Válčíme spolu už 2 roky a není nic lepšího!

Moje těhotenství a porod v kostce.

Válčíme spolu už 2 roky a není nic lepšího! Válčíme spolu už 2 roky a není nic lepšího! Zdroj: Shutterstock

O miminko jsme se pokoušeli asi jen 4 měsíce. Byla to rychlovka a když to vyšlo, byla jsem ráda, ale zároveň jsem vůbec netušila, co to obnáší a jaké to bude. Takže i strach byl na místě. Manžel to se mnou moc nesdílel. Není zrovna z těch chlapů, co by mu tekly slzy proudem a vyskočil 2 m vysoko radostí. „Tak to přišlo, ok, však jsme to chtěli, ne?“ Během těhotenství bylo vše ok do 26. týdne. Neměla jsem nevolnosti, chodila jsem do práce, bříško nulové, kila navíc žádná. Pohoda, to si přeje snad každá z nás. Pak to ale přišlo z ničeho nic. Velmi zkrácený děložní čípek, takže z obyčejné kontroly jsem byla odeslána na nemocniční lůžko, že se uvidí. Po příjezdu do nemocnice mi byl v 26. týdnu udělán test. Vyšel pozitivně, takže mě okamžitě napíchali kortikoidami a oznámili mi, že do 14 dní rodím. Aha, panika, stres, pláč, deprese. Všechna pohoda se najednou změnila v neskutečný strach, bolest a myšlenky, co bude. Tak šel den za dnem a ze 14 dní v nemocnici upoutaná na posteli s pánví zdvyženou a nohama výš než nad hlavu žádný porod nepřišel. Bylo mi řečeno, že test je vlastně orientační a rodit teda nemusím. Tak po 14 dnech, jsem si zkusila nastavit hlavu na to, že jsem nejlepší z nejlepších a udělám maximum pro to, aby mimi bylo donošené, nebo aspoň ve mně zůstalo co nejdéle to půjde. Byla jsem propuštěna s tím, že mám ležet ve stejné poloze jako v nemocnici. Absolutně žádný pohyb, minimálně na záchod, nejlíp se ani nesprchovat. Tak jo, proč ne. Tři měsíce to dám, poležím, odpočinu si, to bude brnkačka. To jsem si říkala, ze vše bude ok, jen musím být silná. Prvních pár dní bylo v pohodě, pak neskutečná nuda, nespavost a otrávenost. Jídlo mi nosili do postele, tv ani filmy vás už nebaví, číst taky ne, pomalu má člověk proleženiny. Střídavě jsem u toho krvácela a pobyt doma střídala s nemocnicí. Nakonec to dopadlo tak, že jsem byla na dvouch svatbách v 37. týdnu a 38+1 jsem v pondělí ráno začala rodit. Trvalo to 6 hodin. Bez epiduralu, hladová. Ve sprše jsem se z toho všeho poblinkala, kotrakce byly strašidelně bolestivé. Nejlepší na tom všem byl klistýr. Tak dobře se vyprdět je, holky, základ :D vůbec se není za co stydět. Pak přišlo samotné tlačení, sakra my ženy jsme takové frajerky, fakt že jo. Pak vylezla Klárka a já se mohla konečně najíst. Sice za 2 hodin, ale měla jsem chuť na cokoli. Malá byla kvůli termoregulaci v inkubátoru, takže od porodu jsem ji viděla minutu na mě a pak 2krát v boxu. Rodila jsem 11:44. Malá mi pak byla dána v 5 ráno. Za což děkuji, protože vyspat se bylo boží. A teď už spolu válčíme 2 roky a není nic lepšího. I když mám 5 kg nahoře a občas (víc než často) jí chci dát pořádně na dupu a nebo rovnou někam zavřít a odejít aspoň na týden.
Jo a btw… I když to, co z vás vyleze, se vám fakt nelíbí a není to láska na první pohled, nesmutněte. Jakmile trochu povyroste a sama přijde, pomazlí se, dá pusu, nebo vás jen obejme protože MAMI! Přijde to.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
LD1
261
27.11.21 06:18

Všímám si toho opakovaně, i když se tu píše, že deníčky prochází korekcí, moc to tak nevypadá. 🤷‍♀️ Vždyť je to samá chyba. Kdybyste sháněli korektora, admini, dejte vědět. 😂

  • Zmínit
  • Nahlásit
1066
27.11.21 22:32

Proležet část těhotenství muselo být na kočku, ale konec dobrý - všechno dobré.
A ano, čím starší, tím roztomilejší :srdce:! I když to potulení s miminkem uteče rychle a pak chybí :mrgreen: tak ať dělá Klárka dále radost..

  • Zmínit
  • Nahlásit
51
1.12.21 07:48

To je divně napsané, dítě není TO, vyleze z vás?
Zmatek neprehledné, netusim co jsi tim chtela rict

  • Zmínit
  • Nahlásit