Tak trochu jiné dítě 2

Další človíček, který mě hodně ovlivnil.

*

Před několika měsíci jsem vás v deníčku Tak trochu jiné dítě seznámila se slečnou, která velmi výrazně ovlivnila mou profesní dráhu. Nebyla však zdaleka jediná. V hlavě se mi rojí spousty vzpomínek na jednotlivé žáčky. Některé mají kontury zcela jasné, na jiných už trochu zapracoval zub času, avšak troufám si tvrdit, že bych si i dnes dovedla vybavit jméno a tvář každého dítěte, které prošlo mýma rukama. Jedním z nich je třeba M.

Školní rok urputně cválal do cílové rovinky a já se už nemohla dočkat prázdnin. Několik předcházejících týdnů pro mě bylo nesmírně náročných. Besídka, státnice, hodnocení dětí… zkrátka připadala jsem si, jako dokonalá kopie hlavní postavy písně Červnová učitelka. Jednoho dne vplula do mé třídy paní ředitelka, při pohledu na ni mi bylo hned jasné, že se něco děje. „Potřebuju s tebou mluvit, zastav se po vyučování v ředitelně,“ pronesla s vážnou tváří. „Co jsem proboha provedla,“ dunělo mou hlavou.

Hned po poslední hodině jsem s obavami ťukala na dveře ředitelny. „Představ si, co se stalo,“ začala paní ředitelka netrpělivě. „Kolegyně z naší MŠ potřebuje nutně ukončit pracovní poměr a já musím rychle sehnat náhradu. Nechtěla bys to vzít?,“ Spadl mi obrovský kámen ze srdce. Ani jsme nepotřebovala čas na rozmyšlenou. To místo pro mě nejspíš navždy bude srdeční záležitostí. Právě v oné školce jsem poprvé přičichla ke speciální pedagogice v praxi. Ta možnost vrátit se po pár letech na místo činu se prostě nedala nevyužít.

Prázdniny odnesl čas a já, plna energie a entuziasmu, nastoupila na novou pozici. Začátky nebyly úplně růžové, chvíli mi trvalo, než jsem uvykla novým pracovním podmínkám, ale ani na okamžik mě nenapadlo litovat svého rozhodnutí. Po pár měsících už jsem si zase připadala jako ryba ve vodě. Právě tehdy ses objevil ty.

Drobný čtyřletý chlapec, krčící se jako vystrašené zvířátko na klíně své maminky, která ti poskytovala bezpečné útočiště.

Narodil ses z naprosto bezproblémového těhotenství. Porod byl rovněž rychlý a bez komplikací, jenže bohužel proběhl brzy, již v sedmém měsíci. Nikdo neodhalil, proč jsi na svět tak strašně spěchal.

Uložili tě do inkubátoru, po nějaké době jsi však začal mít velké problémy s dýcháním. Museli tě zaintubovat a dát na ventilátor. Statečně ses s touto bitvou vypořádal. Již druhý den jsi opět dýchal zcela sám. Na oddělení nedonošenců sis sice pobyl měsíc a půl, ale když tě propouštěli domů, vše vypadalo růžově.

Jenže jak čas utíkal, začínalo být nad slunce jasnější, že tvůj vývoj není takový, jaký by být měl. Hračky tě nezajímaly, na lidi jsi reagoval velmi podrážděně, v motorickém vývoji se neudál žádný pokrok…

Po kolotoči vyšetření se tví rodiče dozvěděli zdrcující diagnózu: dětská mozková obrna (spastická kvadruparéza). V tu chvíli chybělo jen několik dnů do okamžiku, kdy jste společně sfoukli první svíčku na narozeninovém dortu.

Máš nesmírně obětavé rodiče, poctivě s tebou cvičili Vojtovku, chodili na logopedii, hipoterapii, plavání… jenže ani přes veškeré úsilí, se žádný významný pokrok nedostavoval. Tvým pečovatelům začínaly občas docházet síly. Maminka se proto pustila do hledání někoho, kdo by jí mohl s péčí o tebe alespoň částečně pomoci. Pak našla naše zařízení.

Trvalo několik týdnů, než sis u nás zvykl, ale povedlo se, začal ses k nám dokonce i těšit, z čehož měli tvoji blízcí opravdu upřímnou radost.

Já díky tobě dostala šanci setkat se se spoustou odborníků z různých oborů. Snažili jsme se pro tebe vymyslet takové pomůcky, abys nám mohl sdělit, co potřebuješ nebo jak se vlastně cítíš. Za pomoci dotykového monitoru, komunikačních tabulek a ústního ukazovátka jsi brzy zvládl spoustu věcí. Na besídce ses náležitě předvedl, viděla jsem v očích tvých rodičů obrovskou radost, možná dokonce i hrdost. A právě díky těmto chvílím vím, že cesta, kterou jsem si v profesním životě vybrala, dává smysl.

Jak to s tebou vypadá dnes? Ne, zázrak se bohužel nestal. Stále jsi upoután na speciální invalidní vozík a zvládneš vyslovit pouze pár slov, ale to, že dokážeš vyjádřit své potřeby a přání, byť jinak než slovy, to je pro tebe i pro tvé okolí nejpodstatnější.

A proč vlastně píší tento deníček? Ráda bych v něm vyjádřila hlubokou úctu všem rodičům, kteří pečují o dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. Mám možnost nahlížet do jejich světa a vím, že dnes a denně bojují s překážkami, které si my, rodiče dětí zdravých, často ani neumíme představit.

Jsem moc vděčná za to, že se s vámi a s vašimi dětmi mohu setkávat, neboť i díky vám jsem pochopila, co je v životě skutečně důležité.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
374
22.4.19 05:44

Vy jste opravdu neobycejny, vyjimecny clovek. Tolik inteligence a empatie v par odstavcich, tohle ja rada ctu, stejne jako minule o tom devceti. Zase se tu nekdy ozvete s dalsim pribehem a hodne stesti v dalsi ceste vam preju :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
22.4.19 06:47

@Kostroma :oops: moc děkuji, ale věřte, nepripadám si tak :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22
22.4.19 10:32
:srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
22.4.19 11:23

@zeme děkuji :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4227
22.4.19 11:39

Už jsem se těšila na další deníček od Vás. Smekám před moudrostí, empatií, porozuměním, které z Vašich deníčků čiší. Jsme vděčná, že jsou na světě lidé jako Vy a také jsem vděčná že mám i já osobně tu čest pár takových znát osobně. Vyskytují se totiž v blízkém okolí naší dcerky, jakoby je sama přitahovala.
Prosím, napište opět brzo další deníček.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
22.4.19 13:17

@nonina mockrát Vám děkuji, až přijde nápad, zase něco napíšu :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1597
22.4.19 17:24

A bulím :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.4.19 17:40

Doufala sem v pokracovani a budu doufat zase v dalsi..
Jsi uzasny a krasny clovek a rodice deti i deti maji velke stesti ze te maji :srdce:.Ja bych nic podobneho nedokazala.Sem moc velka cita.. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1478
23.4.19 06:36

Moc krásný deníček, máte velké :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
23.4.19 06:55

@123Soňa nemusíš :mavam: @Anitramm děkuji :-) :mavam:

Příspěvek upraven 23.04.19 v 06:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
23.4.19 06:57

@dalmatinka 123 také mě dokáže dojmout každá blbina, hlavně od té doby, co mám vlastní děti, ale v práci jsem problém nikdy neměla.
Děkuji za poklonu :oops: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11630
23.4.19 07:24

@Jadala :pankac: jsi opravdu výjimečný člověk :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
874
23.4.19 11:04

@stinga Teď jsem dočetla a řekla jsem si to samé, Jadala je opravdu vyjímečný člověk :kytka: :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
23.4.19 13:28

@stinga @pocker uvádíte mě do rozpaků, ale moc a moc děkuji :oops: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit