„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství

O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po manželovi prý nemá nic. A protože žijeme na vesnici, kamarádi v hospodě si ho začali dobírat, jestli jsem si ho „neupíchla“ jinde.

„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství „Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství Zdroj: Canva

Nějakou dobu to Karel bral s nadhledem. Ale nedávno to u nás prostě bouchlo. Přišel s tím, že Vojtíšek prostě není jeho. Někde vyhrabal fotky z dětství a nenašel tam žádnou podobu. A trvá na tom, že chce test otcovství.

Vůbec nechápu, jak si tohle může myslet. Vím, že nejsem žádná světice, ale rozhodně jsem ho nepodvedla. A tohle je pro mě naprosto ponižující. Nechápu, proč mu není podobný. Asi mám silné geny nebo nevím. Dítě nemusí být otci vždy podobné, ne?

Když jsem se ho zeptala, jestli mi opravdu nevěří, řekl, že potřebuje mít jistotu.

To slovo mě strašně zabolelo.

Jistotu po tom všem, čím jsme spolu prošli. Po těch letech snažení, po všech vyšetřeních a po radosti, když jsem mu oznámila, že konečně čekáme dítě. Celé těhotenství jsme prožívali spolu. Byl u porodu a Vojtíška si tehdy pochoval jako první.

A teď mi najednou říká, že neví, jestli je jeho.

Prý mu to začalo vrtat hlavou hlavně kvůli těm řečem v hospodě. Kamarádi si z něj dělají legraci, že má doma „cizího syna“. Smějí se tomu, ale podle všeho to Karel začal brát vážně.

Snažila jsem se mu vysvětlit, že dítě nemusí být kopií svého otce. Vojtíšek může mít moje oči, můj nos, moje vlasy a po Karlovi třeba něco, co na první pohled vůbec nepoznáme. Genetika přece není kopírka.

Jenže Karel si pořád stojí za svým.

A já teď nevím, co s tím.

Část mě má chuť říct mu, ať si ten test klidně udělá. Ať má konečně svůj důkaz a přestane mě podezírat. Druhá část mě ale strašně bolí. Protože i kdyby test vyšel tak, jak vím, že vyjde, něco mezi námi už bude jiné.

Budu totiž vědět, že mi v něčem tak zásadním nevěřil.

A také přemýšlím nad tím, co bude potom. Řekne Vojtíškovi někdy, že měl o jeho otcovství pochybnosti? Bude se na něj kvůli tomu dívat jinak? Nebo všechno zase zapadne a budeme dělat, že se nic nestalo?

Já bych si přála hlavně jediné.

Aby si Karel uvědomil, že otcovství se nestaví jen na podobě obličeje.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Parvaneh
485
21.9.26 07:44

Jestli je opravdu jeho, nech ho, ať si test udělá a pak až bude mít výsledky, podej žádost o rozvod. S takovým blbem, který věří víc ochmelkům v hospodě, než vlastní ženě, nemá smysl být. Nebyl by ti oporou.

  • načítám...
  • Zmínit
jenda1976
3
21.9.26 10:49

„A protože žijeme na vesnici, kamarádi v hospodě si ho začali dobírat, jestli jsem si ho „neupíchla“ jinde.“
Přijde mi to jako český vesnický folklór. Nechci nijak urážet, jen mi přijde, že pán je trošku „jednoduššího myšlení“, nechá se zblbnout a kdyby fakt měl vážné pochybnosti, tak si test sám zajistí a nechová se takto netaktně. Jestli paní ví, že je takový, tak bych z toho nedělal vědu a ať si test zařídí a už neotravuje.

  • načítám...
  • Zmínit
Katka3280
12
22.9.26 13:15

Já bych mu v testech nebránila. Ale ať si je taky zaplatí, ono to není nic levného. A výsledky bych mu omlátila o hlavu, sbalila se a podala žádost o rozvod. Ať mu pak vaří a uklízí kámoši z putyky. Bohužel klasická vesnice. Kámoši v hospodě řekli, tak je to pravda. A on je pitomec, který se nedovede postavit za sebe a svoji rodinu. Budoucnost o ničem.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.9.26 21:03

Pokud skutečně nemáš pochybnosti, souhlasila bych s tím. Ale musíš se sama sebe zeptat, zda mu to ty naopak pak nebudeš vyčítat.

  • Upravit
Vložit nový komentář