Takže on není váš?

... aneb jedna z nejčastějších otázek týkajících se NAŠEHO osvojeného synka :)

*

Přečtěte si také předešlé deníčky

Dva deníčky už mám napsané a nyní následuje pokračování o našem největším pokladu. A samozřejmě o otázkách, na které se ptají naši známí, protože adopce je v našem okolí asi velká senzace.

Naše zlatíčko jsme si přivezli domů v červenci 2018, na radu pěstounky jsme si zachovali šestinedělí a opravdu více než měsíc jsme na návštěvy přijímali pouze blízkou rodinu a ani my jsme s malým nikam necestovali (samozřejmě na procházky jsme chodili). Jsem si jistá, že to malému pomohlo a krásně se na nás navázal.

A teď k těm otázkám: po dlouhé době mě zkontaktovala jedna kamarádka z období snad ještě puberty, jestli bychom se nemohly setkat. Bydlela poblíž mých rodičů a my tam zrovna trávili víkend se synkem (manžel byl na služebce),takže jsem nebyla proti. Přijela za mnou, povídali jsme si a posteskla si, že s přítelem jim to neklape a ona už by také chtěla děti, a jen podotkla že mi závidí manžela i syna, prý má někdo štěstí. Že je syn osvojený nijak netajíme, takže i jí jsem řekla, že na naše štěstí jsme si dost dlouho počkali, a i přesto že nikdy nedošlo k těhotenství, neměnila bych malého za nic na světě. A pak padl ten dotaz „Takže on není váš?“ Odpověděla jsem, že je, protože to tak prostě všichni bereme.

Neříkám všem na potkání, že ten chlapeček v kočárku je adoptovaný, ale pokud se dám do řeči s jinými maminkami, ať už je to na plavání, nebo u doktora, na procházce… prostě při nějakém delším povídání, obvykle vyvstanou otázky a jak dlouho jste kojila, jaké bylo těhotenství, jak dlouho jste se snažili o miminko… Pak prostě odpovím popravdě „Malý je adoptovaný, takže jsem nekojila, nenosila ho v bříšku ani jiné věci které potkají jen biomaminky.“ Někdy se setkám s reakcí, kdy druhá paní se raději rychle loučí, protože spěchá, nebo naopak jsou takové, co se vyptávají dál. A velmi, velmi často padá otázka, jestli víme, co byla zač biologická matka a proč se dítěte vzdala. Přiznávám, že i když se otázky opakují, mám raději tu druhou reakci. Adopci neberu jako nějaké tabu a ráda se o své zkušenosti podělím.

A co se týká našeho broučka, tak v tomhle se asi neliším od jiných maminek, protože pro mě je NÁŠ syn ten nejkrásnější, nejšikovnější, nejbystřejší a prostě ten nej nej nej na světě. Před pár dny začal chodit, jsem velmi pyšná, prošli jsme si rehabilitacemi, protože v deseti měsících neseděl a ani nelezl, to se napravilo do měsíce, ale na chození si počkal až do 16 měsíců, nikam jsme ho nehnali, jen mu pomáhali, když chtěl. Dle doktorů je zdravý, to je pro nás to nejdůležitější. Někdy se na něj jen tak koukám, když si hraje a říkám si „Ty jsi tak krásný a úžasný, že si tě snad ani nezasloužím,“ zbožňuju ho.

Když se ohlédnu na ty první měsíce s ním a přečtu si, co jsem si zaznamenala po měsíci, kdy byl u nás, přijde mi jako by to psal někdo jiný. Spousta vět mi začínala slovy snad, asi, možná, doufám, byla jsem plná nejistoty, jestli dělám všechno správně a opravdu dobře čtu v těch krásných očích, co si to moje štěstí právě žádá. A který pláč je únava, který náklad v plence a který jen nějaký světabol. Teď už to vím, občas se ještě vyskytne nějaká nejistota, ale zdaleka už jen nehádám, co by mu asi tak mohlo být. Teď už se opravdu cítím být mámou a můj muž je skvělým tátou. Nikdy jsem nebyla šťastnější.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
477
24.4.19 06:42

Strašně moc vám fandím. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3395
24.4.19 07:08

Jste skvělí :palec: A ano, ani můj manžel není MŮJ, jelikož jsem ho neodnosila v břiše, udělala to za mě tchýně :lol: Sestřenici jsem taky neodnosila, ale je to MOJE sestřenice.. Tak nevím, ale ten syn je prostě MŮJ :jazyk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10319
24.4.19 08:16

To je krásné! :srdce: Moc se mi líbí váš přístup, že nemlžíte ani v případě dotazů širšího okolí, je vidět, že jste s tím krásně srovnaní a tak to má být. Ať vám dělá váš synek jenom radost :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
391
24.4.19 08:35

Krásný, moc moc Vám to přeji :) :srdce:.
Pamatuji si, jak jsem partnerovi řekla, že když nebudu moc otěhotnět. Tak žádné umělé ( jsem tak trochu proti umělému), ale adopce :). Byl skvělí a souhlasil.
Měli jsme ještě větší štěstí, malá byla hned na poprvé jak se říká :-D.

Musím uznat, že nechápu proč, když jdu s nějakou maminkou na procházku tak hned, jak dlouho jsi kojila? Jaký byl porod atd.
Raději chodím s bezdetnyma :-D ty jsou víc v pohodě a nerozebiraji každé hovínko od dítěte :-D

  • Nahlásit
  • Zmínit
2447
24.4.19 09:14

Z tvého deníčku je cítit taková něha a láska, až mě to dojalo. Moc vám fandím a přeju, ať jste s vaším pokladem moc šťastní. :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.4.19 10:40

Krásný deníček :srdce: a VÁŠ syn získal skvělé rodiče :kytka: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
24.4.19 11:20

Nejistotu si u prvního dítka musí odžít každá máma, která chce peo své ditě to nejlepší a je úplně jedno jestli je nebo není biologická…
Krásný deníček.

  • Nahlásit
  • Zmínit
294
24.4.19 12:57

Hezky denicek a vas pristup super, hodne stesti do zivota ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.4.19 16:41
:srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
1474
24.4.19 18:40
:srdce: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
6860
24.4.19 18:43

Mate můj obdiv :srdce: Jste oba úžasní a dali jste malému krásný domov a rodinu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1614
24.4.19 18:45

Mnoho štěstíčka Vaší rodince :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.4.19 19:13

:potlesk: maminka a tatinek jsou rodice ktery s laskou vychovaj sve deti!

  • Nahlásit
  • Zmínit
7203
24.4.19 19:50

Nádherný deníček o neuvěřitelné mateřské lásce. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1136
24.4.19 20:00

Rodinu nedělá DNA, ale láska.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5514
24.4.19 21:05

Hezky jsi to napsala. Je ohromne, s jakym nadhledem jste k reseni vasi situace pristoupili. Chlapecek je moc roztomilej, budete mit spolu krasny zivot.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4767
25.4.19 10:16

Krasne, vas syn ma stesti :srdce: :srdce: :srdce:.

Jen podotknu, ze koji i nektere adoptivni matky, neni a nebyla to vysada jen biomatek.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25785
25.4.19 10:39

To je skvělý. :srdce: Určitě synovi povídejte o kouzelné telefonu, až pobere rozum, ať ví, jak to bylo skvělé, když zazvonil, jak dlouho jste zrovna na něj, na svého chlapečka, čekali.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25.4.19 11:24

Moc hezky o svém synovi píšeš, čiší z toho opravdová láska. Láska maminky :srdce:. Rozplakalo mě to. Váš syn má neskutečné štěstí, že zrovna Vy jste jeho rodiče. Ať Vám dělá synáček jen smou radost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11234
25.4.19 14:54

Mám adoptovanou sestřenici a své adoptivní rodiče miluje, mají krásný vztah. A dokazuje to i fakt, že svého prvorozeného (a jediného) syna pojmenovala po svém adoptivním otci. Své biologické rodiče hledala jen, když se ji nedařilo těhotnět a chtěla jen nějakou rodinnou anamnézu.

:hug: Vy ho ted budete utvářet, vy jste jeho svět, jeho rodina :hug: Je váš.

Moc fandím :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
23486
25.4.19 19:55

Jsi úžasná máma ať vám klouček dělá jen samou radost :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
136
25.4.19 20:03

Moc krásný příběh :srdce: ať Vám chlapeček dělá jen samou radost a ať jste zdraví. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3541
25.4.19 20:41

Přeji mnoho radosti a zdraví do života všem členům vaší rodiny. Moc krásný deníček, plný něhy a lásky.

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.19 22:44
:srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
28.4.19 14:35

Přeji hodně úspěchů ve výchově, a ať je chlapeček zdravé a šťastné dítě
u mých rodičů taky zazvonil před 27 lety kouzelný telefon :hug:

  • Nahlásit
65
25.7.19 14:39

To je moc krásně napsané! :srdce: :kytka: Já sama taky nemůžu mít vlastní děti, tak až nastane čas chceme si také adoptovat.

  • Nahlásit
  • Zmínit