Samou radostí jsem plakala, že se konečně zadařilo a já budu mamina

Po dvouletém snažení se narodil krásný a zdravý syn!

Samou radostí jsem plakala, že se konečně zadařilo a já budu mamina Samou radostí jsem plakala, že se konečně zadařilo a já budu mamina Zdroj: Shutterstock

Přijde mi to jako by to bylo nedávno,
Bylo 20. 8. 2020 a já očekávala příchod menstruace, ale nic se nedělo. V tu dobu jsem si říkala, však dorazí, občas mě takhle zlobila, jenže stále nic, už jsem si byla nejistá a řekla jsem si, jestli náhodou nebudu konečně těhotná. Byl víkend a nikam se mi nechtělo. 1. 9. 2020 jsem odvážela dceru do školy a poté se stavila v lékárně pro těhotenský test, ale byla jsem na pochybách, že by se zadařilo po dvouletém snažení, ale i tak jsem si řekla, zkusím a uvidím. I tak jsem se bála zklamání.
Když jsem si udělala těhotenský test a viděla jsem //, že mám pozitivní test, samou radostí jsem plakala, že se konečně zadařilo a já budu mamina.
Zatím sem nikomu nic neřekla, dokud to nebylo potvrzené od lékaře.
K němu jsem se ihned objednala, ale musela jsem samozřejmě počkat na daný datum.
Nemohla jsem se dočkat, až mi to i lékař potvrdí.
Když to bylo potvrzené, byla jsem cca 6+6 týden.
Dostala jsem fotečku našeho miminka, která byla pro mě jak zázrak. Při každé kontrole jsem se na ten můj zázrak těšila, až na ultrazvuku miminko uvidím.
Poté jsem byla pozvána na 1. screening, který dopadl dobře.
Další návštěvy byly krásný, miminko rostlo a vyvíjelo se, jak mělo.
V 16. týdnu mě čekal další ultrazvuk, kde mi konečně lékař sdělil, že čekám chlapečka, když mi to sdělil, slzy mi ukáply štěstím, připadalo mi vše jak krásný sen, z kterého se nechci probudit.
Kolem 18. týdne jsem ucítila první pohyb mého syna, od té doby jsem se těšila na každé jeho kopnutí, když jsem si s ním povídala, jak se na něj těším, on jako by mě vnímal a vždy mě rád kopnul, jako že on taky, bylo to něco krásného.
I druhý screening naštěstí dopadl dobře a já se jen těšila, až uvidím svého malého syna v náručí. Čas pomalu plynul a mě to přišlo jak nekonečno.
Když se blížil první termín porodu, byla jsem připravená kdykoliv jet rodit, ale syn si to ještě rozmýšlel a asi řekl, já maminku pozlobím.
Byl druhý termín porodu a já šla zrovna na kontrolu do porodnice, s sebou jsem měla i tašku, kdyby náhodou.
Ale nic, tak jsem si říkala, že místo kluka to snad bude holčička, ta si přeci dává na čas. Ten den jsem lezla po čtyřech, umyla okna a nic se nedělo, tak jsem to nechala na synovi, až se mu bude chtít na svět.
Třetí den po termínu jsme byli pozváni k přátelům na večeři. S tím, že si dáme aspoň jednu skleničku šampaňského, nejdříve jsem nechtěla, ale nakonec jsem se nechala přemluvit. Večer byl krásný a my jeli domů. Usnula jsem chvíli před půlnocí, když tu náhodou kolem 3. ráno, mi začaly bolesti, říkala jsem si, že to jsou poslíčci, páč kontrakce byly nepravidelné. Nakonec jsem si napustila vanu s tím, že jestli opravdu to jsou poslíčci, tak to přejde, ale ono ne, spíš bych řekla, najednou kontrakce byly kolem 10 minut. Na chvíli jsem si šla lehnout, bolesti najednou chvíli přestaly, tak si říkám, aha poslíčci. No jo, jenže do hodiny se mi to najednou všechno rozjelo, najednou byly pravidelné kontrakce po 10 minutách a přibližně za 15 minut po sedmi minutách. To už jsem šla za partnerem, který přes noc pracoval, jestli mě odveze, že asi rodím. Co jsem mu to dořekla, kontrakce najednou po 5 minutách. Cestou do porodnice 2-3 minuty kontrakce. Přijeli jsme do porodnice v 5:30. Kde si mě ihned vzala doktorka na kontrolu, jestli budeme hned rodit, nebo ne, tam mi zjistil, že jsem otevřená na 8 cm, ale plodová voda neodtekla. Dali mě rovnou na porodní sál, kde mi při kontrakci píchli vodu a čekalo se, co bude dál. Přišli na monitor a pak mě kontrolovali, jak se otvírám, kde zjistili nakonec, že v porodních cestách jsou nějaký zbytky blan, a že mi musí něco píchnout, aby se to uvolnilo, že se poté může stát, že budu mít nutkání tlačit. Jestli budu mít nutkání, ať jim hned řeknu. Chvíli se nic nedělo, až jsem z toho na chvíli usnula, když najednou to přišlo. Chtěla jsem hrozně tlačit, zavolala sem si sestřičku a ta hned volala doktorce, že rodíme, po druhém zatlačení jsem viděla a slyšela to nejkrásnější, co žena může vidět a slyšet, své miminko. Ihned mi syna dali na břicho a my se mohli spolu seznamovat a koukat se na sebe…

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

Váš příspěvek

Odesílám...