Těhotenství byl pro mě zázrak

Snažení

6. června byl Národní den neplodnosti a k této příležitosti jsem se rozhodla napsat deníček o tom, že se to může týkat každého z nás. Neplodnost je náročná po všech směrech, ale člověka do jisté místy posune tahle zkušenost dál.

I když je to už pár let zpátky, pořád to mám v živé paměti… a právě tady na eMiminu jsem zjistila, že nejsem zdaleka jediná.

Když jsme se s manželem rozhodli, že bychom rádi založili rodinu, naivně jsem si tehdy myslela, že maximálně za pár měsíců už budu těhotná. Bylo mi 26, manžel o 6 let starší, takže věk úplně ideální. Ještě se mi kamarádky z mého okolí smály, že do toho jdu opravdu brzy.

Bohužel studená sprcha přišla poměrně rychle. Po vysazení antikoncepce, kterou jsem užívala 9 let, se vůbec nedostavila menstruace. Gynekolog mě uklidňoval, že je to normální. Po takové době vaječníky spí a chvíli trvá, než se probudí. Jenže to „probouzení“ trvalo trochu déle než obvykle a já musela zajít na vyvolávací injekci, abych vůbec začala menstruovat. Následně už menstruace přišla, ale cykly byly hodně dlouhé (až 50 dní) a zjistit, kdy ovuluji (v té době jsem si trochu naivně myslela, že když je menstruace, musí být i ovulace), bylo prakticky nemožné.

Můj tehdejší gynekolog to příliš neřešil, říkal, že tomu dáme půl roku. Zpětně si říkám, že to bylo asi dobře, i když každá „snažilka“ mi dá za pravdu, že to čekání je peklo. A když něco nejde, o to více to člověk chce. Samozřejmě, že ani za půl roku jsem nebyla těhotná, hormonální profil ukazoval dost nestabilní hladinu hormonů a dle různých výsledků mi bylo řečeno, že mám pravděpodobně syndrom polycystických vaječníků (tenkrát jsem z toho byla vykulená, tohle jsem slyšela prvně v životě). V praxi to znamená, že se tvoří řada malých folikulů, ale vlastně žádný dominantní, tím pádem není ovulace. A menstruace bývá nepravidelná.

Dostala jsem žádanku na laparoskopii, kde se tato domněnka potvrdila s tím, že po zákroku by vaječníky mohly trochu lépe fungovat. V té době lékaře napadlo, že by mohli zkontrolovat také spermiogram manžela. To, že u mě bude nějaký problém, jsem tak nějak tušila déle a říkala si, že hormony to vyřeší. Ale když jsem se dozvěděla, že spermiogram je hodně mizerný a na přirozené oplodnění to není, byla jsem z toho doslova zoufalá. V té době jsem se přihlásila na eMimino a začala zjišťovat informace o neplodnosti, umělém oplodnění a vše, co se toho týká (zlatá nevědomost).

Při vší té smůle, kdy nám zjistili spoustu dalších překážek, proč zrovna my dva spolu mít dítě nemůžeme (například moje alergie na manželovo sperma), se mi povedlo otěhotnět na první pokus IVF. Zpětně můžu říci, že to považuju za největší zázrak svého života (ano, dítě je zázrak vždycky, ale já to vnímám ještě trochu jinak). Možná tomu napomohl i fakt, že měsíc před stimulací jsem strávila ve Františkových lázních, kam mě můj gynekolog poslal.

Dnes je Kubovi 8 let. Sourozenec se nám už nepodařil (myslím, že velkou roli sehrála psychika). Dlouho jsem se s tím nemohla srovnat, hlavně v době, kdy všechny moje kamarádky byly neustále těhotné (když vám něco nejde, přijde vám, že všem okolo ano, i když to tak vlastně ani nemusí být). Hodně mi pomohlo sdílet své strasti v uzavřených skupinkách s holkami, které na tom byly stejně nebo podobně jako já.

Léčba neplodnosti je náročná, o tom žádná, ale medicína je dnes už hodně napřed a většina párů se dočká (často jsem se setkala i s tím, že napodruhé už to šlo přirozeně). Já osobně pořád někde v hloubi duše věřím, že druhé miminko přijde (ještě bych na to věk pár let měla), ale už to není nic, čím bych žila a myslela na to ve dne v noci.

Držím všem palce, ať se této zkušenosti pokud možno vyhnou obloukem. A když ne tak vězte, že v tom nejste sami.

Martina, redaktorka eMimina

Váš příspěvek
kakaramelka
Závislačka 3482 příspěvků 11 inzerátů 10.06.19 11:10

Máme to podobné, jen my se rozhodli v mých 27letech přítel 32,vedela jsem od puberty že mám syndrom polycistickych vaječníků, ale vždy mě lékař uklidnoval, že až jednou budu chtít půjde to. Že dáme Hormony, laparku atd…No trvalo to 3roky, ale nakonec máme nás zázrak z ivf a jsem za něj moc vděčná. Doufáme, za čas rok dva ještě v sestřičku
Buďte zdraví a užívejte si jeden druhého. :mavam:

Janičcka92
Zasloužilá kecalka 879 příspěvků 10.06.19 13:28

Super, mám radost, že Vám to vyšlo :kytka: taky mám teď v bříšku náš malý velký zázrak z IVF, první pokus, jen jedno dvojkové embryo a vyšlo to :srdce: snad to bude v pořádku až do porodu, moc se těšíme na ten náš uzlíček :srdce:

katintheBOx63
Kecalka 447 příspěvků 10.06.19 15:12

V okolí mám hodně známých co taky roky a roky zkoušeli - někomu se zadařilo po x letech, nekomu ne a skončil u adopce. Každopádně teď když sama čekám mimi, tak o to víc mám vůči nim respekt za jejich sílu, za všechni ty léta kdy na tom pracovali a že to muselo být fakt peklo :,( My se snažili jen pár měsíců a i to bylo hodně náročné, když to nepřicházelo. Tedy velký obdiv za vše čím si přešli :hug:

Lentilkaaa83
Závislačka 3183 příspěvků 10.06.19 17:25

Taky jsme si tím prošli. Ja jsem v pořádku, ale manzel ma katastrofální spermiogram. Naštěstí se povedlo hned 1.ivf et. A ted mame doma cacorku, která za 3 týdny oslaví 2 roky. Jelikož nebylo nic na mrazení, museli jsme na sourozence podstoupit vše znovu. Takže když byl malé rok, řekla jsem to dr. Verila jsem, že vše půjde zase jak po másle. Nejdříve tedy, že zkusíme iui. Jenže přišla ledová sprcha. Manzel nemá žádné spermie. A tak začal další kolotoč. Nejdriv 3 mesice čekání na další spermiogram a vyšetření urologem. Pak měsíc čekáni na výsledky. Něco se našlo a pry by to mohlo stačit. Ale radsi se odebere několik vzorků a zamrazi. Další čekání až bude místo na odběry. Na konci dubna jsme konečně zahájili 2.ivf. Cesta to byla dlouhá (od srpna) a stále ještě není u konce. Ale věřím, že opět bude úspěšná a v lednu budeme 4. Opět nebylo nic k mrazení, ale zadarilo se hned z et a nyní jsem v 8tt. Díky Bohu, že je medicína tam kde je a lékaři těm, kteří mají nějaký problém, dokáží pomoci. :srdce:

Vložit nový komentář