Taková trošku jiná seznamka

Deníček má být malým povzbuzením pro věčně hledající singles (i takoví jsou zde na portálu).

*

Mám 32. narozeniny. V mé pronajaté garsonce se sešlo pár pozvaných přátel a můj přítel David. Před pěti lety jsme se seznámili na pracovišti a posléze založili vlastní zprostředkovatelskou firmu. Vídáme se denně v kanceláři, večer se scházíme v mém nebo Davidově bytě. Nebydlíme spolu. Vlastně se náš vztah nikam neposouvá. David argumentuje svépomocnou stavbou domu, která započala ještě před naším seznámením. Je prý unavený, má spoustu pracovních povinností, ale po dokončení stavby bude vše jiné a sestěhujeme se.

Pak bude pomyšlení i na dítě, o které moc stojím, zatímco David se na něj „necítí“. Miluji a důvěřuji. Romantické večeře, večerní zábava, společné pracovní projekty, vlastně mi to takhle vyhovuje, přesvědčuji sama sebe.

S pokročilou večerní hodinou mého narozeninového dne se David zvedá, prý si musí ještě vyřídit jednu obchodní záležitost. Jak to, že nezůstane přes noc, když oslavujeme?! V poslední době má méně času na společné chvíle, ale jeho sladké zamilované řeči a pozornosti vždycky odeženou veškeré pochybnosti. Slibuje, že se za hodinu vrátí. Nevrátil a nebere telefon. Pozdě večer vyprovázím poslední hosty. Čeká mě neklidná noc. Tuším, že je konec a perspektivní vztah byl jen iluzí, jen zatím nevím proč.

Ráno mi zvedne telefon a na moji žádost o vysvětlení mi tichým hlasem oznámí, že je otcem. V našem okolí jsem byla tou poslední, kdo se dozvěděl o existenci jeho novorozené dcery a o tom, že měl paralelní vztah. Mám pocit jako bych dostala palicí po hlavě! Uprostřed prosluněného pozdně jarního odpoledne, na procházce se svou podruhé těhotnou švagrovou, se utápím v slzách zrady a zmaru. Pět ztracených let, honí se mi pořád v hlavě.

Následující den jdu do práce, potřebuji si zaměstnat mysl. A je to tady. S obrovskou kyticí růží se mě David snaží přesvědčit, že dotyčná ho svedla, byl s ní jen jednou a vlastně za nic nemůže. Ale bude žít s ní, protože cítí povinnost k čerstvě narozenému dítěti. Naivně se mu snažím věřit, protože mě to svým způsobem utěšuje. Vím, že ve vlastním zájmu bych měla z firmy odejít a dopřát si nový začátek. Jenže na tak radikální změnu nejsem připravená. Přišla jsem o vztah, o vysněnou společnou budoucnost a přijít ještě o práci, kterou miluji, jsem si nedokázala představit.

Následující měsíce se mezi pracovními povinnosti potácíme v kruhu výčitek a vysvětlování. Rozhodla jsem se alespoň ze situace a Davidova špatného svědomí vytěžit více volna, abych se mohla rychleji vzpamatovat. Denně odcházím z práce brzy odpoledne za sportem a mým druhým domovem se stává in-line stezka podél lesklé hladiny klidné řeky. Stejně tak denně vytěžuji internetovou seznamku, nechci trávit večery o samotě. Schůzky cílím na veřejná místa (restaurace, kina, sport) a je to celkem zábava. Jisté ale je, že opravdu blízko si do svého života dlouho nikoho nepustím.

Uplynulo půl roku od rozchodu s Davidem. Stále spolu pracujeme, ale komunikujeme spíše o provozních věcech. Kterýsi pošmourný podzimní víkend trávím doma, kde v podvečer sleduji publicistický pořad na komerční televizi. Je věnován fenoménu singles. V pořadu dává reportérka prostor zakladateli seznamky, která funguje na bázi nenucených kolektivních schůzek uživatelů svolávaných přes internetový portál. Parta se schází na bowlingu, při sportu, v divadle, na celodenních výletech apod. Protějšky tak mají dostatečně dlouhou dobu na to se oťukat a bližší seznamování dvojic se pak děje jaksi mimoděk, spíše jako produkt kolektivní zábavy.

Přijde mi to zajímavé a přes portál se přihlašuji na větší akci. Připadám si sice trochu blbě, nikoho neznám, ale nikdo mě nevyhazuje. Na pódiu probíhá jakýsi program, občas s někým prohodím pár slov (většinou s holkami), ale nejsem sama, kdo je tam sám a nesvůj. Propříště se přihlašuji na komornější akci a anonymní přátelé se stávají postupně méně anonymními. Každopádně mám náplň pro volné single večery a víkendy. Akce bývají následně diskutovány na portálu a spřádají se plány na další zážitky.

Brzy si všímám profilu diskutujícího kluka v černých brýlích a zeleném triku. Pořádá míčové hry a různé (adrenalinové) sportovní akce, jeho příspěvky jsou dlouhé, často jdou „proti proudu“, mají hlavu a patu a i přes anonymitu tmavých skel se mi na fotce neskutečně líbí. Začínám cílit na akce, kde bychom se mohli potkat.

Na víkend se domlouvám s kamarádem, že zajdeme na oběd a spinning. Vzápětí padne spontánní nápad zajít se podívat na rozsvícení vánočního stromu a s dalšími novými známými se následně přesunout do blízké restaurace. Na náměstí se vmísíme do davu přátel a náhle ucítím lehké píchnutí v žaludku. Přišel taky! Tomáš. Má na sobě úplně nemožnou bundu, přátelsky se objímá se známými a já v hlavě spřádám rychloplán. Na místě je nás asi padesát, holky převažují a kámoš s nímž jsem dorazila, zaplul (naštěstí) bleskově mezi ně. Potřebuji, aby si mě Tomáš všiml.

Držím se stále poblíž. Rozsvítí se stromek. Dav se pohne a přimáčkne nás k zábranám. Stojíme s Tomášem asi půl metru od sebe. Dav nás vláčí do jiné ulice než potřebujeme, roztrhneme se do skupinek a z té naší nikdo přesně neví, kde má domluvená hospoda být. Teda až na mě. Vytahuji z batohu mapu a boduji. Tomáš se na mě poprvé uznale podívá. Tlačíme se vedle sebe až na místo určení v nerušené kolektivní konverzaci. Na místě už jen doufám, aby mu někdo ze skupiny před námi nedržel místo u svého stolu. Nedrží a sedáme si vedle sebe.

Jsem na něj zvědavá. Třeba to bude arogantní fouňa. Objednáváme si na baru pivo. Mluví rychle a mluví hodně. O sportovním lezení, o sjíždění peřejí na kajaku, o výpravách do hor. Zajímá mě ještě víc. Objednáváme další pivo, tentokrát mi ho přinese. Domlouváme se na běžky. S potěšením zjišťuji, že jako jeden z mála účastníků akce odmítl přesun na diskotéku. Zůstáváme do zavíračky. Autobus nám odjíždí každému na jinou stranu, na rozloučenou dostávám první (prý přátelskou) pusu.

Dnes bydlí naše čtyřčlenná rodina na opačném konci republiky, máme za sebou osmé společné Vánoce a starší Tomášova malá kopie se v září chystá do první třídy. S Davidem si občas zavoláme a s odstupem času si říkám, že opravdu platí, že pokud něco nevyjde, tak je to proto, že to prostě vyjít nemá, protože to následující bude mnohem lepší!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
barrbucha
22.1.18 12:03

Super deníček a přesně jak si to napsala na konci :kytka: prostě když něco tak být nemá, tak to tak nebude… sama jsem přesvědčená o tom, že člověk nestráví někde v nepodařeném vztahu zbytečný čas, ikdyž si to tak ze začátku myslí, ale vše je nějak osudem naplánováno, s každým člověkem máme něco prožít, zážitky, nějakou dobu a posouvat se dál :kytka: ale jako jinak David je pěknej parrchant :mrgreen:

  • Nahlásit
22.1.18 12:18

Krasny pribeh.. :potlesk: zacatek me dost sokoval, ale posledni radky velice zahrali a potesili :) Preji moc stesti do dalsich let :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.1.18 12:40

Juuuuuu :potlesk: :potlesk: :potlesk:. Jsem za tebe moooc stastna. Krasny denicek. At to klape rodinko a jste stastni :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2468
22.1.18 12:45

Proto vždycky říkáme se současným přítelem, že jsme rádi za ty bývalé vztahy, nevěry a já nevím, co ještě :) Pak je člověk rád za to, co má. Jinak my se poznali na Badoo chvíli po rozchodu s mou první láskou :) Nikdy bych „tenkrát“ (ono to jsou teprve 2 roky) neřekla, že nám to klapne a ještě to vezmeme takovym fofrem (máme 4m dceru) :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2468
22.1.18 12:46

Jinak přeju spoustu šťastných společných let :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
22.1.18 13:19

Úplně super deníček :kytka: Gratuluju a hned bych tuhle seznamku přes akce zkusila taky… člověk tam narozdíl od normálních schůzek nezažije divné mlčení, když už si dva nemají co říct ;) Hned jak se uzdravím…

Někdy to pravda bývá, i když jsou bohužel i případy, kdy už jiný nepřišel, nebo přišel, ale rozhodně ne lepší. Aspoň u tebe to fungovalo takhle hezky :palec: kéž všem :andel: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
22.1.18 13:25

:palec: :srdce: moc krásné, také jsem byla zaskočená začátkem, nevěřila bych, že se takový parchant najde. Trošku mě akorát mrzí, že nebylo víc rozepsano to love Story, na to jsem se těšila:)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Liz
2054
22.1.18 13:44

Super deníček, skvěle se mi četl :) Tipla bych si, že David se svojí super povahou je už rozvedený, že?

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
22.1.18 20:46

Super deníček, mám radost :dance:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Myssicka
23.1.18 02:23

Moc pekne napsano :potlesk:

  • Nahlásit
7629
23.1.18 07:57

Jeeeeee :potlesk: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
24.1.18 07:14

Jeste, ze jste s onim Davidem nemeli deti. V tom jedinym byl asi zodpovedny. At Vam to s Tomasem stale klape.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9865
24.1.18 10:16

Tak to je super deníček a příběh :palec: :palec: :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2397
24.1.18 21:13

Krásný příběh za který děkuji, dodal mi odvahu že bude líp :)

Příspěvek upraven 24.01.18 v 21:13

  • Nahlásit
  • Zmínit
503
25.1.18 23:47

@b22 Ahoj, děkuju, love story jsem nerozepisovala 1) protože už mi přišel deníček tak nějak přiměřeně dlouhý a za 2) čtu tady na portálu často kritiku zamilovaných deníčků, že jsou jak z bravíčka atp., tak jsen se rozhodla už dále v intimnostech nepokračovat. Ono by to bylo asi už nudné. Myslím, že pak proběhlo kino, kdy jsme se drželi romanticky za ruce, pak squash, vše pod hlavičkou portálu, nebyli jsme tam sami a po squashi mě hodil domů, i když sám bydlel a pracoval na opačném konci města a bylo to poprvé po půl roce, co u mě nějaký chlap přespal (tenkrát ještě ve vší počestnosti). Pamatuju si, že jsem tenkrát doma měla jen rajčata, mozarellu a suchary, k tomu jsme si otevřeli víno. A právě aby si mohl dát alkohol, tak u mě tenkrát přespal. Asi za měsíc jsme spolu začali bydlet, po roce přišla první společná hypotéka a po dalším asi půl roce první syn. Dva a půl roku po něm druhý. Nevzali jsme se. Ale vedeme běžný rodinný život.

  • Nahlásit
  • Zmínit
503
25.1.18 23:49

@Catrinka Určitě bude líp! :palec:

Příspěvek upraven 25.01.18 v 23:50

  • Nahlásit
  • Zmínit
503
25.1.18 23:51

@MartinaIrena Přesně tak, v tomhle měl rozum. Já jsem v té době už antikoncepci nebrala, on to věděl a dával si pozor. Ještě že tak.

  • Nahlásit
  • Zmínit
503
25.1.18 23:55

@Liz Oni se ani nevzali, ale žijou spolu. Myslím že se nerozejdou přinejmenším kvůli malé, David se v ní vidí. Ale samozřejmě pokaždé, když se pohádají, má David na talíři mně jako výčitku plus to, že malou nechtěl (tehdy totiž tu těhotnou partnerku nutil k potratu, sama mi to řekla, jednou jsme se tenkrát spolu sešly). Takže není co závidět, my máme s Tomášem „čistý stůl“.

Příspěvek upraven 25.01.18 v 23:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
503
25.1.18 23:57

Moc děkuju VŠEM za pozitivní komentáře a přání!

  • Nahlásit
  • Zmínit
79
6.2.18 09:09

Moc gratuluju :srdce: přeju hodně štěstí, fakt si ho zasloužíš…moc si přeju taky něco podobného zažít…tedy to s Tomášem, Davídek je pěkný parchant.

  • Nahlásit
  • Zmínit