Tati, chci ti něco říct

Většina nastávajících maminek bere jako příjemnou povinnost oznámit těhotenství rodině a známým. Já to měla jinak, hlavně kvůli svému tátovi. Podruhé jsem to ale chtěla udělat jinak... lépe.

*

Je začátek dubna, velice příjemné počasí. Vlastně v té péřové bundě docela trpím, když běžím z brigády na tramvaj. Nastupuju a doufám, že mě zaveze tam, kam má. Je tu nedýchatelno, ale to přežiju. Na obloze není jediný mráček a slunce silně září. Ta podívaná mi dobíjí baterky. Čeká mě nejméně půl hodiny, mám čas přemýšlet. Vracím se o tři roky zpět. V té době jsem zjistila, že jsem těhotná. Koukala jsem na ty dálnice na testu zprvu nevěřícně, pak jsem si je hned vyfotila a poslala kamarádce a mamce. Jaképak čekání, v té době jsem ještě neprojížděla různé diskuze o tom, kdy se má těhotenství oznamovat nebo že se má počkat až po potvrzení od lékaře. Samozřejmě jsem to řekla i manželovi, měli jsme radost a já do dvou týdnů nastoupila na nemocenskou, přiznám se, že hlavně kvůli mému psychickému stavu, který mi způsobovala moje práce (tohle by bylo na další deníček).

Postupně se tedy o mém těhotenství dozvěděli i prarodiče, tedy rodiče od mého taťky. Můj táta byl vždy takový přísnější typ, neprojevoval moc emoce a pochvalami taky příliš neplýtval. V té době jsem se bála, co mi na těhotenství řekne. Dokázala jsem si to živě představit. Že jsem moc mladá, vysokou jsem nedodělala, ale že je to můj boj, tak mi už nic nebude říkat. Proto jsem to oznámení neustále oddalovala. Až když mě pozval k sobě a sdělil mi, že mu o tom řekla jeho mamka, jsem se začala stydět a nebylo mi vůbec příjemně. Řekl, že ho mrzí, že jako rodič se to dozvídá jako poslední, že to se přece nedělá. Ten jeho zklamaný tón slyším dodnes. Tentokrát to ale udělám jinak. Před třemi dny jsem opět našla dvě čárky a věděla jsem přesně, co udělám.

Myšlenky mi narušili nastupující do tramvaje. Fotbalový zápas skončil, všichni se mačkají jako sardinky, začíná se mi dělat nevolno. Tramvaj náhle ohlásí výluku. Sakra, nestíhám to, nemám dost času, musím tam být do šesti. Vystupuji a běžím k obří železné bráně. Ještě mám deset minut, snad to stihnu. Sama jsem tu ještě nebyla, vždycky s bráchou. Neměla jsem na to sílu.

Běžím vydlážděnou uličkou, míjím krásné rozkvetlé stromy, cítím jaro a teplo všude kolem. Zahnu doprava, ještě kousek a jsem tam. Zastavím, kontroluju čas a vydýchávám ten běh. Kolem jsou nějací lidé, nechci, aby byli svědky našeho rozhovoru, ale bohužel mám jen pár minut, jinak by mě tam zamkli na noc. Zašmátrám v kabelce a vytáhnu krásnou fialovou svíčku, zabalenou v celofánu. Svírám ji pevně v ruce, přemýšlím, jak začít.

„Ahoj tatínku. Chci ti něco říct,“ už to nevydržím, slzy mi stékají proudem a svíčka se mi třese v ruce. „Chci Ti říct, že jsem těhotná. Víš to jako první, ani manžel to ještě neví. Chci, abys to věděl, abys věděl, jak mě mrzí, že jsem ti to minule tak zatajovala. Teď je to jen mezi námi. Mám tě moc ráda a chtěla bych, abys tu byl s námi a poznal druhé vnouče. Promiň, tatínku, musím už jít, tady máš svíčku, která stála vedle tvojí fotky u nás doma. Miluju tě.“

Brečím jako malá holka, teplé oranžové slunce zapadá a prosvítá mezi bohatými korunami stromů a mně je najednou tak hezky a zároveň hrozně. Utíkám zpět k hlavní bráně a cítím, jak se mi najednou ulevilo, ještě si trochu pobrekávám, je to tak osvobozující, a cítím se lépe. Co na tom, že mě zpáteční tramvaj odvezla na opačnou stranu města. Dneska je tak krásně a já mám další hodinu na vzpomínání.

Váš příspěvek

Odesílám...
17717
21.4.19 05:50

:srdce: uteklo mi pár slz. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2637
21.4.19 06:58

Taky slzim.. on te tam nahore urcite slysel :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10067
21.4.19 07:55

Takovy zaver jsem necekala. Nemohu si vzpomenout, jak a kdy jsme o mem tehotenstvi rekli rodicum.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4342
21.4.19 08:53

Určitě tě slyšel a bude na Vás tam odjinud dohlížet :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
189
21.4.19 08:56

Pláču, krásné… :,( :srdce: :srdce: :srdce: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1487
21.4.19 09:01
:hug: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
648
21.4.19 09:40

My teď prožili první Vánoce a Velikonoce bez mého tatínka a dědy. Teprve si na všechno zvykáme. Tatínek to určitě ví, že bude znovu dědeček a i to, že se to tentokrát dověděl nejdřív.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2577
21.4.19 09:49
:,( :,( :,( :,( :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
1159
21.4.19 13:31

Taky mi ukapli slzicky, krasny dojemny a smutny… Ja těhotenství oznamila u obeda ale bylo to takovy divny, takovy jako ve stylu,, dobrej obed jo a mimochodem jsem tehotna'' nasi na me zirali spis nemohli uverit nez ze by meli radost a tak kdyz jsem otehotnela podruhe, chtela jsem to jinak, proste hezky aby to byl pro ne krasny nezapomenutelny zazitek. Kdyz dovrsil nejaky 8.tyden nasi zrovna oba v tu dobu meli narozeniny a tak jsem jim udelala prezentaci nasi prvni dcery, od prvnu carky na testu az po soucasnost, a nakonec jsem dala fotku druheho testu a fotku ultrazvuku s textem že kristynka ma svou knihu uz rozepsanou a nyni zacina dalsi uplne nova knizka nepopsana, na jejich dojatost asi nikdy nezapomenu. A oni sami rikali ze krasneji jsem jim to snad ani oznamiz nemohla. :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
17456
21.4.19 17:55

Já od listopadu říkám jen " tati, já vím, jak jsi na ně pyšný"…a strašně to bolí… :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
ShadowDancer
21.4.19 18:50

Tohle.. je tak krásný a strasně, strašně dojemný. Je mi to moc líto, pláču. :,( :srdce:

  • Nahlásit
398
21.4.19 19:57

Nádherný deníček, moc dojemný. Taky mě to dojalo k slzám! Přeji hodně sil, tatínek na Vás určitě dává pozor. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5301
21.4.19 19:59

Krásně napsané, i já slzím… Tatínek se jistě raduje s tebou :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
97
21.4.19 21:07

Takhle krásný a dojemný deníček jsem ještě nečetla. Tatínek tě určitě slyšel :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3843
21.4.19 21:55

Brecim, jak želva. Úžasný denicek

  • Nahlásit
  • Zmínit
3572
21.4.19 22:20
:srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
3256
25.4.19 19:45
:srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit