asi bych řešila o kousek dřív ty čekacky jsou hodně dlouhé a pokud neříká ani 50 slov řešila bych už po 2 narozeninách(počítají se i citoslovce atd. tohle mi řekl logoped ) dcera se rozmluvila asi 2 měsíce po druhých narozeninach ale kolem těch 50 slovíček zvládla i před tím, většinou citoslovce a jednoduchá slova, teď má skoro 2 a půl a pusu nezavře, těch případů kdy dítě nemluví vůbec a pak začne zničeho nic mluvit moc reálně není… Držím palce at to není nic nebo alespoň nic závažného, držte se

Příspěvek upraven 04.08.26 v 14:18

  • načítám...
  • Zmínit
16
4.8.26 17:59

Neteř nemluvila a nakonec se ukázalo že je z 80% hluchá. Absolvovala operaci obou uší, pak chodila na logopedii a dohnala to. Do školy šla v šesti.

Příspěvek upraven 04.08.26 v 18:00

  • načítám...
  • Zmínit